Deník jedné Černé příšerky (18.4./14)

19. dubna 2014 v 0:00 | Clara Black |  Něco jako deník

''O bulkách, vůni ranní kávy, depresi a jedné zrůdičce''

Ráno je vlezlé a studené. Ožužlávám svojí snídani - chleba s jakousi pomazánkou, kterou táta často kupuje a přemýšlím nad tím, jestli v úterý nebudu muset jet na psychiatrii. Stále mám mokré vlasy - studí mě na krku a zádech, jako by mi chtěly připomenout, že je tu možnost vrátit se do toho odporného vězení, kterému lidé nade mnou říkají psychiatrie.

A tak si jednoduše dál bez jakékoliv myšlenky fénuju vlasy a užívám si tu nádhernou vůni ranní kávy, která se mi nese pokojem a obklopuje mě jako neviditelný cukrový opar. Bez kafe bych to dnes asi nedala. Dnešek je totiž jiný - dnes je to sezení nejen pro mě, ale i pro mámu. Bůh ví co máma napráská doktorce a ona mě vyhodnotí jako zralou na psychiatrii! Pak bych mámu opravdu nenáviděla.

Ach ano. Jsem nemocná. Konečně už vím jak. Na psychiatrii mi diagnostikovali disharmonický vývoj osobnosti, měli týden na to, aby mě pozorovali a pochopili mě. Moje psychiatrička na to měla měsíce - a diagnostikovala mi poruchu osobnosti. Poruchu osobnosti. ''Takové lidi nesnáším. Normální sebevrah nikomu nic neřekne, prostě jen jde a někde v lese se oběsí, aniž by tím zatěžoval svoje okolí. Takoví lidé - jako jsi ty - jen ničí svou rodinu, přátele a okolí. Snad všichni psychiatři takové lidi nesnášejí. Jsou nezvladatelní, nevyzpytatelní - a nikdo jim nemůže pomoct. Buď se z toho dokážou dostat, nebo s tím žijí do konce života. V takových případech je nutná hospitalizace,'' řekla mi psychiatrička. Jsem obyčejná lidská zrůda s poruchou osobnosti, která ničí své okolí, případné přátele a rodinu, o které často ani nevím, že ji mám.
Nakonec jen skončím se skalpelem v ruce a nutkavou touhou si na ruku vyřezat nápis ZRŮDA, abych to měla i na těle. Také se příšerně přejím, protože mám zrovna jednu z těch chvil, kdy mi jídlo pomáhá přestat myslet. Nějakých dvacet tic-taců nestačilo na to, abych přestala myslet na ty věci, co mi psychiatrička řekla, takže se musím pustit do těstovin se smetanovou omáčkou, rohlíků a bulek, které jsem si koupila v Liberci - v Globusu, kde jsme také byli na obědě. Když už jsem u toho oběda - byl skvělý, dokonale nezdravý. Měla jsem příšerně mastného langoše, máma krokety s tatarkou a Radek půlku grilovaného kuřete. Nakonec jsme ještě šli dovnitř do Globusu, kde si máma koupila tři různé čokolády na ochutnání, já ukořistila jeden croissant (nebo jak se to píše, neukamenujte mě, prosím), pár světlých bulek a takovou tu větší krabičku s tic-tacy. Když jsme vycházeli ven, tak se ale máma ještě zastavila nad možností si koupit zmrzlinu, takže si koupila vanilkovou zmrzlinu a já dostala jahodovou ledovou tříšť, jak jsem si přála. Do té chvíle se mi dařilo namyslet na to zlé - ale všechno mě to přepadlo při cestě zpět domů. Všechny ty myšlenky, ty temné myšlenky - draly se na povrch mojí mysli a téměř mě ovládly. Díky bohu, že jsem pak šla za Nessou a znovu jsem nasadila tu svou ''lepší'' a milejší tvář, tak jako vždycky. Vím, že kdyby o všem věděla, že by mě určitě opustila, jenže to nemůžu dopustit. Ne potom, co jsem se dnes dozvěděla, i když v hlouby duše vím, že by bylo lepší nechat všechny jít. Ale já jsem si stejně jistá, že brzy odejdu. A tentokrát přesně tak, jak to říkala psychiatrička - ''Klasický sebevrah se prostě sebere, nic neřekne a někde v lese se oběsí, aniž by tím zatěžoval svoje okolí.'' přesně tohle udělám, až přijde znovu ta chvíle, kdy budu uvažovat nad sebevraždou. Ne, že bych si to přála, ale vím to. Bude to tak, protože nemůžu dopustit to, abych dál ničila svoje okolí nebo aby mě šoupli znovu na psychiatrii, protože to by mě opravdu zničilo. Nemůžu zničit ani svoje okolí, ani to, co ze mě zbylo. Proto bude nejlepší ve správnou chvíli odejít.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Silluety Silluety | Web | 19. dubna 2014 v 9:32 | Reagovat

Vím, že ti můj komentář k ničemu nebude a co. Nějaký malí stvoření se ti tu bude doslova srát do života. Každopádně to prosím nedělej :(

2 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 19. dubna 2014 v 13:06 | Reagovat

Možná, že ti můj komentář bude k ničemu. Ale prosím, nedělej to! Nikdy! :( Kdybys to udělala, nikdy nevíš, o co jsi mohla přijít. (Teď nemám na mysli to špatné, ale to dobré.)

S prominutím - je opravdu hnusé, co ti psychiatrička řekla. Měla by mít alespoň nějakou soudnost a ne ti říct, že ničíš svou rodinu a své okolí! Měla by tě z toho vytáhnout ven, a ne se ještě snažit tě víc potopit!
I když máš poruchu osobnosti nebo ten disharmonický vývoj, určitě se s tím dá žít. Prosím, nedělej to :( Ty NEJSI LIDSKÁ ZRŮDA jenom proto, že jsi psychicky nemocná (promiň, jestli se ti to nějak dotklo, ale holt tomu je tak :()!! Takových lidí je na světě víc a naučili se s tím žít.
Nemůžeš za to, že taková prostě jsi, už ses tak narodila, ale rozhodně nejsi lidská zrůda. Vždy´t se podívej, jaké píšeš krásné recenze, jaký máš krásný blog a články...

3 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 19. dubna 2014 v 14:25 | Reagovat

Kdybych byla na tvým místě tak by ta psychiatrička měla asi zlomenej nos (prostě řečeno dostala by pořádně přes hubu) a schytala si proud hodně sprostejch nadávek.. NIKDO NIKDY by ti tohle neměl říct! Ty nejsi zrůda, to ona je zrůda..! Takový lidi by se spíš měli léčit!

4 Scriptie Scriptie | Web | 19. dubna 2014 v 15:32 | Reagovat

Tak to co ti řekla ta blbka, co si říká psychiatrička, bylo opravdu hnusný. Jakože úplně nejvíc. Neměli by takoví lidi spíš pacienty... co já vim, pomáhat jim? A ne jim dávat ještě větší podnět k tomu, aby si ublížili.
Ale, Claro, prosímtě, nezabíjej se. Vím, že se pořád dokola opakuju, ale já už nevím, co víc ti říct, aby jsi přestala myslet na sebevraždu. Spoustě lidem na tobě záleží. I když to třeba nedávají najevo.

5 Kate Kate | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 17:55 | Reagovat

Upřímně, dneska mám úplně stejnej pocit, akorát že ta jak ty říkáš zrůda nejsem já, ale můj otec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama