Znovuzrození 2. kapitola

10. května 2014 v 0:00 | Clara Black |  Znovuzrození

Přehodím si toho nováčka ze zad a on chtě nechtě dopadá na kolena. Tiše zakňourá, ale já ho ignoruji, jako bych ho neslyšela. ''Tady máte.'' pronesu lehce chladným hlasem. Zvláštní, jak může pobyt na takovém místě člověka změnit - a s ním i jeho pohled na ostatní.
''Je to jasný. Nový maso,'' zamumlá Kristie, když si toho ubožáka prohlédne. Chvilku pochoduje kolem a rozhlíží se po okolních stromech, než zabodne pohled do ohořelých polen dřeva v ohni, kolem kterého je shromážděná celá její skupina. Skupina přeživších.
''Jak se jmenuješ?'' zeptá se ho opatrně May, jako by byl z porcelánu a jakékoliv zlé slovo by mohlo způsobit jeho rozpad na tisíce malých kousíčků. Nesouhlasně zavrtím hlavou a začnu si házet s nožem. Ten kluk nevypadá jako někdo, kdo by se chtěl vybavovat s cizími lidmi - a ani se mu nedivím. Když jsem se dostala na ostrov byla jsem víc vyděšená, než zoufalá - a také jsem odmítala komunikovat.
''No tak, jsme na stejné lodi, jak se jmenuješ?'' May se snaží být milá, ale zbytek skupiny evidentně ztrácí nervy. Chytím svůj nůž a uklidím si ho zpět do kapsičky v botě. Ten kluk sám od sebe nic neřekne, to je jasné. A když už jsem ho sem dovedla, dostanu z něj i jeho jméno. Stejně dluží laskavost za to, že jsem ho vzala z pláže a odtáhla až do nejbližšího tábora přeživších. Určitě by jinak umřel.
''Koukej vyklopit to svoje blbý jméno,'' procedím skrz zuby a chytnu ho za bradu, abych si mohla lépe prohlédnout jeho tvář. Je nad slunce jasné, že je to opravdu nováček - tvář má bez jediného škrábnutí, pokud nepočítám ty, která nasbíral při vylodění a jak jsem ho vláčela lesem. Vypadá, jako by byl spíš v šoku, než že je zraněný.
Hledí na mě pronikavě modrýma očima, ve kterých se značí směsice odporu a respektu. Něco v něm vzbuzovalo respekt ve mne, to se mi líbí. ''Jsem Alexander Mor-'' Pustím ho a jediným ostřejším pohledem ho umlčím. ''Fajn, Alexi. Tvoje příjmení tady nikoho nezajímá. Tady se nehraje na příjmení.'' Ohlédnu se po Kristie a pokývnu směrem k tomu klukovi, co se představil jako Alexander. ''Vezměte ho mezi sebe, jinak nepřežije ani jednu pitomou noc.'' Kristie přikývne a já si líně nakročím pryč z jejich tábora. Nemám s nimi už společného nic jiného, než občasné zásoby nebo obchody.
''A ještě něco,'' dodám, i když už jsem jednou nohou na odchodu, ''-na severní pláži jsou zásoby, měli byste tam někoho poslat, než si je zabere někdo další.'' Alex na mě vrhne pohled, který jsem nedokázala identifikovat a potom odvrátil pohled. Co to má znamenat? pomyslím si, ale nakonec se jen dávám do chodu. Chci z jejich tábora co nejdřív pryč.


Alex

Všichni na mě hledí, jako bych sem nepatřil - dvě dívky se nade mnou sklánějí a nějaký velikán postává opodál, neustále se rozhlížejíc, jako by očekával nějaký útok. Nechci tu být. Do programu jsem se přihlásil jenom kvůli otci, abych mu dokázal, že jsem něčeho schopný, tak jako on. Ale nečekal jsem, že mě spolu s jakýmsi nákladem vyhodí na pláži a beze slova zmizí, aniž by mi řekli kam jít a u koho se hlásit.
''Takže...'' začala drobná blondýnka sedící u ohně, ''...Alexi. Tušíš, o co tu jde?'' Nemá smysl lhát, stejně by to určitě poznali, tak jako poznala ta holka na pláži fakt, že jsem tu nový. A že to vypadá, jako by tu zelenáče neměli příliš v lásce. ''Netuším.'' odpovím podle pravdy a zahledím se do země, která nepříjemně studí. Obloha je potemnělá, skoro jako by se každou chvíli mělo stmívat, ale slunce je stále zpoza mraků vidět, i když nehřeje.
Opatrně se posunu blíž k ohni a ohřeji si ruce. I když si to nerad přiznávám, asi budu potřebovat, aby mě někdo zasvětil do toho, o co tu sakra běží, protože jsem to zatím vůbec nepochopil. Co je tohle sakra za výcvik, vyhodit někoho na pláži a nechat ho tam?
''Fajn.'' Blondýnka si prohrábne mírně rozcuchané vlasy a nenápadně na mě mrkne, jako by se mě tím snažila povzbudit. Tohle její gesto mi nedává smysl, ale nepozastavuji se nad tím. Chci jen pochopit o co tu jde a vědět co dělat. Alespoň do té doby, než se sem někdo přijede podívat, aby mohl program začít. ''Vyhodili tě na ostrově se zvláštními podmínkami, kde si sám musíš hledat jídlo a...'' Blondýnka se odmlčí, jako by se bála, že mě tím vyděsí, ''Bojovat o život.'' dodá nakonec ten velikán, co stojí opodál. Až teď si všimnu toho, že v ruce drží mačetu a na noze se mu houpe pochva, ze které vykukuje dřevěná rukojeť nože. Polknu.
''Tohle je blbej vtip, co?'' řeknu, ale sám tomu nějak nevěřím. Zní to příliš přihlouple, určitě by si ze mě nedělali legraci. A proč by taky jinak vypadali jako ztroskotanci a byli ozbrojení? I ta dívka s blonďatými vlasy u sebe má nůž a tomahawk. Tohle nebude vtip.
''Ne, tohle není žádnej zasranej vtip. Viděl jsi tu holku, co tě sem přivedla, ne? Po zuby ozbrojená. A takhle taky skončíš, pokud budeš mít štěstí a přežiješ tu pár tejdnů,'' odsekne velikán a přiblíží se ke mě. ''Nechovej se jako slečinka, chlape.''
Opatrně se zvednu. Stále mě bolí noha od toho, jak mě doslova vyhodili z lodě, ale už to není tak hrozné. Pomalu se vydám pryč z jejich kruhu osvíceným září plamenů. ''Kam jdeš?'' zeptá se mě někdo, ale já se nezastavuji. ''Hej! Bez nás tu nepřežiješ ani noc!'' křičí za mnou. ''Sakra stůj, kam jdeš?!''
''Jdu za tou holkou, o který mluvil ten velkej barbar,'' odpovím spěšně a vydávám se hlouběji do lesů, kam proniká minimum slunečního světla.


Lane

Když už se v lese stmívá, vyrážím na svůj dnes už druhý lov. Každý den chodím lovit minimálně jednou, ale dnes nemám na práci nic jiného, takže se dostávám na lov i podruhé. Včera jsem nelovila vůbec, protože bouře poničila provizorní přístřešek, kde přespávám. Zdi jsem opravila celkem rychle, ale se střechou to trvalo. Proto si dnes musím lov vynahradit.
Opatrně našlapuji po padlém stromu, který mi slouží jako most přes dvě menší skály a přeskočím na velikou kamennou rozvalinu, ze které mám výhled na okolí mýtiny. Zády se opřu o strom a z toulce si vytáhnu šíp. Je lehký, s černým peřím - je to poznávací znak, který jsme si s Matthiasem stanovili v jejich táboře, aby byla kořist snadno rozpoznatelná. On má šípy s hnědým peřím, já s černým. Několik dalších lovců od Původních má zase jiné barvy, ale ty už neznám. Stejně jako ptáky, ze kterých to peří je. Co jsem pozorovala zdejší zvířata, tak je mi spousta z nich neznámá. Četla jsem hodně knih a při výuce jsme probírali nejrůznější zvířata, ale přes to spoustu zvířat odsud neznám. Dobré je, že mě Matthias naučil to, která jsou jedovatá a která ne - protože i přes neškodný vzhled je tu spousta zvířat smrtelně jedovatých už jen na pouhý dotek.
Napnu tětivu a připravím se k výstřelu. Kousek ode mne stojí mladý jelen, pije z malého tůňky téměř vprostřed mýtiny. Stále vyčkávám, protože si chci být jistá, že až vystřelím, že neminu. Nechci tomu ubohému zvířeti způsobit bolest - proto se řídím pravidlem Původních - jedna rána a smrt.
Jelen dopije a pozvedne hlavu. Zdá se, že se rozhlíží po okolí, jako by se chtěl ujistit, že je v bezpečí. Že na něj žádný predátor nečíhá, aby ho zabil. Ale to se mýlí, chudáček.
Než se stihne znovu pohnout, vystřelím po něm. Šíp ho zasáhne do hlavy, a jeho tělo se jen skácí k zemi. Než se k němu ale stihnu vydat, zaslechnu praskání větviček.

Z toulce vytáhnu další šíp a stojím připravená vystřelit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Silluety Silluety | Web | 10. května 2014 v 2:06 | Reagovat

Znovuzrození? Cože? Fakt? Božeee:3 další dílek:3 chcem další další:3 (+Nemu)

2 Akky Akky | E-mail | Web | 10. května 2014 v 8:46 | Reagovat

Oh, úžasné! Moc jsem zvědavá na další díl. :) :33

3 Angela Angela | Web | 10. května 2014 v 11:36 | Reagovat

Super, na kapitolu jsem se moc těšila, je milým překvapením. :)
Napsané je to úžasně, tak čtivě, že jsem se nemohla odtrhnout. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat s Alexem a celkově se těším na to, jakým směrem se bude příběh ubírat. :)

4 Sillia Sillia | 10. května 2014 v 14:12 | Reagovat

Prostě úžasné, moc se těším na další díl, tahle povídka je skvělá, má výborný nápad a mě se to líbí, ten námět přežití.
Docela by mě mě zajímalo, co Alex po Lane chce a ještě jedna otázka, proč Lane žije odděleně od skupin? Smysl mi to dává, sama bych asi také upřednostnila být sama, tedy na půl, bez důvodu bych úplně sama asi taky nepžila, ale zajímají mě její důvody, doufám, že nám je brzy odhalíš.

5 Violett Violett | 10. května 2014 v 15:10 | Reagovat

Děkuji, žes tu dala další Znovuzrození. Dost informační kapitola...nevím jak jinak to nazvat.
A ohledně Alexe, proč chce otravovat Lane, když sama mu naznačila, at ji nechá být. Co jiného říct, než kluci.
Jsem zvědavá na další kapitolku a mohu ti slíbit, že Znovuzrození budu číst i nadále.

6 Eliza Eliza | Web | 10. května 2014 v 18:50 | Reagovat

Lukostřelba! Jáááj! xD
Na druhou stranu, mám radši u povídek, když jsou z jednoho, nebo ze dvou pohledů. Z více mám tendenci se v jednotlivých postavách a jejich pocitech ztrácet. Tady se mi to zatím neděje, doufám, že se to ani nestane.
A Alex je mi z nějakého důvodu sympa :) Asi favourite character :D Těším se na dašlí kapitolu :) A doufám, stejně jako kolegyně výše, že brzo přidáš Nemu :D

7 Calla Calla | Web | 10. května 2014 v 19:17 | Reagovat

Luk!Luk!Luk! A peří! Já miluju luky a peří! :DD Lane mi je hodně sympatická a Alex také. Strašně se mi líbilo, jak se za ní vydal. :333333 No prostě skvělá kapitola moc moc se těším na další. :) :D

8 Hermi Hermi | 11. května 2014 v 14:08 | Reagovat

Já už nevim, co ti sem mám pořád psát! Stejně je to pokaždý stejný! Boží - boží - a... - BOŽÍÍÍ!!! Potřebuju další kapitolu! Nutně! Senzační nová povídka! Kde bereš tolik nápadů?! Vždycky píšeš o něčem, co ještě nikdy nikdo nenapsal a přesto je to úžasný téma! Já vždycky, když se snažím něco vymyslet, dopadne to buď tak, že se o tom nedá vůbec nic napsat, nebo že už to dávno někdo napsal! Ale ty píšeš nepřekonatelně! Něco by sis měla nechat vydat. Určitě. Minimálně Znovuzrození je úža, a to jsem četla teprve dvě kapitoly!

9 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 11. května 2014 v 14:30 | Reagovat

Super kapitola. Mě by to taky připadalo jako blbý vtip. Jak tohle může někomu udělat. Dětem? Neměli by spíš někde učit jak přežít? No tohle je vlastně taky takový učení, ale přeci jen... Ten Alex se mi nelíbí. Je tak naivní, dětský a podle mě moc dlouho nepřežije, pokud se nějak nevzchopí. A taky mě naštval, jak se vydal za Lanou. To bude určitě on, kdo dělá ten hluk že? Lane je super. Takový drsňačka. Ta určitě přežije. Taky se mi líbí, jaký mají styl aby poznali koho je to zvěř. Claruš, ty jsi opravdu geniální. Ty pořád myslíš i na ty nejmenší detaily, které mě by ani nenapadli, a tím jsi na mnohem větší úrovni, než já, nebo i pár dalších. Protože i ty tvoje detaily přidávají hodně! :-) Píšeš fakt úžasně a i takovéhle kapitoly bez zabíjení a akce v tvém podání jsou úžasné! Takže chci co nejdřív další kapitolu. nebo další kapitolu čehokoliv dalšího, protože píšeš úžasně úplně všechno! :-)

10 Veoica Eámanë Veoica Eámanë | Web | 17. května 2014 v 21:44 | Reagovat

Moc pěkná část, obzvláště pohled Alexe na věc, vypadal na začátku jako rozmazlený hlupák, ale pak projevil známky logického uvažování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama