Znovuzrození 3. kapitola

19. května 2014 v 0:00 | Clara Black |  Znovuzrození
Opět přidávám kapitolu Znovuzrození, a jsem na sebe hrdá, protože už jsem k téhle povídce cokonce stihla udělat teamy. Tak jako obvykle to není nic světoborného, ale jsem na sebe fakt hrdá, že jsem se dokopala k tomu, abych ty teamy udělala. Kdyby ty teamy ještě někdo neviděl a chtěl se na ně podívat, tak jsou v článku s teamy k ostatním povídkám, v menu je odkaz na článek, kde jsou, ale usnadním vám to. Najdete je tady.


Alex

''Nestřílej! Pro boha živého, nestřílej!'' zakřičím a ruce mi automaticky vylétnou vzhůru do gesta, že se vzdávám a jsem neozbrojený. Ta holka, co mi pomohla z pláže na mě míří lukem, evidentně připravená a ochotná kdykoliv vystřelit, pokud to situace bude vyžadovat.
''Co tu ksakru chceš?'' Její hlas zní ostře, skoro nepřátelsky. Pomalu skloní luk a přejde k mrtvému jelenovi, který leží kousek opodál. Udělám několik váhavých kroků a snažím si v hlavě urovnat myšlenky. Proč jsem za ní vlastně šel? Kvůli ostrovu, téhle situaci, spojenectví... jistě. Spojenectví.
''E-hm, chtěl jsem...'' Zmlknu, když jelenovi sváže nohy k sobě jakýmsi podivným lanem a otočí se ke mě tváří v tvář. Její výraz mě lehce vykolejí, ale jsem odhodlaný získat si spojence - někoho, kdo by mi mohl pomoct se tu naučit žít a hlavně přežít. Ona se zdá být jako ta správná osoba, ne jako ti lidé v táboře. Nevzbuzovali moji důvěru ani za mák.
''Takže?'' řekne o něco přívětivěji a pozvedne jedno obočí.
''E-hm, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys mi nemohla ukázat ostrov a trochu mi pomoct-'' Než stihnu vyklopit všechno, co mám na srdci, přeruší mě její pronikavý smích. Chvilku na ni tupě zírám s otevřenou pusou, protože nechápu, čemu se směje, ale pak pusu zavřu a napřímím se.
''Co je tu k smíchu?'' zeptám se co možná nejvážněji a ona mě poplácá po rameni.
''Tohle není žádná soutěž, hlupáčku. Tohle je skutečně o přežití. A víš ty co? Nováčci tu umírají jako na běžícím pásu, nemám je ráda. Nikdy s nimi nemluvím, takže vlastně ani neexistuje důvod, abych mluvila s TEBOU.'' Při posledním slově mě prstem dloubne do hrudi, popadne lano, kterým svázala jelenovi nohy a pomalu se dá na odchod. Na zádech se jí houpe luk s toulcem, ale vidím, že má na noze ještě jakési poutko, na kterém jí visí malá sekerka, vedle které se skrývá nůž. Ta holka skutečně musí vědět, jak přežít. Polknu a vydám se za ní, aby mi nezmizela z dohledu.
''Počkej, počkej.'' řeknu smířlivě a postavím se před ni. Ona po mě jen blýskne oslnivým úsměvem a obejde mě. V tu chvíli cítím, jak mi o nohu škrtne paroží mrtvého jelena, a dám se znovu do pohybu, vedle ní.
''No tak. Můžeme si navzájem pomoct!'' začnu v naději, že se mi ji povede utáhnout alespoň na vzájemnou pomoc. Musí být skutečně zásadová, když nechce pomoct ani té skupince lidí, ke které mě přivedla z pláže.
''No páni, vážně?'' pronesla s předstíraným úžasem a jednou rukou mě odstrčila na stranu, jako bych jí překážel v cestě. ''Měl bys zmizet zpět do tábora, než tě tu něco sežere.'' Jakmile to dořekla, musel jsem se rozhlédnout kolem. Co by mě tu asi mohlo sežrat? Vlci? Nebo jsou tu snad nějací kanibalští domorodci? Ta představa mě přinutila oklepat se.
''No tak, počkej!'' Znovu přidám do kroku a jdu vedle ní, aby mi nezmizela. Evidentně o moji společnost a případnou výpomoc nestojí, ale já o tu její stojím tak moc, že bych se klidně nechal rozkrájet, kdybych věděl, že by mě to nezabilo.
''Jenom se chci dozvědět něco o ostrově, a přežít pár dní, abych si zvykl...'' Jenom mě ignoruje. Zjevně pro ni jsem jen otravný nováček, co jí je naprosto k ničemu - vlastně ne. Nováček, co znamená jen zbytečné zpomalení a zátěž. Plácnu se do čela a rychle vymýšlím, co bych jí mohl nabídnout.
''Tak mi jen řekni něco o ostrově a zmizím.'' Ve vší naději mám dokonce chuť na ni použít jeden ze svých prosebných pohledů, ale pochybuji, že by mi nějak mohly pomoct. Otočí se na mě a řekne jenom:
''Fajn.'' V duchu vyskočím pár metrů vysoko a přemůžu šílenou touhu ji obejmout samou radostí. Moje šance na přežití, pokud tedy je ten ostrov tak drsný, se právě o něco zvýšily. Nepatrně, ale zvýšily. To je dobré znamení.
''Ostrov je celkem rozlehlý, na většině míst se vyskytují vlci,'' začala a já pokývnu směrem k jejímu luku a noži. ''Proto ty zbraně, že?'' Přikývne.
''Je tu spousta lesů, luk, jezer i vodopádů - celkem fajn příroda, ale záleží na tom, na jaké straně ostrova zrovna jsi. Strana, kde jsme teď my je pokrytá lesy, mýtinami a místy loukami, ohraničená skalami. Nikde tu nenajdeš civilisty, jen Původní - jsou to vlastně domorodci, ale nemají naše lidi moc v lásce. Jsme pro ně vetřelci, takže bych se jim být tebou vyhýbala.
Je tu spousta jedlých rostlin a plodů, dokonce i nějaké jabloně, tuším - ale taky spousta zatraceně jedovatých rostlin, dokonce i jedovatých zvířat, takže si nemyslím, že tu sám přežiješ. Než by jsi se naučil rozpoznávat všechny druhy, trvalo by to týdny, ale spíš měsíce.''
''Říkáš, že tu není nikdo, kromě nás a těch domorodců?'' zeptám se a ona přikývne.
''Potom nechápu, proč je tu rádiová věž.''


Lane

''Cože?'' vyhrknu udiveně a zastavím se. Tíha toho mrtvého jelena je najednou zastavená za mnou, skoro vůbec ji nevnímám.
''Slyšela jsi dobře. Proč je tu ta rádiová věž, když tu není nikdo kromě nás, kdo by ji mohl používat?'' Ta věta mi zní v uších jako jedna z těch ukrutně šokujících zpráv v televizi, kterou jsme mívali doma. Rádiová věž... ta dvě malicherná slova mi zněla v hlavě jako andělská hymna naděje.
''Jak o ní víš?'' zeptám se, aniž bych mu odpověděla na jeho otázku. Zatváří se zamyšleně a pak se ušklíbne, jako by ho napadlo něco skutečně chytrého.
''Tak co, už myslíš, že bys mi mohla na pár dní vypomoct s přežitím...?'' Ten zelenáč asi není tak hloupý, jak jsem si ze začátku myslela, to musím uznat. Pustím lano, kterým jsem svázala jelena a podám mu konec.
''Fajn, máš mojí pomoc. Ale chci vědět všechno, co víš o tý zatracený věži - a budeš dělat přesně to, co ti řeknu.'' Přikývne a popadne konec lana, jako by pochopil, co jsem tím gestem myslela. Musím se spokojeně ušklíbnout.
''Skvělý, jsme domluvení,'' zašvitořím spokojeně. ''A toho jelena bereš ty, jasný? Potřebuješ si zvyknout, ber to jako tréning.'' Znovu se dám do pohybu a slyším, jak se tiše zasmál.
''Kam vlastně jdeme, neznámá osobo?'' zeptal se mě.
''Jdeme do tábora Původních, alespoň se s nimi seznámíš,'' odpovím aniž bych se k němu otočila čelem. V tuhle chvíli necítím potřebu s ním mluvit a dívat se mu do očí - ne, když nás čeká ještě celkem dlouhá cesta k táboru Původních. Jenom doufám, že nenarazíme na vlky. Nesnáším vlky.
''Neříkala jsi náhodou, že se jim mám vyhýbat?'' Chytrý kluk, pomyslím si.
''Jo, to jsem říkala, ale věci se mění, chlape. Když jsi teď můj stín, máš pár možností navíc. Jako třeba možnost návštěvy tábora Původních. Oni mě totiž mají rádi.'' Alex vydá jakýsi zvuk, který si odůvodním jako zvuk pochopení.
''Dobře, neznámá.'' odpoví klidným hlasem a já se k němu přeci jenom otočím čelem.
''Neříkej mi neznámá, jo? Jsem Lane, jasný?'' Ušklíbne se na mě. ''Dobrá, neznámá Lane.'' Mám chuť mu vlepit facku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 19. května 2014 v 15:30 | Reagovat

Super kapitola!:) Ten konec pobavil :D
Musím si přečíst ty předchozí dvě, dokud mi jich chybí tak málo nepřečtených, protože jinak už to nikdy nedočtu :-D

2 Calla Calla | Web | 19. května 2014 v 16:52 | Reagovat

Mám chuť mu vlepit facku. Nevím proč, ale rozesmálo mě to. Tahle povídka je opravdu skvělá. Nehorázně moc se mi líbí a já bych už teďka chtěl další kapitolu. :DD

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 19. května 2014 v 17:29 | Reagovat

Ten konec mě rozesmál. neříkej mi neznámá a stejně ji to řekne :D On se mi zrovna nezdál na tohoto drzého týpka, co bude pořád dolézat. Myslela jsem, že ho hned odradí, ale trochu chyba no :D Jinak skvělá kapitola. Ta věž, co tam sakra dělá? Stejně to bude na sledování nebo něco takového :D Nemůžu si pomoct, ale mě to fakt hrozně připomíná HG v trochu jiné verzi. Ale tohle nemá být urážka! Práv naopak, chvála, že dokážeš psát tak skvěle jako autorka HG! :-)

4 Hermi Hermi | Web | 19. května 2014 v 21:36 | Reagovat

Senza!! Ten konec mě dostal! Ten kluk je dost drzej na to, že nemá kromě Lane nikoho, kdo by mu pomohl přežít...:-D

5 Akky Akky | E-mail | Web | 20. května 2014 v 13:34 | Reagovat

,,Dobrá, neznámá Lane." To mě dostalo, taky bych mu měla chuť jednu vlepit :D

6 Sillia Sillia | 20. května 2014 v 14:33 | Reagovat

Pěkná kapitola, opravdu se mi líbí, jak píšeš za více postav, zvlášť za toho nováčka, Alexe, není mi sice sympatický, naopak, já bych ho musela zabít, lidi s tak proříznutou pusou k smrti nesnášim, zvláště po větě "Dobrá, neznámá Lane." Hned, co by to vypustil z huby, tak by toho litoval, buď bych ho nechala na místě a odešla, zabila ho a odešla a nebo nejlépe, zjistila bych, co ví o té věži a pak bych ho zabila a odešla. Každopádně se vrátím k tomu, proč jsem tak ráda, že píšeš i za toho nováčka. Je to proto, že je to jako být tím nováčkem a zjišťovat, ne si to prostě přečíst, ale zjistit to, což je dost velký rozdíl, mě samotnou velmi zajímá, jak to tam chodí, ale to si pro sebe Lane opakovat nebude, takže od ní to nezjistím, musí to někomu říct a pro to je ten Alex vhodný, prostě se tam dokonale hodí, nemám ho ráda, ale hodí se tam a jsem ráda, že tam je, právě z tohoto důvodu. Ohledně Lane by mě teda zajímalo, jak to, že ji Původní mají rádia jak vypadá i druhá strana ostrova a jak to tam chodí a další věci, třeba proč se Lane tolik zajímá o tu věž a to jen jedna z několika více věcí.
No, prostě skvělá povídka, moc ráda ji čtu, sice ne radši než Mistra, ale Mistr je Mistr, to je něco, co se všemu vymyká, takže Znovuzrození jsou hned po něm mojí nejoblíbenější povídkou.

7 Violett Violett | Web | 20. května 2014 v 20:03 | Reagovat

Páni! Vážně smekám klobouk dolů. V tuto dobu bych teoreticky neměla nic číst, protože se mi nechce, ale kvůli této povídce jsem udělala výjimku a nelituji. Vážně se mi to líbí a jestli vydáš knížku, chci jí od tebe podepsat. :D

8 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 21. května 2014 v 18:10 | Reagovat

"Mám chuť mu vlepit facku." - nejlepší část. Musím si rychle přečíst ostatní dva díly. Myslím, že se dostala na první místo  oblíbenosti u tebe :D

9 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 24. května 2014 v 14:44 | Reagovat

Ta poslední věta mě rozesmála :D
Páni, ta povídka je fakt dobrá, jdu rovnou na další. :D Vážně mě to zaujalo a nikdy bych nevěřila, že mě tvoje psaní může bavit ještě víc, než doteď :D

10 Scriptie Scriptie | Web | 28. května 2014 v 16:28 | Reagovat

Jak mi to mohlo uniknout? o.O
Skvělá kapitola, opravdu si tuhle povídku zamilovávám. Ale teď letím na další kapitolu. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama