Nema 3. kapitola

6. května 2014 v 0:00 | Clara Black |  Nema
Asi mě zabijete, ale mám takový zlý pocit, že nedokážu napsat to, co jsem vypisovala do květnového plánu. Nějak jsem se fixovala na Nemu a vážně mi její psaní pomáhá, takže bych v jejím psaní ráda pokračovala - krom toho mě to taky nejvíc baví, takže... Nezlobte se :(


Večer je nudný a chladný. Jako obvykle sedím na okenním parapetu u s otevřenou větračkou, jejíž plné otevření blokuje železná tyč. Další z těch několika klasických bezpečnostních opatření, které má tohle zařízení společné s klasickou psychiatrií - skoro jako by se opravdu báli, že se někdo pokusí vylézt oknem ven. Anebo nedej bože vyskočit ven.
Shlédnu dolů. Je to celkem veliká výška, pokud by odsud někdo skočil, minimálně by si zlomil páteř. Mnohem pravděpodobnější by ale bylo, že by si zlomil vaz - a v tom by mu měkká tráva a mech rozhodně nepomohly.
Přes to všechno se mi ten výhled líbí - hned vedle Sunny Hills je pozemek s velikou zahradou, kde má majitel jakéhosi velikého a nenažraného psa, kterého jsem si oblíbila. V noci hrozně rád skáče na střechu svojí boudy a vyje - to mi přijde roztomilé, připomíná mi to našeho psa. Ten mi vždy v noci vyl pod oknem, nebo štěkal na vlak, auta, která sem tam projela okolo. Co se mi na tom psovi ale líbí ze všeho nejvíc je to, že má věčně hlad. Je to skvělá věc - sice není hezké, že má hlad, a raději nebudu uvažovat nad důvodem - ale když nám večer nosí jídlo, tak nemusím nutně vykrmovat jenom svého kocoura, který si právě vyžaduje mou pozornost tichým škrábáním o zeď.
''No pojďte sem, lorde.'' zamumlám nepřítomně a natáhnu ruku směrem k posteli, kam brzy kocour přijde. Vždycky tam přijde - hrozně rád lehává na mém polštáři a zahřívá mi ho, jako by nevěděl, že v noci nikdy nespím. Nikdy. Nedokážu usnout ve tmě - tma mě přímo děsí. Sestry tu kvůli mě musely zařídit jakousi noční hlídku, která mě chodí přes dveře kontrolovat - nikdy nechodí dovnitř, jen nakouknou skrz čirou skelnou tabulku ve dveřích a pokud vidí, že nevyvádím žádnou ''hloupost'', tak zase odejdou. Obvykle mě hlídají sestry, dnes je tu ale nějaká dobrovolnice. Vidím část její tváře přes tu tabulku, nenápadně mě sleduje.
Odvrátím pohled a vezmu si lorda na klín. Je to mohutný, lehce obtloustlý kocour s krátkými zrzavo-bílými chlupy a spokojeným výrazem. Hrozně rád mi dává packy kolem krku, trochu na mě slintá a tiše mi vrní do ucha - skoro jako by to byl romantik. Alespoň sestra Mary mu tak říká. Lord Romantik. Zní to vtipně.
Lord mi tiše vrní do ucha a čumáčkem mi probírá vlasy, protože z nich je ještě cítit šampon. Lord je po vlasech, které jsou ještě cítit šamponem jako uhranutý - jakmile někoho takového vidí, musí mu očichávat všechny vlasy, hezky pramen po prameni, dokud neočichá celou hlavu. Až potom si může zase jít spokojeně lehnout na můj polštář a tiše chrupat v klasicky kočičí poloze, která se dá popsat jako klubíčko.
''Večerní svačina!'' Tahle dvě slova mi kazí naprosto každý večer strávený v tomhle podivném pekle. Neustále se tu do nás pokoušejí hustit jídlo! Panebože, to mám podle nich opravdu jíst šestkrát denně? Oni se snad opravdu zbláznili! A pak je tu ještě večerní svačina - takže sedmkrát? Ne, to opravdu ne. Mě stačí jíst tak jednou denně, maximálně dvakrát - a málo. Nehodlám přibrat jen proto, že se mě někdo pokouší vykrmovat.
Když sestra s pytlem plným loupáků přijde ke mě do pokoje, rozevře pytel a přeměří si mě pohledem, jako by analyzovala mojí váhu pouhým pohledem. Nemusela to dělat. Snad každý ví, že nepotřebuji jíst. Nejsem hubená. Naopak. A právě proto nejím.
''Vezmi si dva, Nemo. Potřebuješ je.'' Ta slova zní jako jed, který se mi pomalu rozpouští v puse, aby mě pak hodiny trápil v křečích, než mě pošle do horoucích pekel, která jsou pod tímhle zařízením. Vážně. Kdyby nějaké peklo existovalo, pak by to bylo pod Sunny Hills. A kdyby existovalo peklo na zemi, tak ho máte přímo v Sunny Hills. Jaká ironie.
Lehce neochotně zabořím ruku do pytle s loupáky a jeden si vezmu. Sestra na mě vrhne otrávený pohled, jako bych se nějak příšerně provinila. Sama zalovila v pytli, vytáhla loupák a podala mi ho.
''Řekla jsem dva, tak to na mě nezkoušej, ano? Musíš víc jíst, jinak ti připíšeme i poruchu příjmu potravy, protože už takhle s ní zápasíš. A víš co by to znamenalo, že ano?'' Svěsím hlavu a mlčky přikývnu. Porucha příjmu potravy znamená neustálé kontrolování při obědech, svačinách a večeřích. Kontrolování toho, kolik toho člověk sní. A po návratu na oddělení třicet minut sezení u sestry, aby se člověk nemohl jít na záchod vyzvracet.
''Tak na to mysli, Nemo. Nejsi vůbec hloupá holka! Přeci nechceš, aby ti místo loupáků, koblih a šátečků nosila nutriční nápoje, ne?'' Tiše si povzdychnu a s velikou dávkou znechucení se zakousnu do jednoho z loupáků, které mi sestra vnutila.
''Za chvilku se na tebe přijdu podívat - a jestli uvidím, že s tím ještě bojuješ, tak nebudu moc ráda. Ale opovaž se s tím jídlem udělat cokoliv nepravýho, já to poznám. Hezky ho sněz, jasné?'' S pusou naplněnou odporným kusem loupáku přikývnu a dál se pokouším nepozvracet.
Když sestra zmizí za dveřmi a je pryč z dohledu vyplivnu ten kus loupáku do kapesníku a vyhodím ven z okna. Možná se někdo pode mnou diví, co to padá z nebe, ale takové věci obvykle neřeším. Opravdu se nechci pozvracet.
Zbytek loupáku vyhodím také ven - i přes to, že je škvíra ve větračce opravdu maličká, povede se mi tam prostrčit ruku natolik, abych mohla loupák dohodit až na pozemek, kde je ten roztomilý pes, co věčně chodí a hledá něco k jídlu.
Potom kousek druhého loupáku odtrhnu a nenápadně dám lordovi, který se do loupáku ihned s chutí pustí. Někdy mu to celkem závidím, tu jeho chuť k jídlu. On se nemusí trápit tím, že má nějaká ta přebytečná kila, která by mohl shodit. Kočkám by se líbil tak jako tak - je to neuvěřitelný fešák. A můj jediný přítel.
''No, lorde Amadee Blacku,'' oslovím ho, abych si získala jeho pozornost. ''Měli bychom se připravit na noční čtení, co říkáš?'' lord si jen olízne packu a trochu mě oslintá. ''Hm, hádám, že bych to měla brát jako souhlas?'' Lord jen mlčí, takže se i s ním opatrně zvednu, mám ho položeného na hrudi a jednou rukou ho podpírám, aby nespadl. Pomalu přejdu po pokoji a z malé, přeplněné police vytáhnu jednu ze svých rozečtených knihy.
Večery a noci jsou neuvěřitelně nudné. Co by asi mohl v noci dělat člověk, který se bojí tmy? Pokud je tím člověkem právě Nema Whintersová - tedy já - tak je odpověď až k popukání. Je to opravdu až krutě prosté.
Lehnu si na postel a dám lordovi možnost se pořádně uvelebit, než si otevřu knihu a začnu s tichým předčítáním. Lord je skvělým přítelem, hladovým kocourem, topením, ale také posluchačem. Nejen že poslouchá kdykoliv slyší můj hlas - ale také moc rád poslouchá, když si potichu čtu. Je to můj drobný zlozvyk. Když slyším svůj hlas, nepřipadám si tak sama. Dřív jsem doma často předstírala, že předčítám mladší sestře pohádku, ale žádnou mladší sestru nemám. Četla jsem jen sama pro sebe, omotaná iluzí, že čtu někomu jinému. Ve skutečnosti jsem ale jen seděla v prázdném pokoji a naslouchala svému vlastnímu hlasu, jako bych nebyla osobou, co čte, ale jen pouhým posluchačem.
Když se lord uvelebí, otevřu knihu a vytáhnu z ní záložku. Za dveřmi se mihne silueta sestry, takže vím, že se na mě přišla podívat, jestli už jsem skončila s těmi loupáky, ale dovnitř nevešla - to je dobře. To je moc dobře.
Očima si najdu řádek, kde jsem skončila a začnu tiše předčítat. ''Ten pocit, co popsat se dá jen těmi francouzskými slovy...''
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eloran Eloran | Web | 6. května 2014 v 11:54 | Reagovat

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si všechny kapitoly přečetla a - WOW! Prosím, piš dál. Nema je úžasná postava a tenhle příběh je úžasný. Tak silný. Mám moc ráda takové emotivní záležitosti, už jenom proto, že sama je ani moc dobře psát nedokážu. Ale tobě to jde jako po másle. Dobře se čte, líbí se mi popisy, dokážu si díky nim situaci lépe představit. I myšlenkové pochody, v pár z nich jsem se našla. A jestli se ti psaním Nemy uleví, myslím, že se zlobit nebude nikdo z tvých čtenářů. :)

2 Hermi Hermi | 6. května 2014 v 16:13 | Reagovat

Ne vážně! Já tě obdivuju! Je to o ničem, ale přitom je to tak neuvěřitelně zábavný! Já bych tohle nenapsala ani kdyby mi bylo padesát! Nechápu to! Je to úúúžasný!!! Chtěla bych umět psát jako ty! A doufám, že napíšeš další kapitolu!

3 Akky Akky | E-mail | Web | 6. května 2014 v 16:33 | Reagovat

Omlouváš se za svojí úžasnost?? Vždyť je to dar, takový talent jen tak někdo nemá, je to opravdu úžasné! :) Věř mi!!
Hrozně mě dostalo to s tím psem, je to opravdu roztomilé, a kocour je taky senza! :3

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 6. května 2014 v 16:46 | Reagovat

Ach dokonalá kapitola. Nechápu, proč by nám mělo vadit, že píšeš tuhle geniální povídku. Já bych ji mohla číst každý den a vůbec by mi to nevadilo. A jsem ráda, že ti pomáhá. Je super vidět, že jsi šťastnější a už tolik nedepčíš.
K povídce. Je ti hrozně podobná. Jak Nema, tak i to prostředí, pocity, skoro všechno. Místo Nemi si okamžitě představuji tebe, ale z toho se mi chce brečet. Nechci, aby jsi takhle skončila.
Je to úžasně napsaný. Věty a slova do sebe hrnu, jako by mi šlo o život. Tahle povídka je podobná i mě a možná proto se mi tak líbí. A ten kocour je boží! :3 Jen si dej pozor, že jednou píšeš lord s velkým a podruhé s malým :)
Už se moc, moc, moc těším na další kapitolu a je mi úplně jedno, že nestihneš svůj plán. Já budu strašně ráda, za každou tuhle kapitolu, která ti pomáhá. Jak kvůli sobě, tak hlavně kvůli tobě :)

5 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 6. května 2014 v 17:23 | Reagovat

[4]: Lord s velkým L píšu jen tehdy, když je tam začátek věty, ale díky.

6 Scriptie Scriptie | Web | 6. května 2014 v 18:19 | Reagovat

Tahle povídka je opravdu úžasná. *.* A to i přesto, že začínám třetí kapitolou. Budu si to muset přečíst odznova. Až se vyskytne nadbytek času. :-D
Ale vážně nechápu, proč by nám to mělo vadit, že ji přidáváš. Zvlášť proto, když ti to pomáhá. Nemusíš se fixovat na svůj plán. Vždyť je skvělý!

7 Abigail Abigail | Web | 6. května 2014 v 19:53 | Reagovat

Krásná povídka, až na to, že jsem nečetla předchozí kapitoly, myslím, že se na ně zkusím podívat na mobilu, ale nic neslibuju =) Píšeš krásně =)

8 Sillia Sillia | 6. května 2014 v 20:30 | Reagovat

Nechápu proč bych Tě měla zabíjet, Nema je úžasná povídka, mě se líbí a tebe baví, tak v čem je problém?
Nicméně jsem si Nemu zase oblíbila ještě o něco víc, podle toho, co čtu v tvých denících, tak se v ní dle mého opravdu odrážíš, nedivím se, že Tě to baví a že Ti to ulevuje. Tak silný příběh jsem snad ještě nečetla, možná Rudá a krev, to bylo také silné, ale tohle  je přeci jenom někde o úroveň výš, to si přiznejme.
Budu se těšit na další kapitolu, vlastně mě štve, že se nemám o čem rozepsat, zvlášť tato povídka si dlouhé komentáře zaslouží, bohužel mě nic nenapadá, opravdu ne. Je mi líto.

9 bara bara | 6. května 2014 v 21:53 | Reagovat

super tesim se na dalsi

10 Silluety Silluety | Web | 6. května 2014 v 22:29 | Reagovat

To je Luxusní :o inu jako vždy, ani we ti nedivím :D a piš dál :o takhle.. Kimi to vadí? Samozřejmě že to 'znovuzrození' by jsi Taos mohla past :D ale podle mě me lepší, když to píšeš takhle :)
s tím hladem bych to asi nevydržela I přes to, že mám hlad pořád. Ten kocour.. ňú:3 luxusní díl :)

11 Eliza Eliza | Web | 7. května 2014 v 18:04 | Reagovat

Tak jsem se propracovala třemi prvními díly, a zatím mi to přijde dost dobrý.
Jelikož čtu i deníček, tak prostě vidím jistý zrcadlový odraz tvého života v této povídce, jak jsi i sama psala, je to tam znám a myslím, že je dobře, že píšeš z osobních pocitů, protože ten zásobník nápadů a inspirace je pak větší a hlavně se s reáliemi nemusíš nějak dohledávat.
Uvidím, co plánuješ dál, ale možná bych přidala přímou řeč, nebo opravdu rozdělila povídku nějak na odstavce, když čtu s přestávkou, těžko to pak hledám a bylo by to i myslím poutavější po někoho, kdo moc neholduje dlouhým textům ;)

12 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 19. května 2014 v 17:25 | Reagovat

Budu se těšit na další díl - doufám, že bude brzy ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama