Deník jedné Černé příšerky (6.5.+7.5./14)

7. května 2014 v 12:40 | Clara Black |  Něco jako deník

Úsvit temna
(6.5. /14)

V noci jsem spala. Je to příjemná změna, ale sen, který mě po převážnou část noci provázel, mě do téhle chvíle děsí až v morku kostí. Když jsem se z ní probudila, v očích jsem měla slzy. Obyčejný sen, co mě dokáže takhle vyděsit...

Poslušně uklízím nádobí, otočená zády k mámě a tátovi, kteří sedí na pohovce za mými zády. Máma se mě zeptá, co si o nich myslím a já uklidím mlčky talíř, otočím se k nim čelem, opřu se o kuchyňskou linku a řeknu: ''Myslím si,'' přesunu se blíž k nim, ''-že jste oba příšerní rodiče. Ty-'' ukážu na mámu, ''-jsi příšerná matka. A ty-'' ukážu na tátu, ''-jsi příšerný otec.'' Rodiče se pomalu zvednou z pohovky, na tvářích se jím rýsují vrásky a já dodám: ''A já jsem příšerná dcera.''
Potom mi hlavou problýsknou všechny vzpomínky od prosince. ''Jsme příšerná rodina, proto se k sobě tak hodíme.'' Matka na mě něco křičí, otec mi nadává a já si všímám toho, že v křesle sedí babička. Říká, že už nám nedá žádné peníze, odsekává mámě a já jen stojím uprostřed toho chaosu a snažím se nevnímat to, že jsem příčinou toho všeho.
''Takže už nebudeme mít co do huby, jenom proto, že ses rozhodla přestat dávat peníze?! To jen kvůli týhle blbý princezně?!'' křičí máma na babičku. Když babička bez dalších slov odejde, tak se máma otočí ke mě a řekne mi jen: ''Všechno je to tvoje vina. Tvoje vina. Nikdy jsi se neměla narodit. Za všechno můžeš ty. A všichni tě nenávidíme, přesně jak si myslíš. Zasloužíš si to. A teď shnij ve svým posraným pokoji!''

Asi vám to nepřijde děsivé, ale pro mě je ten sen víc než traumatizující. Děsivý... opravdu mám strach že k něčemu podobnému dojde. I když to s babičkou a penězmi absolutně nedává smysl, zbytek by se klidně stát mohl. Mohl... a může. Kdo ví, jestli k tomu někdy nedojde? Bojím se...

Nakonec dojde na jakési podivné vyplnění mého snu. Matka na mě křičí, všechno mi vyčítá a ještě mě nařkne z toho, že na ni prý vůbec nemyslím. Aha, jasně... proto jsem jí včera volala, kde je, když nepřišla domů. Proto jsem se o ni bála, jasně, jasně.
Nakonec jsem v depresi pověsila prádlo, co vůbec nebylo vyprané - a ani mokré (vůbec mi to nepřišlo, jak jsem byla zdeptaná) a pak sepsala několik ''slovíčkaření''. Neodvažuju se ty věci nazývat jako pokusy o poezii, protože mi přijde jako zneuctění poezie. Takže dejme tomu ''slovíčkaření'' ano? A pak už jen ležím v hluboké depresi, než jdu spát...

Nakonec před spaním hraju Tomb Raider, čímž se dostávám do vhodné nálady na psaní Znovuzrození. Bohužel mě krátce poté, co začnu psát máma vyhazuje od počítače - a i přes mou snahu psát poté, co mě vyhodila mě znovu vyhazuje se slovy, že se blíží bouřka.
Popadla jsem Prvních 100 - a až do jedné hodiny ráno četla, dokud jsem tu knihu nedočetla - a víte co? Miluju Bellamyho. Nedokážu pochopit, jak může být tak úžasný... a v seriálu ho mám taky ráda. I když je fakt, že mi toho seriál celkem dost vyspoileroval, ale co...



Jak dělá pisálek?
(7.5. /14)

Ráno mi krátce před tím, než se mi vypne mobil přijde smska od mého oblíbeného PPL chlapíka. Znám ho od mámy z práce, nějakou dobu jim odvážel desky k zákazníkům - a teď mi vozí balíčky, které si objednávám z Arara. I když, ne pokaždé je to on, ale dnes to on je, jsem si tím jistá - poznám to podle toho, jak je ta sms napsaná.
Těším se. Ne na něj, ale na to, co mi přiveze - sice určitě zase přihodí nějakou vtipnou poznámku, nebo to jako na potvoru odveze k mámě do práce, ale těším se. Objednávala jsem si totiž druhý díl ze série Dexter od Jeffa Lindsaye. Ta série je naprosto bezchybná, jen... se hrozně špatně shání. První díl mám jako eknihu, protože se jinde nedal koupit, druhý díl mi má dnes přijít a třetí díl mám zase jako eknihu, protože se nedá sehnat (anebo já ho tedy nenašla). Hrozně se těším. Jeff Lindsay je můj nový bůh - dokonale se vyrovnává Stephenu Kingovi. Zkrátka... díky, Jeffe.

Když dopoledne vstávám, rychle si udělám kafe a snažím se přežít otcovu přítomnost. Neustále se snažím být milá, hodná a nějak mu dělat radost, ale vůbec to nefunguje. Nakonec jsem se ze samé zoufalosti zmohla jen na to, abych se ho zeptala, jestli neche uvařit kafe. Chtěl - a tak jsem mu ho uvařila. Potom jsem si popadla svůj hrnek s kafem a šla k sobě - jeho přítomnost opravdu nevyhledávám. Teď už ne. Když jsem měla minulý týden možnost s ním mluvit, tak byl stejně nevrlý, jako teď. Je mi ho líto, protože si našel práci, která je ještě horší, než ta jeho předchozí, ale stále si připadám ukřivděně. K mámě se chová normálně, kdežto ke mě je po většinu času nevrlý, protivný a někdy až zlý. Hodný mi připadá jen tehdy, když mi do pokoje donáší koblihy, rolky (z listového těsta, plněné čokoládou) anebo croissanty, o které si před nákupem říkám - ehm, neříkám, prosím o ně.

Nakonec jen sedím o notebooku, a uvažuju nad tím, co mi straší v hlavě. Jak dělá pisálek? Odpověď zní: Ťuk, ťuk, ťuk. Anebo: Škrab, škrab, škrab. Pisálci mají zvláštní zvuková vyjadřování. Ťukání je typické pro psavce, co píší na počítači anebo na psacím stroji (aka já) a škrábání zase pro ty, co píší ručně, na papír.
Ne, vážně. Když jsem doma, mám čas na dvě věci. Psaní a čtení. Čtení a psaní. Děsná zábava. Můj život je čtení a psaní. A víte co? Líbí se mi to. Možná jednou opravdu napíšu nějakou knihu, času na to mám dost - a život mám celkem pestrý, mohla bych se pokusit vydat Nemu, haha.

Zuřivě vyťukávám krátkou povídku do projektu od Ewiline - Výtah číslo 92. Nějak jsem si na to vzpomněla a štve mě, že jsem to ještě nedopsala, když na to mám takový epesní námět. Hádám, že by se pan White nezlobil, kdyby si ji přečetl - konec konců, jeho příběh skončil dobře, sám ho mohl vyprávět. I když s doživotním traumatem a nedostatečným odškodněním... Prostě to dnes dopíšu. Stejně nemám nic lepšího na práci - a upřímně, dnes mě nějak to psaní chytlo.

Otec je sice ještě víc naštvaný, ale je mi to jedno. Přišel mi balíček od sestřičky - s nádhernými kresbami toho, o co jsem ji žádala a navíc s nádhernými řetízkovými hodinkami ve starém stylu. Vintage, nebo jak se tomu říká. Miluju hodiny, hodinky, budíky a celkově všechno, co tiká. A tyhle řetízkové hodinky jsou naprosto dokonalé - díky sestřičko! A ještě víc díky za ty obrázky, jsou nádherné, i když si to nemyslíš. Budu mít vlastní galerii obrázků, jej ♥
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hermi Hermi | 7. května 2014 v 14:59 | Reagovat

Toho snu je mi líto. Já když už nějaký mám, tak jsou taky obvykle zlý. A tu tvoji povídku do půlminutových hororů bych si fakt docela chtěla přečíst! Určitě se ti moc povedla! Jako všechno co děláš...a Nemu bys vydat mohla. Moc se mi líbí!

2 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 7. května 2014 v 15:03 | Reagovat

[1]: Ta povídka se na blogu objeví zítra a Nemu bych vážně chtěla zkusit vydat, tak uvidíme. I když si myslím, že je to spíš jen moje veliké přání, než možná realita :)

3 Akky Akky | E-mail | Web | 7. května 2014 v 15:21 | Reagovat

Ten sen je děsivý, ale Nemu bys měla vydat, je to výborné: dobrý nápad i styl psaní. :3 Jo jo, hodinky jsou super :DD

4 Eliza Eliza | Web | 7. května 2014 v 17:47 | Reagovat

Co se týče toho snu, mě osobně se nikdy nic ze života nezdálo, ale docela si dovedu představit, že je to děsivé...:/ Držím všechny palce co mám i ty co nemám *Viz budoucí žaloba místní pitevny*.
K pisálkovi, čtení a psaní je právě to, na co já osobně čas nemám :D Jenom učení, spaní, pak zas učení...Někdy jídlo :D A knihu bys rozhodně zkusit měla :) Jsem si jistá, že by ti jí vydali ;) Možná ne na poprvé, ale pi troše snahy určitě :)

5 Rexxanna Rexxanna | Web | 7. května 2014 v 17:48 | Reagovat

Jop ten sen je opravdu hnusný... Mě se zdá jen nějaká vražda nebo dost velká kravina jako třeba že jsem nejlepší kamarádka se Samarou... Ano Nemu by jsi mohla vydat ;-)
:)

6 Efi Efi | E-mail | Web | 7. května 2014 v 22:49 | Reagovat

Hm... Je mi to líto... Taky se mi ale nezdají moc hezké sny. Čím to bude?
Na výtah se těším. Horory ti jdou neskutečně dobře. Hezký banner. Vypadá celkem nevinně. Ale pochybuju, že takový bude i horůrek.
A k Nemě - je úžasná! Moc se mi líbí! Myslím, že zkusit to vydat je hodně dobrý nápad.  Nema rychle dohání Mistra, ne-li ho již dokonce nedohnala.

7 Kate Kate | E-mail | Web | 8. května 2014 v 15:48 | Reagovat

Tvoje pocity ohledně toho snu chápu. Přijde mi to děsivý, a to ještě nejde o mě. :/
Máš těžký život,a  vůbec ti ho nezávidím. :/
Já jsem včera taky četla, dokud jsem knihu nedočetla, a jelikož mi zbývalo přes 230 stránke a začínala sjem kolem deváté, docela to trvalo. Navíc s tím, jak mě vždycky začnou bolet oči po delším čtení to nebylo nic příjemného, ale prostě jsem to musela dočíst, aby si to mohla mamka vzít do nemocnice. :D

Já jsem na taťku nedávno vyjela, že mě futr jen shazuje atd., ale na návštěvě, takže se choval jaksi slušně... :D No jo, správé načasování... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama