Deník jedné Černé příšerky (27.6./14)

27. června 2014 v 3:46 | Clara Black |  Něco jako deník

Včera to nakonec u doktorky dopadlo dobře, žádný hloupý odběr, tlak mám lepší (i když pořád příliš nízký), nemám padesát kilo (díky bohu! jenom 49...) a měřím jenom 162 cm, ne 165, jak mi původně nakukal mámin metr. Skvělé, vážně si můžu říkat Drobeček, to se mi líbí. Ale faktem zůstává, že kdybych chtěla praštit Nogarda Eldestem po hlavě, jak už jsem mu jednou říkala, když vyrukoval s jednou ze svých zdánlivě chytrých poznámek (co nedávají smysl - třeba že všechno, co napíše je hrozný), tak bych si fakt musela vzít štafle.

Když jsem včera přišla domů (z města jsme jely s mámou Skalickým taxíkem - vážně, ten náš zapadákov, což je fakt vesnice, má nejen svojí pizzérku, ale i taxi! začíná z toho být nezapadákovský zapadákov, pozor!) jsem ke svému velice milému překvapení našla na schodech balík a dopis. Dopis byl od Nogarda, balík od sestřičky. Jako první jsem se vrhla na dopis a četla si ho, zatím co jsem konečně jedla (nesnídat je fakt na nic, když jíte jen 2x denně a ještě málo) a byla jsem fakt šťastná. Vážně. Takové překvapení mě donutilo zapomenout na hloupou hádku s matkou, chmury od doktorky ohledně jejích dotěrných otázek ohledně psychiatrie a faktu, že mi odpověděla ta spolužačka ze školy. Ten dopis si někam schovám, abych si až mi bude na nic mohla říct - ''no! když mi bylo tenkrát na nic, objevil se tenhle dopis a bylo to fajn. může se sto stát znovu.'' - proč taky ne? Ale jsem hrozná. Chtěla jsem Nogardovi na ten dopis hned odpovědět a dnes to poslat, ale smůla. Zaměstnalo mě všechno možné, jenom k dopisům jsem se nedostala. Jsem příšerná.
V balíku od sestřičky na mě čekaly kresby (zbožňuju kresby, víte to? sbírám je, stejně jako záložky a autogramy svých oblíbených spisovatelů/spisovatelek a blogerů/blogerek), také úžasný dopis, myška, WoW, tři díly Starstable (ne, neptejte se), andělské karty (jsem posedlá čarodějnictvím, neptejte se podruhé), knihy Obyvatel a Čistý - a to poslední - šušenky. (záměrně nepíšu sušenky, u mě se jedou šušenky) Jsem ujetá na šušenky, jen abyste to pochopili. Zvlášť na bebe, ty mazané, pak ty v zeleném balíčku, co jsou s medem a oříšky - a pak ty slepované v bledě modrém balíčku s jogurtem. Bože. Vážně jsem vám tu právě popsala to, co mám ráda k jídlu? Neřeště mě. Je půl čtvrté ráno a já pořád sedím u počítače, místo toho, abych se snažila tu chvilku, než budu muset vstát - spát. Musím od teď vstávat brzy ráno, abych vyzvedávala obědy, protože to babička nezvládá kvůli nohám, které má nemocné. Matka ale není schopná pochopit, že v noci nemůžu spát a ráno už kvůli ní taky ne. Za chvíli spadnu na obličej vyčerpáním. Jako to téměř dělám teď. Teoreticky melu z posledního (nebo jak říká sestřička, jedu na autopilota) takže zřejmě melu nesmysly.

Vážně už venku zpívají ptáci? Kolik je hodin? 3:38? Vážně? Podivné. Svět je podivný, stejně jako můj malý modravý ptáček jménem Hope. Brzy vám ji vyfotím, už je klidná. Kdybyste jen věděli, jak moc ji mám ráda! Rozkrájela bych se pro ni jenom proto, aby se dobře bavila. Je to takové moje srdíčko...

Do tří hodin jsem si prohlížela staré fotky na facebooku, které mám na zdi. Je mi z toho fakt smutno, když se dívám, jak dobře jsme se dřív bavili s Mišutou (kámoška už od školky, chodily jsme spolu pak od první třídy až do devítky na základku, potom ještě asi půl roku v prváku na střední) a Lukášem, který mě teď skvěle ignoruje. Hrozně mě to bolí. Netuším, co jsem mu udělala, ale jednoduše to dopadlo přesně tak, jako se všemi mými kamarády - odešel. Odešel z mého maličkého světa, aby se bavil s někým jiným, lepším. Protože mu nestojím ani za tu jednu opravdu hloupou odpověď, že se se mnou bavit nechce, a ani nebude... Je mi smutno. Sice u sebe mám ty nádherné hodinky (určitě si na ně pamatujete, fotila jsem je s druhým dílem Dextera), myšku a kolíček od Nogarda, jsou to moje poklady s hlubokým významem - ale pořád si připadám sama. Vím, že mám Hope, ale oproti tomu, jaké to bylo dřív mě to teď skutečně bolí. Měla bych si jít ještě pro trochu ledového kafe. Tedy... té věci, co tady u nás vydávají za ledové kafe. A zavírají se mi oči... ale stejně spát nepůjdu. Seberu si Obyvatele, Čistého, Doplavat domů, Můří deníky i Sílu vzdoru a něco z toho začnu číst. Hlavně, abych nevzbudila Hope, která konečně spinká na jedné nožičce.

Ráno nezvládám vstávat včas na to, abych vyzvedla obědy, takže je to na babičce. Jakmile jsem se trochu probrala z opojného polehávání v posteli (žádný spánek, samozřejmě, nemohla jsem usnout), popadla jsem knihy na Chvástačku a šla ji ven nafotit. Když jsem se s tou kopou knih vracela, narazila jsem na babičku. Ptala se mě, proč jsem včera nepřišla pro balíček ke dveřím, když mi přišel - a tak jsem jí říkala, že jsem tou dobou ještě nebyla doma. Když jsem přišla, byl už vyzvednutý na schodech. A ona, že prý kluk, který s pošťačkami jezdí (minule na mě tak divně koukal...) byl zklamaný, že jsem nepřišla. Zní to šíleně, že? Prý se mu líbím, nebo co - alespoň podle babičky a pošťačky. Babička říkala, že prý se jim musel svěřit nebo co, a že tu bude na brigádě u pošťaček po celé prázdniny. Možná bych mohla mít kamaráda...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hermi Hermi | Web | 27. června 2014 v 12:37 | Reagovat

Jsem ráda, že s doktorkou to dopadlo dobře...a vážně...i pro mě jsi drobek XD. Promě jsou drobci skoro všichni. Už odmalička mi říkají žirafa. Čím to jenom je? :? :-D A 49 kilo...to je dobrý...fakt jo. A je dobře, že máš takovou radost z dopisu a balíku. A šušenky je podle mě ideální název pro sušenky. Asi to začnu používat! S nespavostí ti trochu rozumím, i když poslední dobou i docela spím, i když mi obvykle nějakou dobu trvá, než usnu...A (bývalých) kamarádů je mi fakt líto, ale to víš...puberta XD Všichni hledají někoho...lepšího, ale až pozdě obvykle zjistí, že hledat ani nemuseli...
A...kluk od pošty? Fakt? Kamaráda? Hm...? XD Ne, mě si nevšímej...:-D

2 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 27. června 2014 v 12:40 | Reagovat

Hlavně, že ta doktorka dobře dopadla. A těším se až poznám Hope - mimochodem, to jméno je úžasné!
Nicméně ti kamaráda velmi moc přeji. Zasloužíš si ho. A bebe taky miluji, ale ne ty plněné :(. Jinak hodně zdaru.
Jo a ode dneška jsem dva týdny na táboře, takže nebudu stíhat obíhat:( Bude mi smutno. Ahoj!

3 Eliza Eliza | Web | 27. června 2014 v 14:54 | Reagovat

Helééé, tyhle ponámky Nogarda mě taky štvou xD Píše skvěle, vím to já i ty, evidentně :D A nejsi tak malá, spíš asi teda drobná.
Na chvástačku se těším, i na všechny další recenze. A nespavost...Naštěstí spíš většinou dobře, ale teď v létě je to vždycky peklo :/
A s tím klukem...Držím palce :) Snad by to mohlo dopadnout dobře :)
Btw, na blogu dělám teď kontrolu SBček, kdyžtak se zapiš, pokud chceš zůstat, ale já si tě tam asi stejně nechám xD

4 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 27. června 2014 v 18:36 | Reagovat

Jsem ráda, že ti ta doktorka dobře dopadla :)
Těším se na všechny recenze a chvástačku :)
S tím klukem držím palce :)
Je dobře, že máš z něčeho radost :)

A Claro, jentak mimochodem, neží minulostí - sice to taky pořád dělám, ale někdy je nejlepší se na to vys..kašlat :)

5 Nogard Nogard | 27. června 2014 v 19:38 | Reagovat

Ten kolíček má vlastní historii! :D Spolužák měl problém se sluchátkama, tak jsme uprostřed vyučování zdrhli, běhali jsme po městě a sháněli kolíčky, nakonec jsme je našli v drogerii, a já od toho spolužáka dva ukořistil :D Docela dlouho jsem je měl připnutý na kapse u kalhot... :D Ano, byl jsem magor s kolíčkama na kalhotech xD ale co, kolíčky maj držet věci, tak tyhle prostě maj držet mě. No, ale nakonec jsem jeden ztratil... :( Řekl jsem si, že to štěstí až tolik nepotřebuju, tak jsem ho dal tobě... :D Šílenost... :D A s tím Eldestem... jelikož si stále myslím, že píšu blbosti, jako tenhle komentář, asi ti nezbyde, než mě s ním praštit :D

6 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 27. června 2014 v 21:05 | Reagovat

Jsem ráda, že ti to dopadlo dobře u doktorky :). Jinak, držím moc palce s tím klukem!

7 Kate Kate | E-mail | Web | 1. července 2014 v 9:33 | Reagovat

Tak vidíš, návštěvu u doktorky jsi přežila. :D Já se doktorů nebojím, ale děším se kardiologie a toho, co by mohli najít. :/

Starstable, já mám dojem, že mám doma jeden díl. :D Bych si možná mohla dneska zahrát. :D Ale nejdřív potřebuju napsat pár věcí. :D

Jé, to je roztomilý!!! :D Tak přeji hodně štěstí s tím klukem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama