Deník jedné Černé příšerky (21.4./14)

21. dubna 2014 v 10:29 | Clara Black |  Něco jako deník

Máma s babičkou křičí, my s tátou pijeme kafe a nudíme se - aneb Velikonoce Černé příšerky


Čas: 10:14

Počet zářezů: 0!

Aktuálně jsem: Drobeček

Cítím se: Spokojeně, nacpaně a především mlsně


Asi jste si všimli, že jsem do zápisu přidala takové ty body. Je to pro mě - takové maličké info, které by mi v budoucnu mohlo pomoct při mém ''léčení'' - deník je pro mě způsob, jak ze sebe všechno dostat a když si budu zapisovat i ty ostatní věci, může mi to pomoct.

Máma s babičkou jsou dole, slyším, že tam ani nejsou samotné. Pravděpodobně se ukázali chlapi, koleda, koleda! Je to tak každý rok. Každý rok k nám na Velikonoce chodí spousta chlapů, zdrží se u babičky a povídají si. Babička vždycky něco upeče, ať už něco sladkého nebo nějakou nádivku - a připraví brambůrky, tyčinky a nějaký ten alkohol. Klasika. Když se potom objeví Bubíček (to je náš soused), tak se občas ozve i harmonika. A co dělám já? Já se jen nudím a mlsám. A abych byla upřímná, i táta se nudí. Někdy jsme trávili Velikonoce společně, obvykle koukáním na televizi. Tenhle rok sedím u počítače, píšu si deník a vychutnávám si skvělé kafe, které jsem si uvařila.
Velikonoce jsou ale dobré v tom směru, že konečně dostanu něco dobrého. Od babičky jsem zase dostala plnou tašku, kde jsem našla oblíbené žvýkačky Fritt, kinder čokoládu a samozřejmě ovoce. Pak je tam spousta velikonočních perníků, vajíček, zajíčků a tak. O ten zbytek obvykle nejevím zájem (jsem hrozně náročná, když jde o jídlo) a s oblibou jej nabízím druhé babičce a tetě, když přijedou na návštěvu. Obě mají takovou čokoládu rády, takže je to vlastně dobrý skutek, ne? Alespoň, že jim to chutná, to je hlavní.

Velikonoce jsou zvláštní den. Včera jsem se asi dvě hodiny patlala s vajíčky, protože mi je mamka dala na starost - a já si jednoduše usmyslela, že budeme mít nejhezčí vajíčka v dolní části vesnice. Probudila se ve mě taková ta umělecká duše, která ke mě už moc nepromlouvá - málokdy se ke mě dostanou barvy a nějaká šance projevit svou kreativitu. Ale dobrá, vajíčka se mi opravdu povedla. Sice jsem stihla udělat jen čtyři (haha), ale jsou opravdu krásná. Vsadím se, že už si je určitě koledníci vzali. A jestli ne, tak mě urazili xD
Později mě čeká společný oběd. Ne takový ten, jako je obvykle každý den - s mámou a tátou - ale i s babičkou, dole u ní. Možná se objeví i teta, bratranec, sestřenice a strýček - právě při obědě - a já budu ztracená. Nechci se s nimi vidět, snažím se jim vyhýbat, ale jestli se objeví, když budeme obědvat (a že oni na tohle mají talent) tak budu totálně v pytli. Vážně, modlete se za mě, prosím.

A hele! Při koledování se u nás objevila jedna známá tvář, která se mě dožadovala. Dokonce třikrát. A kdopak to byl? Pamatujete si na toho ''hodného pána' Pavla z práce? Tak on tu byl, prý na mě i volal, ale těžko bych ho mohla slyšet, když jsme měli s Milenne hovor a dost pravděpodobně jedna z nás zpívala. Ale stejně... pobavilo mě to.


Čas: 13:36

Počet zářezů: 0!

Aktuálně jsem: Nikdo

Cítím se: Vyčerpaně, rozladěně a vyděšeně


Past! Ušili na mě past. Jak mě sakra mohli vlákat dolů k babičce, když tam byl strýček, teta, sestřenka a bratranec? Vážně bylo nutné mě tam nechat samotnou? Tohle nemůže být náhoda. Naši se tam vůbec neukázali a já tam byla přes hodinu sama, s nimi. Samá přetvářka, úsměvy a milé poznámky. Případné zajímání se o to, co je nového. Ach ano, miluji poslouchání řečí o tom, jak jsou tetiny děti dokonalé. A heleďme - bratranec už je vyšší než já! A páni hraje nějakou hru na mobilu v češtině, angličtině, slovenštině, němčině, ruštině a italštině. Och a byl šestnáctý v orienťáku! Já vím, jsem naprostá nula. Kdybych tak alespoň mohla zpívat! Vždycky jsem si přála, aby po mě někdo chtěl, abych mu zazpívala. Jenže já zpívat neumím. Můj zpěv není absolutně bezpečný, jen pro mě. Jenom v mých uších zní tak, že se dá poslouchat. A ano, jsem naprosto k ničemu, nejsem dokonalá jako můj bratranec a sestřenka, která teď v září půjde do školy. Užijte si svou slávu, moji milí příbuzní, protože já vám ji nevezmu.
Ale dobrá, přetvářka je přetvářka. Zvládla jsem to na výbornou, nikdo nic nepoznal. Ale za to jsem teď naprosto vyřízená a zničená. Znovu si připadám jako nula, a ovládá mě deprese z toho, jak to všechno vlastně je. Co by asi dělali, pokud by to věděli? Nebo to snad vědí? Kdo ví. Musím na to přestat myslet, nebo mě to brzy dožene. Možná bych měla zase začít zpívat, třeba bych se odreagovala, ale... nevím. Jsem zničená.






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wings-of-the-desire wings-of-the-desire | Web | 21. dubna 2014 v 10:52 | Reagovat

Hejtuju Velikonoce :D .. připadá mi, že dneska to má kouzlo vážně už bohužel jenom na vesnicích a u nás ve městech je to trapná fraška.. a neboj, prsty ti budu držet! :)

2 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 21. dubna 2014 v 12:56 | Reagovat

Já Velikonoce neslavím, naštěstí nikdo neví kde bydlím (y) :D
Taky ti držím palce ať "všechno dobře dopadne" :D

3 Hermi Hermi | 21. dubna 2014 v 17:09 | Reagovat

Hm...nezávidím...hlavně si udrž stávající počet zářezů! :D

4 Scriptie Scriptie | Web | 21. dubna 2014 v 20:56 | Reagovat

Závidím ti počet zářezů. Já jich měla... osm. -.-'' Nic příjemného. A i když jsem minulý deník nekomentovala, četla jsem ho a byla jsem hrozně ráda, když jsem četla všechny ty optimistické řádky. :) Jako třeba i teď, první polovina.
Od té druhé... mrzí mě, že máš tetu, která se pořád vychloubá svými dětmi, jak jsou úžasné a tak. Ber to ale tak, že nebudou připraveni na krutou realitu světa, protože jsou "pořád nejlepší," zatímco ty už máš zkušenosti... :-) (?) Já fakt nevím, co ti mám říct, aby ses odvyděsila. Podívej se na Hobita. Mě to vždycky uklidní. xP
Dobře, to bylo trochu, ehm... no, divné. Ale podívej se na něj. Třeba se ti bude líbit.

5 Luss^^ Luss^^ | Web | 22. dubna 2014 v 19:09 | Reagovat

Nemám ráda ty rodiné srazy - upřímě mi to příjde vždycky jen o přetvařkách.Moje prababička pořád mluví jen o mých bratrancích jak jsou užasní a já si pak připadám stejně jako ty. Někdy mám chuť se sebrat a odejít. S tím zpěvem,já sice zpívat umím a naši chtějí abych jim zpívala ale já mám děsnou trému,bojím se zpívat před lidma když se na mě koukají takže mám zase jiný problém no,prostě jsem stydlivá když jde o zpěv.

6 Kate Kate | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 18:39 | Reagovat

Já Velikonoce nesnáším! Kéž by k nám už nikdo nechodil. :D Prostě nejhorší svátek... :(
A své sestřenice také zrovna v lásce nemám. :/
Ale alespoň nikdo nikdy neříká, jak jsou úžasní. U nás v rodině se mi nikdo třeba známkami nevyrovná, a za tu "hvězdu" jsem většinou já, ale nestojím o to. ;) A co, že mám samý jedničky, co, že chci jít v kroji (což splní babičce přání, o které nikdo jiný zatím neprojevil zájem - ale já to kvůli ní nedělám, většinu věcí dělám jen kvůli sobě - ano, jsem sobec...)...? To je moje věc, a nikoho jiného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama