Nema 1. kapitola

2. května 2014 v 0:00 | Clara Black |  Nema
V plánu jsem zmiňovala novou povídku, tak tady je - Nema. Ta moje ''Nýma'' je povídkou, která bude asi krapet jiná, než ostatní, a určitě nebude pro všechny - protože je to ta povídka, kdy se ze sebe snažím opravdu, ale opravdu dostat všechno, co mě tíží. Nechci vás odrazovat od čtení, ale musela jsem to zmínit. Snad se tu najde alespoň jedna dušička, co bude Nemu číst, protože mě moc baví ji psát - a uklidňuje mě to...


Sedím na příšerně nepohodlné židli a pokouším se nevrtět, protože s každým mým pohybem židle odporně zavrže. Všichni se snaží být co nejvíce potichu, aby nedošlo k vyrušení toho chudáka, co zrovna má slovo, ale i přes to nás jednoho po druhém Kass probodává pohledem, jako by očekávala, že si někdo z nás kýchne nebo odkašle - a tím naruší to posvátné ticho, které smí narušovat jen ten, kdo má slovo.
Celá skupina na mě působí depresivně. Všichni jsou tak tiší, zamlklí - sotva se dají do řeči, když na ně dojde řada. Kass se často musí dožadovat, aby vůbec řekli, co dělali poslední tři dny od doby, kdy jsme měli poslední sezení. Ale i přes to všechno se s těmi lidmi cítím spojená. Všichni jsou svým způsobem jako já, jsou nějak narušení nebo psychicky poznamenaní - ať už se nám to líbí, nebo ne, jsme na stejné lodi.
Ten kluk, co zrovna mluví, si prošel sexuálním zneužíváním. Když ho Kass nenápadně pobídne, aby promluvil o tom, co ho dohnalo k pokusu o sebevraždu, tak si jen zakryje tvář mohutnými dlaněmi a zoufale se rozpláče. Kdybych ho potkala jinde, tak bych si o něm myslela, že je to klasický hromotluk - kluk, který má silnou, mohutnou postavu, kterého se téměř všichni bojí, nebo z něj minimálně mají respekt. Jenže se za jeho modravýma očima skrývá děsivá zkušenost, která ho krutě poznamenala. Jeho otčím ho sexuálně zneužíval už když mu bylo sedm. Jak dlouho to trvalo? Pět let? Možná i šest. A on tu teď jen sedí a pláče, protože není schopný mluvit o tom, co se mu stalo. Je mi ho líto, ale vím, že mu moje lítost nijak nepomůže, proto jen odvrátím pohled a vykouknu z okna. Pohled z okna je pro mě jakousi formou úniku z reality. Nemusím se snažit nevnímat, přijde to na mě samo - stačí jen tupě hledět z okna, nehledě na to, jaký výhled dané okno nabízí.
''Nemo?'' Kass mi cloumá ramenem, jako bych usnula. Rychle odtrhnu pohled od zašpiněné okenní tabulky a pohlédnu jí do hráškově zelených očí. ''Nechceš se také zapojit?'' zeptá se mě, ale zní to spíš jako příkaz, než jako obyčejná otázka. Já za tím ale vůbec nic nehledám, sezení mě nezajímají, stejně na nich nikdy nemluvím - alespoň ne o sobě.
''Díky, ale ne. Nezlob se, Kass,'' odpovím a znovu otáčím hlavu směrem k oknu, aniž bych si poslechla Kassiny lehce nazlobené poznámky ohledně toho, že jsem šíleně nesdílná, zatím co ostatní skvěle spolupracují. Za jejími slovy se často skrývá mnohem víc, než si člověk hned uvědomí, ale málokomu to dojde. Já ji poslouchám už měsíce, skoro mi to začíná připadat, jako bych ji znala celou věčnost. Dokonce umím rozeznat, co znamenají její jednotlivé výrazy v obličeji - pozvednuté levé obočí znamená to, že absolutně nechápe, o co jde. Obě pozvednutá obočí znamená, že se příliš nechala unést vlastními myšlenkami a právě se duchem vrátila do reality. Když se pousměje tak, že povytáhne do úsměvu jen jeden koutek, tak to znamená, že jí něco vůbec nelíbí. Když přivírá oči, tak někoho podezřívá. Kass je pro mě otevřená kniha.
''Takže pro dnešek už asi skončíme, nebudu vás tu déle trápit - každopádně vám moc děkuji za vaši otevřenost a doufám, že se tu za tři dny znovu shledáme v plném počtu,'' zahlaholí Kass a já se zcela automaticky zvednu ze židle, aniž bych jí věnovala jediný pohled. Jsem ráda, že už můžeme jít, opravdu tahle sezení nemám ráda. Je pro mě těžké poslouchat příběhy jiných, když sama nechápu ten svůj. Nikdy ho nepochopím. Ať už se doktoři a sestry snaží, nebo ne.
''Pst, hej!'' Na chvilku se zastavím a rozhlédnu se kolem sebe, jestli na mě někdo nevolal, ale když nevidím nikoho kromě lidí ze skupiny, tak se znovu dávám do pohybu. Nerada se s někým vybavuji, ale doktor mi stále klade na srdce, že bych měla začít mluvit s lidmi. Najít si přátele, být otevřenější při primitivních rozhovorech - ať už jsou se sestrami, personálem nebo ostatními pacienty. Snaží se mě začlenit do společnosti, ale to se mi nelíbí. Vyhovuje mi tenhle osamělý stav, protože vím, že jakmile si k sobě někoho pustím, tak mi časem začne vyčítat to, že jsem. Že vůbec žiji a dýchám - tak tomu bylo vždycky. Vždycky před tím, než mě odvezli sem - do léčebny pro psychicky choré v Sunny Hills.
''Hej!'' Z přemýšlení mě vytrhne jakýsi hlas, který jde kousek ode mě. Opatrně se otočím, jako bych se bála koho tam spatřím a posunu se na stranu, aby kolem mě mohl zbytek lidí ze skupiny projít.
Stojím tváří v tvář drobné dívce s tetováním na tváři a zářivě růžovým pramenem v havraních vlasech, který je stejně nápadný, jako křiklavě růžové oční stíny, kterými měla zvýrazněné oči.
''Ty jsi Nema, že?'' Trochu vykolejeně přikývnu.
''Proč tu jsi?'' zeptá se mě a já jen pokrčím rameny. Nechci se s ní vybavovat o důvodu, proč jsem skončila zrovna v téhle díře, které přezdívají Slunný dům. Slunný dům... vůbec nic slunného na něm není, zřejmě se jedná o marný pokus uklidnit budoucí pacienty.
''Fakt toho moc nenamluvíš, co?'' Chvíli váhám, ale nakonec přikývnu. Sice mě tahle šaškárna nepředstavitelně štve, ale nechci aby si o mě lidé mysleli, že vážně jen předstírám, že jsem přestala mluvit. Sice by to byla pravda, kdyby si to mysleli - ale pokazil by se tím můj plán, díky kterému jsem ohledně ještě naživu - a taky díky mojí proklaté smůle, samozřejmě.
''Jsi anděl?'' Tohle mě vykolejí ještě víc, než to, že na mě promluvila. Zřejmě někomu ukradla prášky, nebo nějaké dostala od pacienta, který je nechce brát a je omámená.
''Cože?'' odpovídám, ani si neuvědomuji, že mluvím nahlas, ne jen v duchu. Neznámá dívka se na mě jen ušklíbne, chytne mě za ruku vyhrne mi rukáv. Když pochopím, o co jí jde, rychle ucuknu.
''Smůla, holčičko. Stejně jsem je viděla!'' zašvitoří spokojeně a po tváři se jí rozlije spokojený výraz, který mě ještě víc zneklidňuje.
''Takže jsi anděl.'' Fakt, že absolutně netuším, o čem mluví mě začíná rozčilovat. Chytnu ji za zápěstí a přitáhnu si ji blíž k sobě, abych jí viděla přímo do očí. ''O čem to kurva mluvíš?'' zasyčím rozlobeně.
''Podívej se na svoji ruku a pak se zkus zeptat sama sebe, anděli.'' Vztekle zavrčím a vytáhnu si dlouhý rukáv zdobený černými krajkami, který mi skrývá ruku, která je zcela posetá jizvami různých tvarů, hloubek a stáří. Blýsknu po ní pohledem.
''No a?!'' vyhrnu už opravdu naštvaně. Zlehka se mi vytrhne ze sevření a jediným, dlouhým nehtem, který má nalakovaný nechutně červenou barvou, co mi připomíná krev, mi přejede po zjizvené ruce.
''Tvoje znaky, dokazují, že jsi anděl.'' Stále nechápu, co se mi těmi bláboly snaží naznačit.
''Lidé, co si ubližují - tak jako ty, nebo já - jsou andělé. Jsme citliví na bolest, ošklivá slova a špatné úmysly. Zraňují nás nejen činy druhých, ale často i činy nás samých. Tím ubližováním se snažíme upozornit naše druhy, že chceme domů. Život tady není nic pro nás - Země nám není určená. Patříme do nebe, tady jsme jen nešťastníky, kteří se snaží najít cestu domů...'' Když zachytí můj pohled, zřejmě vycítí, že jsem pochopila, na co celou dobu narážela. ''Už mě asi chápeš, že? Anděli.'' Poté mě jen poplácá po rameni, obejde mě a zmizí kdesi za mnou, v jedné z chodeb, které vedou k pokojům pacientů.


Názory, dotazy, kritiku, postřehy anebo pocity - pište do komentů, prosím.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 2. května 2014 v 9:00 | Reagovat

Hehe, první komentář, to se mi líbí, vyplácí se vstávat brzo. :33
Abych tak řekla, Nema rozhodně bude mít čtenáře, je to takové to silnější sousto, něco ve stylu Hvězdy nám nepřály, ale trochu více emotivní.
Nema jakožto hrdinka sama o sobě mi přijde jako malý králíček ve světě plném vlků, její uzavřenost a veškeré pocity, co z ní čiší jsou na první pocit znatelné a o to víc chápu, proč tě její psaní uklidňuje. Na druhou stranu, nevím proč, ale přijde mi Nema hrozně sympatická. A nejenom kvůli té jedné věci, i kvůli tomu, že Nema je sama o sobě jedinečná. Povahově jedinečná. I číst její myšlenky je svým způsobem zvláštní, protože mi připadá (a asi to tak i je), že Nema má svůj jiný pohled na svět a ty detaily k tomu...Je to vskutku dobře promyšlené a chválím tě za to, že jsi zvolila prostředí, se kterým můžeš lehce manipulovat a navíc si libovolně hrát, to zvládáš na jedničku, sestřičko! Chválím  tě, tak se hrdě poplácej.
Navíc, se mi zdá, že psaní Nemy je odlišné od psaní ostatních na výši (a teď se omlouvám Mistrovi, je mi jasné, že mě Seth uškrtí, ale je to pravda), když se na to tak podíváš i v takovém trochu delším kousku se stalo tak málo a přesto to plyne hezky pomalu a není to nijak zdlouhavé. Co tím chtěl básník říct? U Nemy mi připadá jako kdybych četla knihu od skutečně dobrého autora a tím jsi, sestřičko. A jestli máš být na něco hrdá, tak na (Mistra a ) Nemu, protože tahle povídka je naprosto dokonalá a kdy dovolíš, jdu si udělat ikonku I fan of Nema, protože tuhle povídku zbožňuji skoro stejně jako Mistra (a to už je říct) a čím více lidí se o ní dozví, tím lépe, protože přesně tomuhle se říká kvalitní povídka. Jsem na tebe hrdá, sestřičko, tak pokračuj a já vždycky budu tvůj věrný čtenář.
Tvá sestřička Milenne, co si zapíná photoshop. :3 :)

2 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 2. května 2014 v 11:53 | Reagovat

Líbí se mi uzavřenost Nemy...je taková tajemná a moc toho o ní ještě nevíme a to je to kouzelné...moc se těším na další kapitolu :)) i když ta holka (ta růžová :D) mi připadá jako hodně velký blázen...

3 Ami Ami | E-mail | Web | 2. května 2014 v 18:32 | Reagovat

Páni! Mně se to strašně moc líbí!
Nema je taková...No, kdyby nebyla tam, kde je, připomínala by mi tak trochu samu sebe. Třeba tam taky jednou - někdy - budu!
Ta holka s růžovým pramenem je...ehm vtipná, ale zároven je bláznivá a to se mi líbí!
Takže šup další kapitolu, jsem oddaná čtenářka!

4 Hermi Hermi | 2. května 2014 v 19:07 | Reagovat

Je to úžasný! Nechápu, jak můžeš takhle skvěle psát! Jak to, že cokoliv ty napíšeš mě strašně baví?! Nechápu to! Ale určitě napiš další kapču! Číst to určitě budu. Je to suprový!

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 2. května 2014 v 20:08 | Reagovat

Je to dokonalý. Ta Nema se mi hrozně líbí. Je to sympatická holka, i když trochu moc tichá. Ale já bych na takové skupině taky nemluvila. Nerada od přírody mluvím před lidmi, takže to bychom měli společné. Anděl? Kdes ten nápad vzala? je to geniální myšlenka. Nepatřit sem, patřit do nebe. Proto to všechno. jednoduché vysvětlení, i když ne moc vědecké.. :-) Ty jsi anděl Claro. A ne jen kvůli tomu, ale kvůli všemu. Jak jsi hodná, a tak. Jak mi vždy pomůžeš, když něco potřebuji. Ostatní už by se na mě dávno vykašlali.. Takže Děkuji. A už chci další část! je to úžasná povídka :-)

6 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 2. května 2014 v 20:24 | Reagovat

[5]: Tak teď jsi mě rozbrečela :') Vůbec netuším, co říct... díky, díky moc! :)

7 Sillia Sillia | 2. května 2014 v 20:42 | Reagovat

Wau, je to prostě úžasný. Nevím, proč si myslíš, či ses domnívala, že Nemu nikdo číst nebude, opravdu nevím, protože je to opravdu zajímavé, takové emotivní, silné a zároveň citlivé a hlavně je v tom něco z tebe, což z toho dělá velmi osobitou a ojedinělou povídku. Určitě se mnou počítej jako se čtenářem, protože mě to opravdu chytlo a nepustilo. A jen tak brzy mě to neopustí.
Určitě mě velmi zaujala Nema, uzavřená holka s myšlenkami v oblacích, trochu jiná, ale rozhodně ne v tom špatném směru, opravdu jsem si jí oblíbila, líbí se mi její vystupování navenek, jakožto i její vlastní pocity, myšlenky... Ten její jiný druh myšlení, ten odlišný a originální, tak jako je celá ona, velmi sympatická dívka, alespoň z mého pohledu, sice ještě nevím, co se jí stalo, proč je v léčebně, nic, jen to, že se jmenuje Nema a je v psychiatrické léčebně, ale já toho o ní víc snad ani vědět nepotřebuji, už tak má moje sympatie, soucit i vrbu. Ráda budu vrbou, co bude jen sedět a poslouchat, která ji nepřeruší a jen bude poslouchat, respektive číst.
Zatím bohužel nemůžu nic říct k ostatním postavám, možná jenom a Kass, ta mi přijde taková vlezlá, ta, co ráda vidí do ostatních, trochu manipulátorka, ta, co chce všechno vědět, vědět o všem a všech, všude vidět, ta, co je ráda poslouchána a respektována. Takový z ní mám pocit, takový nepříjemný pocit, Kass mi prostě nijak nesedla, zatím tedy uvidím, přeci jenom, je to první kapitola a dělat předčasné závěry se většinou nevyplácí, ale na mě prostě tento dojem dělá. a ten dojem mi moc sympatický není. A pak ta holka, ta, co tvrdila, že ona a i Nema jsou andělé, řekla bych, že s tou to bude ještě zajímavé, ne, že by se mi její přístup nějak zamlouval, ale zatím je to pro mě ta postava, kterou nikdy nebudete mít rádi, ale bez které by to bylo nijaké a za kterou jste nakonec rádi, že tam je, i když vám není sympatická a zrovna dvakrát s ní nesoucítíte. To mi vlastně připomíná, v jednom deníku jsi zveřejňovala obrázky (texty) v angličtině, kde právě toto bylo, myslím, že je to zajímavý postoj, docela mě dostal a líbí se mi, že je to i tady, dává to tomu něco navíc, něco, co to posouvá o úroveň výš.
Ale vrátila bych se k Nemě, docela mě zarazila, když říkala, tedy myslela si, že kdyby začala mluvit, její plán by se zkazil, přišel by vniveč. Opravdu mě to hlodá, jak kdybych v hrdle nějakou krysu, křečka nebo cokoli podobného, co se snaží zoufala dostat ven a přeci nemůže. Takže by mě zajímalo, co chystá, doufá snad, že když nebude spolupracovat tak ji pustí? Ne, samozřejmě že ne, tak naivní přeci není, na to je Nema příliš... Nevím, nenacházím to správné slovo, prostě mi přijde, že v něco tak naivního prostě doufat nemůže, přijde mi, že ona je prostě jiná a něco takového je pod její úroveň... Nevím, jestli jsem to vyjádřila tak, aby tomu bylo alespoň z půlky rozumět, ale to jedno, hlavně, že jsem to alespoň nějak vyjádřila.

A otázka, trochu hodně mimo téma a celkově mimo tuto povídku. Kdy přibližně bude další kapitola Mistra? Docela se mi po něm stýská, po Sethovi, Claře, Tedovi, Milenne, dokonce i po Johnovi, což je co říct, protože toho nesnáším, ale dokud nechcípne, tak mi prostě chybět bude. Promiň, že to tahám sem, ale nevím, kde jinde se zeptat.

8 Akky Akky | E-mail | Web | 2. května 2014 v 21:58 | Reagovat

Jsem taky trochu vykolejená, absolutně mě to omámilo! Je to úžasné a velice se mi líbí postava té dívky, která se považuje za anděla, je to husté, považovat se za nešťastného anděla, co je uvězněn v lidském těle a v lidském světě, je to zajímavá myšlenka. ♥ Rozhodně se těším na další díl, i proto, že ti to pomáhá, jak píšeš :))

9 Silluety Silluety | Web | 3. května 2014 v 0:23 | Reagovat

Něco mi připomíná, že jsi v tom dějí malinko ty:3 každopádně je to úžasný:3 týjoo.. anděl :D nemá mi příjde jako milá holka:3 chudák ten kluk.. znásilňovanej už asi 6 let :( chudák..
týjo.. absolutně nevím, co k tomu mám napsat, protože jsi mi tím vyrazila dech :o je to luxusní a konečně můžu jít spát :) já věděla pročsi nechat tvůj blog na konec:3jo a dotaz.. kdy nude další díl znovuzrození? Další oblibenkyně:3

10 Ariven Ariven | Web | 3. května 2014 v 16:51 | Reagovat

Mein Gott, tohle je... úžasné. Opravdu, je z toho cítit, že víš, o čem píšeš a já se do Nemy vcítila natolik, jak je to jen možné, pokud na tom člověk sice byl špatně, ale ne tak špatně, jako právě ona.
Nema je skvělá postava. Hodně tajemná, uzavřená a taky na mě působí dost inteligentně. Kromě toho se mi líbí její jméno, vybrala jsi ho schválně, že "nemo" znamená v latině "nikdo"?
Navíc to, jak píšeš. Všechny tvé povídky jsou napsané skvěle, ale Nema, Nema je jiná. Možná je to tím, že je ti tak blízká a že ti to psaní i pomáhá, ale zkrátka, Nema je dechberoucí. Někdy během prvního odstavce jsi mě k textu připoutala a klíčem ke svobodě se stala až poslední tečka a já už se nemůžu dočkat, až padnu do zajetí Nemina příběhu znovu.

11 Efi Efi | E-mail | Web | 3. května 2014 v 23:43 | Reagovat

Wow! Krásný! Nemá to něco společného s tím obrázkem-rozhoverem toho malécho chlapečka? To bylo hezký, ale smutný... Jinak se těším na další kapitolku. Tahle povídka působí tak... Úžasně, skutečně, lehce... To se nedá popsat!

12 Violett Violett | 4. května 2014 v 14:37 | Reagovat

Mám pocit, že napíšu krátký komentář :D. Je to wow! a sice nechápu prozatím nic, ale jak je u tebe zvykem, tak to nějak vysvětlíš v dalších kapitolkách. Určitě budu toto nadále číst a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet...

13 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 19. května 2014 v 17:00 | Reagovat

Hodně zajímavé, zatím se mi to líbí, jdu číst dál ;-)

14 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 16:53 | Reagovat

Tak toto je opravdu zajímavý příběh. Našla jsem ho přes katalog, takže jsem od toho čekala něco trochu jiného, ale mile jsi mě překvapila.
Nabízíš zcela nový pohled na sebepoškozování. Sice s ním ne úplně souhlasím, ale logicky ti to zapadá, a je to strašně krásné.
Obvykle jsem mnohem kritičtější, ale toto je tak dokonalé, že tomu opravdu nemám co vytknout. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Doufám, že se dostane domů.
Jen tak dále, a doufám, že si ještě dnes budu mít čas přečíst pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama