Deník jedné Černé příšerky (2.4./14)

2. dubna 2014 v 17:57 | Clara Black |  Něco jako deník




Po včerejšku jsem úplně vyčerpaná. Psychicky, samozřejmě - ten pokus o sebevraždu, zakrvácený obvaz na ruce a nepěkné pohledy... Je pravda, že mi včera také přišly ceny do soutěže, ale pořád nemůžu přestat myslet na to, co se stalo. Vím, že se s tím budu muset vyrovnat, ale ty myšlenky mě jednou prostě zničí.

V noci jsem nespala, usnula jsem až ráno, když bylo světlo - ale jen na chviličku, protože mě dost brzy vzbudil ptačí zpěv za oknem. Potom vstávala máma, protože měla jet k zubaři - a už jsem neusnula. Vtip je v tom, že i přes to všechno jsem vstávala až po desáté hodině, i když jsem nespala.
Dopoledne mi přišel další balíček - nadšeně jsem ho otevřela a... páni! Hvězda. Je to opravdu nádherná kniha, musela jsem si ji hned okouknout a naskenovat tu krásu obálky. Jistě, to prostě musí být. A také jsem ji hned objímala jako medvídka, jakou jsem z ní měla radost! Miluju balíčky, a ještě víc balíčky s knihami.

Odpoledne jsem si šla ven číst, protože jsem se opravdu potřebovala odreagovat od čtení Aveny - a že se mi u toho protáčely panenky! Já jsem se na tu Avenu tak těšila a nakonec se musím doslova nutit, abych ji vůbec dočetla. To je smutné, opravdu smutné.
Tak jsem šla ven, protože bylo hezky - svítilo sluníčko a na dvorku máme zahradní houpačku, kterou s oblibou okupuji, vzala jsem si Hvězdu - a četla jsem. Hvězda se mi moc líbí už od první stránky. Je úžasná, zatím to vidím na moc dobré hodnocení v recenzi. Moc dlouho jsem si ale nepočetla, protože přišla babička - a já jsem se nabídla, že bych s ní šla ven, za kočkami u křížku. Odložila jsem Hvězdu a šly jsme pro Bubíčka (náš soused, děda mojí bývalé ''kamarádky'') a i s jeho psem jsme šli ke křížku, za kočkami.
Moje úloha byla jasná - zabavit Foxe (pes), aby nebral kočkám jídlo a neplašil je. Házela jsem mu míček, on ho chvíli hledal a pak šel za kočkami - a tak to probíhalo asi půl hodinky, cca. Celou cestu babička mluvila něco o bílých fialkách, které má Bubíček na zahradě - a že je viděla na cestě, tak by si je chtěla vzít k nám, na zahradu.

Bílé fialky jsme našli, ale Bubíček s babičkou chtěli jít k Pepíčkovi - do hospody na terasu, takže jsme je zatím nechali. Prošli jsme okolo Hunteru - mojí práce - a já myslela, že umřu. Mamka mi to usmlouvala, že jsem tam dnes nemusela a já se promenáduju okolo?! Bloody hell.
V hospodě (přesněji na terase) na nás čekala známá tvář. U jednoho stolu seděl Radek (tetin přítel) a pil pivo. Po pravdě řečeno... dost mě to překvapilo. Co Radek dělá ve Skalici, když bydlí v Boru? Zeptala jsem se ho - ''Co ty tady?'' odpověděl jen tohle: ''Jsem tu na kole.'' Rozhovor, který je naprosto fascinující svou délkou i hloubkou, přátelé.
Bubíček si dal nějaké pivo, babička nějaké tmavé pivo (já vím, můj popis piva není nic moc, ale já pivo nepiju a nesnáším ho, tak se prosím nedivte) a já dostala zmrzlinový pohár. Skoro jsem si připadala jako malé dítko, které je na výletě, ale bylo to fajn. Spousta šlehačky, poleva - a šušenka. K tomu výborná vanilková zmrzlina - a ovoce, samozřejmě. Jahody snědl Fox (ten pes jí i jahody?!) A já snědla pár kousků ananasu, aby se neřeklo. Díky bohu tam víc ovoce nebylo - a já logicky radši všechno ostatní, jen ne nakyslý ananas, který jen tak mimochodem nenávidím - a jahody, které... ehm, nejím.

Z hospody jsme šli zpátky po stejné cestě, jako tam - stále svítilo sluníčko, bylo hezky. Takovou procházku jsem si užívala. Problém nastal jen tehdy, když se mě Bubíček zeptal, co jsem dělala, že mám obvázanou ruku. Roky lhaní v dětství se opět vyplatily - zalhala jsem, že jsem se řízla při krájení cibule. Stejně jsem ale byla hrozně nervní. On to určitě ví!
Babička si cestou zpět vzala ty bílé fialky a došli jsme domů. Pak už jsem jen vyběhla nahoru a znovu zkontrolovala email, blog a facebook. Vracím se zpět do svojí každodenní rutiny. Tak už to bývá. I když mi něco nabourá koloběh, stejně se všechno vrátí zpátky. Jen smrt by to mohla vyrušit, protože je definitivní, ale o tom dnes mluvit nehodlám. Dnes ne.

Zároveň mě dopoledne moc potěšila odpověď SR (Standa Rulc, náš blogový kápo) - psala jsem mu ohledně problémů s nahráváním obrázků, ale ten už je vyřešený. Co mě ale dostalo, bylo to, co k tomu emailu připsal. Že mám nejvíc bodů v anketě o rozhovor, takže jestli pořád přetrvává můj zájem - právě o ten rozhovor. Páni!
Když mi odepsal později, tak mi jen napsal, že prý mám očekávat email s otázkami, dnes nebo zítra - klidně ať pozítří, určitě má hodně práce, a já si počkám! Ani netuší, jak moc velkou radost mi udělal - a určitě o tomhle článku ví, takže jestli tohle čtete, pane Rulci, tak vám moc a moc děkuji. Vážně! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellnesa Ellnesa | Web | 2. dubna 2014 v 18:54 | Reagovat

Jsem ráda, že ti ten rozhovor vyšel. Já jsem shodou náhod dneska přinesla domů půjčenou hvězdu, hrozně se na ní těším a ta obálka je prostě kouzelná. A je mi líto, že jsi se o tu sebevraždu pokusila :-( Nevyčítám ti to, ale... no prostě mě to mrzí. Ale teď zase trochu veseleji - taky miluji balíčky! A bílý fialky - co to proboha je?

2 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 2. dubna 2014 v 19:07 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi to právě ty, s kým udělají rozhovor ;-)

3 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 19:20 | Reagovat

[1]: Prostě fialky, který nejsou fialový, ale bílý :-D

[2]: Asi to bude znít hrozně sebestředně a sobecky, ale jsem taky ráda :-D

4 Veoica Eámanë Veoica Eámanë | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 20:06 | Reagovat

[3]: Gratuluji k rozhovoru...asi si docela "blogově známá" :)

[1]: Bílé fialky jsou (většinou domácí) květiny - malé... fiálkám "venkovním" se moc nepodobají, ale jsou moc pěkné...

5 Storycollector Storycollector | Web | 3. dubna 2014 v 14:09 | Reagovat

Vidíš, že je dobře, že žiješ. Kdybys nás opustila směrem na druhý břeh, tak už bychom se o tobě nic nedozvěděli. Máš blog, máš knížky a budou další! Nebyla by to škoda opustit svět a nechat tady tolik krásných neprozkoumaných příběhů?
Už ten fakt, že si můj život obohatila o znalost, že existují i bílé fialky je něco, za co jsem vděčná.
Mimochodem ty kytičky jsou moc hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama