Znovuzrození 4. kapitola

23. května 2014 v 0:00 | Clara Black |  Znovuzrození
Nějak mě začalo bavit psaní Znovuzrození, takže už jsem se pustila do psaní i čtvrté kapitoly - a vzniklo z toho tohle. Je mi jasné, že se tu možná najde někdo, kdo si při konci bude říkat bůh ví co (nutno narazit na sestičku, která mi přesně tohle udělala, když si četla přepsanou verzi Já a Mistr, doslova mi ze Setha udělala úchyla!). A snad se vám bude kapitola alespoň trochu líbit.


Alex

''Líbíš se mi, Lane.'' pronesu lehce ironickým tónem a ušklíbnu se. Lane průvodkyně ostrovem jde přede mnou, odhrnuje zelenající se větve pokryté listím a tiše si něco pobrukuje, jako by se snažila z hlavy vytěsnit můj hlas.
''Jsi extrémně milá,'' začnu povídat a vzpomenu si na to, jak na mě mířila lukem, ''-naprosto otevřená, sladká...'' Šíleně uzavřená, ukrutně nebezpečná, skoro jako nějaký predátor, který usiluje o to mě sežrat, haha.
''A v neposlední řadě dost výřečná,'' dodám nakonec. Lane se zastaví, otočí se ke mě čelem a chytne mě za bradu, tak jako v táboře. Dvěma prsty mi lehce mačká tváře a zostra mi hledí do očí, jako by mě chtěla tím svým pohledem oslepit.
''Tak hele, Alexi. Pokud nepřestaneš kňafat jako nějaká slečinka, tak ti brzy ustřelím palici nebo vyříznu jazyk. Rozumíme si?'' S využitím veškerých sil a odvahy se usměji, i když vím naprosto jistě, že to neříká jen z legrace. Musí to myslet vážně, ať už se mi to líbí, nebo ne.
''Říkal jsem, že jsi extrémně milá-'' Její stisk je najednou pevnější, až začínám chytat podezření, že se mě asi vážně pokusí zabít, pokud nezmlknu. Když semknu rty a ztichnu, Lane se spokojeně zazubí a pustí mě. ''Jsem ráda, že si rozumíme, Alexi.''
Oba se znovu dáváme do pohybu a já už ani nevnímám bolest v nohách, ani fakt, že sotva jdu. Lane musí být skutečně zvyklá vydávat se po ostrově na nějaké průzkumy, lov a bůh ví co - ale člověk jako já - nováček, ten na to bude těžko zvyklý. A i když si to nerad přiznávám, nejsem zrovna v nejlepší kondici.
''Jak daleko to ještě je?'' zeptám se bezděky a doufám, že se na mě Lane neotočí s rozzuřeným výrazem na tváři, protože to by mohlo situaci ještě zhoršit. Z té holky někdy jde skutečně strach.
''Jestli mi tu hodláš fňukat, že tě bolí nohy, tak tě nepotěším, Alexi.'' pronese Lane vážně a dál rozhrnuje větve, které nám blokují cestu. Já stále táhnu toho mrtvého jelena - a začínám si připadat podivně. Když slyším ten ošklivý zvuk, jak jelenovy rohy rozhrnují hlínu a sem tam škrábnou o kámen, mám z toho zlý pocit. Skoro jako by se ten jelen mohl každou chvíli zvednout a probodnout mě tím svým parožím.
''Nehodlám fňukat, ale už je tma a fakt bych se rád alespoň na chvíli zastavil, než mě zase budeš vláčet po lese s jelenem v závěsu,'' zamumlám na odpověď. Lane se zastaví, rychle se rozhlédne a vyškubne mi z ruky provaz, kterým je jelen svázaný.
''Dobře, dobře. Trošku zapomínám, že jsi zelenáč,'' řekne a jak vysloví slovo zelenáč, na tváři se jí objeví tajemný úšklebek, za kterým se nemůže skrývat nic dobrého. Polknu.
''Kousek odtud je jeskyně, zůstaneme tam přes noc. Zítra ráno budeme pokračovat v cestě do tábora, dopoledne bychom tam už mohli být, pokud nebudeš zdržovat.'' Konečně odpočinek? Mám chuť vykřiknout radostí a úlevou.


Lane

Když dotáhnu svojí dnešní kořist do jeskyně, začíná na mě padat únava - asi tak stejně, jako na Alexe, který už se stihl schoulit na zemi. Musí být skutečně hodně vyčerpaný, napadne mě a rychle zajdu dál do jeskyně, kde si schovávám kůže, pro případ, že bych se zdržela na lovu, tak abych tu mohla přečkat noc, nebo špatné počasí. Ostrov je sice místem, které je během dne prosluněné, ale noci jsou tu obvykle dost chladné, takže člověk, který počítá se stejně vlažnou nocí, jako je den, pravděpodobně skončí podchlazený.
Vytáhnu kůže - jsou sice jenom dvě, ale pro Alexe budou stačit. Dojdu k němu a posunky mu naznačím, aby se zvedl, nebo alespoň posunul. Alex se neochotně zvedne a unaveně na mě zamžourá, jako by vůbec netušil, kdo jsem. Musím se usmát.
Položím mu na zem jednu kůži a druhou mu podám. ''V noci je tu celkem zima, budeš za ně rád, až neschytáš podchlazení,'' řeknu stroze a vydám se ven z jeskyně, kde panuje zesláblé šero. Jediným zdrojem světla je mihotající se světlo měsíce, který září na nebi jako pobledlý stříbřitý kotouč, co dává pozor na noční poutníky.
Nasbírám nějaké suché dřevo a tiše se vrátím do jeskyně. Jeskyně je jedním z mých mnoha tábořišť v okolí, takže tu už mám připravené i ohniště - což je výhoda, když člověk potřebuje rychle rozdělat oheň, aby mu nebyla zima.
Vytáhnu si sekeru z koženého pouzdra, které mám přidělané na provizorním opasku a nasekám dřevo, které jsem našla. V ohništi jsou ještě zbytky ohořelých polen z minula, ale žádná suchá tráva, jako obvykle. Často když odcházím, dávám do vyhaslého ohniště suchou trávu, abych si při příštím pobytu ušetřila práci. Už několikrát se ukázalo, že je to skutečně dobrý nápad, ale dnes tam žádná tráva není. Zavrtím nechápavě hlavou a z malé kapsičky u kalhot si vytáhnu krabičku se zápalkami, které se mi povedlo získat z předposledního přídělu, který nám poslali lidé zvenčí.
Jakmile škrtnu zápalkou, Alex ožije. ''Myslel jsem, že na tak pustém ostrově nejsou zápalky, ale křemínky, nebo tak něco.'' zamumlá a já po něm blýsknu oslnivým úsměvem.
''Lidé nám posílají nejrůznější věci, které bychom mohli potřebovat. Myslíš si, že zápalky nejsou důležité? Ne pokaždé se daří rozdělat oheň jiným způsobem,'' odpovím a opatrně strčím zápalku do ohniště. Drobné větvičky rychle chytnou a v ohništi začnou plápolat první žhavé plamínky, které nabízí teplo a bezpečí. Alex se posune blíž k ohni a pokývne na znamení porozumění.
''Chápu.'' odpoví a ospale si zívne.
''Fajn, tak se pokud možno vyspi, zítra nás čeká ještě celkem dlouhá cesta. Budeš rád, když si odpočineš, to mi věř.'' pronesu tiše a zahledím se do zlatavého ohně. Cítím teplo na tvářích, zatím co pozoruji, jak v ohništi tančí žhavé plameny.
''A ty nebudeš spát?'' zeptá se mě Alex. Pootočím se na něj. ''Nejsem unavená, alespoň budu moct udržovat oheň.'' odpovím a mám co dělat, abych si nezívla a nevyvrátila tím svou malou, nepodstatnou lež. ''Hlavně se k ohni moc nepřibližuj, aby ti nechytly ty kůže. Nebo ještě hůř, oblečení.'' Alex se zazubí a zachumlá se pod kůži, kterou je přikrytý. Pro jeho vlastní dobro jsem doufala, že usne a alespoň trochu se prospí, protože život na ostrově není ani zdaleka procházkou růžovým sadem. A pokud ho bude na každém kroku zmáhat únava, je jeho osud více, než jasný - brzy by zemřel.

***

Alex už spí, dřevo v ohništi pomalu dohořívá a já se začínám třást zimou. Vydala bych se ven pro další dřevo, ale okolnosti mi to nedovolují. Jedině u ohně je teď bezpečno - kdybych se vydala ven, pravděpodobně by mě roztrhali vlci dřív, než bych stihla natáhnout tětivu na luku.
Vlci. Při té hrozivé vzpomínce z druhého měsíce mého pobytu na tomhle ostrově se otřesu ještě větší zimou. Cítím, jak mi po páteři stoupá ten známý nechutně ledový pocit, který bych mohla s naprosto čistým svědomím připsat pocitu narůstající hrůzy.
Stále mám před očima tu chvíli, kdy mě a Shanea napadli vlci. Jeho odtáhli skoro do svého doupěte, zatím co já jsem se snažila zvednout a dostat se ke svému luku, abych je zabila. Shane se držel pařezu, ale vlci mu rvali maso z nohou ve zběsilé touze ho dostat k sobě. Když už jsem se postavila na nohy a popadla luk, hleděl na mě smířlivým pohledem a řekl: ''To nic, Lane.'' Potom se pustil pařezu a vlci ho odtáhli pryč.
''Lane?'' Z mého bolestivého vzpomínání mě vytrhne Alexův rozespalý hlas. První, co mě napadne je to, že jsem ho musela vzbudit, takže se rychle napřímím a prohrábnu klackem dohořívající polena dřeva, které pomalu hltá oheň. ''Promiň, musela jsem tě vzbudit. Spi, ano?''
''Ne, nevzbudila jsi mě. Vzbudili mě vlci.'' Vlci. Ty krvelačné bestie, které za bílého dne s chutí pronásleduji v naději, že najdu ty, co mi zabili mého jediného přítele na ostrově, kterého jsem znala už před dobrovolnickým programem. Otřesu se.
''Lane? Jsi v pořádku?'' Teď mu musím připadat jako nějaká křehoučká panenka, která má na krajíčku - a jen díky mocné vůli a síle sebeovládání se nerozpláče. Pravdou je, že mě ostrov zocelil, ale nikdy jsem se nezbavila nočního strachu z vlků a samotné ztráty Shanea.
''Jsem v pohodě, jenom spi. Pokus se spát, ano?''
''Fajn.'' odpoví a já slyším tiché zašustění kůží, jak se otáčí na bok. Pootočím se na něj a všimnu si, že se klepe zimou. ''Alexi?''
''Hm?''
''Ty kůže nestačí, že?'' Pootočí se ke mě a na tváři se mu odráží chabé světlo umírajícího ohně v ohništi. Brzy oheň vyhasne a my se ocitneme v úplné tmě. ''Počkej,'' zamumlám a dojdu k němu. Odhrnu kůži, kterou je přikrytý a bez dalších slov si k němu lehnu.
''Možná to pomůže,'' dodám jako vysvětlení a slyším, jak Alex tiše odpovídá. Potom už jen cítím, jak mě Alex opatrně obejme a přimkne si mě k sobě - evidentně pochopil, na co jsem narážela. Chvíli poté už jenom pomaličku zavírám oči a doufám, že nás nenajdou vlci, až oheň vyhasne.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sillia Sillia | 23. května 2014 v 14:13 | Reagovat

Pěkná kapitola, moc hezká, líbí se mi, tak jako vždycky, popravdě už ani nevím, co k tomu psát, protože bych pořád psala to samé, to, že Alexe prostě ráda nemám, ale jsem ráda, že tam je. Vlastně být já Lane, tak už je mrtvý, to je ale další věc, kterou jsem jsem psala už minule, je hodně těžký to nepsat. Můžu akorát říct, že se těším na další kapitolu, ten konec je takový napínavý, přestože všichni víme, že přežijí, těším se na pokračování, zvlášť jestli se Lane vzbudí a u nich vlk, nepřekvapilo by mě to, myslím, že by to bylo zajímavé zpestření oproti té už dvoukapitolové cestě lesem.

2 Hermi Hermi | Web | 23. května 2014 v 15:48 | Reagovat

Úžasný! Potřebuju další!!!

3 Callia Callia | Web | 23. května 2014 v 18:44 | Reagovat

Tahle povídka je naprosto senzační. Nehorázně se mi líbí a tahle kapitola byla prostě a jednoduše skvělá. Strašně se mi líbí Alexův sarkazmus. :D

4 Abigail Abigail | Web | 23. května 2014 v 19:14 | Reagovat

Super povídka, akorát budu muset přečíst předchozí kapitolky =) nějak se nechytám =)

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 23. května 2014 v 20:11 | Reagovat

Úžasná kapitola! Hrozně se mi líbí, jak to píšeš z obou pohledů. A obě dvě postavy mám hrozně ráda. Prvně jsem si myslela, že Alex bude úplně jinej, že ho nebudu mí ráda, ale nakonec vypadá docela fajn :D A Lane je taky svým způsobem milá. Už se těším an další kapitolu. A teď se budu bát vlků.. V tomhle případě neplatí rčení - kdopak by se vlka bál..:D

6 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 24. května 2014 v 14:55 | Reagovat

Páni, nádhera! :D Ty postavy jsou super :D Alex takovej ťutínek :D Fakt je žeru, oba :D
Doufám, že brzy přidáš další kapitolku, tahle povídka se mi vážně, vážně líbí :D

7 silluety silluety | Web | 25. května 2014 v 21:00 | Reagovat

užasný :O je super že tě to začalo bavit:3 těším se na další díl:3 zvědavost stoupá:333

8 Scriptie Scriptie | Web | 28. května 2014 v 16:34 | Reagovat

Skvělá!!!! Bože, tuhle povídku zbožňuju! Jsem tak hrozně zvědavá na pokračování celkově, že... no, nevím, upřímně, ale hrozně se těším na další kapitolu!!
A Lane měla skvělý nápad... xD

9 Melli Melli | 24. června 2014 v 17:47 | Reagovat

Úžasná kapitola s velkým Ú!!! Potřebuju další!!! Asi se zcvoknu! Tahle povídka je jako droga, takže honem další XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama