Záchvěv 1. kapitola

10. března 2014 v 0:00 | Clara Black |  Záchvěv
První spoluadminská povídka, psaná společně se sestřičkou - Milenne.
Nevím, co víc bych asi tak měla říct :-D


Auto minulo další hustý les a Stephanie tiše zabručela. Městečko, kam mířili nemělo ani vlastní ceduli, která příchozím oznamovala, že se v něm právě nacházejí. Buď ji někdo ukradl, nebo byla rozbitá - každopádně místo cedule u cesty trčela pouze samotná tyč, a přesprejovaná dopravní značka, ze které si někdo udělal vhodné místo pro svůj sprejerský podpis.
Celé městečko dělalo pochmurný dojem. Cestou minuli pobouraný kostel, dlouhý hřbitov a prázdné náměstí, kde postávala jen postarší žena a když projeli, podívala se na ně ostrým pohledem, který zamrazil až v kostech.
Cesty byly neudržované, silnice měly spoustu děr - a domy byly staré, což jen umocňovalo celkový nepěkný dojem, který městečko svým návštěvníkům nabízelo. Pochmurné, ošklivé místo, kde vám ani slunce nerozjasní den.
Před radnicí byla zanesená kašna. Voda v ní netekla, byla pokrytá uschlými divokými růžemi a jediná socha, která na ní zbyla, byla obsazená kosem, který do ní majetnicky kloval. Zbytek sousoší byl vymlácený, po ostatních sochách nebylo ani památky.
Na radnici se tyčily mocné chrliče, které svými děsivými grimasami v tvářích dost možná děsily náhodné kolemjdoucí.
Stephanie tiše zabručela. Nechtělo se jí jet k babičce, natož k babičce na celé léto, zrovna když začíná období, kdy je pořádné horko a teprve se rozjíždí prázdninová zábava. Komu by se chtělo trčet v nějakém maličkém městečku, daleko od veškeré civilizace, zrovna u babičky, o které se dozvíte krátce před tím, než vám je oznámen tento fantastický výlet?
''Proč vlastně musíme k babičce?'' zeptala se nepřítomně Stephanie, natisknutá na okénko auta, aby jí neunikl jediný detail toho pochmurného místa, kde měla se sestrou strávit celé léto.
''Protože by vás babička ráda viděla a užila si vás. Navíc jste ji dost dlouho neviděly,'' odvětila matka sedící na sedadle pro spolujezdce. Pousmála se na svého manžela, který řídil auto a ukázala mu, kam má dál zatočit.
Candice si vytáhla z uší sluchátka, ohlédla se dozadu, skrz zadní sklo, jako by jí něco uniklo a zhluboka vydechla, jako by to ještě nestihla strávit.
''Je to hloupé, ale my jsme nikdy babičku neviděly,'' ozvala se. Matka ji spražila ostrým pohledem, jako by řekla něco nevhodného a otočila se na obě svoje dcery, aby je přívětivým pohledem ujistila v tom, že se jim u babičky bude líbit:
''Děvčata, babička je moc hodná, oblíbíte si ji, toho se nemusíte bát. Navíc se na vás moc těší, takže ji nemůžeme zklamat tím, že byste za ní nepřijely. Berte to tak, že je to starší dáma, která se chce znovu shledat se svými vnoučaty, která dlouho neviděla. A nikdy není na škodu upevnit rodinná pouta, ne? Tak buďte milé, je to jen jedno léto. Navíc,'' matka se na chvíli odmlčela a mrkla na Candice, ''Navíc vám prospěje to, že chvíli nebudete doma. Není nic špatného na tom, že na chvíli opustíte ty svoje vykutálené kamarády, všelijaké party a nezdravý život. Tady budete alespoň na čerstvém vzduchu a třeba poznáte nové přátele.''
Candice otráveně protočila oči a raději si dala sluchátka zpět do uší, protože takové proslovy opravdu slyšet nepotřebovala. Sama věděla nejlépe to, kde zůstat a kde naopak ne - a u babičky opravdu zůstat nechtěla. Navíc ji zarážel fakt, že matka neustále mluvila, jako by už babičku někdy se sestrou viděly, ale nebylo tomu tak. Nikdy babičku neviděli, ani jeden z rodičů se o ní snad ani nezmínil - a ona, ani její sestra neměly potřebu se na druhou babičku ptát. Stačila jim babička z otcovy strany. Kdykoliv k ní přišly, musely být vyhladovělé, protože je příšerně vykrmovala. A k čemu druhou babičku, když by mohla být stejná, ne-li ještě horší, než ta, o které do teď věděli jako o své jediné babičce?

Auto se zastavilo před velkým, starým domem, který vyhlížel takovým stylem, jako by byl postavený ve viktoriánském stylu. S velikou zahradou, na které kvetly růže, begonie, lilie a spousta dalších květin, které se linuly v nejrůznějších záhoncích a květináčích po přední straně zahrady. Zbytek zahrady se skrýval v nedohlednu, za hustým živým keřem, zřejmě proto, aby tam bylo více soukromí a klid na rozhovor při odpoledním čaji, pomyslela si skepticky Candice.
Rodiče vystoupili z auta a obě dívky z donucení udělaly totéž. Z kufru auta si vzaly svoje zavazadla, a pomalu se s rodiči vydaly k verandě, která je vítala u dveří.
Matka vztáhla ruku ke klepadlu ve tvaru lva, který drží v tlamě kruh a zaklepala. Obě sestry se a na sebe podívaly se stejným pohledem, který říkal jediné - ''kde je zvonek?''
Když se deset minut nic nedělo, tak si Stephanie položila tašku s věcmi na zem a posadila se na ni, jako by už nevydržela stát. Candice se rozpačitě ušklíbla a posadila se na zábradlí, které ohraničovalo verandu, zatím co matka lovila z kabelky klíč.
''Zdá se, že nás babička neslyšela, tak půjdeme dovnitř rovnou,'' zamumlala matka udiveně. Překvapovalo ji, že se její matka neozvala, ale měla klíč, takže mohli jít dál i bez vyzvání, i když to nebylo úplně slušné.
''Mami?'' houkla do veliké předsíně a pokývla směrem k děvčatům, aby si odložily tašky. ''Zapomněl jsem si v autě mobil, hned jsem zpátky,'' řekl otec a odešel. Candice, Stephanie a jejich matka zůstaly samy ve veliké předsíni, kterou zdobil vyřezávaný nábytek a veliká váza s čerstvými květinami, které byly v plném květu a jen hýřily barvami.
''Mami?!'' Tentokrát matka křikla, aby si byla jistá, že ji její maminka nepřeslechla. Přeci jenom to byla starší paní, mohlo se stát, že ji napoprvé přeslechla, tak se chtěla ujistit. Když se jí nedostalo žádné odpovědi, prošla předsíní až na konec k masivním dřevěným schodům, které se točily do dalšího patra. Dívky ji poslušně následovaly.


''Tak tady budete teď bydlet, děvčata.'' prohlásila matka, když otevřela dveře do středně velkého pokoje s dvěma velikými postelemi, které se stylově dost podobaly ostatnímu nábytku, který v domě byl. Tmavé exotické dřevo s jemnou řezbou, veliké polštáře a dvě menší okna, mezi kterými byl toaletní stolek se zrcadlem. Stephanie k němu opatrně přistoupila a prohlédla si ho. Za zrcadlem byly zastrkané nejrůznější pohledy a staré fotografie. Alespoň si bude mít co prohlížet a číst, až se tu začne nudit.
''Zatím si vybalte, já se porozhlédnu po babičce. Šatna je vzadu, myslím si, že je dost velká na to, aby jste se o ni mohly podělit. A pozor na ten paraván, který tam je, babička ho má moc ráda.'' Matčino upozornění na paraván v Candice vyvolalo smích, ale zvládla ho udusit do té doby, než matka zmizela z dohledu.
Když slyšela, jak se zabouchly vchodové dveře, zvedla se z postele, na které seděla a přešla ke dveřím na balkon. Chytla za kliku, ale dveře byly zamčené. Celkem veliké zklamání, balkon by byl plus.
Stephanie se mezitím vydala do šatny a prohlížela si paraván, o kterém matka mluvila. Zase na něj bylo použité stejné exotické dřevo, jako na ostatní nábytek, což ve Stephanie vyvolalo jistý zájem - babička zřejmě měla smysl pro styl. A na neprůsvitné látce byly vyšité abstraktní květinové vzory, které tvořily osobitý dekor paravánu.
Samotná šatna byla opravdu dost velká na to, aby si tam mohly nechat obě věci - dvě mohutné skříně se spoustou přihrádek, s ramínky a dokonce přihrádky na boty, zkrátka dost místa pro dvě mladé dívky, které potřebují dost prostoru na svoje věci.
Candice otevřela okno, posadila se na rám a přehodila si nohy tak, že je měla vystrčené venku z okna. Stephanie vyšla z šatny a posadila se na postel. Byla měkká, polštář byl měkký - a celý pokoj nevypadal úplně špatně. Ale stále se jí tu nelíbilo.
''Co to děláš?'' zeptala se Stephanie Candice, která vesele máchala nohami ve vzduchu, venku z okna, jako by to vůbec nebylo divné.
''Plánuju to, jak se odsud dostanu,'' odvětila Candice a mrkla na sestru. Stephanie se položila na postel a protáhla se jako kočka, která právě vstala.
''Jak se odsud dostaneš? Máma tě zabije, pokud někam zmizíš. Jsme tu přeci kvůli babičce-'' začala vyprávět Stephanie, ale Candice ji nenechala domluvit.
''Chápu, Steph, ale... Já nechci trčet celý léto někde u babičky ve starým rozvrzaným domě, co ani nemá elektrickej zvonek, ve městečku, který nemá ani blbej krám, kde se dá něco koupit. Chci zpátky, není to zas tak daleko, ne? Stačí chytnout stopa, dojet domů a tradá - konec nudných prázdnin u babičky, kterou nepotřebuju znát.'' Stephanie přikývla. Nechtěla porušovat pravidla, ale musela dát sestře za pravdu, protože také netoužila po tom být celé prázdniny v domě ženy, která má být její babičkou, ale v životě o ní neslyšela. Hlavně když je celé to městečko opravdu tak protivné, jak ho Candice popsala. Dokonce tu ani neviděla nikoho jen tak procházet, a už vůbec ne někoho, s kým by se mohla spřátelit. Na co jejich matka myslela, když rozhodla, že tu stráví celé léto?
''Fajn. Chci jít s tebou.'' prohlásila rozhodně Stephanie. Candice se na ni otočila s šibalským výrazem na tváři a ušklíbla se. ''Dobře, sestřičko.'' Pohlédla dolů. ''Tak slezeme dolů.''



''Jak dlouho to ještě bude podle tebe trvat, Candice?'' zabručela Stephanie, zatím co v jedné ruce vláčela svou tašku s věcmi. Najednou už se jí nápad utéct a tajně vrátit se domů nezdál zas tak ideální, jako když pomalu lezla dolů z okna po mřížce, která byla opřená o dům pro popínavé rostliny.
''Ještě kousek, jsem si tím jistá. Tahle postranní cestička byla vidět z auta, ještě kousek cesty a budeme u hlavní silnice, pak už stačí jen chytit stopa,'' odpověděla Candice a dál energicky kmitala nohami po prašné cestě, která je měla dovést k silnici.
Spustil se déšť. Candice se zastavila, odložila svojí tašku s věcmi na cestu a natáhla ruce, jako by se chtěla přesvědčit o tom, že opravdu prší. Stephanie něco zamumlala, pak tiše zavrčela a přidala do kroku. ''Skvělý nápad, že se vrátíme!'' hlesla nazlobeně. Candice chytla ucho svojí tašky a rychle se vydala za ní.
''Je to jen déšť, Steph. Jenom prší, to nás přeci nemůže-'' Než stihla Candice dokončit větu, nebe proťal jasný blesk a za zády jim zaduněl hrom. Obě dívky mírně nadskočily, jak se lekly a ještě více přidaly do kroku.
''Tamhle jsem viděla nějaký opuštěný dům, můžeme se tam schovat,'' řekla rychle Stephanie a obě zamířily k velikému domu, také ve viktoriánském stylu, který byl z velké části pokrytý houštím a různými květinami, takže to dělalo dojem, že ho příroda požírá.
Candice zatlačila na dveře, ale nechtěly povolit. Odložila tašku, několikrát do nich bouchla, ale nic se nedělo. Když chytla za kliku, ozvalo se jen zacvakání, bylo zamčeno. Zoufale se podívala na sestru a pokrčila rameny.
''Co okno?'' řekla Stephanie krátce poté, co znovu zahřmělo. Hromy byly příšerně hlasité a ozývaly se velice krátkou dobu poté, co se objevil blesk, takže byla bouřka velice blízko.
Candice si sundala botu, tvrdou podrážkou rozbila sklo v okně a protáhla se dovnitř. Pokývla Stephanie, aby jí podala tašky, hodila je dovnitř a pak pomohla Stephanie vlézt dovnitř. Konečně byly v bezpečí před deštěm a bouřkou.
Stephanie se rozhlédla kolem. Celé místo bylo poněkud zaprášené, ale zevnitř bylo hodně zachovalé, což se o zevnějšku domu říct opravdu nedalo. Nábytek byl stále funkční, jen pokrytý hustou vrstvou prachu, která mu dodávala starý a opuštěný efekt.
''Tady přečkáme tu bouřku,'' zavelela Candice.




Kritika, názory, připomínky, dotazy - pište do komentářů, prosím :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 10. března 2014 v 9:54 | Reagovat

Nekecám, je to GENIÁLOUNOMEGUSTOBOMBÓZNÍÚÚÚÚÚŽASNÉASATANOVSKÉ! :DDD
Jsem také zvědavá, jak to zvládnu, no uvidím! :D

2 Aurélie Aurélie | Web | 10. března 2014 v 13:11 | Reagovat

vypadá to hodně zajímavě, moc se mi líbí ten nápad, těším se na další kapitolu... a kritika? ta mě tu fakt nenapadá :)

3 Xanya Xanya | Web | 10. března 2014 v 14:14 | Reagovat

Tak to je dokonalý,miluju takový povídky :) Jsem zvědavá na další,jestli se něco stane při té bouřce :)

4 Calla Calla | Web | 10. března 2014 v 20:13 | Reagovat

Proč mám takový pocit, že ten barák není jen tak obyčejný barák? :D Ne, vážně. Skvělá kapitola a určitě to bude i skvělá povídka. :)

5 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 11. března 2014 v 15:55 | Reagovat

Senzační! :3

6 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 14. března 2014 v 20:22 | Reagovat

Tak to je super! :) Je mi jasné, že v tom domě se něco stane. Nebo si to alespoň myslím. :D Popravdě ale nemám tušení, co přesně by to mělo být. A něco mi taky říká, že nepřítomnost babičky doma není dobré znamení :DDD
Těším se na pokračování a na to, co se z toho vyvine :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama