Tisíc podob Mistra 16. kapitola

16. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra

Milenne dezorientovaně otevřela dveře od pokoje, vešla dovnitř a zase dveře pomaličku zavřela. Zamyšleně zamrkala, prošla okolo Stephena, který už byl vzhůru a pročítal nějaké policejní spisy a zavřela se do malé koupelny.
Posadila se na okraj vany a pohlédla do zrcadla. Opravdu ji viděla? Viděla sestru? Přeci tu nemohla být, byla s tím parchantem, co nese jméno té prokleté rodiny. Další zmetek z Dahmer, ten ji přeci drží. Vlastně ani pořádně nevěděla proč.
Potřásla hlavou a začala si rozčesávat vlasy. Nemůže se už promenádovat po domě s vlasy, které nejsou rozčesané, to by nebyla ona. Milenne Waverová taková není.
''Milenne?'' Stephen opatrně zaklepal na dveře. Jeho hlas zněl přívětivě, ale Milenne v něm přítele neviděla. Celý tenhle dům, ten pokoj, ti lidé - všechno jí bylo cizí. Cizí a naprosto hodné nenávisti. Neměli žádné právo ji jen tak odvést od jejího života a držet ji v domě, protože její sestra zmizela. Ona ji nikdy nenahradí, nikdy ji k tomu nemohou donutit. Milenne se jim nikdy nepodvolí. A Thomas ji odtamtud dostane. Už brzy.
''Co se děje, Stephene?'' houkla Milenne přes dveře, aniž by otevřela. Něco jí říkalo, že dokud je sama, alespoň na tu krátkou chviličku, tak jí to prospívá. Být neustále v jedné místnosti s někým, koho neznáte, někým, kdo je zapletený do vražd, hrozných věcí - a navíc zavinil sestřinu ztrátu nohy... s takovým člověkem by nikdo nechtěl být vězněný v jedné místnosti. Nikdo by si to nepřál.
''Já jen... vypadala jsi rozhozeně, stalo se něco? Tedy, chci říct, jsi v pořádku?'' Milenne zavrtěla hlavou. Ne, nic není v pořádku, chtěla rychle houknout zpět, ale na takové rozmary nebyl ani čas, ani příležitost. Ničilo ji to čekání, než se pro ni Thomas vrátí a odvede ji odtamtud, ale věděla, že musí být silná a vydržet. Jedině tak bude potom moc s Thomasem odejít a žít znovu tentýž život, jaký před tou jistou dobou opustila. Odejde ze světa toho odporného zabíjení, mučení a mrtvol, na Dahmerovic rodinu bude moct zapomenout. Zapomenout. Znělo to tak krásně, že se musela usmát. Už brzy bude po všem.
''Jsem v pořádku, nic se nestalo.''
''Jsi si opravdu jistá? Kdyby se něco stalo, kdyby ti někdo něco řekl, ublížil ti... Můžeš mi to říct, Milenne. Jsem tu pro tebe, to přeci víš.'' Stephenova starost Milenne celkem překvapila, ale v poslední době byl nějak přehnaně starostlivý a milý. Dokonce jí jednou donesl květiny, prý jen tak, aby se necítila pořád tak zavřená a aby měla také jednou radost a usmála se.
Milenne se ale obávala, že je za tím něco jiného, možná dokonce něco víc. Bůh ví, jestli ho někdo nenabádá k tomu, aby si získal její důvěru, aby na ni zjistili něco, čím by jí mohli vydírat... Ale to by se jim nepovedlo. Je příliš chytrá. A mazaná.
''Vážně jsem v pohodě, Stephene. Ale díky,'' odpověděla Milenne a ignorovala svůj smutný odraz v zrcadle, který na ni hleděl zoufalýma očima, toužícíma po domově a Thomasovi.


Ráno jsem vstávala dřív, abych mohla Johnovi uvařit kávu. Když jsem připravovala šálky, vzpomněla jsem si na to, jak mi máma vyprávěla příběh dívky, která otrávila svého manžela tím, že mu každý den sypala do kávy jed. Musela jsem se usmát, já měla v plánu to stihnout za jeden den, a John není můj manžel. Je to tyran, nic víc. A pomsta ho nemine.
Ke kávě jsem přisypala spálenou část zlatého prášku a modlila jsem se, aby můj plán fungoval. Zlatý prášek totiž není jen droga, ale také jed. Člověk jen musí přijít na to, jak vyčlenit jen ten jed, protože je to jinak naprosto k ničemu. Mě se jed povedlo vyčlenit, ale neměla jsem tušení, jestli bude fungovat. Pokud nebude fungovat, budu se muset modlit za to, aby na to John nepřišel. Kdyby věděl, že jsem se ho pokusila otrávit, určitě by to mělo opravdu dost ošklivé následky.
Ale já už nebyla schopná dál snášet to ponížení, dělat jim služku a vyčkávat na den, kdy mě možná pustí, až bude mít ten deník. Kdo ví, jestli mě potom radši nezabije, protože to vražedné ''pro jistotu'' už moc dobře znám. Svědci musí pokaždé z kola ven, proč také riskovat, že? Vrazi si nikdy neužijí příliš mnoho legrace.
''Johne?'' zavolala jsem, když jsem dovařila kávu. Johnova tradice, kterou se mi povedlo za tu dobu vypozorovat - každý den si dává několik šálků kávy, ale nikdy nevynechá ten první, ranní. Zdá se, že je na tom podobně jako já. Ani já nedám bez kafe ani ránu. Rozdíl je v tom, že já mám jen jednu nohu, k životu potřebuju tři druhy prášků a jsem unesená, kdežto on je nechutně bohatý zabiják bez jakýchkoliv osobních problémů, on radši ty rodinné.
Jistě, každý chce zničit svoji rodinu, pomyslela jsem si otráveně a když John vešel do kuchyně, podala jsem mu šálek s kávou. Ochotně ho přijal a pousmál se na mě. Úsměv jsem mu opětovala a sáhla jsem po malém hrnku s kávou bez jedu. Přeci jenom, nevzbudí to takové podezření, když si dám taky.
''Uvařila jsem si kafe, snad se za to na mě nebudeš zlobit... A rovnou jsem to kafe uvařila i tobě, vím, že ho vždycky ráno piješ.'' John se trochu napil a věnoval mi jeden ze svých zamyšlených pohledů, které ve mě vyvolávaly dojem, že přemýšlí nad spoustou věcí najednou.
''Nevěděl jsem, že vstáváš takhle brzy,'' opáčil. Usmála jsem se a napila se svého kafe bez jedu. Bylo to dost sladké kafe, k životu jsem potřebovala cukr a kofein, ale žádný jed. Jak sladký může být začátek dne, který se může stát vaším osudným? Mohla bych o tom vyprávět.
''Víš, mám špatný spánek, občas nemůžu spát celou noc, jindy spím jen hodinu a pak vstávám, jako by bylo ráno. Prostě... špatně spím. A dnes jsem se vzbudila opravdu hodně brzy. Počkala jsem na moudřejší dobu a... uvařila to kafe.'' John bezmyšlenkovitě přikývl, asi mi to uvěřil. Pravdou je, že jsem celou noc myslela na Setha a na ten hloupý útěk, zatím co jsem se snažila neusnout. Požádala jsem dokonce Dana, aby mě když tak zkontroloval, kdyby byl vzhůru, abych měla jistotu, ale nakonec to nemělo ani smysl. Zvládla jsem to sama.
''Chci se ti omluvit za ten včerejšek. Byl jsem dost-'' John se chytl za krk, dusil se. Automaticky jsem se zvedla z židle a šla k němu, abych nevzbudila případné podezření, kdyby to nebyl účinek jedu. V bytě jsme byli sami, Larry a Simon byli doma, takže kdyby se něco stalo, John je jediná překážka.
''Johne?'' vyjekla jsem hraně, zatím co se Johnovi pomalu zavřela oči a hlava mu klesla na stůl. Zkontrolovala jsem mu tep, ještě žil. Sice jsem ho chtěla strašně moc zabít, ale neměla jsem tu sílu to udělat. Něco ve mě se vzpíralo té možnosti ho zabít, tak jsem jen zavolala na Dana, vzala Johnovi klíče a odemkla dveře.
''Jdeme?'' zeptala jsem se Dana u dveří. ''Jdeme.''


Seth zoufale chodil po pokoji. Cítil se podvedeně, byl naštvaný, ale převážně dost... Smutný. Sám by své psychické rozpoložení označil za rozmrzelost, ale jeho čistá část jeho vědomí moc dobře věděla, že mu to bylo líto. Doufal, že Clara zůstane, protože... Proč vlastně? Tahle otázka mu vrtala hlavou jako šroub, ale nebyl schopný si na ni odpovědět. Příliš se bál toho, co by se skrývalo za odpovědí, tak se raději držel v blažené nevědomosti, která ho udržovala v klidu. Nechtěl vědět pravý důvod té lítosti, která se vázala ke Clařině odchodu. Místo toho se musel soustředit na to, aby zjistil proč a kam utekla.
Kam... John. To jméno mu okamžitě blýsklo hlavou, se stejnou rychlostí, jako se kulka prožene lebkou a mozkem, když vystřelí u hlavy. Vrátila se k Johnovi.
Setha napadala hned řada důvodů, proč se Clara k Johnovi vrátila, ale byl příliš rozladěný, než aby měl čistý úsudek. Bál se toho, že je pravda to, co říkal Jonathan, ale komu by spíš měl věřit? Někomu, kdo mu věří, nebo někomu, kdo ho nenávidí? Nevěřil ale, že by Jonathan něco takového roznášel jen proto, aby Claře nevěřili. Na to byli příliš dobří přátelé. Kdo ví, kam až Johnovi nitky sahají. A kdo ví, které nitky už se chytly někoho z domu.


Kritika, názory, připomínky, dotazy - pište do komentářů, prosím :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 16. března 2014 v 7:28 | Reagovat

Kapitola 16. je napsaná doslova pravdivě do jediného písmena. Přesně tak bych se zachovala já, kdybych prožila stejnou situaci, mno možná bych Stephena do koupelny pustila a něčím ho majzla po palici. :-D
Ach, škodolibost nade vše...:D
Ta část s Johnem, kdy mu vaříš kafe- je tak napínavá, až mi z toho běhá mráz po zádech, nikdy nevíš, co by ten debil udělal! :D
No a na závěr...Sethíkovo uvažování jako vždy celou kapitolu zabilo, přesněji řečeno, nabrala nový obrat. Jeho velmi vysoká inteligence v porovnání s tou "naší" se zdá být poněkud...očividně používá jinou logiku! :D
Doufám, sis, že nebude žádná končící kapitolka, možná až v 49, ale ne 19! :(
I kdybych měla Thomase zaškrtit, tak to neskončí! Předpovídala to i magická koule, takže...:D
Mail zeje prázdnotou...:(

2 Sillia Sillia | 16. března 2014 v 11:53 | Reagovat

No... Chtěla jsem si to přečíst a okomentovat už kolem půlnoci, ale ten babiččin šunt je prostě na dvě věci a já s ním neměla trpělivost, zajímavý, že dneska chodí celkem obstojně, ale v noci byl k nevydržení.
Ten začátek byl pěkný, v tomto ohledu tvoji sestřičku chápu, že chce ke starému životu, sice nevím jaký byl, ale pro ni určitě lepší než ten u Mistra, jak tak koukám, vidím a čtu. Já bych sice zůstala, Mistr, celá jeho skupina je mi vlastně šíleně sympatická, čímpak to asi bude? ....Už vím, jsou to vrazi a ti mě prostě fascinují.
Škoda žes ho nezabila, třeba podříznout hrdlo, zabodnout mu nůž do srdce nebo hlavní stehenní tepny, to by mělo zabrat. Ale zajímavé je, že jen co mi na nějaké otázky odpovíš, tak mi položíš minimálně jednu další, jako třeba právě teď. Co jí zabránilo ho zabít? Měla k tomu dokonalou příležitost, ale má v hlavě nějaký blok,který jí to nedovoluje, ale jak to? Vždyť už zabila mnoho jiných lidí, které ani pořádně neznala a tohohle parchanta nesnáší a přesto ho nedokáže zabít... Tak co to jako má být? No budu si muset počkat až ho zabije Seth, to bude mít určitě mnohem větší šmrnc, jak znám Setha, určitě to nenechá to jen u podříznutého hrdla, u rychlé a ne zrovna méně bolestivého způsobu smrti, ten ho skoro umučí, že jo.. Umučí ho? Použije nějakou smrtelnou pastičku a nebo z něj udělá cedník? Už se na jejich vystoupení moc těším, tak k tomu hlavně dojdi, nekonči ne 20. kapitole, to by bylo moc rychle, já chci vidět, respektive si přečíst, jak John dostane od Setha na pr*el.
A Seth... No jo, ta jeho logika, kterou normální člověk prostě nepochopí, to, čím to zabíjí každým svým nadechnutím, bouchnutí srdce, každým  sebemenším pohybem... Prostě Seth - náš miláček Seth... Vážně skvělý ty jeho úvahy, ale upřímně bych je ráda lépe pochopila, ne, že by k tomu neměl důvod, takto přemýšlet, ono, určitou SVOJÍ logiku to má, ale svojí a dokonalou.

3 Hermi Hermi | 16. března 2014 v 14:52 | Reagovat

Super! Vážně musíš pokračovat!

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 16. března 2014 v 19:47 | Reagovat

Super, oni ho otrávili! Dobře mu tak, idiotovi! Tohle si zasloužil..! A je super, že Clara je konečně volná. Doufám, že se teď vrátí k chudáčkovi Sethovi. Chudáček malý. On se tak užírá a vůbec neví co se děje. Já chci, aby bylin spolu!
A Milenne. Ta je taky chudáček. Musí si myslet, že je magor. Doufám i u ní, že to s ní dopadne dobře. Snad ji za chvíli osvobodí. A zajímalo by mě o co Stephenovi jde. Je to nějaká bouda, nebo  se snaží být opravdu milý? Já nutně potřebuji další!! Takže si mákni a piš! :D

5 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 18:38 | Reagovat

Ach ne... úplně se děsím co Seth provede... No uvidíme... Jinak kafe po ránu... A ještě takhle dobře "oslazené"... Ale bojím se že to kafe moc nezabralo... No jinak jako vždy prostě super kapitola... Opravdu úžasná... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama