Deník jedné Černé příšerky (3.4.+4.4./14)

4. dubna 2014 v 0:01 | Clara Black |  Něco jako deník



3.4. /14

Probudila jsem se ve tři hodiny ráno, hlavou mi blýskla myšlenka - ''Už nikdy nejdu spát v dobu, kdy chodí spát normální lidé. Černá příšerka musí chodit spát nejdřív o půlnoci.'' Krutá pravda. Jak jsem na sebe mohla být tak hrdá, že jdu spát v půl desáté, když jsem se ve tři hodiny ráno probudila a nemohla už spát?
Tak jako tak jsem se ale přemáhala až do půl deváté, kdy jsem vstávala. Tou dobou už mi do pokoje svítilo světlo, a já si zasněně představovala, jak si budu odpoledne číst Hvězdu, zatím co se budu houpat na naší zahradní houpačce. Budou na mě svítit sluneční paprsky, a okolo budou naši chlupáčkové, které bych samou láskou upusinkovala. Což mi připomíná, že mi babička s Bubíčkem včera nabídli, jestli bych s nimi nechtěla jet do Dobranova - do útulku. Samozřejmě jsem kývla! Miluju zvířátka a bylo by fajn se na ně podívat. A kdo ví, třeba bych si odtamtud mohla odvést novou lásku, i když je to asi stejně pravděpodobné, jako to, že mi táta řekne, že mě má rád. Překlad - nepravděpodobné.

Když jsem vypnula budík na tatrance (mobil), tak jsem si všimla, že mi přišla sms zpráva. Můj mobil už odchází do věčných lovišť, divím se, že ještě občas zazvoní na budík - ale s vyzváněním a upozorňováním na zprávy to už jde do kopru. Občas zazvoní normálně, jindy dovolí Jonathanu Davisovi říct: ''Dam-'' a to Nko už ne, pak to vypadne. Ano, jako vyzvánění mám Never Never od Kornů, btw xD
Ale podstatná je ta zpráva. Od PPL - mezi druhou a čtvrtou hodinou odpoledne mi má přijít balíček, a v něm Vraní dívka! Naprostá spokojenost. Sice mi to překazilo plány číst si venku, ale nevadí, budu mít Vraní dívku.

Protože si také potřebuji odpočinout od opravování textu, který mi zaslala jedna členka z KP, tak se podívám na Bux. A tak si říkám, že bych se mohla podívat na výprodej. Ty jejich výprodeje jsou světový, řekla bych - a vždycky, když je vidím, tak mi zaplesá srdce. A zaplesalo znovu. Jestli zůstanu a Čarodějka stínů? Moje!
Samozřejmě jsem se hned zaregistrovala, a hamty hamty - objednala jsem si Čarodějku stínů. Ne, opravdu mi nestačí to, že mi včera přišla Hvězda, dnes mi přijde Vraní dívka - a že mám ještě na stole Paladinovo proroctví a v knihovničce stále Elixír. Jsem hrozný knihožrout.

Později mě celkem naštve přístup oné bytůstky, které jsem opravovala přes 3000 slov, jen z dobré vůle. Snažím se jí pomoct, tak ji upozorním na chyby - a je to tak trošku kritika, ale rozhodně konstruktivní a není myšlena nějak zle a ani tak není podaná. Ale ona ji není schopná vůbec přijmout. A to chce vydat knihu? Hm, to jsem na to zvědavá. Tady by se měl někdo probudit, a to hodně rychle, než spadne někam do jámy...

Po čase, kdy bych za normálních okolností měla mít oběd, ale ten jsem vynechala - jsem šla ven, číst si. Venku bylo nádherně, svítilo sluníčko, vůbec nefoukalo a hlavně bylo teplo. Pro tak vymrzlého tvorečka, jako jsem já je tohle počasí ideální.
Tak jsem popadla Hvězdu a foťák a upalovala ven. Venku mě přivítali naši dva milí kocourci (ale kam se poděl ten třetí? už jsem ho týden neviděla, bojím se o něj!) a nafotila jsem si tu krásnou Hvězdu na svém čtecím hnízdečku. A přiznám se vám - musela jsem si s ní udělat i pár dokumentačních fotek, protože knihomolská touha po vzpomínkách s knihami se ve mě prostě nezapře. Možná vám ty fotky přidám už někdy tenhle týden, uvidíme.

Ve dvě hodiny jsem se vracela zpět domů, abych věděla o balíčku, který mi má přijít - a zjistila jsem, že už mi přišly otázky na rozhovor od S. Rulce. Na jednu stranu jsem měla chuť mu poslat email, s nechutně velikým množstvím slova děkuji, ale na druhou stranu jsem byla vyděšená jako malá holka.
Mě nikdy lidi neměli rádi, tak proč by mě měli mít rádi tady, na blogu? Vy, co čtete moje deníčky jste na mě milí, ale ne všichni to třeba cítí stejně. Kdo ví, třeba mě lidi potom budou nenávidět a budou psát nenávistné komentáře, že jsem hloupá a pitomá... a já nevím co.
Rozklepaly se mi ruce a chytla jsem dojem, že ten rozhovor bude kvůli mě příšerný. SR je profesionál, jeho otázky zní dokonale přesně a opravdu profesionálně - ale moje odpovědi zní jako odpovědi naivní dvanáctileté holky, nebo mi to tak alespoň vyznělo, když jsem si to po sobě četla.
Jestli jsem ten rozhovor opravdu zkazila tak, jak si myslím, tak dlužím ''panu S'' - (S. Rulcovi) opravdu velikou omluvu, že jsem mu takhle zkazila článek přímo na Srdce blogu. Ach jo... snad to dobře dopadne. Nechci totiž někomu způsobit nějaké potíže :(

K večeru jsem dočetla Měděného jezdce. Panebože... bylo to dost silné. Úplně jiné čtení, než na jaké jsem byla v poslední době zvyklá, ale svým způsobem opravdu nádherné. Jsem moc ráda, že jsem to sehnala jako eknihu a mohla si to přečíst, protože to bylo vážně... síla.

Když už se konečně přemůžu na to, abych udělala nějakou maličkou prácičku, tak je to nádobí. Ale podívejme se, zlepšila jsem si náladu. Nevím proč, ale zase na mě přišlo zpívání. Vlastně vím proč. Nikdo neposlouchal, tak jsem mohla zpívat tak, jak mi to zrovna přišlo - a Pepíček (náš anduláček) se samozřejmě přidal. Znáte takový ten pocit, když zpíváte u nádobí a vaše andulka se k vám přidá...? K nezaplacení.

Dobře, beru zpět. Dobrá nálada je zase v tahu. Proč? Obloha zčernala a blíží se sem bouřka. Super! Ať žije strach, nesnáším svou akutofobii. I kdybych měla sluchátka a měla Pepíčka u sebe (což obvykle mívám, protože on se bouřek taky bojí) tak to nedám bez rozklepaných rukou a záchvatu. Panebožepanebožepanebože.

Bouřku jsem přežila, díky Mistře. A to jen díky sluchátkům, mp4 přehrávačem a Vraní dívce. No... jistý podíl na tom možná měla i deka a postel, ale nějak se v tom nimrat nechci. Spíš bych měla zmínit, že jsem přečetla rovných sto stran z té Vraní dívky, a to jsem si říkala, že se k ní hned nedostanu - no... dostala jsem se k ní. Dnes jsem vážně nějaká zaknížkovaná.


4.4. /14

Už opravdu končím s tím hloupým chozením do postele v normální dobu. Dnes jsem se vzbudila po několika směšných hodinách spánku - hezky v půl jedné ráno. A až do čtyř hodin ráno jsem nemohla usnout, super! Tohle spaní mě vážně jednou přivede do hrobu.

Dnes mě ještě čeká bolestivé dopisování druhé části T&L (Theresa & Louis), takže můžu očekávat to, že budu zase rozhozená. Zatím mi psaní téhle povídky nepřineslo ten klid, v který jsem doufala, ale to přijde. Teprve to začíná, nic se neobjeví hned, ne? Tak to bude v cajku.

Odpoledne bych zase chtěla jít ven si číst, protože určitě bude hezky - a Hvězdu si čtu zásadně venku, protože se mi tam čte mnohem lépe. Čerstvý vzduch, naši kocourci - a pohodlná zahradní houpačka. Krom toho taky sluníčko a... prostě je tam opravdu hezky. Navíc je to alespoň dost dobrý důvod proto, abych vystrčila paty z domu a neseděla jen pořád u noťasu, jak říká máma. No... snad zase nepřijde bouřka.

Ozval se mi pan S. (S. Rulc) - s takovou ''ukázkovou'' verzí rozhovoru. Panebože. Snad to dopadne dobře. V emailu, kde jsem mu rychle odpovídala jsem mu musela znovu poděkovat - bože! Nejradši bych mu udělala nějaký děkovací článek, že jsem tu možnost dostala. Ale i tak jsem nervní. Proč? Ani nevím. Snad to bude v pořádku. Musí to být v pořádku. Uff.
Ne, vážně. Já nejsem člověk, který by byl nějak sympatický, lidi mě nikdy neměli rádi. Šikana na škole, na střední jsem hrála roli podivína... Dobrá. Kdyby pan S. zaznamenal něco nevhodného, určitě by se mi ozval. Takže to bude v pořádku. On by přeci nezveřejnil něco, co je nějak špatné. A za chvíli to bude na Srdci blogu. Puf. Dostávám se mezi lidi. Třeba mi to pomůže, kdo ví. Ale každopádně... je to šílený. Ale skvělý. Díky, pane Rulci.
A je to tu. Už je to na Srdci blogu. Kdo by se na to chtěl podívat, tak tady vám dávám odkaz - zde. A prosím, nesmějte se mi. Co to plácám? Proč by se někdo měl smát? Bože, jsem vážně hrozná. Opravdu nemám žádné sebevědomí, jak říká moje doktorka. Dobře... klid. Však o nic nejde. O nic nejde. O nic nejde... O nic nejde.

Odpověď z Linky bezpečí. Cítím, jak se ze mě pomalu zase stává ta druhá Clara, ta opravdu černá. Zoufale přejíždím očima řádky a snažím se nebrečet. Nepovedlo se, brečím už po šestém řádku, to ale netuším, že mě to nejhorší teprve čeká. Na konci odpovědi totiž stojí tohle:

Také bych Ti chtěla nabídnout, abys zvážila opětovný pobyt na některém z psychiatrických oddělení.

Cítím, jak se mi do tváře hrne krev a tepe mi ve spáncích skoro jako by mi tam měly vybuchnout všechny žilky. Okamžitě mě přepadá nevolnost a chci vyběhnout ven z domu a křičet, dokud nepřijdu o hlasivky. Když to píše ta paní z Linky bezpečí, tak mě tam máma s psychiatričkou mohou nechat klidně poslat. Nehledě na můj názor, nebo protesty. Není mi osmnáct, takže by na tom nezáleželo. Nikoho by nezajímalo to, že se to tam jen zhorší.

Přemýšlím nad otázkami, které mi ta paní napsala. A proč ne? Odpovědi si můžu klidně napsat sem, tohle je přeci můj deník, takže o nic nejde. Můžu být naprosto upřímná, nemusím se bát. Zatím ještě ne. Stačí to jen napsat, a budu mít hned jasno.

Kterým všem lidem můžeš důvěřovat a svěřovat se jim s tím, co prožíváš?
Naprosto upřímná můžu být jen k jednomu člověku. Ke svojí sestřičce. Nikomu jinému nemůžu plně důvěřovat. Nechci tím nikoho urážet, ale je to tak. Jsem nedůvěřivá a jen sestřičce naprosto věřím. Díky bohu, že ji mám..

Pokud s některými z nich ještě své trápení nesdílíš, co Ti v tom brání?
Brání mi v tom fakt, že je nechci ztratit? I kdybych měla někoho dalšího, komu můžu věřit, neřekla bych mu to. Lidé v mém životě přicházejí a odcházejí, když mě doopravdy poznají. Když poznají to, co mě trápí. Proto budu pro většinu z nich raději mlčet, než aby mě opustili a já skončila sama...


Jaké události Tě tento týden dovedly k pokusu o sebevraždu a jak by se jim dalo předcházet?
Na tohle už nemám. Tahle otázka zatím zůstane nezodpovězená, protože už takhle jsem teď nahnutá k tomu, abych to znovu udělala. Minimálně se pořežu, tím jsem si jistá. Já nepatřím na psychiatrii. Žádná psychiatrie. Bílý lůžka, hnusný jídla a psycho pohledy. Jestli mě někdo chce zabít, tak to jde i rychlejším a snazším způsobem.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 4. dubna 2014 v 8:25 | Reagovat

Měděného jezdce si chci už dlouho přečíst, všude o něm slyším :D A jo, taky jsem knihožrout...až moc velký. Doma mi leží devět knížek!!!! A ani jedna přečtená :D

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 12:22 | Reagovat

Klárko, kdxyž si vzpomenu na svá  léta 15 - 17, bylo to období  změn nálad. Zoufalství, radost se střídalo málem denně. Své city jsem skrývala nejen před cizími lidmi, ale i před  rodinou. No, měla jsem v té době bratra, který bydlel sice v jednom domě, ale u babičky v půlce domu a já zase u tety (tatínovy sestry). Po smrti rodičů jsem měla plačtivé nálady a cítila se zamindrákovaná. Dobré bylo, že jsme měli doma velkou knihovnu ještě z předválečné doby velmiá rozmanitou. Od klasiků po svázané časopisy, detektivky , horory. Četla jsem jedno za druhým. Celé sbírky. Také jsem hrávala různé pésničky na klavír, nejen podle not, spíš podle sluchu a zpívala si k tomu. Naši mne zapřáhli do domácích prací. Proti strachu a bolesti v duši je hlavně činnost. Zvířátka také pomáhají a tvoje psaní ti také pomůže.
Co se týče toho spaní: Jsem také sova a nejlépe se mi vcelku spí od 24 hod. do 7-8 hod. ráno. Pokud jdu spát dříve, stejně neusnu, ale nakoénec si tělo odpočine a mohu snít - vymýšlet si příběhy. Obyčejně u toho vymýšlení usnu.
Tvůj rozhovor jaem četla, neboj se je přirozený, rozumný a nemyslím, že by ti na něj soudný člověk měl psát invektivy.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 12:24 | Reagovat

Měla jsem si to po sobě přečíst, nebyla by tam písmenka navíc. Klávesnice je drobná a prsty holt  tlustší.:-D

4 Milenne Milenne | Web | 4. dubna 2014 v 14:15 | Reagovat

Takže sice bych měla začít od začátku, ale začnu s tímhle:
Sestřičko, neskutečně si tvé důvěry vážím! Ani nevíš, jak! :)) Taky jsem hrozně ráda za to, že mám tak skvělou sestřičku, jako jsi ty a neboj, mě se jen tak nezbavíš. ;) :)
Včera byl naprosto úžasný ten, tedy aspoň pro tebe- byla jsi šťastná i když jsi předtím také říkala, že šťastná nebudeš. A věř mi- zase šťastná budeš, ať dneska večer nebo zítra! :)
Jsem i ráda, že se ti Hvězda líbí, nezapomenu na to, jak ses na ní těšila a  vidíš? :) Teď jí máš ve svém pokoji- slav a uctívej ji! :)
To s tou bouřkou jsi zvládla naprosto skvěle, jsi moc statečná a šikovná, když jsi to se svou fobií zvládla! :)
A dnešek- Na srdci blogu se konečně objevil ten dokonalý rozhovor s tebou, sis a naprosto DOKONALE se povedl! :3 :)
Jsem moc ráda, že jsi to vyhrála zrovna ty, sis, protože jsi si to zasloužila! :)
Co se týče T&L, jsem si jistá, že to zvládneš (samozřejmě, opět mě to mrzí, sis- ty víš co. :/ )a těším se, až to budu mít na mailu k posouzení. Bude to BOMBA! :3 :D
A teď k té Lince Bezpečí...- Sis, to, že ti ta paní tohle napsala neznamená nic. Jasně, je to jenom návrh, ale podstatné je, že ty už nikdy (oprava) NIKDY to odporné místo neuvidíš! :)
Slibuji, přísahám a udělám pro to cokoliv! :)
Tak se neboj. :)
Opět si vážím tvé důvěry ve mě a znovu připomínám- mě se jenom tak nezbavíš! :)
A teď ty dvě poslední...myslím, že ti, co tě opustili si tě nezasloužili, sis! :)
Jsi skvělá, naprosto dokonalá kamarádka a úžasná sestřička! :)
To se o nich říct nedá a říkat se to už vůbec nebude, protože až k tomu budu mít šanci, těm..."debilům" asi něco vyrvu z lebky. :) ( :-D )
A k tomu poslednímu...chápu tě, ale neboj se. :) To místo už nikdy neuvidíš i kdybych měla všechny oné stavby hrůz vymýtit ze země a adoptovat tě! :)
To už by asi myslím stačilo, tak raději jdu zase odpočívat. xD :)
Tvá sestřička Milenne co se NÚÚÚÚÚDÍ. xD :)
A přeje se, aby sestřičce chutnaly palačinky. :)
A jen tak mimochodem ví, že všechno bude dobré...:)

5 Kate Kate | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 19:26 | Reagovat

Jo, tohle byla dokonalá kniha! :O Máš i ostatní díly? :D
Já jsem taky nebyla nikdy nijak oblíbená. ;) Ale mě to teda vůbec nevadilo - nebyla jsem šikanovaná jako ty. ;(
Na ten rozhovor se hned podívám, a neboj, časem může být všechno úplně jinak. ;)

6 Lory Lory | Web | 4. dubna 2014 v 20:38 | Reagovat

Buď absolutně v klidu, já taky neusnu dřív než v jednu :D To trvá už rok a ve dne vypadám jako chodící zombík XD
Jej, tak to ti moc gratuluju, že to s tím rozhovorem nakonec vyšlo! A nemyslí si, že si divná. Hodně lidí mělo nepěkný dětství a nejsi jediná, koho šikanovali - mě taky... Tak ještě jednou gratulace :) Já jsem se původně chtěla taky zapsat, ale nechci zveřejňovat svoje fotky, jakože jsem se sebou celkem spokojená, ale radši mám anonymitu XD

7 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 5. dubna 2014 v 13:29 | Reagovat

Sím tebe! Četla jsem rozhovor na srdci, je naprosto parádní, odpovídáš jako normální, dospělá rozumná osoba - vůbec neplácáš žádné kraviny, nemluvíš od tématu, nevyjadřuješ se jako potrhlá třináctka nebo děcko. Opravdu, rozhovor s tebou se mi moc líbil ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama