Deník jedné Černé příšerky (7.4./14)

7. dubna 2014 v 14:54 | Clara Black |  Něco jako deník



Ráno jsem vstávala brzy. Konkrétně po páté hodině, když odjeli rodiče do práce. A proč taky ne? Měla jsem toho dost v plánu, takže se mi hodilo to větší množství času. Rychle jsem do sebe kopla minisnídani a pustila se do psaní recenze na Hvězdu, kterou mám rozpracovanou už několik dní.

Když jsem recenzi na Hvězdu dopsala, nějak jsem došla k závěru, že když už je světlo, tak že můžu jít spát, ale jen na chvíli. No, tak jsem se sebrala, vypnula notebook a hupsla zpátky do postele. Ani nevíte, jak skvěle mi v tu chvíli bylo. Jít do postele ráno s myšlenkou, že si odpočinu, ale vlastně bych tam být neměla... to bylo něco.
Později jsem vstávala v jedenáct (ano, trošku později, uznávám), ale odpočatější, než kdybych si nelehla. Odpočinu si totiž jen tehdy, když je venku světlo. Přirozené světlo, ve tmě už nemůžu spát tak, abych si odpočinula. Děs. Ale to je jedno - a byla jsem domluvená s mamkou, že pomůžu babičce rozvěsit velikonoční vajíčka. Hehe... babička usnula u televize, a tak nic nebylo. Nevadí.

Později jsem si pustila Hostitele a poslouchala ho u vaření pudingu. Miluju puding! ♥ Když jsem ho už měla dovařený, jednoduše jsem se posadila k Vraní dívce, četla a dlabala - sice teď vypadám šíleně, ale u mě je to zcela normální, v tom vás můžu naprosto ubezpečit.

Poté jsem se pustila do psaní Filmového okukování (a právě na onoho Hostitele) a když jsem to měla dopsané, pustila jsem se do dodělávání dalších Knižních chvilek. Tentokrát s tou Vraní dívkou, jak jsem o ní mluvila. Krátce poté mi přišla Čarodějka stínů a babička mě přiměla, abych se šla podívat k Bubíčkovi na zahradu, na jeho tulipány. Byly krásné, ale ta poznámka, kterou ti dva měli nebyla krásná. Prý: ''Včera jsi měla jet s námi, by sis i zatancovala. Jsi měla vidět, jak to tam Terka rozjela...'' Ach jistě. Nesnáším oslavy narozenin, které pořádá teta/strýček a neumím tancovat. A Terka - to jest ta moje mladší sestřenka, je mi také ukradená. Proč si z těch dvou každý musí sednout na zadek? Nepochopím to.

Nakonec mám možnost ta vajíčka jít pověsit sama, což je super, ale vůbec se mi tam nechce. Asi to nechám na zítřek, protože to se mi bude chtít víc. Jak táta přišel z práce, tak měl zase blbé poznámky, rýpal a... Já si zase uvědomila, že kdybych se zabila, že by mu to bylo jedno. Mám příšernou náladu, asi zalezu do postele a budu brečet.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 16:25 | Reagovat

Můj táta taky pořád rýpe. :/ A nejhorší je, že už kvůli němu brečí i mamka... :(

2 Veoica Eámanë Veoica Eámanë | Web | 7. dubna 2014 v 17:43 | Reagovat

Chudáku,doma to máš těžké, co? Ale neber si to tak, určitě by tvému tátovi bylo líto, kdyby ses zabila. Jinak se těším ba knižní chvilku. :-)

3 Storycollector Storycollector | Web | 7. dubna 2014 v 21:39 | Reagovat

V tom rozhovoru na Srdci blogu zníš tak dospěle, ale když si čtu tvůj deníček, tak je mi tě tak líto.
Jsi takové ptáčátko vypadlé z hnízda a ne a ne se najít ruka, která by tě zvedla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama