Deník jedné Černé příšerky (8.4./14)

8. dubna 2014 v 11:27 | Clara Black |  Něco jako deník


Polovinu noci jsem probrečela. V hlavě se mi začal ozývat odporný hlas, který mi říkal, co všechno jsem a co nejsem - že jsem hloupá, ošklivá, pitomá... že bych měla zemřít. Pořád si budeš ničit tělo, stejně tě nikdy nikdo nebude mít rád, hlupačko... našeptával mi. Měla jsem už zhasnuto - pokoj mi osvětlovaly jen dvě malé bludičky, které tam mám kvůli svojí nyktofobii.
Sebrala jsem se a došla si pro svůj univerzální nůž od táty. Ale nechtěla jsem si zkrášlit ruku. Vytáhla jsem si tričko a přejela si po vystouplých žebrech. Příliš prázdná, obyčejná kůže, věděla jsem, co tam patří. A tak jsem se tam řízla. Šlo to těžce, příliš volné kůže na tenhle typ čepelky, ale bolelo to. Hodně. A to jsem potřebovala. Svítila jsem si baterkou, kterou jsem měla v zubech a rvala si tou čepelkou další rány.
Potom mi to došlo. Rychle jsem se zvedla a vytáhla si skalpely, které mi táta onehdy daroval - a vytáhla si číslo 22. Zaoblená čepelka, ta se mnohem lépe bude hodit na místa, kde je víc kůže a není pod tím příliš cítit kost. Pořád to bylo těžké, ale šlo to o něco líp. Jenže tehdy mi hlavu obsadila úplně jiná myšlenka. Už mi nestačí skalpely a krásně ostré čepelky univerzálního nože. Chce to normální nůž. Kuchyňský, ten na maso. Ta myšlenka mě vyděsila, ale bojovala jsem s nutkáním se vplížit do kuchyně a nůž si vzít. Nemohla jsem, byl tam táta. A hádám, že by mu bylo i tak divné, že odcházím s nožem na maso, takže jsem si ještě dodělala tři malé křížky na každou nohu, ještě se pořezala na ruce a ulehla zpět do postele. Jsi zrůda. Nikdo tě nikdy nebude mít rád. A až umřeš, všichni budou jenom rádi, že jsi pryč. Říkal ten hlas. Vzpomněla jsem si na Elišku. Teď už nemůžeš věřit nikomu, jen tomuhle. Poté jsem konečně usnula.


Ráno jsem se přemáhala, abych vstala. Na ruce jsem cítila obvaz a obě nohy mě stále trochu pálily. Taková drobná upomínka toho, jak jsem příšerně slabá a nechám se zmanipulovat vlastními ostrými myšlenkami, které mi procházejí hlavou. A cítím to, že jsem zpět. Zase jsem to já, ta stará dobrá deprimovaná holka, co by si nejradši obarvila vlasy načerno, namalovala si oči na černo, nalakovala si nehty na černo - oblíkla si černý šaty a podřezala se v posteli.
Cítím se příšerně, skoro jako zombie. Ale musím si vzpomenout na komentář od Storycollector, na tu krásnou definici o ptáčátku. Smůla, tohle černý ptáčátko se záchrany nedočká. Leda by mu někdo k narozeninám koupil řeznickej nůž, haha. Ale vážně. Asi si nějaký nůž ukradnu, abych ho nemusela vracet. A až to na mě přijde, tak udělám jen šmik... na krku, a pak už jenom vykrvácím. Zní to jako pohádka.

Nože jsem si pořádně prohlédla, ne, že bych je neznala - ale musela jsem si ověřit jejich ostrost a trošku jsem váhala nad délkou čepele. Nakonec jsem sáhla po noži, který je opravdu vyloženě na maso. Vyšvihla jsem se na kuchyňskou linku a řízla se na noze. Nic se nedělo. Když jsem ale došla do pokoje, už mi po noze stékala krev. Asi jsem našla svůj nový nožíček. Zbožňuju ho. Je to můj nový kamarád.

Po jedné hodině se dávám do nádobí, jak mi včera nakázala máma. Nechci ji naštvat a vím, že něco dělat musím, protože je to normální, tak se do něj pouštím. Sice nerada, ale pouštím. A jako obvykle si zpívám. Konkrétně písničku The Last Song I'm Wasting On You - od Evanescence. Nemám ji puštěnou, zpívám ji sama a zpaměti, tak jako vždycky. Poprvé mi můj hlas také zní... přijatelně. Možná i hezky. Čím to asi bude? Odpověď je prostá. Jsem zoufalá, smutná... v takových chvílích mi můj vlastní zpěv přijde jako přijatelná hudba...

Nějakou dobu po nádobí jsem se také odhodlala znovu napsat na Linku bezpečí. Lépe řečeno - odhodlala jsem se tam odepsat a také se svěřit s tím, co mě teď nově trápí. Do pátka by mi měla přijít odpověď, tak uvidíme. Není žádné my, takže uvidím. Zní to děsně.

Odpoledne trávím s Dexterem, ale nakonec se přeci jenom utrhnu, abych si nemusela narušovat plán, který jsem vám zveřejnila - a napíšu další část Tessy, tentokrát z pohledu Louise. Potom mě znovu přepadá deprese a zlost, div nebrečím. Moment. Na to, abych brečela jsem příliš naštvaná a vyděšená. Bože. Připadám si tak sama...

Tak mě tak napadá. Chtěla bych kamaráda. Nehlásí se někdo? Hloupá otázka, co? Nikdo se nehlásí...

Jasně. Nemám skutečný přátele, nikdy jsem neměla. Nikdy mě nikdo neměl skutečně rád, nikdy jsem se nikomu doopravdy nelíbila. Když jsem s někým chodila, tak to bylo jen kvůli tomu, aby si ten kretén měl s kým případně zašukat, o nic víc nešlo: Nebo šlo jen o podělanou sázku anebo o vtip z nudy. Prostě jsem hnusná, hloupá, debilní a pitomá. Zrůda. ZRŮDA. Nic víc. Jen ZRŮDA.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luss^^ Luss^^ | Web | 8. dubna 2014 v 15:48 | Reagovat

Tu pisničku mám taky ráda,Evanescence má užasné písničky,taky si je často zpivám. Držím ti palce:)
Ps - Potřebuju další kapitolu Theresa & Louis Snad jsem to napsala dobře:D

2 Milenne Milenne | Web | 8. dubna 2014 v 19:43 | Reagovat

Sestřičko, abych tak začala s touhle slohovkou, nejsem tvá jediná kamarádka, jak si myslíš. Máš jich mnohem více, více těch, co se ti snaží pomoct a rozhodně nechtějí, aby ses zabila. Nejsem jenom já...:)
To s tou nocí...trnu hrůzou kdykoliv si to přečtu. Já chápu, že se tím vyrovnáváš s bolestí (ano, ano, jsem úplně naivní a slepá :)), ale existuje i jiné řešení. Vzpomeň si třeba na dny, kdy jsi byla neuvěřitelně šťastná i když to bylo způsobené maličkostí a rozhodně se ti udělá líp. Protože možná, i když tomu, co teď čteš nevěříš, stane se to. Ty se dožiješ mnohem vyššího věku než já, protože už brzy se stane něco velmi dobrého, cítím to a kdybych to mohla urychlit nebo mohla udělat cokoliv pro tebe, jen abys byla šťastná a měla jsi radost- udělala bych pro to cokoliv, i kdybych se měla vzdát vlastní duše! :)
To, že nikomu nemůžeš věřit...na jednu stranu to chápu, dnes je to těžké, ale myslím, že několik lidí v tvém životě si tu důvěru zaslouží. :)
Tak a teď ti napíšu, jaká skutečně jsi. Ty se možná vidíš jako zrůda, černá, zlá a krutá, ale tohle...taková ty nejsi, sis. :)
Abych řekla pravdu, ty jsi ten nejhodnější a nejlaskavější člověk, jakého jsem kdy poznala. Nejsi ani zrůda (nikdy jsi jí nebyla, nejsi ani nebudeš, v mých očích ani v ostatních nikdy), nejsi hnusná, naopak, jsi moc hezká, hloupá to už vůbec ne, rozhodně jsi velice chytrá a inteligentní, tvůj talent a intuici nic nezapře a to ani nemluvím o tvých dalších hodnotách. Sis, možná se bojíš tmy, ale to je úplně normální, znám lidi, co se bojí vlastního stínu a taky je nikdo neodsuzuje, proto se neboj, že jsi jiná. Jsi stejná jako všichni ostatní, jen trochu povahově odlišná, protože lidé nemůžou být stejní. Jsi skvělý člověk! :)
A rozhodně si nezasloužíš zemřít, sis, tohle by si zasloužili ti, kteří ti v životě udělali něco špatného. Nejsem násilník, nikdy jsem nebyla ani nebudu, ale těmhle bych s radostí urvala obě nohy i ruce, jednu jich strčila do chřtánu, druhou narvala do **dele a nohama bych jim zmáčkla lebku tak, že by jim z ní vyletěl mozek a rozstříkl se po okolí. To se ještě ve všem vzteku na ně mírním.
Tak, co se týče toho, že tě nemá nikdo rád, sis, ještě jsi zkrátka nenašla toho pravého, potkala jsi jenom blbce, ale určitě jednou najdeš někoho s kým by sis báječně rozuměla a toho, kdo jako by byl odrazem tvé duše. Najdeš ho, rozhodně. A nebude to jenom Seth, jak si myslíš. Bude to někdo opravdový, někdo kdo tě bude mít rád a milovat takovou jaká jsi. :)) Na každého někdo takový čeká a ty nejsi výjimkou, sestřičko. :)
Co se týče toho věření a jestli jsi sama, já chápu, že bydlím daleko a nemůžu se moc počítat jako nejlepší kamarádka, ale ani nevíš, jak moc ráda bych bydlela někde poblíž tebe a mohla tě objat jako pravá kamarádka. Ať už věříš čemukoliv, já tě nikdy neopustím, sis. :) Nikdy, vždycky tu pro tebe budu, navěky. :) A upřímně, kdybys umřela, nikdo by nebyl rád. Chyběla bys všem, sis. :( Proto to nedělej...:'(
To s tím ptáčátkem- i když vím, že nemohu moc, udělám co nejvíce budu moct i více, nade všechno, abych ti pomohla, sis. Všechno! :)
Sestřičko, ty rozhodně zpíváš krásně, vím to a poznám to. :) Říkej si co chceš, ale rozhodně zpíváš krásně...ne, nádherně a dokonale! ^^
Já vím, znám jaké to je být sama, ale ty sama nejsi. Pokaždé za tebou já a ostatní budeme stát i kdybychom proto měli udělat cokoliv! :)
Co se týče té linky bezpečí, doufám, že ti ta odpověď pomůže a nějak poradí co dělat (hlavně se nezabíjet! :( ) a pak když budeš chtít, tak se mi s tím svěř. Já jsem tu pro tebe vždycky sestřičko a to platí i pro budoucnost. :)
Určitě se hlásí, podívej, máš více kamarádů než si myslíš. :)
Skutečné kamarády máš, já rozhodně nejsem falešná a nelžu ti, sis. :) to platí i o ostatních (tedy, možná pár výjimek je), ale hlavní je, že ty skutečné přátele máš. A jen tak se nás nezbavíš! :)
To s těma klukama- fakt mě to mrzí, sis, avšak jak už jsem říkala, rozhodně na tebe čeká někdo, kdo tě bude mít rád a milovat- každý někoho takového bude mít. :)
Nejsi hnusná, debilní ani pitomá. Jsi krásná, chytrá, inteligentní, zábavná, vtipná, ochotná, doslova GENIÁLNÍ, milá, laskavá, možná trošku sobecká, ale zdravě, originální, nápaditá, talentovaná a sympatická. Jasně, někdy máš dny, kdy jsi myslíš, že jsi zlá a krutá, ale taková nejsi. Možná jsi černá příšerka, ale víš ty co? V mých očích jsi anděl. Čistý, nádherně bílý anděl s velkými bílými lesklými křídly, sestřičko. Žádná černá příšerka, kterou někdy jsi. Anděl. :)
Anděl, kterému věřím více než komukoliv jinému, anděl, kterému bych do rukou vložila vlastní život, anděl, kterého obdivuji a přeji mu jen to nejlepší, anděl, kterého si cením, anděl, který je tak hrozně hodný až to není možné, anděl, který je tak dokonalý a hodný, že jsem neuvěřitelně ráda, že je to má sestřička.
A hlavně anděl, kterého mám hrozně moc, nejradši a jsem hrdá, že je to moje sestřička. :) ^^
Jsi moje dokonalá sestřička/anděl. :)
Možná se tak nevidíš, ale takhle tě zkrátka vidím já a nikdy se to nezmění, protože já jen tak neodejdu, mě se jen tak nezbavíš. :)
Každopádně, šla jsi spát, tak přeju a doufám, že budeš mít krásné sny (kdyby to bylo jako včera v noci- napiš mi! :)) a kdyby ses probudila a náhodou se sem podívala, nezapomeň, že mi můžeš kdykoliv napsat, já jsem tu pro tebe vždycky až navěky sis. :)
A teď to nejdůležitější: Mám tě moc ráda, sis a vždycky mít ráda budu. :) ♥
Mám tě hrozně ráda, sestřičko a navždycky ráda mít budu, protože i když jsem jedináček, jsem schopná si tě adoptovat a jediná sestra v celém mém životě pro mě budeš ty! :)
Mám tě moc ráda, sestřičko. :) (Ano, opakuji se, ale komu to vadí? :))
Tvá sestřička Milenne, co tě jen tak neopustí a udělá cokoliv pro to, aby jsi  byla šťastná. Kdykoliv a jakkoliv. :)

3 Kate Kate | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 19:45 | Reagovat

Nejsi zrůda! Jsi strašně fajn holka! :)
Víš, někdy stačí si vypěstovat silnější vůli, ale z vlastní zkušenosti vím, že tohle je opravdu těžké. :/ NIcméně, snaž se to překonat! :)

4 Ellnesa Ellnesa | Web | 8. dubna 2014 v 19:58 | Reagovat

Claro, ty rozhodně nejsi žádná zrůda! Jsi naprosto úžasná holka, vím, že se z toho brzy vysekáš! někde jsem to již psala, že bych tvou kamarádkou klidně byla, kdybys nebydlela v severních Čechách a já na Vysočině. Nesmíš zemřít, protože tak nadaných a báječných lidí je málo. Nikdy jsem tě neviděla, ale - Mám tě ráda, Claro! jak řekla Milenne, vzpomeň si na ty šťastně chvilky, kdy ti bylo dobře a zkus se udržet od nože dál... Prosím, vím, že to dokážeš!

5 Hermi Hermi | 8. dubna 2014 v 21:11 | Reagovat

Možná se ti to nezdá, ale opravdu máš víc přátel, než si myslíš. To s klukama - nemusíš mít nutně kluka, abys byla in, ne každej má kluka (jako, že já taky ne a ani žádný ho nechci), protože až přijde správnej čas, nějakej se určitě ukáže. A věřím, že u tebe to bude už brzo.
Já stejně nějak nedokážu pochopit, jak si můžeš takhle vědomě ubližovat. Claro, nedělej to! Vždyť můžeš přestat! A navíc nejsi ŽÁDNÁ zrůda! Nechápu, proč bys byla. Nejsi jako ostatní a to je dobře! Nejsi tuctová, jsi originál, tak to přijmi jako fakt. A kdyby nic, tak alespoň všichni jistojistě vědí, že úžasně píšeš povídky (a věřím, že jsi skvělá i ve spoustě jiných věcí, jako je třeba zpěv.) Tak hodně štěstí a drž se. Nikdo na světě nechce, abys umřela, věř mi!

6 Efi Efi | 9. dubna 2014 v 14:53 | Reagovat

Ach jo, nech toho. Proč si ubližuješ? Vždyť jsi úplně normální! Ba ne! Jsi abnormálně dobrá, píšeš úžasný povídky! A zrůda? Pokud zrůda znamená úžasný člověk, tak bys klidně mohla být zrůda. Taky bych chtěla být zrůda.
Nikdo není stejný. A ty nejsi výjimkou. Spíš ten, kdo je normální, ten je divný! My, abnormálové, my jsme elita!
Nemůžeš být jako ostatní. A věř mi, já jsem za to ráda! Prostě originál!

A k tvým povídkám:
Jsou nejlepší! Ty jednou napíšeš knihu! Já to vím! A ne knihu, knihy! Světové bestsellery!!!
Konec.
Toť vše.
Vezmi si to k srdci.
Tvá náhodná čtenářka.
Nebo Efi.
Jak chceš.
Amen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama