Tisíc podob Mistra 14. kapitola

12. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Dnes zase jdu ven, žádné odpoledne u počítače. Jdu běhat (aneb s povídkovou Clarou mám něco společného) a s kámoškou bude venku ''čistit'' jedno místo, chceme tam o víkendu zajít na táboráček. Navíc je to pěkné místo, jen si z něj někdo udělal smetiště... a samozřejmě budeme fotit, už včera nás to svádělo, jen jsem nevzala foťák (jsem máčo) a zajdeme mrknout do Lamlu, našly jsme tam vchod do jednoho z těch domů, tak trochu končí v zemi, tak to prozkoumáme. Připadám si jako dítě... prozkoumávat. Haha.
Jinak - je tu další kapitola TpM, což mě přivádí k tomu, že bych brzy mohla přidat nějaká vodítka, protože to za chvíli začne být trochu... ostré. Nechci vám tu spoilerovat, ale někdo nám umře. Možná na to přijdete sami, možná ne, ale každopádně se to blíží - a potom bych mohla přidat článek s mírnými nápovědami, kdyby jste chtěli?
Jinak stále platí to, že hledám betareadera... O:)



I v pohádkách teče krev, část pátá


''Nemůžeš spát?'' Zhluboka se nadechnu a podívám zamžourám na Setha. ''A ty?'' Na rtech se mu objevil pobavený úšklebek. Zřejmě jsme na tom byly stejně, s tou nespavostí. Zajímal by mě ale jeho důvod, proč nemohl spát. Určitě to nebyly noční můry o tom, jak ho zabíjím, jak jsem si domyslela. Ale... každý má svoje démony. O tom jsem se přesvědčila.
''Kolik je hodin?'' Seth se přese mě natáhl k nočnímu stolku a zvedl odtamtud poněkud rozbitý budík se zpřetrhanými dráty a podíval se na něj. Pokud ty hodiny, které budík ukazoval, šly správně, což bych si netroufla označit za pravdu - vzhledem k těm zpřetrhaným drátům, tak byly tři hodiny ráno.
''Tři ráno,'' odvětil Seth a položil budík zpět na svoje místo. Tři hodiny ráno? Páni. Začínám zabíhat do svojí rutiny, na kterou jsem si během posledních let tolik navykla. Bylo to prosté, budit se v tu nejhorší ranní dobu a nemoct spát - ale postel vždycky nabízela pohodlí a odpočinek, takže jsem se nikdy nenamáhala vstávat. Stejně bylo příliš brzy.
Přitulila jsem se k Sethovi a tiše jsem si povzdychla. Budu muset odejít, ale těžko odejdu, když mě uvidí. Mohl by se mě pokusit zastavit, nebo hůř - mohl by něco říkat. Věděla jsem, že s mým návratem k Johnovi nebude souhlasit, ale byla jsem si jistá, že pokud se nevrátím, tak že bude John zuřit. Mohla bych přísahat, že má se mnou John nějaký plán a určitě se týká deníku, nebo samotného Mistra. A já byla ochotná přežít cokoliv, co bude nutné, abych mu to překazila. A konec konců... mám i plán na útěk, teď už stačí jen po cestě zpět sehnat Dalea.
''Je pravda to, co mi Stephen vyprávěl o vaší minulosti?'' Seth mě pohladil po vlasech a já na něj vrhla zvídavý pohled. Odvést jeho pozornost teď nebylo zas až tak těžké, ale stále jsem si nemohla pomoct. Nechtěla jsem odejít, ale... potom, co se stalo před tím, než mě dotáhli k Johnovi už jsem nebyla ochotná riskovat další zapletení Mistra do těch záležitostí.
Moje odhodlání se zúžilo na několik prostých úkolů. První byl ten, že musím přijít na to, co John chystá. Další - musím utéct a dostat se někam do bezpečí, než mě John případně přestane hledat. Vrátit se k Mistrovi hned by mohla být naprostá sebevražda - a mohli by na to doplatit i ostatní, a to v žádném případě nebudu riskovat. Za další - překazím Johnovi plány - a až bude po všem, vrátím se k Mistrovi a už nikdy se od Mistra nehnu. Ale Seth mě bude nenávidět. Za to, že se ho chystám znovu obelhat a utéct mu. Trápilo mě to, ale... on o Johnovi nevěděl to, co já.
''Ne. Stephen nikdy neříká o takových věcech pravdu, i když to vypadá, že je naprostý dobrák od kosti a pravda sama. Neměla bys mu věřit,'' řekl Seth a mile se na mě usmál. To bylo pro mě nové zjištění, myslela jsem si, že je Seth ten zlý bratr a Stephen ten dobrý, který se drží všech morálních zásad a nařízení. Zvláštní.
''Ale víš, co by zajímalo mě?'' prohodil Seth nezávazně, ''Zajímala by mě tvoje minulost. Když jsme se potkali, vypadala jsi úplně jinak, ale přesto se nemůžu zbavit dojmu, že máme něco společného.''
''Něco společného...?'' zamumlala jsem nechápavě. Trošku jsem tušila, kam by tím Seth mohl mířit, ale neodvažovala jsem se brát to jako možnost...
''Ošklivou minulost,'' odpověděl a znovu se usmál. Ne děsivě, ale opravdu upřímně, což mě znovu překvapilo. Seth byl v posledních chvílích samé překvapení, ale... to občas bývá každý. Život je totiž stejně překvapující jako smrt, o které nikdy nevíme, kdy se k nám přikrade.
''Tak ošklivá minulost...'' pronesla jsem zasněně. Nechtělo se mi o tom mluvit, ale upovídat někoho je přeci jenom také způsob, jak odvést pozornost, takže... jsem se nakonec přemohla a spustila jsem.
''Naše předchozí setkání si nepamatuju, takže mi nezbývá než odhadovat, že to bylo někdy v době, kdy jsem byla na práškách.'' Když jsem zmínila prášky, tak Seth zmateně zvedl jedno obočí a vrhl na mě velice udivený výraz.
''Prášky na zklidnění, antidepresiva a já nevím co ještě. Měla bych je brát i teď, ale...'' Na chvíli jsem se odmlčela, ale Seth mě okamžitě zarazil. ''Proč jsi je brala? A jak to, že je teď nebereš, když bys je brát měla?!'' Sethův zvýšený tón mě přinutil sebou trhnout. Rozklepaly se mi ruce, jak na mě zvýšil hlas.
''Claro, nechtěl jsem-'' Když viděl, jak jsem se roztřásla, věnoval mi omluvný pohled a já jen přikývla, nebylo zapotřebí něco říkat. Zase jsem chytla jednu z těch chvílí, kdy jsem zakřiknutá, neschopná se bránit. ''Neberu je proto, že jsem po nich jiná. Šťastná, veselá... nic mě netrápí. Ale to není pravda, je to jen krásné zlaté pozlátko, které mi obaluje mozek, abych neviděla skutečný svět plný bolesti a temna. Chci radši vidět skutečnost, než žít ve světě, který není takový, jak jsem si ho vysnila. Dřív jsem to brala jinak, ale teď, po tom všem...''
''Chápu.'' Ta slova ze Setha vyklouzla zcela samovolně a zněla tak upřímně, až mě to zabolelo u srdce. Tušila jsem, že ani Seth neměl vysněný život, ale nikdy jsem se neodvážila se na jeho osobní život z dob před Mistrem zeptat. Jediné, co mi leželo hlavě jako fakt bylo to, že nikdo nezačne zabíjet jen tak. Vždycky se najde spouštěč. A kdo ví, co se stalo Sethovi, bůh ví, proč je takový, jaký teď je. Odhadovala jsem, že mu někdo možná dost ošklivě ublížil, nebo že se mu stalo něco zlého, ale... nedokázala jsem si to dál domyslet.
''Víš,'' začala jsem a snažila se udržet emoce na uzdě, ''Vždycky jsem byla outsider, lidi mě nikdy neměli rádi. Zažila jsem psychickou šikanu, fyzickou šikanu, nepřízeň učitelů a spoustu ošklivých hádek doma. Táta věčně pracoval a moc se mi nevěnoval, ale... prostě to tak bylo. Ve škole si ze mě nakonec udělali fackovacího panáka a já se jednou... prostě zlomila.'' Když jsem řekla, že jsem se zlomila, sklopila jsem hlavu, abych se nemusela na Setha dívat. Bylo pro mě hrozně těžké o tom mluvit, ale ta chvíle přeci jenom jednou přijít musela. ''Co se stalo?'' zeptal se Seth a povzbudivě mě vzal za ruku, jako by mi chtěl dodat odvahu to říct.
''Pokusila jsem se zabít.'' Pomaličku jsem zvedla hlavu a pohlédla na Setha. Na tváři mu visel smutný výraz a bez jediného slova si mě přitáhl blíž k sobě a sevřel mě v pevném objetí. Zoufale jsem potlačila slzy a tiše vzlykla.
''To je mi to hrozně líto, Claro...'' špitl Seth. Jeho lítost mě překvapila, ale netoužila jsem po ní. Netoužila jsem už po ničí lítosti, chtěla jsem se z toho jen vyhrabat. Ze všech těch vzpomínek, chyb a dalších věcí, které jsem se snažila vytěsnit z hlavy - a ve většině případů se mi to dařilo. Spousta vzpomínek mi z hlavy zmizela, jen díky mému vlastnímu popudu k zapomenutí.
''Vzala jsem si celý platíčko prášků, co jsem našla v koupelně. Máma si je někdy brala, schovávala je tam protože byly prý silný, a já je všechny zhltla najednou. Zapila jsem je nějakým chlastem, co si otec nechával v pracovně a abych měla jistotu, ještě jsem si podržela žíly. Bylo toho v tu chvíli tolik, víc si toho nepamatuju.'' řekla jsem tiše. Všechno mi plulo hlavou jako puštěný film, obrazy získávaly jasné obrysy, a kontrast jen zvýrazňoval krutost celého dějství. Přivřela jsem oči a pokračovala:
''Potom jsem se probudila v nemocnici, vypumpovali mi žaludek, ošetřili obě zápěstí, která jsem si podřezala a oznámili mi, že se mě podařilo včas zachránit. Pár dní potom mi oznámili, že přesunou na oddělení psychiatrie, protože potřebuju pomoct, aby se ten pokus neopakoval.''
''Víš... mě zase zavřely do psychiatrický léčebny, protože mě soudní psychiatr uznal za nepříčetnýho s psychickou poruchou, takže si dokážu živě představit, jak jsi se asi cítila. A, ehm, jak se cítíš teď.'' Zrovna u Setha bych pochopení nečekala, ale potěšilo mě, že mě chápe. Ale fakt, že ho nechali hnít někde v psychiatrické léčebně mi přišel velice krutý. A... hloupý.
''A jak je to s tebou a Jonathanem?'' Tuhle otázku jsem čekala.
''Byl jako můj starší bratr, vždycky mě chránil. Tehdy... mě ale chránit nemohl.'' Poslední věta nám oběma připomněla události, které přinesl John. Deník, smrt Natashy, Danova ztráta ruky kvůli vzkazu pro Mistra a moje znásilnění...
''Hrozně mě to trápí, byla to moje chyba-'' Políbila jsem ho na tvář a pousmála jsem se na něj. ''Nebyla to tvoje chyba, Sethe. A ať už se stalo cokoliv, nebo se stane cokoliv, nemysli na to. Nezáleží mi na tom, ale na tobě.'' Poté jsem se k němu schoulila a zavřela oči.
''Co ty rány?'' zeptal se mě. Ušklíbla jsem se. ''Jsou v pohodě, jsem zvyklá. Co tvoje ruka?''
''Nikdy na tom nebyla líp.'' Zvedla jsem se a štouchla ho do ramene.
''Lháři!'' Rozesmál se a zvedl ruce na znamení, že se vzdává. Znovu jsem se k němu schoulila a zašeptala omluvu za to, že jsem ho musela podnout. Jeho odpověď byla prostá: ''Hlavně, že už mi nikam neutečeš.'' Poté jsem zavřela oči a snažila se nemyslet na to, že ho budu muset znovu opustit.

Thomas se proplížil k zadnímu vchodu do policejní stanice a obratně vyřadil zámek z provozu, aby se dostal dovnitř. Prošel šatnami, minul několik řad opuštěných kanceláří a zamířil k levému archivu, kam se ukládaly veškeré policejní spisy ohledně nevyřešených případů.
Vklouzl dovnitř, přejel rukou po prvním regálu a hledal písmeno M, podle kterého by se mohl ve svém tichém hledání řídit dál. Když se mu ho povedlo najít, začal se probírat stohy složek, desek a další spousty různých papírů k případům, ke kterým byly připojené i tištěné seznamy důkazů a fotografie.
''Milenne Waverová,'' špitl si pro sebe vítězně a zasvítil baterkou na tenký spis, který vytáhl z hromady dalších spisů, složek a papírů. Našel přesně to, co hledal.


Kritika, názory, připomínky, dotazy - pište do komentářů, prosím :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hermi Hermi | 12. března 2014 v 7:33 | Reagovat

Páni! Je to lepší a lepší! Vážně!

2 meddie-stories meddie-stories | E-mail | 12. března 2014 v 11:36 | Reagovat

Wow, tohle je doopravdy super! :) lepší jak předchozí (a věř tomu, ze ten byl awesome :3) :)

3 Scriptie Scriptie | Web | 12. března 2014 v 15:25 | Reagovat

Tak to bylo skvělé. :o) Achjo, ty s Milenne mě skoro nutíte, abych Setha začala zbožňovat. xDD Ale chtěla jsem říct, že Sethova slova ("Hlavně, že už mi nikam neutečeš") mě zamrzela, protože Clara celou dobu přemýšlí o tom, jak musí utéct. Takže jsem zvědavá, jak to udělá.
A co se týče její minulosti... No, ta opravdu nebyla pohádková. Byla smutná, ale nemůžou ji mít všichni jako vysněnou.

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 12. března 2014 v 19:59 | Reagovat

Jéé.. další boží kapitola, kde je Seth. Já ho prostě zbožňuji. Tahle kapitola je super, i když tam není akce(mě to nějak nevadí), je super v tou, že jsem se dozvěděla něco z její minulosti. I Sethovi. Možná bys tu jejich minulost mohla ještě v nějaké kapitola rozvést, bylo by to fajn.. Už se těším na další kapitolu. A jestli to opravdu skončíš, tak tě zastřelím! :D

5 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 18:07 | Reagovat

Je to nádhera... Jako vždy prostě úplně super :) Rozhodně budu číst dál :D Moc a moc se mi to líbí je to super a božííí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama