Tisíc podob Mistra 19. kapitola

25. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Tisíc podob Mistra
Snad poprvé v případě TpM jsem se rozhodla kapitolu rozdělit. Ne proto, že by byla nějak extrémně dlouhá, ale proto, že mi to tak jaksi víc vyhovuje. Proto ano, je celkem krátká, ale přes 1000 slov to není zas až tak špatné. Obvykle kapitoly mívají asi o pár stovek slov více, takže to vlastně není tak hrozné... Nakonec jsem dopoledne tu kapitolu dopsala, tak to není jen část, ale celá kapitola. Nic v ní nechybí xD


Otevřela jsem oči a prudce se zvedla. Cítila jsem, jak mi srdce splašeně poskakuje v hrudi, krev mi proudila žilami nepřirozenou rychlostí a já sotva lapala po dechu, jako bych musela dlouho běžet. Automaticky jsem vztáhla ruku k hlavě, hledajíc známky toho, jak jsem se zastřelila, ale nic jsem necítila. Žádná díra v hlavě, nic lepkavého ve vlasech - musel to být jen sen. Sen...
Roztřeseně jsem se rozhlédla kolem sebe a potlačila výkřik. Nebyla jsem na hřbitově. Byla jsem v nějaké místnosti, vedle mě na stolku ležely nějaké prášky a injekční stříkačka obsahující něco, co by mohlo v lepším případě být jen morfium. V lepším případě.
V hlavě mi znovu zazněl výstřel z toho snu, až jsem se otřásla. Necítila jsem nohu, ruce mě šíleně bolely a byly těžké jako by byly z olova. Co to se mnou je? pomyslela jsem si dezorientovaně. A kde to jsem?
Vykřikla jsem.

''Claro, klid!'' Ty hlasy mi trhaly uši. Byly příliš hlasité, duněly mi v hlavě jako výstřely z děla a otřásaly mnou. Cítila jsem každou kost v těle, svaly se mi zběsile napínaly a já sebou škubala jako bych byla v šoku. Kopala jsem kolem sebe, držela si uši a zoufale se snažila potlačit slzy, které mi tekly z očí. V hlavě mi stále tepala příšerná bolest a v uších mi zněla slova, která ty hlasy neustále opakovaly.
''Claro, Claro! Slyšíš mě? Claro.'' Kdosi mi odtrhl ruce z uší a natočil mi hlavu k sobě. Potlačila jsem další vlnu slz, naposledy jednou nohou vykopla do prázdna a pohlédla tomu člověku do očí. Byl mi tak povědomý, ty oči jsem znala...
''To jsem já, Claro. Seth. Jsi v bezpečí, ano? Klid.'' Do očí se mi nahrnuly další slzy. Netušila jsem co se stalo, o čem to Seth mluvil, ani to, proč jsem se cítila tak mizerně. Připadala jsem si naprosto ztraceně, jako bych procházela tmou a přišla o jediný zdroj světla. Neměla jsem ani zdání, k čemu došlo, natož kde jsem - a jak jsem se tam vzala. Skoro jako bych přišla o kus paměti.
''Co- co se stalo?'' vyhrkla jsem roztřeseným hlasem. Seth mě pohladil po vlasech a posunky mi naznačil, abych si zase lehla, tak jsem ho poslechla. Vedle hlavy pípal jakýsi přístroj, ten zvuk byl opravdu otravný. Natáhla jsem se po něm, že ho vypojím, nebo shodím na zem, aby se rozbil, ale Seth mě chytl za ruku a položil mi ji na postel, vedle těla. V tu chvíli jsem si připadala skoro jako hadrová panenka, pod jeho nadvládou. Ochablá, slabá a snadno ovládnutelná. Velice snadný terč...
''Vysvětlím ti to potom, teď si musíš odpočinout, Claro.'' Naklonil se nade mě a políbil mě na čelo.
''Ne,'' odsekla jsem rázně, až mě ten nával odvahy a síly překvapil. Chytla jsem Setha za ruku a pohlédla mu přímo do očí. Musela jsem vědět co se stalo, nechtěla jsem ležet v posteli a odpočívat, za tím co netuším proč, kde a jak jsem se sem dostala. A on mi to evidentně nechtěl říct, to ve mě vyvolávalo mrazivý pocit strachu, zatím co mi hlavu okupovaly hlodavé úvahy nad tím, proč tu asi jsem a co se stalo.
''Dobře.'' odpověděl Seth a posadil se ke mě na postel. Držel mě za ruku, jako by se bál mojí reakce a evidentně tápal po těch správných slovech, kterými by začal odpověď na mou otázku.
''Claro, jde o to, že...'' Odmlčel se a vydal tiché povzdychnutí. ''O co jde?'' zeptala jsem se opatrně.
''O Johna.'' Přesně téhle odpovědi jsem se obávala. John Dahmer, muž, který mě po měsíce držel ve svojí bezprostřední blízkosti jako loutku. Kvůli němu mě Simon znásilnil, kvůli němu přišel Dan o ruku a Natasha zemřela. Kdo ví, co dalšího plánuje teď, poté co jsem mu utekla. Zdá se, že můj plán nevyšel tak, jak jsem doufala... Účinky čisté složky zlatého prášku asi nejsou zas až tak jedovaté.
''Co je s ním?'' Seth odvrátil zrak a jednou rukou si prohrábl tmavé vlasy.
''Potom, co jsi mu utekla se dost naštval. Tedy... vlastně doslova zuřil. Objevil se tu, hledal tě - a myslel si, že tě tu skrýváme. Krátce poté jsi volala Jamesovi, mluvili jsme spolu. Doufal jsem, že se k nám dostaneš dřív, než tě John najde, ale-'' Nenechala jsem ho domluvit, protože jsem si konec už dokázala domyslet sama. ''Byl rychlejší.'' odvětila jsem a Seth přikývl.
''Larry se Simonem tě dost ošklivě zmlátili, kdyby tě Dale nenašel, tak bys už asi nebyla naživu.'' To vysvětlovalo tu ukrutnou bolest a ten pocit, jako bych cítila každý sval a každou kost v těle. Mimo to také ten pípající přístroj vedle mojí hlavy.
Opět mi byla smrt tak blízko, téměř na dosah ruky, ale znovu jsem jí unikla, jako tolikrát před tím. Kolikrát to vlastně bylo? Šestkrát? Možná sedmkrát. V prostředí, které je nitkami smrti protkané je člověk pod neustálým dohledem smrti. Skoro jako by nad námi zubatá vyhlížela a čekala, až si nás bude moct s vítězným výrazem odnést, protože nadejde náš čas. Čas zanechat rodinu, přátele a tělo být. Čas vzdát život, zmizet z tohoto světa a připojit se k ostatním, tam někde v neznámu, kde bloudí mrtví.
''Bože...'' vzdychla jsem. I přes to, že to nebylo poprvé, co jsem byla blízko smrti se ve mě cosi sevřelo, jako by mě právě objalo samotné ztělesnění strachu. Srdce mi bilo jako splašené, cítila jsem, jak se mi krev hrne do tváří a tepe mi v žilách ve spáncích.
Seth musel moje pocity vycítit, nebo jsem už začala být dokonale průhledná. Nikdy jsem si nepřidala jako otevřená kniha, málokdy se dalo poznat, jak se cítím, ale tentokrát jsem snad úplně zapomněla na ten svůj obranný štít, který kolem sebe věčně stavím, aby mi nikdo nemohl ublížit. Lidé jsou krutí a zlí, dokáží ublížit nejen činy nebo násilím, ale také obyčejnými slovy. Málokdo si uvědomuje takovou váhu vyřčeného slova a to, jak dokáže bodnout svou ostrostí.
''Claro...'' začal Seth. V očích se mu objevil zoufalý výraz, skoro jako by cítil stejnou bolest jako jsem v tu chvíli cítila já. Jako by se v něm nacházela přeci jenom nějaká empatie.
''Obejmi mě.'' špitla jsem. Během několika vteřin jsem byla v jeho pevném objetí, doufajíc, že nejsem příliš naivní, když jsem se s ním cítila naprosto v bezpečí.


''Milenne?'' Milenne seděla na posteli a četla si knihu, kterou našla v knihovně. Něco neustále ťukalo na okno, a rušilo ji to, ale byla příliš zaujatá knihou, než aby se šla podívat co to je.
''Milenne!'' Opravdu zaslechla svoje jméno? Natáhla se pro záložku, instinktivně se rozhlédla po pokoji, i přes to, že věděla, že je Stephen pryč a zaklapla knihu.
Zvedla se z postele, došla k oknu a otevřela ho.
''Tho-'' Stihla říct, než ji Thomas přerušil.
''Pšt, ano? Nikdo nesmí vědět, že tu jsem a mluvíme spolu,'' odvětil a věnoval jí lišácký úsměv. Milenne poslušně zmlkla a sklopila zrak. Stýskalo se jí po něm, ale nemohla s tím nic udělat. Slíbil že se pro ni vrátí, a jí nezbývalo nic jiného, než tomu věřit a každé ráno doufat, že se objeví a společně půjdou domů. Domů. To slovo pro ni získalo nový význam. Domov s Thomasem. Smutně si povzdychla.
''Proč jsi přišel?'' řekla tiše Milenne, vykloněná z okna.
''Musel jsem tě vidět a ujistit se, že jsi v pořádku.'' odpověděl bez mrknutí oka. Milenne se musela usmát. Stále se o ni staral a ona se brzy dostane pryč, pryč z toho strašného domu od těch zlých lidí, co patří do vězení, ne-li do hrobu.
''Jsem v pořádku.'' zalhala. Nebyla v pořádku. Chtěla pryč, k němu - a domů, do svého bytu, kde může být sama sebou, aniž by musela myslet na ty hrozné věci, které se vážou k tomu místu, kde ji teď drželi. Stýskalo se jí po její práci, po životě, který mívala... a byla zoufalá.
''Už brzy, ano?'' Ta slova jí v uších zněla jako ukolébavka, která v ní nastolila vytoužené ticho a klid. Harmonii, kterou postrádala. ''Brzy.''


Kritika, názory, připomínky, dotazy - pište do komentářů, prosím :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 25. března 2014 v 14:02 | Reagovat

Takže..Seth a Clara? Dohromady? Super:D
Vážně moc dobrá kapitola, já vážně nevím co bych na tom měla kritizovat..:)
Určitě není krátká,nevadí přece že má míň slov, čím kratší kapitoly, tím jich bude víc :D Těším se moc na další:D

2 Sillia Sillia | 25. března 2014 v 14:29 | Reagovat

No tak tys to teda dobře vyřešila, ale fakt dobře. Sen? Děláš si ze mě srandu? Já se tady strachuju, co bude s TpM, když Clara umřela a ona ne, tohle už mi nedělej nebo vezmu nůž, nejdu si Tě a podříznu! Ne to bych neudělala, kdyby jo, tak by Mistr skončil a to nechci a už vůbec nechci do vězení pro mladistvé  nebo do cvokhausu, to vážně ne a navíc bydlíš moc daleko. Víš kolik by mě stála ta cesta? To investovat nehodlám, takže můžeš být klidná.
Ale stejně mi pověz jednu věc, kde jí napadli? Nebo alespoň kdy, protože já tam nikde ten zlom nevidím. Ještě vylezla z hrobu, ale kde jí vlastně sejmuli? Opravdu by mě to zajímalo, navíc jí museli něčím praštit zezadu do hlavy, aby ihned upadla do bezvědomí, kdyby ne, tak by si musela všimnout, muselo by tam být, že se ohlédla a viděla je, nebo by cítila, že ji něco praštilo a teprve pak ji museli zbít. A taky, co tam vlastně dělal Dale? A neříkej mi, že šel jen náhodou kolem, protože u tebe náhody neexistují. A taky, to Dale oba vyřídil sám nebo tam měl i další svoje kámoše? Vím, spousta dotazů a všechny nicotné, ale mě už zase mozek rozežírá ten tvůj brouk, kterého mi tam každou kapitolu narveš a navíc se mi zdá, že čím dál jsme, tím je větší a má tím větší hlad. Mám dojem, že mi z mozku brzy nic nezbude.
Ale kapitola pěkná a jako vždy - Seth to zabil! Docela se mi líbila ta jeho zdráhavost jí to říct a tys mě taky docela překvapila, že jsi se ještě tak dychtivě zeptala, čekala bych, že se zeptáš, ale ne, že na tom budeš tak trvat. Ale stejně, abych se vrátila ještě více na začátek, se Ti nedivím, že jsi byla tak vyjukaná, ono probudit se a nevědět kdy, proč zrovna tam a kde vlastně a ještě do toho s tak šílenou bolestí... No nechtěla bych, nezávidím, nemůže to rozhodně být nic příjemného.
Naopak jsem ráda, že jí to Seth vysvětlil, vlastně je to skvělá forma toho, jak to nezdělit jen té postavě, ale i nám, nic netušícím a napnutým čtenářům. Já osobně jsem ráda, že vím, co se stalo a nemusím se na to ptát tady v komentářích jako nechápavý exot. A  proč jen si myslím, že naivní zase tolik není? Nevím, ale být já na jejím místě, tak se asi cítím stejně, v bezpečí.
A Milenne? Ta mi přijde jako pravý opak Clary, takový docela vystrašená, neprůbojná, skrčená v koutě čekajíc na něco, co ani nemusí přijít. Skoro bych řekla, že víc by se jí vyplatilo zdrhnout sama, než čekat, že ji Thomas zachrání, jasně, asi by jí za chvíli našli, ale Clara by jim stejně nedovolila jí udělat něco závažnějšího. To ani nic neplánuje? Nepřemítá o tom jak zdrhnout? Nevím, ale já ten její charakter nechápu, moc tedy ne, nic proti tvojí sestřičce, jen mi ta její postava přijde taková... ne divná, jen pro mě nepochopitelná.

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 25. března 2014 v 15:58 | Reagovat

Tak tohle chce potlesk! *tleskání davu lidí* Ty si normálně geniální! Sen, sen?! Jako fakt? Tomu furt nemůžu uvěřit, i když pořád lepší, než kdyby byla mrtvá že.. :D Ale to jsi mě fakt dostala. Vůbec jsem netušila, jak z tohoto vybruslíš a ono tohle...
Jinak jak správně postřehla Sillia, jak ji zmlátili a kdy? Tohle je taky malý nedořešený detail, ale taky nemusíme vědět všechno že?:D Protože i bez těchto detailů se obejdeme a je to úžasný. Jako vždy..
Chudák Millene. Ta holka se do této společnosti vůbec neměla zaplétat. Je mi ji líto a doufám, že od ji T. co nejrychleji zachrání. Dřív než se jí něco stane... *Pocit, že se něco stene, je fakt silný* Ale doufám pořád, protože mi připomíná malou naivní holku, co nic neví o světě..
Už se moc těším na další kapitolu. A mě vůbec nevadí, že jsou dlouhý. Mě by nevadilo i kdyby byly 3x delší! :D

4 Milenne Milenne | Web | 25. března 2014 v 16:00 | Reagovat

Takže, abych tak začala (ano, ano, ano, recenze musela počkat, protože TOHLE si zasluhuje mnohem větší pozornost!!! :3)
Jako vždy je kapitola perfektní, ne, přímo dokonalá...ten tvůj plán se snem je naprosto geniální (RESPEKT, SATANE! :-D )a to, jak tě Larry se Simonem zmlátli...bude mi ctí nakopat jim prdel! xD :-D :DDD
Páč, ti dva blbci si to vážně zaslouží, stejně jako John! Co se týče tebe a Setha na začátku, chvíli jsem si myslela, že je to John (celkem divná představa, já vím...xD), ale díkybohu je to jen TVŮJ milovaný krysáááček. :DD
*Těší se na malé Sethíky xDDDD*
A ten konec...moc děkuju! Rozhledna je prostě... MŮJ! xD (SOBECKÝ, MEGA SOBECKÝ ÚÚÚÚSMĚV! :D) Moc děkuju, sis, pokusím se rychle napsat tu recenzi, abych se mohla pustit do toho Sv! :D
Tvá sestřička Milenne, co září radostí a šklebí se, protože se jí do té recenze vůbec nechce! xD :D

5 Scriptie Scriptie | Web | 25. března 2014 v 16:14 | Reagovat

Já už vlastně ani nevím, co napsat, jak už jsem asi začala tolikrát na tomto blogu. Jednoduše, píšeš pořád naprosto skvěle a moje slovní zásoba se rychle vyčerpává, jelikož už nemám tušení, jak ti říct, že kapitolka byla nádherná, aniž bych se pořád opakovala. To už asi ani nejde, co? Hmpf. No nic. Mrzí mě, co se Claře stalo, ale když se člověk pohybuje v tak nebezpečném prostředí, těžko vyvázne nezraněn. Uh, už bych měla mlčet. Kritiku ani připomínky nemám, snad jen, že se těším na další. :3

6 Ami Ami | E-mail | Web | 25. března 2014 v 19:46 | Reagovat

Bože!
Tak ty nás takhle napínáš a on to byl jen sen? No to, to! Ale je to fakt děsně dobře napsaný! A jsem příšerně ráda, že jsou v pořádku!

7 Luss^^ Luss^^ | Web | 25. března 2014 v 19:48 | Reagovat

Asi o sobě víš že píšeš skvěle takže tady kritika nepřipadá v uvahu. Jinak kapča byla skvělá,dostalo mě to. Tenhle příběh si musím přečíst od začátku:O

8 Calla Calla | Web | 25. března 2014 v 19:57 | Reagovat

Ahoj. Jen ti chci oznámit, že mám novy blog: http://promise-hope.blog.cz

Vysvětlení na starém blogu.

9 Hermi Hermi | 27. března 2014 v 19:40 | Reagovat

Kritika - chci další kapitolu!
Názor - -//-
Připomínka - co dodat? Prostě super!
Dotazy - hm...nevím...dotazy asi žádné nemám...  :-D

10 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 29. března 2014 v 19:30 | Reagovat

Pane bože... Ty všechno tak perfektně vylíčíš... To snad ani není možné... Clara je na živu hurá... Radost, velká radost... Jsem ráda že žije... Myslela jsem že mi klepne... :D Páč bez Clary by to asi moc dobré nebylo... Ale tohle je nádherné... je živá... Je zatím se Sethem a já jsem šťastná že pokračuješ... :D Prostě tak to má být... Dotaz mě žádný zrovna nenapadá... Kritika... No Myslím že žádná není... Jak už jsem psala je to překrásné... A žádnou kritiku ode mě nečekej... :D Připomínka... Hmm... Asi též žádná ale jsem strašně moc ráda že Clara žije... :) :D A těším se na další kapču ;-) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama