Deník jedné Černé příšerky (17.6./14)

17. června 2014 v 10:55 | Clara Black |  Něco jako deník

Narozeniny...

Slzy mě přepadly už v noci, kolem třetí hodiny ranní. Do samotného rána jsem nezavřela oči, nemohla jsem spát. Hlavou mi neustále poletovaly nejrůznější ošklivé myšlenky, vzpomínky a fakt, že už je to těch šest let. Když jsem dopoledne potom vstávala, měla jsem za sebou i dvě ''denní'' můry. Jedna byla ošklivější než druhá - první byla o tom, jak se proti mě vesnice ohradila a nějaká malá holčička mě nazvala sviní a kopla mě do nohy, aby ukázala ostatním dětem, jak se mnou mají zacházet. V tom snu už jsem potom nikdy nevyšla z domu.
Druhý sen se odehrával u babičky ve městě, kam dnes máme jet - myslím, že měla narozeniny babička, ale podle chování a dortu to nedává smysl. Zřejmě to byla naše společná oslava. Někdo mě opět obviňoval ze zničení rodiny a já zoufale jen brečela, místo toho abych se začala bránit - a potom mě někam vyhodili, zatím co sami slavili.
Poté, co jsem vstala mi přišla od babičky smska - přání a důležitá poznámka, která se mnou otřesla. Mám si pamatovat, že mě mají rádi, i když to vypadá, že mi na tom vůbec nezáleží. Díky, babi. Vážně díky. V tu chvíli jsem si usmyslela, že nikam nejedu. Žádná babička, žádná Nessa... jen můj pokoj. Že z pokoje ani nevyjdu. A zatím to dodržuju.

Proč bych měla být z narozenin nadšená? Kvůli tomu, že mi teď je hloupých sedmnáct? Nebo snad kvůli dárkům? Žádný ten možný důvod pro mě nic neznamená. Jenom si pořád musím říkat, že jsem sama. Bez svých zvířecích přátel, se kterými bych tenhle den mohla krásně přečkat. Když jsem včera večer mířila do koupelny, na chodbě jsem cítila Blacka. Ten pejsek se dal vycítit, hlavně když se vrátil z potoka, hehe. Ale když jsem šla do verandy, nikde tam nebyl. Nedíval se na mě těma svýma upřímnýma očima. Nebyl tam. Byl na zahradě, ve svém hrobě spolu s ostatními. Kousek od Pepíčka. A Mikeše. Jak se mi po nich stýská...

A tak si tu brečím kvůli tomu, jak moc jsem beznadějná, poslouchám Broken od Jakea Bugge a popíjím hloupý multivitamín, o který jsem v neděli prosila, abych měla co pít. Všechno nejlepší, Claruško... hodně štěstí, zdraví, rozumu, naděje a přátelství, protože víc si toho přát ani nemůžeš, protože si to nezasloužíš. (Tak jako tak se ti žádné přání nevyplní a nic z toho přání ti nepřipadne) Je mi hrozně. Hrozně smutno. A kapesníky jsou ode mě hrozně daleko, než abych dokázala na chvíli zadržet slzy a došla pro ně. Život je na nic...

Jak všechno dopadlo se dá dočíst v následujícím ''Ponarozeninovém článku'' znovu se mi to psát nechce. Momentálně jsem totiž tolik zdrcená a mrzutá, že se mi nechce se ani odlepit od židle a jít se podívat na tablet na facebook.

Nějak přestávám mít chuť být otevřená vůči někomu, kdo se přede mnou najednou uzavírá. Kam se podělo sesterství? Otázky proč? A co? Bože. Fajn, fajn. Je mi to naprosto šumák. Nehodlám být upřímná a otevřená k někomu, kdo se přede mnou jednoduše uzavírá. Nemám na to nervy ani náladu. Je to pořád to samé. Pořád ty stejné lži - a moje ''porucha'' a nemoc mi zkrátka nedovolují, abych to mohla pořád snášet. Proč někomu dávat důvěru, abych toho potom se zlomeným srdíčkem litovala? Myslíš si, že je jako tvoje ztracené dvojče, nejlepší kamarádka, a nakonec se ukáže, že se jen uzavírá, zatím co ty jí slepě svěřuješ naprosto všechno, protože jí bezmezně důvěřuješ. A pak že nejsem naivní, že? Kašlu na to. Kašlu na všechno. Mám dost všech a všeho. A narozeniny mi můžou také vlézt na záda. Je mi to skutečně jedno. Chce se mi jen brečet vzteky a zoufalstvím, že jsem opět naletěla. Ale příště už ne. Kašlu na lidi.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 17. června 2014 v 11:08 | Reagovat

Mrzí mě, že to všechno začalo v noci, očividně máš vážně kouzelnou kostku. Ty denní můry jsou vážně na zabití, nevím, která z nich více, protože obě jsou hodně ošklivé a je mi líto, že se ti zrovna tyhle zdály. A sis, tvá babička...asi se praštila. Jinak si to nedovedu vybavit. A hlavně, když víš, že ti na nich záleží, bez ohledu na to, jak oškliví jsou na tebe oni. To, že nikam nechceš jet je pochopitelné a nedivím se tomu. Kéž by tě do toho tvá máma nenutila, správně by ani neměla. A mrzí mě, že jsi sama. Ani nevíš, jak moc. Já jenom doufám, že s tou andulkou to už nebude trvat tak dlouho, alespoň už si tak poté připadat nebudeš. Nejsi beznadějná. Nejsi. A zasloužíš si toho mnohem více, než kdokoliv jiný. Už kvůli tomu, jak skvělá kamarádka a sestřička jsi. Mrzí mě, že ti je smutno, takže kdykoliv dnes i jindy budeš něco potřebovat, udělám pro tebe cokoliv. Nezapomeň na to, stejně jako na to, že jsem tu vždycky pro tebe.
Mám tě ráda, sestřičko. Hrozně moc.

Tvá sestřička Milenne

2 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 17. června 2014 v 14:52 | Reagovat

Držím ti palce jak na rukou tak i na nohou. To zvládneš. Překonej to! Věřím ti, jak mohu i poznamenat, věříme ti všichni. TY TO ZVLÁDNEŠ!!

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 17. června 2014 v 15:03 | Reagovat

No tak já bych ti chtěla popřát SKUTEČNĚ všechno nejlepší a hodně štěstí a lásky, protože si myslím, že jestli si to už někdo zaslouží, tak jsi to ty. To, co tvá babička napsala, mně samotné mozek nebere. Přesně, jak napsala Milča - asi se praštila :D Protože to není moc normální. Moc držím palce, ať dnešek přečkáš a jestli se nechceš s nikým vidět, tak se klidně zabarikáduj u sebe v ložnici, dneska na to máš právo :DD Držím palečky, ať tě naděje neopouští...

4 Hermi Hermi | Web | 17. června 2014 v 15:31 | Reagovat

Ale notak! Vím, že tě s tím asi hodně štvu, ale přesto - všechno nejlepší! Měla bys být šťastná. Dostaneš alespoň něco jiného, než ne příliš milé přání od babičky? Vážně to vyznělo, jako by se oni strašně snažili a tobě to bylo jedno. No...v tomhle je život značně nanic. A ohledně snů - mně se noční můry obvykle nezdají, vlastně se mi obvykle vůbec nic nezdá. Ale když už jo, je to pěkně děsivá slátanina...XD Ale s tou malou holčičkou...to bylo docela drsný. Ty v tom snu jsi chudák. Ale naštěstí to není v realitě a nikdy nebude. Nevěš hlavu, narozeniny budou brzy za tebou a nikdo se na tebe špatně nedívá...:-D

5 Eliz Eliz | Web | 17. června 2014 v 15:57 | Reagovat

Asi se připojím ke gratulantům: Chci Ti opravdu moc popřát jen to nejlepší, spoustu šťastných a ještě šťastnějších chvilek, i když to asi u tebe bude no... těžší. Ale i tak. Vím, že si tyhle narozky asi neužiješ, ale aspoň to trošku zkus (i když teď je dost pozdě). Pořád Ti držím palce, ať tenhle svět zvládneš.

6 Ilma Ilma | Web | 17. června 2014 v 16:10 | Reagovat

Když jsem dočetla tento článek, postřehla jsem, že mám vlhké oči. Zřejmě jsem se až moc ztotožnila s textem. Ani pro mě narozeniny nic neznamenají. Tedy.. znamenaly by, kdybych je mohla strávit s někým, koho mám doopravdy ráda a věděla bych, že i on mě, s někým, kdo je upřímný a nejde mu o nějaký pitomý dárky. S někým, kdo vymyslí něco originálního a nebude mi přát ty trapný žvásty, který ani nejsou upřímný, ale jen tak ze zvyku.. aby se neřeklo.
Je to pro mě o den smutku navíc, den, kdy jsem citlivější a vnímám věci z vícero úhlů, uvědomuji si, že jsem sama, že tu nemám svojí fenku, a vlastně ani nikoho z přátel, nikoho z těch, jenž mi byli nejbližší. Dokážu se vžít do tvé kůže a trochu pochopit. Sama bych v ten den byla nejraději zalezlá, sama. Usmívat se na druhé je pak o to těžší, výčitky a přihlouplé poznámky se nesou hůře, než kdy jindy.. jakoby z nás ostatní dělali bezcitný mrchy.
No, ráda bych Ti popřála, ale asi by to teď vyznělo hodně divně, proto jen dodám. - Hodně světla v duši! Drž se, Clar..

7 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 17. června 2014 v 18:10 | Reagovat

Nechci tě naštvat nebo rozesmutnit, ale chci tu upřímně popřát všechno nejlepší, i když vím, že to asi nepřijmeš, ale věřím, že se ve tvém životě určitě najde ještě spoustu krásných chvílí a najdeš něco/někoho pro co/koho budeš žít. Nevzdávej to :)

8 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 17. června 2014 v 18:17 | Reagovat

Ty jsi sama jen v realitě, ve virtuálním blogovém světě máš nás.
Nevím, jak bych se přesně k tomuto článku vyjádřila (jak bych to zformulovala..), takže je dost možné, že to nebude dávat smysl.
Je mi líto, že si měla tyhle dvě denní můry.. Ani nedokážu rozpoznat, která je horší.
Ohledně tvé babičky, asi vstala levou nohou z postele či se špatně vyspala, že jí tohle napadlo ti napsat.
Narozeniny - velká kapitola sama o sobě, já je slavím se sestřenicí a babičkou (s kterou žiju), ještě mi to přijde divné oslavovat.. Však jsem jen o rok starší, jen číslo. Na co dárky, ikdyž jsem někdy ráda když dostanu něco co jsem chtěla celý rok. Ale chápu tě, že narozeniny ..nemusíš, zvlášť když je u vás doma taková 'situace'.
Přeju Ti, aby jsi byla šťastná a aby tohle trápení skončilo.

9 Efi Efi | E-mail | Web | 17. června 2014 v 19:17 | Reagovat

Je mi líto, co se Ti teď děje, jak se k Tobě ostatní chovají a jaké se Ti zdají hnusné sny. I přesto, že z narozenin žádnou radost nemáš, Ti přeji vše nejlepší.
Babička Ti opravdu neposlala zrovna to nejmilejší přání, jen co je pravda.
Když se to tak vezme, už jen pár hodin a tenhle den skončí. A i narozeniny. Prostě Ti bude 17 let a bude to jako dříve. I když by bylo lepší, kdyby to jako dříve nebylo. Mohlo by to být lepší.
Tak hodně štěstí.

10 Camilla Camilla | E-mail | Web | 17. června 2014 v 19:51 | Reagovat

Abych na to na konci nezapomněla: Hodně štěstí, zdraví a hezkých dní. Spoustu knih a dobrých ohlasů. Prostě všechno nejvíc nejlepší. :)
A teď k tvému deníku: Nevím, co ti mám na tohle napsat. Je to stav. Je to život, realita, která se nedá překročit. Jediné východisko, co mě teď napadá, je smířit se s tím vším. Srát na všechno a prostě začít žít. Tady a teď, bez zábran. Jenže to chce sílu. Lehce se to řekne, ale neskutečně těžce udělá. Vím to, ale přes to jsem to sem chtěla napsat. :)Já narozeniny nemám ráda, je to den, se kterým přichází stáří. Slavit  něco, co nám jen připomíná, že jsme opět zestárli? To je blbost... Ano, mám chronofobii... :D Ale popřeju ráda, takže ještě jednou: Všechno nejlepší a hlavu vzhůru. :)

11 Kate Kate | E-mail | Web | 1. července 2014 v 8:07 | Reagovat

Tak to od babičky nebylo zrovna hezký. :(
Ale ne, máš právo si toho přát víc, zasloužíš si to. ;) To, že ne, sy myslíš jen ty.
Kašlu na lidi - tu větu si také velmi často říkám. :(
Na ke konci - trošku opožděně ti přeji hodn ěštěstí a zdraví, protože tyto dvě věci jsou v životě nejdůležitější - i když to tak často nevypadá.

12 Vivi Vivi | Web | 18. července 2014 v 10:00 | Reagovat

Černá príšerko:) Nechápem, som zmätená. Ako to že si písala že babka zabudla na tovje narodeniny ked tu píšeš že ti pisala smsku?
Každopádne chápem ako sa cítiš. Ja som svoje narodeniny nedávno "oslavila" na ps&chiatrii. A mne rodičia ani zdaleka nezablahoželali.
Anjelik prosím ťa ... vidím ako všetko zhadzuješ na seba a trestáš sa zato. Síce aj ja to robievam, ale musíš si aspon trochu uvedomiť že nemožeš za všetko ty a že každý je zodpovedný sám za seba a svoje správanie. Prečítala som celý tvoj denník. Písala som to už minule, že to nemáš lahké to viem. Len už na seba tolkonenadávaj!!

13 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 18. července 2014 v 11:08 | Reagovat

[12]: Mám dvě babičky, jedna mi psala, druhá (s tou bydlíme v jednom domě) se na mě vykašlala.
A vím, jak to myslíš, jenom to prostě nejde...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama