Deník jedné Černé příšerky (5.4.+6.4./14)

6. dubna 2014 v 0:01 | Clara Black |  Něco jako deník


5. 4. /14

Další noc bez spánku, skvělé. Ta nespavost je asi opravdu způsobená tím stresem, nebo co to psala ta paní z Linky bezpečí. Dobře, ale ve dne si alespoň trochu odpočinu, to je fajn. Sice teď spím maximálně tři hodiny denně, ale nevadí. Dokud žiju, čtu, chodím a píšu na blog, tak je to v pořádku.

Ráno jsem vstávala po šesté, takže jsem stihla omrknout blog, ale po osmé hodině jsem si šla znovu lehnout, protože mi byla zima. Navíc takhle nerada po ránu něco dělám, na to mi skvěle slouží noc (haha, nespavost) a tak jako tak, i kdybych mohla spát, tak neusnu dřív, jak v jednu hodinu ráno, takže je pro mě doba, kdy je venku tma ideální, pokud chci něco udělat. Proto tenhle zápis taky píšu večer. (edit - 20:10)

Dopoledne jsem si šla ven číst, ta zahradní houpačka mě doslova volá a vábí k tomu, abych ji obsadila s nějakou dobrou knihou a oxidovala tam, dokud ji nedočtu. A hele - dočetla jsem Hvězdu. Zítra mě čeká Vraní dívka, už se těším. Naši by měli jet na strýčkovu oslavu narozenin, ale já jsem se z toho vykroutila, díky bohu. Ne, že bych proti strýčkovi něco měla, ale jsou to složité rodinné vztahy. A v naší rodině jsou vztahy... komplikované a podivné. Budu upřímná. Nemám ráda tetu (jeho manželku) a jejich děti (bratranec a sestřenka, oba jsou mladší). Možná si myslíte, že jsem hrozná, ale má to svůj důvod. Teta je příšerně nesympatická a panovačná, bratránek je namyšlený, všeuměl a všichni ho zbožňují i když si jen kýchne (a co já?! udělala jsem talentovky. a to vás jako nebere? to se nepočítá, že...) a sestřenka je malá a hrozně, hrozně majetnická a ehm... jako její maminka. Toť k té rodině. Krom toho by mě tam zase nutili se přejít, takže je jen dobře, že jsem se z toho vykroutila. Alespoň budu mít čas na poklidné čtení.

Odpoledne jsem připravovala článek s fotkami do Knižích chvilek - s knížkou Hvězda, kterou jsem si opravdu zamilovala. Potom, co jsem ji dnes dočetla jsem si tím ještě víc jistá. Dnes mě ale ještě čeká psaní recenze - právě na Hvězdu. Chtěla bych ji zařadit do někam do plánu na příští týden, který mám - jen tak mimochodem - už skoro obsazený. Obsazený? Co tím ta Černá příšerka chce říct? Jednoduše to, že už mám připravené a přednastavené články dopředu, takže vám sem v neděli přidám článek s tím, jak bude příští týden vypadat ;)

Ve dvě hodiny přijela teta s babičkou a já byla štěstím bez sebe, když se mi během jejich návštěvy povedlo skrývat ten obvaz na ruce. Vážně už jsem v tomhle tak... vytrénovaná, že mi to nedělá potíže. Alespoň něco. Babička se to prostě nesmí takhle dozvědět.
Poté, co si daly babička, teta a máma kafe a popovídaly si - vyrazily k nám do bytu, který máme v horní části vesnice. Netuším sice, co přesně tam dělaly, ale máma říkala něco o měření - a pak byly ještě nakupovat.
Když se máma vrátila, tak mi vyřídila vzkaz. Prý potkala moji učitelku ze základky (třídní učitelku, se kterou jsem trávila i prázdniny, protože pro nás dělala tábory) a že prý na mě myslí. A ten vzkaz je: ''Buď v klidu, dostaň se z toho. Myslím na tebe, i na vás všechny. Ale na tebe nejvíc.'' Je to sice hrozně milé a hezké, že na mě myslí a tak, ale... jen se tím potvrdilo moje tvrzení, že o tom ví celá vesnice. Skvělé. Svým způsobem jsem celebrita.

Ale co mě opravdu dost překvapilo je to... co jsem viděla v komentářích u toho rozhovoru na Srdci blogu. Když jsem se do toho hlásila, nepřemýšlela jsem. Prostě jsem viděla šanci a řekla jsem si: ''Bylo by super mít rozhovor na Srdci blogu!'' a tak jsem se tam napsala.
Když se potom objevil ten článek s anketou, neustále jsem ji sledovala. Doufala jsem, že budu mít nejvíc hlasů - a ono se to splnilo. Pak se mi ozval pan S. a bylo to jasné, rozhovor je můj, pokud o něj mám ještě zájem. A já ten zájem samozřejmě měla! Byla jsem tak nadšená! A teď jsem stále.
Když mi ale pan S. poslal odkaz na otázky, tak jsem ztuhla a začala se klepat nervozitou. Co když to pokazím? Co když vyzním jako naivní dvanáctka, nebo jako totální husa? Lidi mě nemají rádi, nejsem sympatická. A navíc ta moje tajemství... která vlastně tajemstvími nejsou, protože o nic píšu na blog. Co když ten rozhovor zkazím? A takovéhle myšlenky mi pluly hlavou. Hrozně jsem se bála, že ten rozhovor vážně zkazím, ale asi jsem ho nezkazila. Komentáře mě opravdu překvapily - čekala jsem nenávistné reakce na to, co jsem napsala o sobě, a já nevím... ale ne. Nic takového. A víte co? Zahřálo mě to u srdce. Hrozně moc. Potom, co mě na škole šikanovali, lidi mě nemají rádi - jsem tady, konečně našla lidi, kteří mě berou takovou, jaká jsem, aniž by mě nenáviděli. A jsem za to příšerně vděčná. Vám všem. Možná díky tomu budu mít konečně napravené sebevědomí, alespoň trošičku. Takže... díky! Všechny vás za to mám hrozně ráda ♥ :)*

Díky tomu rozhovoru mám ale ještě větší chuť se pustit pořádně do blogování. Chci zkoušet nové věci, možná se dokonce odhodlám k nějakému videu (pokud bude počítač spolupracovat) a vlastně se sem už ani nebojím dát nějakou fotku, kde jsem. Poprvé vám obrazovky nepraskly, nikdo nehejtoval, tak by se to možná dalo i překousnout? Co? Uvidíme po článku Knižní chvilky. Ale vážně, vážně. Připadám si jinak. Ne jako ta chudinka, kterou šikanovali, nikdo ji nemá rád a celá vesnice ví o tom, že se málem vyprovodila na onen svět, zatím co posledních pár let ničila svojí kůži řezáním. Připadám si, jako bych našla svůj domov, opravdové místo, kam patřím. Sem patřím. Díky.

Zbytek večera trávím zpíváním. Zpívám si svoje oblíbené písničky od Evanescence, od Korn - hezky ve svém podání, jak to mám v oblibě. Ani nevím proč mě to zpívání tak baví, když zpívat neumím... ale jednoduše mě to baví. I když uklízím hloupé nádobí, tak si zpívám. Jsem blázen?


6. 4. /14

Noc byla příšerná. Sice jsem usnula asi po hodině převalování a kňourání, ale zdála se mi příšerná noční můra. Brr. Ještě do teď mi z toho běhá mráz po zádech. Takže abych to upřesnila - potom, co jsem se KONEČNĚ probudila z té noční můry, jsem už neusnula. Až do rána jsem zkrátka nespala - jen jsem se válela a čekala, až bude jedenáct hodin.

Potom, co jsem vstala jsem vykoukla z okna - a hele, venku svítí sluníčko! Moje plány na zbytek dopoledne jsou jasné. Hned, jak se mi povede se zlidšit a odbudu mamčino přání ohledně papíru na dárek - popeláším hezky ven, číst si. Alespoň dočtu Vraní dívku, kterou bych ráda dočetla.

Plány na zbytek dopoledne byly zmařeny. Přihlásila jsem se na RPG Hunger Games a dostalo se mi možnosti si zahrát, takže se čtení odsouvá na odpoledne. A víte co je zajímavé? V Hladovkách jsem Jess zabila, ale ta povídka mohla klidně pokračovat. Jess stále žije, sice bez Fredericka - a těch ostatních lidí, co se s ní ''přátelili'', ale žije. lol.

Nakonec se na Hunger Games RPG zdržím mnohem déle, než jsem měla původně v plánu. Dokonce jsem si začala zpívat. To všechno ale pokazil rozhovor s Wolfie. Miluju, když se ozve vždycky jen o víkendu, když nemá co dělat. A když vidí, že nemám dobrou náladu, nechce se mi za ní nebo mám nějaký problém, tak se okamžitě stáhne a dělá, že není přítomná, nebo to jednoduše ignoruje. Jestli je tohle přátelství, tak jsem nejkrásnější na celém světě. A to samozřejmě nejsem, takže... o čem to asi tak může svědčit?

Hned, jak naši odjeli na tu oslavu narozenin, tak jsem si šla pro zbytek zmrzliny. Bylo mi fajn, o tom by mohla sestřička vyprávět, ale nic nevydrží věčně. Když tu teď sedím a píšu to, tak je mi zase na nic. Mám za sebou úklid domu (zametání, vytírání) a ještě mě máma poslala znovu vybouchat pitomé rohožky, protože není spokojená. Někdy mám pocit, že podle ní musí být veškerá práce vykonaná naprosto dokonale. A kdykoliv má možnost mě sjet za to, že to tak není, tak se toho pořádně chytne. Grr.
Ale jak se vrátili, tak mi máma řekla, že se prý na mě všichni ptali. Jak teta, tak strýček, tak sestřenka - i bratranec. Divný. Proč by se na mě měli ptát všichni? Stačí, aby se zeptala teta. Asi chtěli mít o jednoho posluchače navíc, když se probíraly hloupé úspěchy mého dokonalého bratrance. Jestli bude tenhle rok zase rodinná oslava mých narozenin (a pokud se jich dožiju), tak jestli tam někdo začně mluvit o tom, co bratránek dokázal, tak jim asi omlátím slunečník o hlavu a pustím si v pokoji hodně nahlas Burn od In This Moment, aby si tu oslavu pořádně užili.

Až se vrátím z těch rohožek, tak se dám do dopisování recenze na Hvězdu od Alex Flinn, kterou mám rozepsanou - a pak sepíšu to, co můžete očekávat během příštího týdne na blogu, abyste byli informováni dopředu - a to není špatné, ne? Takže zatím pádím dodělat ty hloupé rohožky, protože mě jinak máma ještě víc zahluší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veoica Eámanë Veoica Eámanë | Web | 6. dubna 2014 v 8:05 | Reagovat

Rozhovor si přežila! Myslím, že není špatný nápad dát sem jednu, dvě fotky... a znám pocit že někdo z příbuzných je ta "hvězda rodiny" (jen proto, že chodí 2x týdně na tenis) :-)

2 silluety silluety | Web | 6. dubna 2014 v 11:56 | Reagovat

Jojojo.. rodinný vztahy. Neboj, známe :D taky to máme trošku vice komplikovaný :D
Jojo :D chodili po blogu komenty abychom tě zvolili a tak jsem samozřejmě nesměla chybět. :) je super jakou máš z toho radost :))
Haha :D tak to je super, že nežije a žije :D jéé :D
PS: promiň že jsem tu nebyla trošku dýl... :/

3 Scriptie Scriptie | Web | 6. dubna 2014 v 13:21 | Reagovat

Na Srdce blogu nechodím, jen občas a ze zvědavosti. Ale to, že tam máš rozhovor mě přesvědčilo k tomu, abych se tam jednou za uherák podívala. Takže až ti pošlu komentář, jdu si ten rozhovor číst.
Jinak. Překvapuje mě, že toho tolik stíháš přečíst a napsat a bůhvíco ještě. :-D

4 Rexxanna Rexxanna | Web | 6. dubna 2014 v 14:41 | Reagovat

Jop aspoň že z toho máš radost... Neboj mi tě taky máme rádi <3 :)  :D No je fakt že teda já se na srdce blogu vůbec nedívám... No zpívání je skvělá věc :D ja si zpívám snad každou minutu... i ve škole xDDD
Noční můry jsou hrozné... A teď ještě kdyby to byla skutečnost....

5 Rexxanna Rexxanna | Web | 6. dubna 2014 v 14:41 | Reagovat

Jop aspoň že z toho máš radost... Neboj mi tě taky máme rádi <3 :)  :D No je fakt že teda já se na srdce blogu vůbec nedívám... No zpívání je skvělá věc :D ja si zpívám snad každou minutu... i ve škole xDDD
Noční můry jsou hrozné... A teď ještě kdyby to byla skutečnost....

6 Rexxanna Rexxanna | Web | 6. dubna 2014 v 14:42 | Reagovat

a omlouvám se... dosti mi blbne myš... takže místo jednoho kliku dám dva...

7 Kate Kate | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 16:03 | Reagovat

Nejsi blázen, a není za co děkovat. :) Jsi moc sympatická, nechápu, proč tě nidko nemá rád, ale takoví lidé se občas najdou - já taky nikdy neměla moc kamarádů. ;/
Takové kamarády jako Wolfie mám taky, ale už jsem se naučila je neřešit. ;)

8 meddie-stories meddie-stories | 6. dubna 2014 v 16:23 | Reagovat

Jen přežila? Byla si super!:)  My tebe víc!:) Jako Wolfie je asi lidí dost a obzvlášť a zároveň bohužel v mém okolí.O.o Prostě na ní kašli:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama