Tisíc podob Mistra 12. kapitola

7. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Není tu někdo, kdo by byl ochotný mi dělat betareadera? O:)


I v pohádkách teče krev, část třetí

''Claro...? Claro. Sakra!'' Pomaličku jsem otevřela oči. Viděla jsem rozmazaně a sklánělo se nade mnou několik lidí. Několik identických lidí... Musela jsem se uhodit do hlavy.
Rychle jsem se zvedla, ale něco mě okamžitě položilo zpět na zem. Zavřela jsem oči. Tolik jsem toužila spát... Odpočinek byl pro mě v tu chvíli klíčový. Pomalu jsem se pouštěla do snového světa, když mě ze snění vytrhl něčí hlas.
''Ne, otevři oči!'' Poslechla jsem a rychle jsem otevřela oči. Než se mi povedlo zaostřit pohled, tak to nějakou chvíli trvalo, ale když už jsem viděla jasně, zmocnil se mě náhlý strach. Byl u mě Seth.
''Claro-'' Rychle jsem se zvedla, a i když se mi motala hlava a necítila jsem pořádně nohu, dala jsem se na útěk. Nemohla jsem běžet, protéza mi v tom bránila. Byla jsem schopná maximálně rychlé, neohrabané chůze, ale i to mi dodávalo naději, že se mi podaří uniknout. A pokud ne, budu muset... Budu muset Setha zabít.
Tahle myšlenka mě zabolela. Nejsem schopná zabít kohokoliv z Mistra, ale Sethovi už bych se nikdy nepostavila. Vím totiž, co by se stalo. Díky mojí křehké stavbě těla bych nakonec skončila se zpřelámanými kostmi, rozbitou lebkou a krví stříkající z nějaké tržné rány. Neměla bych proti němu šanci. A i kdyby, nedokázala bych se mu postavit. Strach a city by mi to nedovolily.
Prošla jsem kolem domu, a zoufale jsem se přikrčila u jakési kůlny, které jsem si před tím nevšimla. Nohu jsem si přitáhla k sobě a snažila jsem se dýchat co nejtišeji to jen jde. Ani jsem se nepohnula.
''Claro!'' Volal mě. Snad si nemyslel, že budu tak hloupá a vběhnu mu do náruče, aby mě mohl snáze zabít? Ne, to jsem vážně nehodlala udělat. Ne teď. Hodlám o svůj život bojovat, ne se vrahovi vzdát. Navíc... i přes to, že jsem teď zvěř, stále jsem uvnitř predátor stejně jako on.
Zoufale jsem zadržela dech, když jsem zaslechla, že je blízko a snažila jsem se přimět nohu, aby se mi neklepala. Nemohla jsem si dovolit, aby šustla tráva, natož aby slyšel klepání roztřesené nohy o protézu.
''Claro? Claro!'' Stál kousek ode mě, slyšela jsem, jak mu pod botou křupla větvička. Už mi docházel vzduch, ale hrozně jsem se bála, že když se nadechnu, že mě uslyší. Nemohla jsem riskovat. Ne když jde o můj život. Nechci se znovu ocitnout na hraně.
Ozvaly se další kroky, tentokrát ještě o něco blíž. Nemohla jsem to už vydržet a zalapala jsem po dechu. Nejdřív se nic neozývalo, ale když jsem se nadechla podruhé, objevil se přede mnou a jedním rychlým pohybem mě vytáhl na nohy.
''Zbláznila jsi se?!'' vyhrkl. Vypadal vyděšeně, to mě udivilo, ale stále to nic neměnilo na tom, že jsem od něj musela pryč. Odstrčila jsem ho od sebe a o kus jsem ucouvla.
''Nepřibližuj se ke mě.'' Rozhlédla jsem se kolem sebe. Očima jsem vyhledávala cokoliv ostrého, nebo těžkého - klidně nějaký tupý předmět, cokoliv, čím bych se mohla ubránit, ale nic jsem nenašla. Zbývala jen poslední věc, kterou u sebe pořád nosím. Žiletka.
Vytáhla jsem si ji zpod šatů, měla jsem ji tam skrytou v mezi vrstvami látky. Zvláštní, že si jí John nevšiml, ale jsem za to ráda. Mám totiž alespoň něco na obranu.
''Claro, já ti nechci ublížit. Bylo to nedorozumění-'' Pomalu se ke mě přibližoval, ale já jen ucouvla a máchla jsem před ním rukou, v které jsem pevně svírala žiletku. Sice není žiletka jako nůž, ale když je člověk dostatečně rychlý, může s ní někoho zabít. Nejen sebe.
''Řekla jsem nepřibližuj se! Jestli se přiblížíš, podřežu tě!'' Nic to s ním neudělalo. Naopak se ještě přiblížil, dělily nás od sebe už jen pouhé dva metry a já zpanikařila.
Přiložila jsem si žiletku ke krku.
''Jestli mám umřít, tak po svém!'' křikla jsem, ale Seth se rychle vzdálil a zvedl ruce do výšky, jako by se vzdával. Vyděšeně jsem na něj hleděla, neschopná slova.
''Co... co to děláš?'' vykoktala jsem nakonec.
''Jsem dál, jasný? Nepřiblížím se, ale ty si nic neuděláš.'' Tím mě zasáhl.
''Co... cože?''
''Jak jsem řekl. Nedělej žádnou hloupost, Claro. Nechci ti ublížit, bylo to jen nedorozumění, ale nedala jsi mi jinou možnost! Jak jsi mluvila o lžích k nám všem...'' Odmlčel se, ale já chtěla, aby pokračoval. Odtáhla jsem žiletku od krku a řízla jsem se na zápěstí. Z rány se mi okamžitě začala řinout krev.
''Claro!'' křikl na mě a okamžitě se ke mě vydal. Znovu jsem si žiletku přiložila ke krku a druhou rukou jsem mu naznačila, aby se nepřibližoval. ''Řekla jsem, ať se nepřibližuješ.'' zamumlala jsem roztřeseným hlasem. Noha se mi klepala, stejně tak ruce. Byla jsem v šoku.
''Dobře-''
''Dořekni to.''
''Myslel jsem, že jsi se opravdu zapletla s Johnem. Jonathan něco říkal Stephenovi, něco o tom, že jsi s Johnem spolčená a ty lži ve mě vyvolaly dojem, že...''
''To je pravda?'' Dokončila jsem větu za něj. Se smutným výrazem v očích přikývl.
''Dobře.'' odvětila jsem.
''Dáš mi tu žiletku? Neměla bys u sebe nic takového ani nosit.'' Pomalu jsem k němu došla, podala mu žiletku a opřela se o něj. Nedorozumění. Vážně tomu věřím? Asi ano. Jsem příliš unavená, než abych se v tom snažila hledat lži a přetvářku.
''Pojď, vrátíme se domů, musíš si odpočinout.'' Odpočinek... to znělo jako dobrý konec.


Seth mě vedl dovnitř nějakou velikou místností, která měla betonovou podlahu a klidně by mohla sloužit jako garáž, díky svojí velikosti a velkým vstupním vratům. Prošli jsme kolem nějaké skříně, kde byla položená motorová pila a já se snažila nemyslet na to, k čemu tahle místnost slouží.
''Slyšel jsi to?'' špitla jsem, a zastavila se. Když jsme procházeli kolem, zaslechla jsem kroky. Těžké kroky, tichý dusot podrážky o beton, jako kdyby se ten někdo snažil tiše našlapovat, ale boty mu to nedovolovaly.
''Jsi unavená, Claro. Vážně potřebuješ odpočinek.'' Seth se na mě povzbudivě usmál a oba jsme se znovu dali do pohybu. Já si ale byla jistá tím, co jsem slyšela. Mám dobrý sluch, dost dobrý na to, abych si tím mohla být naprosto jistá. Nebyli jsme tam sami.
Než jsme došli na konec místnosti, zaslechla jsem ty kroky znovu. Seth evidentně nic neslyšel, nebo nevnímal, což znamenalo, že jsem byla opravdu jediná, co to slyšela. Přitiskla jsem se k němu zády zrovna ve chvíli, kdy se na nás vyřítil nějaký muž s nožem v každé ruce.
Když jsem ho zahlédla, rychle jsem se otočila zpátky, připravená po něm vystartovat protézou. On se ale jen natáhl a jediné, co jsem v následují minutě cítila bylo to, jak mi po kyčlích projíždí dokonale naostřená čepel jeho nožů. Zatnula jsem zuby a naslepo vykopla dozadu. Poté jsem ucítila pulzující bolest v zádech.
''Zatraceně!'' Seth. Pomalu jsem se zvedla ze země a pohlédla jsem na toho muže, který mě udeřil a pořezal. Byla jsem už naprosto vysílená, krvácela jsem a celým tělem mi pulzovala příšerná bolest, která mi znemožňovala se hýbat.
Ale on se ke mě dál přibližoval, jako kdyby mě chtěl zabít. Držel dva nože, jeden v jedné ruce, druhý v druhé ruce, a z obou odkapávala moje krev. Přivřela jsem oči.

''Honem, můžeš se zvednout?!'' Otevřela jsem oči a pokusila jsem se vstát. Netušila jsem, jak dlouho jsem byla mimo, ale dlouho asi ne. Seth mi pomohl vstát, a rychle mě odváděl pryč, směrem k velkým železným dveřím, které vedly do domu. U dveří se zastavil a objal mě, jako by nechtěl abych něco spatřila.
Ten muž, který na nás zaútočil běžel k nám. Stále měl v rukách nože, a v očích tu krvelačnost, kterou jsem zahlédla, když jsem se před tím otočila. Než k nám ale doběhl, sklapla ho past, která byla umístěná v betonové podlaze. Nechápala jsem, jak mohla v tom betonu být, ale nepřemýšlela jsem nad tím. Jen jsem se dívala, jak se ten ubožák rozpouští v té kovové kleci, jak mu z břicha vypadly střeva a jednotlivé orgány, a sem tam se nabodly na ostny, které na konstrukci byly. V ostnech muselo být rozpouštědlo.
K zemi se snesla sprška krve a jakési neforemné rudé masy, která vypadala jako zbytek nerozpuštěných svalů, orgánů a tkáně. Kosti zůstaly vesměs ve vzduchu, zachycené o konstrukci, hlava s kusem krku trčela ven, jako by nás prosila o pomoc.
Poprvé za tu dobu, co jsem se dostala k Mistrovi jsem pocítila nevolnost. Než jsem stihla cokoliv říct, zatmělo se mi před očima a omdlela jsem.


Kritika, názory, připomínky, dotazy - pište do komentářů, prosím :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fie§ta Fie§ta | E-mail | Web | 7. března 2014 v 8:11 | Reagovat

Tak bohužel, já jsem na grafiku úplně levá. Takže promiň. :(
Jinak, zase super. Nemám k tomu co vytknout. Píšeš skvěle. Akorát... už nemám chuť na snídani :D
Máš to vždycky tak děsně moc zajímavý... a napínavý. Už se děsně těším na další kapitolu. Až se Clara probere (teda aspoň doufám, že se probere) tak mě zajímá, co se stane. No prostě napínák :D

2 Clara Black Clara Black | Web | 7. března 2014 v 10:07 | Reagovat

[1]: Betareading není o grafice :-D :-D
Ale jinak díky :D :)

3 Sillia Sillia | 7. března 2014 v 10:09 | Reagovat

Tak to je dokonalý, v předešlém komentáři jsem říkala, že když napíšeš něco, co se mi až tak nelíbí, že to hned nahradíš totální senzací. Vážně bomba.
Já fakt miluju Setha, on jako starostlivý přítel je vážně úžasný, jen mě trochu zarazila tvoje reakce Claro, jak sis mohla myslet, že zdrhneš? Ale co, alespoň je Clara zase se Sethem u Mistra a teda ten poslední odstavec, tak ten je dokonalý. Nejlepší odstavec z celé kapitoly, tu si nejde neužít, skoro jsem zatoužila být tím, co po nich vystartoval, ale ihned mě to přešlo, když se chytil do pastičky, ta část vážně neměla jedinou chybku.

4 Sillia Sillia | 7. března 2014 v 10:11 | Reagovat

Jinak betareadra bych klidně dělala, ale momentálně nemám moc času, psala jsem, takže asi víš, proč jím teď být nemůžu, škoda.

5 Ami Ami | E-mail | Web | 7. března 2014 v 17:04 | Reagovat

OMG! Sakra, Claro! Proč nám tohle děláš! Ukončit to v tý příšerně napínavý chvilce! Ach jo! Ale Clara a Seth = Boží páreček! Doufám, že jim to tak nějak vydrží :D
Je to naprostá bomba!

6 Hermi Hermi | 7. března 2014 v 17:10 | Reagovat

Nejlepší povídka na světě!!! Jenom nechápu, jak je to možný, že to umíš skončit vždycky v tý nejlepší části! Už aby byla další kapitolka!!! :-D

7 Efi Efi | 7. března 2014 v 18:53 | Reagovat

[6]: Jo! Proč?! Já taky potřebuji další kapitolku! Mimochodem - ty pasti se mi začínají líbit... :-D

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 7. března 2014 v 19:24 | Reagovat

Krásná kapitola. Už se to doost rozjíždí! Takový nechutnosti, to prostě umíš tak dobře psát jen ty.. Já prostě Setha miluji:D Doufám v jeho nápravu, v jeho dobré já, které určitě má, ať si každý říká co chce.. -.-
Už se těším na další kapitolu a doufám, že už tam další takový psychopatický magor číhat nebude

9 Clara Black Clara Black | Web | 7. března 2014 v 20:16 | Reagovat

[8]: Ehm, nebudu radši nic říkat, magorů je na světě hodně... O:)

10 Sillia Sillia | 7. března 2014 v 20:18 | Reagovat

[7]: Tohle už já neřeším a s těmi pastmi souhlasím

[8]: Taky? Tady se nějak rychle zvyšuje počet lidí, co Setha tak milují, je prostě dokonalý. A ty v dalšího magora nedoufáš? Já tedy ano, čím více magorů, tím více morbidností a nechutností, který já tak zbožňuju, jen můj názor, tvůj se vyvrátit nesnažím, ale nešlo neodpovědět ;)

11 Clara Black Clara Black | Web | 7. března 2014 v 20:21 | Reagovat

[10]: Ehm, tak to se těš na konec TpM, protože ten bude... hodně morbidní, abych pravdu řekla :D

12 Scriptie Scriptie | Web | 9. března 2014 v 14:34 | Reagovat

Skvělý! *.* A pokud chceš a nemáš betareadera, tak se jím klidně stanu. :-D No nic, letím na další kapitolku.

13 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 17:23 | Reagovat

Pane bože to je naprosto boží... To jako fakt? :D Och prostě nádhera... No jdu se vrhnout zase na další kapču.... Opravdu To je božíí! :D Moc se mi to líbí... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama