Tisíc podob Mistra 13. kapitola

9. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Těší mě větší počet ohlasů u 11. kapitoly (když tohle píšu, tak je na blogu zveřejněná jen 11. kapitola, 12. ještě ne) a jsem vám za to moc vděčná. Jinak, jak jste si určitě všimli - tak vám přináším další, tentokrát už v pořadí třináctou kapitolu. Doufám, že se bude alespoň trochu líbit a byla bych ráda, kdyby jste zase přihodili názor do komentářů :)



I v pohádkách teče krev, část čtvrtá

V pokoji zazvonil telefon. John po něm automaticky sáhl a zvedl ho. Z druhé strany se ozvalo jakési šumění, pak tlumené zakašlání. John se ušklíbl. ''Kde je Růženka teď?''
''U Mistra, pane.'' John se vítězně usmál. Jeho plán funguje, dokonce ještě lépe, než očekával. Zabubnoval prsty o stůl a posadil se do pohodlného křesla, ze kterého měl výhled na svoje rozlehlé zahrady. ''Výborně,'' pronesl tichým, spokojeným hlasem.


Když jsem se probudila, první, co jsem spatřila byla Sethova obvázaná ruka. Prostý, bílý obvaz, na ruce, která je snad nezranitelná. Přišlo mi to legrační, že jsem mu tohle udělala zrovna já, ale cítila jsem se provinile. Potom, co se stalo jsem cítila vinu, protože to bylo celkem zákeřné napadení.
''Tvoje ruka,'' špitla jsem. Seth mi dlaní přikryl pusu a posunky mi naznačil, že mám být zticha. To mě udivilo. Jak dlouho jsem byla mimo?
''Tu máš. Víš jak se to používá?'' Podal mi lahvičku s peroxidem a smotaný obvaz. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi tohle Seth řekne, ale nijak jsem to nekomentovala. Nožem jsem si odřízla kus látky ze šatů, nalila na ni peroxid a bez rozmýšlení jsem si látku s peroxidem přiložila na pořezané zápěstí. Poté jsem si rychle odřízla tři tenčí proužky látky, abych si to mohla převázat, než se podívám na ty zbylé dvě řezné rány, které jsem měla na kyčlích.
Kdyby bylo po mém, vůbec bych se nenamáhala používat nějaký peroxid, jednoduše bych to nechala být. Krvácení ustane, rány se zatáhnou, mám s tím dost zkušeností, ale nechtěla jsem Sethovi odporovat.
Namočila jsem si další dva kusy látky. Jeden jsem si přiložila na levou kyčel, druhý jsem si přiložila na druhou kyčel. Ta levá mi okamžitě odpadla na zem, ale neřešila jsem to. Věděla jsem, že to dlouho krvácet nebude, takže jsem si bezmyšlenkovitě držela látku na pravé kyčli.
''Co tvoje ruka?'' zeptala jsem se. Seth mávl rukou a já mu ji bez váhání chytla, abych se podívala, co jsem mu vlastně provedla. Strhla jsem mu obvaz, zbytek jsem přeřízla a prohlédla si ránu.
Nebyla tak hluboká, jak jsem si myslela. Vlastně... byla mělká. Narušila mu kůži, a lehce zajela do masa, ale rozhodně to nebyla rána hlubší než ty, které jsem dřív mívala já. Oddychla jsem si úlevou a nalila mu na ni trochu peroxidu, přímo mezi tu rozšklebenou kůži.
Seth něco zasyčel, ale ignorovala jsem ho. Ruku jsem mu znovu převázala a vrhla na něj omluvný výraz, kterým jsem se snažila ospravedlnit svoje předchozí chování.
''Nějak se v tom vyznáš, ne?'' Uhnula jsem pohledem, protože na tohle téma jsem opravdu nechtěla mluvit. I to byl možná důvod, proč jsem neřešila to, že jsem si nedočistila ránu na levé kyčli. Protože už tam ta rána jednou byla, jen ne se stejným směrem řezu. Jenom se obnovila, nic víc.
Vyhýbavě jsem pokrčila rameny, abych se vyhnula konverzaci na tohle nepěkné téma. Seth mě chytl za ruku a přitáhl si mě k sobě tak blízko, aby mi viděl přímo do očí. Kousla jsem se do spodního rtu a v duchu se modlila, aby to téma nevytahoval.
''Poslyš, tohle-'' Zaslechla jsem kroky, dupla jsem mu na nohu a strhla ho k zemi. Nevím, co mě to popadlo, ale než jsem se stihla vzpamatovat, tak jsem ležela vedle něj na zemi a snažila se mu posunky dát najevo, že má být zticha, jako to před tím naznačoval on mě.
''On tu někdo je?'' zašeptala jsem. Seth nešťastně přikývl a pomaličku se zvedl do kleku, aby měl lepší výhled. ''Je to chlap.'' zamumlal Seth a vytáhl si odkudsi armádní nůž. Neudivovalo mě to, nějaký čas jsem ho u sebe také nosila.
''A má něco s nohou,'' dodala jsem. Ne, že bych byla nějaký lovec, ale dokážu poznat, když někdo má něco s nohou. Dá se to vypozorovat ze stylu chůze, ze zvuků, které vydávají boty - a v neposlední řadě ze samotného našlapování. Tohle byla ta světlejší stránka ztráty nohy.
''Jak jsi to-'' Přiložila jsem Sethovi ukazováček na rty a ukázala jsem za roh kuchyňské linky. Kuchyňská linka. Až teď jsem si plně uvědomila, že jsme v kuchyni. Potřásla jsem hlavou a opřela se o dvířka jedné ze skříněk, které nám skýtaly úkryt.
Vytrhla jsem Sethovi nůž z ruky, postavila se a ohnala se po muži, který kolem nás procházel. Když mě spatřil, jak se zvedám zpoza skříněk, vytáhl si revolver a rychle ho na mě namířil. Zvedla jsem pravou nohu i s protézou a vší silou jsem ho udeřila do nohy, čímž jsem získala čas na to, abych mu sebrala zbraň. Vytrhla jsem mu ji z ruky, hodila ji Sethovi, který se v té době vyřítil za mnou a armádním nožem jsem mu prořízla hrdlo od krční tepny, podél obrysu brady až na druhou stranu.
Ozval se odporný chraplavý zvuk a ten nebožák mi padl do náručí. Krev, která mu stříkala z rozšklebené rány na krku, mi potřísnila tvář, krk - a veškerý zbytek šatů. Hrozivá rozšklebená rána na krku připomínala druhý úsměv, který ten muž nemohl ovládat.
Zoufale jsem se opřela o skříňku, co byla za mnou a snažila se nepolykat krev, která mi tekla od nosu, přes rty až do pusy.
Nohy mi vypovídaly službu, tvář mi zahalil rudý nektar, který již v menších proudech tryskal z krku toho nebožáka. Stále sebou škubal, cítila jsem, jak se celý klepe, on ještě žil. Přivřela jsem oči, pevně sevřela nůž v ruce a shodila ho ze sebe.
Dopadl na kolena na zem a téměř se skácel k zemi, než jsem ho chytla za vlasy. Připadalo mi to kruté, nechat ho takhle umírat. Dvě minuty kruté bolesti a šoku, než se z něj vyplaví zbylé litry krve, aby mi smáčely vlasy, třísnily mi tvář a ulpěly mi na šatech.
Zvedla jsem nohu a vší silou jsem ho kopla do krku tak, že se mu hlava protočila dozadu a za zvuku odporného křupnutí se jeho tělo neřízeně zhroutilo k zemi. Teď už byl mrtvý, zlomila jsem mu vaz. Pomalu jsem se otočila k Sethovi a snažila se ukočírovat svoje rozklepané nohy - tedy, spíš rozklepanou nohu a protézu.
Klopýtla jsem a padla mu do náručí, stále zkrvavená jako jediný přeživší svědek krvavého masakru.


Seth mi pomohl vybelhat se nahoru do schodů, odvedl mě k sobě a posadil mě na židli, jako bych nutně potřebovala další odpočinek. Zoufale jsem se po něm podívala a snažila jsem se netvářit se mrtvolně. Přes tu všechnu krev, která mi zasychala na tváři i na šatech jsem si připadala... jako bych opravdu zemřela. Ale nebyla jsem to já, kdo zemřel. Hrála jsem roli vraha, ne oběti.
V záchvatu zoufalství jsem si skryla tvář v dlaních a snažila se potlačit slzy, které se mi vehnaly do očí a částečně mi smývaly krev z tváří.
''Chtěl nás zabít, Claro...'' řekl tiše Seth a klekl si přede mě, aby mi viděl alespoň částečně do tváře. Vzal mě za ruce a odtáhl mi je od tváře. Věnoval mi přátelský pohled a pohladil mě po tváři. Na dlani mu ulpěla trocha krve, která ještě nestihla zaschnout. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči.
''Pojď, měla by ses umýt,'' řekl Seth a já se automaticky zvedla.


Stála jsem pod sprchou, horká voda mi bubnovala o rozbolavěné tělo a smývala mi z kůže zbytky krvavých stop, které na mě zanechaly stíny posledních událostí. Voda mi vnikala do otevřených ran na bocích, na zápěstí, na škrábnutí na noze i na do řezných ran, které se mi klenuly po obou kyčlích. V ranách se mi rozlévalo horko a tělem mi pulzovala ostrá bolest, kterou doprovázela mírnější, otupělá bolest, kterou způsobovala horká voda na mých starých jizvách, které jsem měla rozseté téměř po celém těle. Malý pozůstatek z dob, kdy jsem měla kritické období v pubertě.
Smyla jsem si zbytky krve z tváře a dovolila jsem vodě, aby mi ji znovu a znovu opláchla. Cítila jsem se poskvrněná, držela se mě špína mých hrozných činů a nemohla jsem ji smýt tak snadno, jako krev, která ještě pořádně nezaschla.
Nebylo to takové, jako když jsem si z vlasů vymývala drobné kapičky krve, které mi tam odlétaly stejně, jako teď kapičky vody a zachytávaly se tam jako drobná rosa v pavučinách, které se občas objevují na loukách.
Z mého tichého rozjímání mě vytrhly kroky. Pomalu jsem otočila hlavu a polekaně jsem ucouvla. Do sprchy za mnou přišel Seth. Pohled měl sklopený k zemi, podal mi ruku a já zahlédla, že mi z pokoje stihl přinést župan. Mlčky jsem vypnula vodu ve sprše, přijala jeho pomoc a nechala se vytáhnout ven ze sprchy. S protézou se těžko manipulovalo, Seth mě zabalil do ručníku, vzal mě do náručí, a položil mě na připravenou židli, vedle které stál němý sluha, přes kterého byl přehozený můj župan a jedna z dlouhých košil, které jsem používala na spaní.
Bezděk jsem pohlédla na Setha. ''Díky.'' špitla jsem. Seth přikývl a opustil koupelnu. Evidentně byl nesvůj, podle toho, jak se tvářil. Zvláštní výraz v obličeji, a touha vyhnout se očnímu kontaktu...
Rychle jsem se usušila, oblékla jsem se a vydala jsem se za ním.


''Ehm, snad se nebudeš zlobit, ale... nemůžeš se vydat k sobě, určitě by si toho někdo všiml, takže zůstaneš tady, u mě. Snad ti to nevadí, já budu... ech, vedle,'' zamumlal Seth. Protřepala jsem si vlhké vlasy a posadila se vedle něj na postel.
''Sethe,'' začala jsem, ''Pokud na mě ještě nemáš alergii, tak to nebude třeba.'' Sethův překvapený výraz mě trochu vykolejil, ale nedala jsem to na sobě znát. V tu chvíli mě víc trápily jiné věci, než abych se zaobírala tím, že Seth změnil pohled.
''Myslíš, že bys mi mohl vzít z pokoje fén?'' Přikývl a bez jakéhokoliv váhání se zvedl z postele a tiše se vykradl ven, na chodbu. Když se za ním zavřely dveře, tiše jsem si povzdychla. I tahle světlá chvilka odezní a já se budu muset vrátit k Johnovi. Už několikrát jsem pomyslela na útěk, ale dost rychle jsem tu možnost zavrhla. Oni by mě nenechali utéct, a John by mi to také nedovolil. Ne dobrovolně... V tu chvíli mi hlavou probleskl nápad. Celou dobu jsem měla řešení před nosem, jen jsem ho neviděla jako řešení, ale jako nejištěný únik.
Krátce poté jsem začala přemýšlet nad tím, co všechno bude zapotřebí udělat, až se vrátím k Johnovi.
Budu potřebovat lupu, světlo a štěstí. Spoustu štěstí.



Kritika, názory, připomínky, dotazy - pište do komentářů, prosím :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Efi Efi | 9. března 2014 v 10:06 | Reagovat

Wow! To bylo... Úžasný! Jen mne trochu zaskočil (a znejistil) ten začátek. Těším se na další kapitolku! A zajímalo by mne, co se Claře honí hlavou... :-D

2 Hermi Hermi | 9. března 2014 v 10:39 | Reagovat

Jak tě může zajímat, co se Claře honí hlavou, když vlastně téměř celá kapitola je o tom, co se jí honí hlavou...? Jinak kapitolka - jako obvykle - ÚŽASNÁÁÁ!!!  :-D

3 Sillia Sillia | 9. března 2014 v 12:00 | Reagovat

Sakra, psala jsem se s dlouhým komentářem a ono to spadne, no to má být jako co, ale já se s tim znova psát nebudu, to teda fakt ne, takže jenom ve zkratce, kapitola úžasná, vražda, starostlivý Seth spousta nezodpovězených otázek, kterými mě neustále mučíš, taky jsem se zarazazila nad nadpisem, že i v pohádkách teče krev a taky nad tím, že bych to ráda viděla i ve filmové podání. Jo a taky nad tím, že bych ráda věděla, co Clara v tom svém kritickém období dělala.

4 Efi Efi | 9. března 2014 v 12:09 | Reagovat

[2]: Ježiš, Hanko! Myslím ten konec! :-D A jako vždy s tebou musím soulasit!

5 Clara Black Clara Black | Web | 9. března 2014 v 12:12 | Reagovat

[1]: Uvedu to na pravou míru. Promýšlí svůj útěk od Johna :-D

[3]: Na všechno dojde, už to mám rozepsané, ale nerada bych to míchala dohromady, takže jsem to tak trochu oddělila od JaM a TpM :) Budu psát minulost všech, protože ne každý člověk jde do zabíjení zcela dobrovolně :-D

6 Sillia Sillia | 9. března 2014 v 12:35 | Reagovat

[5]: Já bych heleď asi i šla, nevím proč, ale přijde mi to zajímavé, takový další styl umění... Jinak, čí jako všech budeš minulost psát? Budeš psát i Stephenovu? Ráda bych věděla, jak se dostal k poldům a objasníš taky Johna? Ten je pro mě velkou neznámou... Já vím, moc předbíhám, ale jsem vážně moc zvědavá. Krom toho jenom taková menší otázka do budoucna, povede se jí ten útěk? A jestli ne na poprvé, tak na kolikáté? (Mizivá šance, že odpovíš přímo co? Ale zkusit jsem to musela, to víš, za otázku nic nedáš - pokud se neptáš mého táty..)

7 Clara Black Clara Black | Web | 9. března 2014 v 12:43 | Reagovat

[6]: Útěk se povede, hned napoprvé. Zrovna včera jsem psala tu kapitolu s tím útěkem :D A budu psát minulost všech, Johna, Stephena, Sethovu už jsem začala, Clařinu taky, Jonathanovu, Běžcovu, Tedovu - prostě minulost všech :D

8 Scriptie Scriptie | Web | 9. března 2014 v 14:41 | Reagovat

Uhm, ta vražda byla... no, hodně detailně popsaná. Dokázala jsem si to docela živě představit. A starostlivý Seth je hrozně fajn. :-D A jsem zvědavá na ten plán, nad kterým přemýšlí.

9 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 9. března 2014 v 15:57 | Reagovat

Lupu, světlo? Co máš sakra zase za lubem.. Pár možností mě napadají, ale ty si tak nevypočitatelná, takže si radši nechci nic domýšlet..:D jinak kapitola je hezky napsaná, jaká vždy..! Trochu nechápu Claru. Proč ji najednou vadí to zabíjení? Vždyť dřív ji to nevadilo, nebo alespoň ne tolik... Už se těším na další kapitolu...

10 Sillia Sillia | 10. března 2014 v 16:01 | Reagovat

[7]: Tak to jsem ani nečekala, že takhla rovnou odpovíš, ale díky, alespoň mi už ten brouk přestal tolik hryzat. Jinak, to je dobře, že bude všech, budu mít krom Mistra co číst.

11 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 17:51 | Reagovat

Je to parádní... Zas a znovu skláním před tebou velikou poklonu... Opravdu moc pěkně napsané... Prostě super, nemám ani slov. Povedlo se ti to...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama