Tisíc podob Mistra 18. kapitola

21. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
A tohle, moji milí, je přepsaná verze 18. kapitoly TpM, ta s koncem. Sice tam ten konec není celý, ale to nás přeci jenom nevzrušuje, že? Nedivte se tomu výrazu, pochytila jsem ho od naší příšerné češtinářky (''Ale ten článek nás nevzrušuje, to si nepište.'') A dle vašeho ohlasu a hlasů v anketě tedy budu v TpM pokračovat. Zároveň ale musím říct, že jste pěkní srabi, když těch vás 6 hned neřeklo, že to nemám psát ;) Tohle dokáže nejvíc naštvat. Lhaní, že se vám to líbí a zatajování důležitého názoru - a všechny názory jsou pro mě důležité, proto vás opravdu žádám, abyste zanechali komentář s názorem. Pokud se mám zlepšovat, tak potřebuju, abyste mi pomohli svými názory a kritikou - ne komentáři typu ''Úžasná kapitola!'' které ve mě jen vzbuzují dojem, že jste líní/nebo nemáte čas si kapitolu přečíst. Neříkám, že máte být jako dokonalá Sillia, (já tě tak zbožňuju, víš o tom?) která mi píše komentáře velice obsáhlé. Stačí jen říct svůj názor, myslet ho vážně a opravdu si ten článek přečíst. A ty komentáře typu ''Úžasná kapitola!'' o délce sotva tří vět maximálně, obsahující minimálně jedno chvalné slovo vážně neberu vážně. Vyjádřete se ke kapitole, napište názor a kritiku, řekněte mi, co bych měla zlepšit - a já se o to pokusím! :)


Vytáhla jsem Sethův mobil, který jsem mu před svým odchodem vzala. Připadala jsem si provinile, ale bez mobilu bych byla tak trochu... ztracená. Neměla bych jak zkontaktovat Dalea a později by se mi ten mobil mohl stejně hodit, tak jsem si ho tak trošku vypůjčila bez dovolení. Vytočila jsem Jamesovo číslo a naslouchala vyzváněcímu tónu.
''Sethe?'' Jamesův hlas zněl poněkud vykolejeně, ale to mě nijak nepřekvapilo. Proč by mu taky měl Seth volat, když jsou oba v domě, že? To mu nemohlo v žádném případě dávat smysl. Odkašlala jsem si a spustila:
''To jsem já, Clara, Jamesi. Neptej se mě, proč volám ze Sethova mobilu, spíš mi řekni, kde je teď Seth. Musím si s ním promluvit.'' Když James nic neříkal, dodala jsem: ''Nutně, takže... hned.''
James něco zamumlal, ale nerozuměla jsem mu. Přehodila jsem si mobil z levé ruky do pravé a napjatě jsem čekala, jestli mi James řekne, kdy Setha můžu zastihnout.
''Claro...?'' Sethův hlas mě naprosto odzbrojil. Najednou jsem si nebyla jistá, jestli byl dobrý nápad se mu hned ozvat, ale rychle jsem svoje pochybnosti zahnala a sebrala jsem veškerou odvahu, kterou jsem v sobě měla.
''Ahoj, Sethe.'' Nemohla jsem se přestat chvět. Sethův hlas mě trochu polekal, i když jsem se snažila pobrat veškerou odvahu v sobě, bála jsem se toho, co mi řekne. Obávala jsem se jeho reakce na můj odchod a na tu drobnou krádež mobilu, kterou jsem tak trochu bez jeho svolení provedla.
''Kde jsi?'' Přesně téhle otázky jsem se obávala.
''Nemůžu ti říct kde jsem, ale to stejně není důvod, proč jsem s tebou chtěla mluvit,'' řekla jsem a snažila se působit co nejrozhodněji a nejsilněji, jak to jen šlo. Už jsem nechtěla dělat dojem uplakané chudinky, která se ve mě neustále skrývala a vyčkávala na chvíli, kdy by si mohla získat veškerý soucit světa, chtěla jsem působit stejně silně a rozhodně jako všichni ostatní z Mistra. Nejsem přeci o moc jiná, než oni - a jsem součástí Mistra stejně jako oni. Bez rozdílu.
''Chci se ti omluvit.'' Jak jsem to vyslovila, tak mi spadl kámen ze srdce. Cítila jsem nutkavou potřebu se Sethovi omluvit, tedy, ne za to, že jsem mu vzala mobil, ale spíš za to, že jsem ho tak trochu obelhala a zmizela. A za ten mobil vlastně taky...
''Za co se mi omlouváš? Za to, že sis se mnou hrála jako s naivním idiotem a pak v nestřežený chvíli zmizela a šlohla mi mobil, abys mi potom mohla sdělit trapnou omluvu, kterou nepřijmu? Páni, tak to díky. Kdybych byl citlivka, tak bych se snad i rozbrečel,'' zamumlal Seth. Jeho reakce mě trochu rozhodila, ale díky tomu, že jsem věděla jaký je už mě to tolik nezastrašovalo.
''Vážně mě to mrzí, nechtěla jsem to udělat, ale musela jsem. John by se pro mě určitě vrátil a-''
''Jo, to už taky udělal, srdíčko.'' Ztuhla jsem. Takže John nebyl zas až tak otrávený, aby mě hned nemohl hledat, nebo se Simon s Larrym objevili brzy. Hlavou mi prolétla prostá myšlenka -panebože, jsem mrtvá! ale rychle jsem ji zaplašila.
''Co? Jak to víš?''
''Byl tu. Tak trošku se zlobil, že jsi mu utekla, a ehm, pokusila se ho otrávit. Co jsi mu to vlastně dala, že byl tak zelenej? Nebo to bylo vzteky, to zezelenání? Netuším, vlastně je mi to jedno, ale... Vypadal naštvaně. Hodně naštvaně. Vsadil bych boty na to, že právě obráží celý město, aby tě našel a mohl tě mučit za to, co jsi mu udělala.'' Jistě, to mě už taky napadlo. Takže je můj plán naprosto k ničemu. Nemůžu se schovat nikde ve Wickhillu, aniž by mě John nenašel. Musím jet. pryč z města. Takže i daleko od Setha. Vztekle jsem praštila rukou do země a tiše zaklela.
''Sethe...'' začala jsem, ale Seth mě nenechal domluvit.
''Je mi to jedno, Claro. Jenom chci vědět kde jsi, jasný? Nenuť mě abych šel za Abigail aby našla signál mýho mobilu.'' Pravda, to mě mohlo napadnout, že by něco takového mohl udělat. Ještě se mám dost co učit, to je pravda. ''Prostě chci, aby ses vrátila. Navíc v domě budeš v bezpečí, John už tě tu určitě hledat nebude.'' V tom měl Seth pravdu.
''Fajn. Vrátím se, snad ho po cestě nepotkám.''
''Věřím tomu, že nepotkáš. Jinak by ses mi nevrátila, ne?'' Přiměl mě usmát se. ''Jasně. A Sethe...?''
''Jo?'' Trochu jsem zneklidněla.
''Kdyby něco, víš, že-''
''Ať tě to ani nenapadne říct. Hezky se vrátíš a řekneš mi to do očí, jasný?'' Polkla jsem. Obávala jsem se totiž, že se už nevrátím - kdo ví, jestli na mě John nečíhá někde za rohem, aby mě opravdu mohl potrestat a celé hodiny mučit. Při té představě mi přejel mráz po zádech.
''Jasný.'' odpověděla jsem bez rozmýšlení.
''Fajn. Zvládneš to.'' Poté se hovor přerušil, Seth ho musel ukončit. Sebrala jsem veškerou sílu a vydrápala se z díry, kterou hrobník vykopal. Byla to slušná skrýš, ale teď byl čas se vrátit. Vrátit se domů, za Sethem.



Povedlo se mi to, napadlo mě, když jsem stála před Dahmerovic domem. Johna jsem nepotkala - zbýval už jen krůček k naprostému bezpečí. Sehnula jsem se a z díry v jakési soše před domem jsem vytáhla klíč. Zvláštní místo pro skrýš na klíč, ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlela.
Odemkla jsem a vešla dovnitř. Jakmile jsem se rozhlédla, musela jsem potlačit výkřik. Na zemi ležel James, obklopený kaluží krve. Když jsem popošla blíž, a otočila ho na záda, všimla jsem si toho, že má prostřelenou lebku.
Přitiskla jsem si dlaň na pusu a snažila jsem se zadržet slzy zděšení a smutku. Měla jsem Jamese ráda, a teď přede mnou ležel mrtvý. Neměla jsem ani nejmenší potuchy, jak jeho tragické smrti došlo. Smutně jsem k němu natáhla ruku, pohladila ho po tváři a zavřela mu oči, které se hrozivě upíraly ke stropu.
''Sethe?'' Nepřišla žádná odpověď. Váhavě jsem se vydala dál, doufajíc, že někdo přijde a s nějakým vysvětlením mi pomůže odklidit Jamesovo tělo. Připadala jsem si hrozně, když jsem ho viděla mrtvého, ale něco mi říkalo, že tohle nebude to nejhorší. V hlavě mi znovu strašil ten pesimistický hlas, co mě nabádá k tomu, abych propadla temným myšlenkám a depresi.
Nakoukla jsem do knihovny a rychle zabouchla dveře. Opřela jsem se o ně a snažila se nemyslet na to, že se v ní skrývá další tělo. Srdce mi bilo jako o závod a pomalu jsem začala chápat situaci. Někdo za námi přišel. Přišel za Mistrem, aby ho zabil. A už zabil Jamese a Elizu.
Vydala jsem se k Tedově pracovně, ale nesebrala jsem odvahu k tomu, abych otevřela dveře. V hlavě se mi už tvořily představy toho, jak bych tam našla Tedovo mrtvé tělo bezvládně ležet v krvi stejně jako Jamesovo. Eliza měla alespoň to štěstí, že zemřela bez toho, aniž by cítila krvácení. Útočník jí podle všeho zlomil vaz.
Po zádech mi přejel mráz. Co když je stále tady? Zajdu si pro zbraň. přikázala jsem si a rychle jsem zamířila do svého pokoje.
Nejdřív jsem opatrně, potichu otevřela dveře a nakoukla dovnitř, chtěla jsem si být jistá, že tam na mě nečeká ani mrtvé tělo, ani vrah. Když jsem nic neviděla ani neslyšela, vplížila jsem se dovnitř.
Z nočního stolku jsem si vytáhla revolver, a do kapsy jsem si nacpala několik dalších nábojů. Možná jsem byla paranoidní, ale rozhodně jsem se bála. Tenhle dům byl plný pastí, zbraní a žili tu vrazi - a teď jsou asi všichni mrtví. Všichni mrtví... Potlačila jsem výkřik.


Rozrazila jsem dveře Sethova pokoje a když jsem ho spatřila sedět opřeného u zdi, se slzami v očích jsem se k němu vrhla. Dopadla jsem k němu na kolena a vyděšeně mu pohlédla do tváře.
''Co se stalo? Kde je Milenne? Co Jonathan a Stephen?!'' V tu chvíli jsem si ani neuvědomila, že se mi příšerně třese hlas tak, že mi skoro není rozumět. Seth mě pohladil po tváři a jemně mě políbil na čelo.
''Milenne utekla, je v pořádku. Ostatní jsou...'' Seth nedořekl větu, ale už jen to, co řekl mi stačilo k tomu, abych pochopila, co se tím snažil naznačit. Všichni byli mrtví. Všichni.
Takže moje představa, která se mi objevila v hlavě, když jsem šla okolo Tedovy pracovny byla možná pravdivá. Možná mu někdo rozbil hlavu kladivem, možná tam ještě sedí u stolu a ze zkrvavené hlavy mu odpadávají kusy masa, které už nejsou schopné se na lebku dál upínat. Možná se mu odštíplo několik kusů lebky a jeho mozek leží na stole před ním, zatím co se na něj upírají jeho mrtvé oči.
''Pane bože...'' vzdychla jsem.
''Claro, musíme pryč.'' Se slzami v očích jsem přikývla a se Sethovou pomocí jsem se zvedla na nohy. Museli jsme pryč. Jsme jediní, co jsou v domě živí, brzy se dostaví fízlové a začnou čmuchat, čas zmizet.
''Kdo to udělal?'' zeptala jsem se. Seth pokrčil rameny. ''Nemám tušení. Každopádně dost dobře věděl, kudy nejít, protože se vyhnul všem pastím a dovnitř se dostal naprosto nepozorovaně.'' To ve mě vyvolalo děsivý pocit znepokojení. Skoro jako by mu někdo odsud pomohl dovnitř.
Přešli jsme chodbu a zamířili ke schodům, když jsem si všimla, že je dole pod schody Thomas a ostře nás sleduje. Srdce mi začalo bít ještě rychleji. On tu nemá být, co když ho také zabije?! pomyslela jsem si vyděšeně.
''Thomasi...'' Thomas vytáhl pušku a namířil ji na nás. Otevřela jsem pusu, připravená k výkřiku, ale v tom promluvil:
''Claro, jdi od něj. Je to vrah, to kvůli němu jsi přišla o nohu a o Liz. Pomstím tě, stejně jako všechny ostatní. Oni musejí zemřít, ale ty máš žít dál.'' Pohlédla jsem na Setha a postavila se před něj, skoro jako bych Thomasovi chtěla naznačit, že ho budu chránit. Bylo to pošetilé a divné, ale nemohla jsem nedat najevo svůj názor.
''Ne, Thomasi.'' zamumlala jsem tichým hlasem.
''Ale ano. Oni musejí zemřít, je to služba společnosti a celému městu, Claro! Zachráníme tím dalších sto životů a pomstíme ty, které už byly zmařeny. Musíme je zabít. A on... je poslední.'' Zavřela jsem oči, chytla Setha za ruku a z kapsy vytáhla revolver. Strčila jsem do něj náboje, které jsem si vzala sebou a namířila na Thomase.
''Ne, Thomy,'' špitla jsem. ''Takhle to být nesmí. Nedovolím to, víš? Nedovolím ti vzít mi posledního člověka, pro kterého bych byla ochotná zemřít. I přes to všechno...'' Potlačila jsem další slzy, ''-ho miluju. A nedovolím ti, abys ho zabil.'' Thomas namířil pušku na Sethovu hlavu.
''Pokud vystřelíš, stihnu vystřelit taky. A on bude mrtvej, tak jako tak. Jak se s tím vyrovnáš? Je to vrah, nic víc! Jen si s tebou zahrával-''
''Jasně... Nevyrovnám se s tím. Ale vím, co můžu udělat proto, abych to zvládla. Nemůžu tě ovlivnit,'' prohodila jsem a pustila Sethovu ruku. ''Ale můžu věci vzít do svých rukou, něco ovlivnit můžu.'' Otočila jsem se k Sethovi a políbila ho. Byla jsem připravená se vzdát toho, na čem mi nejvíc záleží, abych udělala správnou věc. Muselo to tak být, osud to tak zjevně chtěl.
Odtáhla jsem se od Setha a smutně mu pohlédla do očí. ''Ty víš, jak to je.'' Nic neřekl, ale ani nemusel. Všechno se dalo vyčíst v jeho tváři, která byla stažená bolestí a smutkem. Pohledem mi odpovídal, tak že jsem tomu rozuměla jen já.
Povzdychla jsem si a přiložila se hlaveň revolveru ke spánku. Cítila jsem, jak se mi vrývá do té tenoučké kůžičky a studí mě téměř u lebky. ''Máš na svědomí další oběť, Thomasi.'' Poté jsem zmáčkla kohoutek.
Tělem mi otřásl šok, v uších mi burácel hlasitý výstřel a hlavou se mi prohnala ostrá bolest, která připomínala jehlu zabodnutou hluboko v ráně. V té krátké chvilce, kdy jsem ještě vnímala jsem si živě představovala to, co se mi stalo. Kulku, jak vyráží z hlavně, prodírá se mojí tenkou kůží na spánku a proráží mi lebku, aby mohla protrhnout tu tenoučkou blanku, která ji dělí od mého mozku. To, co jsem chtěla udělat Sethovi jsem nakonec udělala sobě v naději, že Seth přežije.


Kritika, názory, připomínky, dotazy - pište do komentářů, prosím :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sillia Sillia | 21. března 2014 v 12:21 | Reagovat

Ale no táák... Neříkej, že tohle je ten konec, ten useknutý krátký konec ani ne ve 20. kapitole. Takže ses rozhodla to tedy utnout, skončit takto brzy. Je to škoda, protože to byla nejlepší povídka, jakou jsem když četla a myslím, že ta by si zrovna zasloužila delší pokračování. Ale i tak, konec se mi nelíbí, tedy, jak v kterém smyslu, jako konec TpM a Mistra zároveň je to opravdu zajímavý konec, jako konec se mi to líbí, je to smutné, ale myslím, že jako konec celého Mistra je to prostě úžasné. Na druhou stranu, je to moc brzký konec, kde je mrtvý John, kde je to krásné dlouhé pokračování? Tak trochu jsem doufala, že když Ti do ankety tolik lidí hlasovalo, abys nekončila, tak budeš pokračovat a já budu moci ještě nějaký čas na TpM ujíždět. A ono nic, konec. V tomto ohledu docela zklamání, ale zakončení takové, jaké bych ho nečekala a přitom si zachovalo tu Mistrovkou dokonalost.
Teď se ale vrátím k celé kapitole, abych tu nemluvila pouze o konci.
Docela vtipný, nečekala bych, že ten telefon James rovnou předá Sethovi, docela mě to překvapilo, nemůžu říct, že by mě to potěšilo, ale ani zklamalo, prostě překvapilo, nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, chvíli to tam vypadalo dost napjatě, skoro jsem měla dojem, že ta jeho starostlivost vůči Claře přešla, že ji tak seřval, no hlas a tón hlasu slyšet z textu nemůžu, takže jsem si vyložila tak, že jí to vyčítá, ale, k mému potěšení, k ní stále zůstal takový, jako v předchozích kapitolách. A taky mě docela překvapilo to využití hrobu, docela jsem se zasmála, protože tohle jsem vážně nečekala, dostala jsi mě, ale teda fakt totálně, ale když nad tím tak přemýšlím, tak je to dobrý úkryt, pro krátký hovor přes mobil, ono, kdo by taky hledal někde v díře na hřbitově, že ano... xD
A teda, pak už to byl docela masakr, ty tvoje myšlenky, "kouká se svýma mrtvýma očima na svůj mozek ležící před ním," tím jsi to tedy zabila, stejně jako mrtvýho Jamese, Elizu, Teda (toho hlavně) a všechny ostatní a udělala jsi mi velkou radost, že to Seth přežil, přežil to tedy, že jo, nezabil ho pak Thomas? Prosím řekni, že ne. A ještě na pár otázek mi odpověz. Jak se Thomas vyhnul všem pastím? A mluvilas pravdu, když jsi říkala, že ho miluješ? No ta druhá otázka je asi zbytečná, když jsi za něj položila život, tak doufám, že to nakonec svůj účel splnilo, bylo by to dost zbytečný, kdyby ne, docela smutná zbytečnost, tak doufám, že to náš miláček přežil, chtělo by to třeba další kapitolu, jak to pokračovalo, co se stalo, třeba jak se k ní oba sklonili, a Seth pak vzal ten její revolver a Thomase zastřelil, nebo prostě jenom krátký článek o tom, co se stalo v následujících pár dnech, protože na to já jsem opravdu zvědavá.
Ale zároveň jsem ráda, že když jsem odhadovala konec JaM, ještě než začalo TpM, tak jsem alespoň z části měla pravdu, Mistr je vyvražděn, sice jsem původně odhadovala, že Mistra vyvraždí Clara, přeci jen, na konci JaM to vypadalo, že tu společnost nesnáší, takže jsem odhadovala to, pravda to nebyla, ale alespoň z části jsem měla pravdu, hurááá!

A ještě dotaz, nechceš sem přeci jenom přihodit tu delší verzi, pokračovat? Právě jsi nám ukázala tu krátkou, ale já jsem zvědavá i na tu dlouhou, která mě tedy upřímně láká o mnoho víc, abych řekla pravdu, chtěla jsem, abys pokračovala dál a zároveň jsem chtěla znát to, jak to skončí ve zkratce, takže kdybys sem přihodila i tu druhou verzi, tak bys mi udělala móóóóóc velkou radost, protože bych znala oba konce.

Já a dokonalá? Prosím kde jsi to vyhrabala? Ne, že by mě to tak jako nezahřálo u srdce, to ano. A ne nevím, že mě zbožňuješ, ale já tebe taky, ale na rozdíl ode mě, ty to víš, nevím kolikrát jsem to psala, ale vím, že psala. A ještě, mě není za co zbožňovat, já se prostě jen potřebuji vyjádřit, když ve světě mimo net mě buď všichni okřikují, nebo na mě koukají jako na de*ila, jsem ráda, že se Ti to líbí, takový příjemný pocit vědět, že se můžu vyjádřit a nikdo tu na mě za to nebude koukat jak na někoho, kdo právě spadnul z nebes, nebo z višně, ono to vyjde nastejno. Zkrátka a dobře, jsem ráda, že mě alespoň někdo poslouchá, i když tu klapačku nezavřu pěknou dobu (respektive píšu a klapu klávesnicí, ale to je v podstatě jen jiné vyjádření toho, co bych jinak řekla, takže to nakonec stejně dopadne stejně... Sakra, začínám se v tom nějak motat xD).

2 Clara Black Clara Black | Web | 21. března 2014 v 16:18 | Reagovat

[1]: Ehm, tohle... měl být původně konec, ale pozměnila jsem děj, takže TpM nekončí. Jen to tak možná vypadá. A díky... zatím to zase vypadá, že se nikdo jiný neozve, jako vždycky...

3 Ami Ami | E-mail | Web | 21. března 2014 v 18:23 | Reagovat

Počkat, počkat, počkat!!!!!
Ale to snad nemyslíš vážně! Sakra! Jak jsi mi to a nám mohla udělat! Že Clara neumře! Nesmí! To bych fakt nepřežila a Tebe bych přizabila, protože potřebuju nutně vědět, jak to bude dál!!! A Seth bude živej, že jo?! To bych fakticky nerozdejchala, kdyby umřel!!! Panebože! A to jsou všichni mrví...To je naprosto skvělý (ironie) :D Ale taky by mě zajímalo jak se vyhnul pastím? To mi hlava nebere :D
Krásná kapitola a...prostě další ať se dozvím, že to Clara a Seth nějakým zázrakem přežili!

4 Keisu Keisu | Web | 21. března 2014 v 18:24 | Reagovat

Tvoje psaní mě prostě neskutečně dostává! Dokáže mě zaujmout skoro všechno.. Každopádně k tomuhle dílu: Ta začáteční chladnost Setha byla skvělá, ale bylo mi Clary trochu líto.. Jsem hrozně ráda, že to někéončí, protože za tenhle konec bych se asi zbláznila a nutila tě nějak pokračovat :D. Jsem zvědavá na další pokračování :)

5 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 21. března 2014 v 19:35 | Reagovat

No..Tak to mě úplně omráčilo:O
-sorry, že píšu většinou komentáře 'úžasná kapitola' atd, rozhodně si nemyslím, že jsem nějak vzlášť líná, jen prostě většinou nemám k tomu co říct :)
Kolik to bude mít kapitol? - né že bych chtěla aby povídka skončila, ale chci vědět jak dlouho budu číst tuhle dokonalou tvou rukou psanou povídku:)
^^Můj názor:)

6 Lory Lory | Web | 21. března 2014 v 19:36 | Reagovat

Aha, no tak já jsem si kus přečetla a moc mě to zaujalo, ale jelikož jsem nečetla kapitoly před tím, tak by to bylo zbytečné, ale myslím, že až si najdu čas, tak si tu povídku určitě přečtu pěkně od začátku :)

7 Sillia Sillia | 21. března 2014 v 19:56 | Reagovat

[2]: Tak alespoň že tak, i kdyby Clara zemřela, alespoň nám zůstal Seth, ale vzhledem k tomu, že je to vlastně příběh Clary, tak by mě zajímalo, jak to mohla přežít, to prostě nejde, aby někdo přežil prostřelení mozku, no, dokud je tu Seth, tak by to šlo i bez Clary, promiň, možná je to krutý, ale stojím si za tím. A jo, vypadá to jako konec.

8 Clara Black Clara Black | Web | 21. března 2014 v 20:56 | Reagovat

[5]: Asi tak čtyřicet, možná padesát, ale je to jen odhad. Nemůžu to říct přesně, protože kdo ví, co nás ještě čeká :-D

[7]: Pravdou je, že to není úplný konec, kdyby to byl úplný konec, tak by umřel i Seth... :D A chápu, Seth je prostě Seth :-D

9 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 21. března 2014 v 20:59 | Reagovat

Děláš si ze mě srandu?!!!! Ty mě chceš zabít, protože to tak vypadá. Ještě teď tady valím oči a snažím se to vydýchat. Já kvůli tobě dostanu infarkt!!! Jžš.. fakt, máš mě na svědomí.
A teď ke kapitole. Je úžasně napsaná, jako vždy. Nechápu, co bys měla zlepšovat, na dokonalosti nic zlepšit nejde. Ale třeba v téhle kapitole bych uvítala pohled i jiné postavy, ale to je jen osobní přání.. :D Jinak skvěle napsaný, celý je to tak napínavý! Prvně, jak byl Seth naštvaný, kvůli tomu telefonátu, potom ty mrtvoly a nakonec... Ta smrt?!!! Ona opravdu umřela? Ne, prosím! Ať ji zachrání, ať se třeba netrefila, něco! Tohle přece nemůže být konec její existence!
A teď makej a co nejdřív sem dej další kapitolu, jinak tě zastřelím! Protože tohle je moje droga a pokud nedostanu další dávku, tak umřu! (Vidíš, máš mě na svědomí dokonce ze dvou důvodů!)

10 Hermi Hermi | 22. března 2014 v 16:12 | Reagovat

Co to má být? Konec? Clara se jako zabila? Moc tomu nerozumím...ale napsáno moc hezky. Jak jsi psala, že tě nudí tyhle komentáře - já za to prostě nemůžu. Když chceš kritiku, musíš se zhoršit. Myslím, že nemáš co zlepšovat. Vážně je to moc hezký...jenom mě trochu (trochu dost) šokovalo, jako jsou všichni najednou mrtví. Ale budeš psát dál, žejo?

11 Sillia Sillia | 22. března 2014 v 20:04 | Reagovat

[8]: To mi chceš říct, že na konci nám umře i Seth jo? Ty mě chceš zabít, že jo?! Sakra to mi nedělej, alespoň Setha nech žít, ale když už má umřít, tak ať alespoň umře důstojně, jako vrah, ne ve spánku a hlavně ať se sám nezabije nebo nepředávkuje drogama, to by bylo vůči němu pod jeho úroveň.

12 Clara Black Clara Black | Web | 22. března 2014 v 20:10 | Reagovat

[11]: Tím neříkám, že Seth ve třetím díle umře, ale že to tak původně bylo... ehm, v plánu. Zatím mám na výběr dva potencionální konce, ale je příliš brzy na to, abych nad tím přemýšlela, takže to nechme být :-D

13 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 19:16 | Reagovat

No tohle... To jako fakt...? Opravdu Clara? To snad nééé...
Já se též omlouvám... Ale já k tomu žádnou připomínku nemám... nebo teď už jo... :D Ale jinak prostě jak říkám jsi mistrině ve psaní a vše co napíšeš je prostě moc dobré... A já žeru každé slovo, které tady napíšeš... je to prostě geniální... Akorát mě mrzí teda ta Clara... Pokud je to teda skutečnost... prostě bez Clary si to nedokážu představit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama