Deník jedné Černé příšerky (21.6./14)

21. června 2014 v 14:52 | Clara Black |  Něco jako deník

Božíčku, jsem vážně zrůda. Nehledě na to, co budu dělat a říkat, pořád jsem zrůda a vždycky budu. Ale nehodlám litovat toho, že jsem ten článek napsala. Alespoň mám teď jasno v tom, co jsem zač. Jsem zrůda, zrůda a to je všechno.
Mrzí mě, že už mě zase opustila radost. Zítra si jedu pro andulku - konečně nebudu sama. Bohužel jsou negativní myšlenky a fakt, že jsem zrůda, mnohem silnější, než pomíjivá radost. Měla bych se potrestat, že vůbec radost mám, protože si ji nezasloužím. A je mi zle, už zase jako bych měla zvracet. Zřejmě se mi chce zvracet ze sebe samé, z toho jaká jsem zrůda.

Začíná mě z těch myšlenek ukrutně bolet hlava. Proč mi ale někdo neustále vkládá falešnou naději, že si i s jizvami můžu najít nové přátele? Rozhodně ne takové, kteří by byli bez jizev, lidé bez jizev mnou pohrdají. Ti z mého okolí ze mě mají navíc jenom psychopatku, která jim nestojí za nic jiného, než nenávistné pohledy, pohrdavé pohledy, jízlivé poznámky nebo taky posměch, když jde o mladší generaci, tedy moje milé vrstevníky. Možná za to může i ta moje porucha osobnosti, strach z lidí a deprese. Kdo ví? Jsem nemocná. A chce se mi spát. Nespavost už mě skutečně zabíjí, připadám si jako skutečně probuzená mrtvola, nic víc. Asi se brzy rozpadnu, pokud se nevyspím.

Opět hádka. Matce se nelíbí, že celý den neuklízím a nedělám úklid. Prý všechno beru jako samozřejmost a nezajímá mě nic jiného, než to, co chci dělat. Prý se jen neustále uzavírám do svého světa - a samozřejmě, že to dělám! Co jiného mi taky zbývá, když mě neustále obviňuje z toho, co jsem provedla? Kdybych tou dobou nebyla otevřenější, nestalo by se to. A kdybych neexistovala, už vůbec ne. Zase si připadám zašlapaná do země. A vůbec nemám chuť jíst tu mléčnou rýži, kterou jsem si s chutí uloupila z ledničky. Zase mě hádka a následná deprese přiravily o chuť k jídlu. Skvělé...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akky Akky | E-mail | Web | 21. června 2014 v 15:08 | Reagovat

Je dobře, že budeš mít nového zvířecího přítele. :)
Každý by pro tebe měl mít pochopení a jestli nemá, tak nestojí za tolik trápení, já vím, těžko se s tím vyrovnává... :(
Snad andulka vnese do tvého života alespoň malý kousek štěstí... :)

2 Annie Annie | 21. června 2014 v 15:27 | Reagovat

Prosím ted mě poslouchej.
Jsi naprosto úžasná. Prošla sis hodně špatnýma věcma ale pořád jsi a živu a bojuješ. Hrozně moc tě obduvuju... :)
Jsi krásná a pomatuj si že pokud tě zklamali rodiče, kamarádi ....  musíš si pomoct kvůli sobě, protože nikdo jiný to za tebe neudělá.
Je to tvůj život a může být krásný :)
Je to tvůj život a TY ho máš ve svých rukou.  
BOJUJ.

3 Hermi Hermi | Web | 21. června 2014 v 15:28 | Reagovat

Notak! Nemůžu ti vymluvit tvé tvrzení, že jsi zrůda, když si ho nevymluvíš ty sama, ale snaž se. Ty nejsi zrůda, mysli na to! Je mi líto, že si tě tvé okolí neváží, ale nic s tím nenadělám. Měj radost ze života, i když je pomíjivá! Budeš přece mít andulku!

4 Annie Annie | E-mail | 21. června 2014 v 15:36 | Reagovat

Jsi silná, jsi úžasná a talentovaná
zasloužíš si žít svůj život jak nejlépe umíš
nauč se že nikdo kromě tebe nad tebou nemá moc
nedovol jim aby ti nalhali že za něco nestojíš
neposlouchej blbce
jsi krásná a já v tebe věřím
žij SVŮJ život

5 Snapeova Snapeova | Web | 21. června 2014 v 16:22 | Reagovat

Člověk se nemůže spoléhat je na své okolí. Jestli ti chybí podpora rodiny, přátel atd... Je to špatné, takové lidi potřebujeme, ale když nemůžeš ty správné lidi najít, tak se musíš rozhodnout vybojovat to sama. Bez podpory je to těžší, ale ne nemožné, jen v sobě musíme najít tu sílu, která tam určitě někde je. Vyšťourej jí a jdi do toho. Jestli máš už jen sebe, bojuj pro sebe, dokaž sama sobě, jak dokážeš být silná a, že dokážeš vše, co jen chceš, když se do toho pustíš. Ano, vím, že se mi to mluví, sama vím, jak je to těžké, ale fakt doufám, že v tobě aspoň něco vzbudím, silnou touhu s tím něco udělat. Můžeš s tím něco udělat a dokázat okolí, že nejsi žádnej fackovací panák. Možná stejně nepochopí, jak jsi úžasná a silná, ale bohužel, život je k nám krutý a někdy kolem sebe máme jen ty špatné lidi, ale věřím, že ti dobří také někde jsou a strašně bych ti přála, abys je našla. Já kdybych neměla štěstí aspoň na mámu, tak nevím, kde bych teď byla. Kdybys potřebovala s někým mluvit, svěřit se atd, klidně napiš, ráda ti pomůžu, i kdyby ti pomáhalo jen to, že tě vyslechnu, fakt je zničujících vidět, jak trpí jiní lidé.

6 Abigail Abigail | Web | 21. června 2014 v 16:46 | Reagovat

Jsi užasná, silná a talentovaná holka a to, že máš fobii z lidí, no a co? každý má něco, čeho se bojí, a nebo nějakou jinou slabinu a rozhodně nejsi příšera nebo něco podobného. Nedovol, aby tě zničilo okolí, jak už jsem řekla jsi úžasná a bol mě to, když si myslíš to, co si myslíš, ještě víc mi vadí ti lidé, co dělájí takově veci.

7 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 21. června 2014 v 17:21 | Reagovat

Nejsi rozhodně příšera. Negativních komentářů si nevšímej, ti lidé stejně ani nevědí, o čem píšou a čím jsi si prošla ( a stejně si hrajou na odborníky). Doufám, že ti andulka udělá alespoň trochu radost :)

8 Kessi Kessi | Web | 21. června 2014 v 19:09 | Reagovat

Jej tak hodně ti rozumím... ne vážně, já často prožívám to samé. Je dobře že budeš mít andulku :) A příšera rozhodně nejsi! Jsi fajn a talentovaná holka. Možná tě neznám osobně ale myslím že bych si s  tebou i v realitě rozumněla jelikož jsme si dost podobné :)

9 Lucy Lillianne Lucy Lillianne | E-mail | Web | 21. června 2014 v 19:47 | Reagovat

jedina rada je vydrzet co nejdele, vim to z vlastni zkusenosti, a az se ti podari utect do sveho (v mem pripade podnajem), bude lip, sice si neziju jako v balvne, jsem sama a penez neni moc, ale jsem sama a svym panem... a prece je mi lip... ale cesta to byla dlouha...

10 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 21. června 2014 v 20:52 | Reagovat

Ani nevím, jak přesně začít, i když bych toho chtěla napsat tolik...

Claro, ty nejsi zrůda. Rozhodně ne! Neudělala jsi nic hrozného. Vím, že já, kterou ani neznáš osobně, ti nemá co říkat, ale rozhodně nejsi příšera. To lidé, kteří ti hodně ublížili, jsou mnohem více příšerami než Ty. Ale každý dělá chyby, i když oni udělali chyby strašné.

Tady jsi na mě v 95 procent zápisků působila jako velmi sympatická holka. Kdybych Tě měla popsat, řekla bych o tobě, že jsi úžasná, silná a zároveň velmi citlivá osoba. Možná občas trochu náladová a výbušná, ale nikdo není bez chyb. Na stránkách Duše pisálka jsem viděla Tvé fotky a na vašem blogu někde taky. Jsi krásná. Krásná, a neříkej, že ne. Podívej se, kolik lidí ti sem psalo něco podobného. Ti, kteří tě šikanovali a přezdívali ti Ošklivá Kláro, tě to říkali jenom proto, že ti záviděli. Lidé, kteří mají sklony k závisti, občas dělají hrozné věci.

Jsi navíc talentovaná. Četla jsem všechny části povídky Nemy a moc se mi líbí. Dokážeš vše podat pěkným a originálním způsobem.

Někde jsi psala, že jsi černá. Podle mě v sobě máš ohromné světlo (myslím obrazně) - světlo, které je uvnitř tebe, ale někdy ho prostě nedokážeš vidět...

S tou andulkou to je úžasný. Doufám, že ti vylepší náladu a bude se jí u vás líbit :).

Doufám, že se všechno zlepší, až řekneš psychiatričce o ty AD... Držím ti moc moc moc palce. Někde uvnitř cítím, že se tvůj stav zlepší :) A měj se ráda, Clar - měj ráda sebe takovou, jaká jsi...

A myslím, že si i s jizvami můžeš najít nové přátele...

11 K. K. | E-mail | Web | 21. června 2014 v 22:54 | Reagovat

To co si myslíš je blbost. Vážně. Jizvy nemají vliv nové přátelé. Věř mi. Prošla jsem si fází sociální fóbie a bála se, že se mi bude blbě seznamovat (a tak vůbec). Po pár letech jsem se nějak otrkala a jeden čas jsem kolem sebe měla mraky lidí. Nikdo z nich (mimo asi jedné slečny, které jsem to řekla) o mé ubližující minulosti neví - a nebo to berou jako TABU. Nicméně pár opravdu dobrých přátel mám a to mám jizvy viditelné a nějak je nemaskuju (pokud je teplo, tak ve svetru nebo v mikině fakt nejsem - je pravda, že jinak dlouhý rukáv nosím, ale z jiných důvodů).

Chápu to. Myslím si, že tvým pocitům rozumím a vím, že je nemožný přepnout mozek ze dne na den tak, aby si myslel, že je vše OK. Je to běh na dlouhou trať a těch pochybností se člověk asi jen tak nezbaví...

Napíšu, co pomohlo mě, můžeš v tom najít inspiraci, nebo si zaťukat na čelo, to už je na tobě... Stala jsem se členkou fanclubu jedné známé české kapely - poznala jsem přes internet pár lidí, se kterými nás pojil společný zájem. Po čase psaní jsme se sešli na koncertě. Po čase dalším jsme spolu zašli jen tak ven. A světe div se, pár jedinců se stali skutečně mými přáteli... Pouvažuj o tom - jistě je něco, co tě baví, co máš ráda. Zkus na internetu vyhledat nějaký virtuální místečko, kde se nadšenci do určité věci sházejí a píší si. Nikoho nebude zajímat, jestli máš nebo nemáš jizvy, ze začátku budete řešit jen ten koníček.

V první řadě se musíš s jizvami smířit a brát je jako součást sebe. Ideální by bylo nepřidělávat další, kór když z toho máš takové výčitky.

12 theshadowsofdarkness theshadowsofdarkness | E-mail | Web | 22. června 2014 v 16:21 | Reagovat

Já bych se s někým s jizvami klidně bavila. Zaleží na tom, jestli bych si s tou osobou padla do oka a měli/y nějaké společné zájmy. O jizvy by mi vůbec nešlo. Možná bych se párkrát zeptala ohledně toho na nějakou věc, ale jakmile bych viděla, že se o tom dotyčný/á nechce bavit, tak bych se na to neptala. Sama jsem takovéhle stavy typu „nehodlám se o tom bavit ani za zlatý prase" zažila, když jsem měla strašné akné. Všichni jen radili a radili. Mluvili a mluvili a pak jsem byla jednoduše hnusná s hnusnou náladou.

Teď jsme si nedávno pořídili taky andulku. Mluví víc než ta naše první, ale je strašně zábavné se na ně koukat. Pepa (naše první zelená andulka) si brání teritorium. Ne že by ho jako hodně napadal, ale sem tam nějaké to nadávání a kousání do ocasu:D Ale souhlasím s tím, že se zvířaty se necítíme tolik osamocení. Když nám umřel pes a dva roky jsme neměli potom žádného, bylo to strašně. Ten klid, ten pocit, že jsem si nemohla pohladit srst.. Museli jsme si koupit jiného. I na mamce bylo znát, že ji to trápí.

Rozhodně se netrestej za to že máš radost. Každý si zaslouží radost. Každý. I když to tak třeba nevidíš. Radost patří mezi pozitivní pocity, které jsou k životu důležité. Dá se bez zni žít, ale kdo by to dělal? Kdo by to chtěl? Bez pozitivních pocitů by ten život stál za houby. Proto si půjčuju a čtu tolik knížek. To a ještě pár věcí mi dodává do života radost a tím je snesitelnější. Sice netrpí ničím, nebo jsem nebyla nikde, kde by mi to mohli zjistit, ale krom dějů v příběhách nezažívám dobrodružství. Nejsem jako ostatní lidi z mého okolí.

Vzpomněla jsem si ještě, že jsi psala, že jsi zjistila, že tvoji přátelé nebyli tvými přáteli. Já mám tenhle pocit, když se prostě nějak zachová a reakce mojí kamarádky je ať se nechávám jako tamhleta (jedna slušná holka od nás ze třídy, se kterou se bavím, nebo že už se zase chovám jako ta a ta. Ani jim nedojde, že se tak můžu chovat protože tohle jsem já. Díky němuž mi pak klesne pořádně nálada. Neříká to jen moje kamarádka...

Mám pocit, že mě nikdo pořádně nezná. Asi by bylo blbé se ptát, jestli si někdy taky takhle připadáš...

Taky se někdy uzavírám do svého světa. Jsem introvert a trochu labilní. Sice je to z učení ve škole, ale sedí to na mě. Nejsem úplně normální a nejsem ten typ, co vidí příležitost na přátelství, přijde k tomu člověku a začne se s ním živě bavit.

Možná si teď budeš říkat, abych už konečně sklapla a sklapla ještě za tohle, co teď napíšu, ale... neříkej si zrůda. Za zrůdu považujeme vrahy, kteří bezdůvodně zabíjejí a podobné věci, i když to oni nemusí mít v hlavě v pořádku. Ale ty jsi nic takového neudělala, nemáš důvod se nazývat zrůdou. Jestli si myslíš, že jsi zrůda jenom kvůli tomu, že se řežeš a máš jizvy, tak se mýlíš. Nemysli si to prosím. Sory, že to řeknu takhle ani nevím jak to u vás doma je, ale tvoje mamka s tátou by tě neměli nenávidět. Jsi sakra jejich dítě a měli by se o tebe starat. Neměli by se s tebou hádat. Měli by chápat nebo se alespoň snažit pochopit jak myslíš a pak by se s tebou rozhodně nehádali. Neměla by tě z toho obviňovat. Měla by se spíš zajímat, i když by se ti to nemuselo líbit, za čím je příčina a mít pochopení.

Promiň, jestli píšu moc dlouhé komentáře. Klidně mi to napiš:) Vždycky se ohledně toho tolik rozkecám-.- Ale, po dlouhé době jsem u tebe na blogu a musím říct, že děláš vážně krásnou grafiku. Třeba obrázek k tvému deníku je naprosto dokonalý. Úplně jsem se do něho zamilovala. Ale i úvodky k povídkám jsou také překrásné. Řekla bys mi v jakém programu tvoříš?:)

13 Kate Kate | E-mail | Web | 1. července 2014 v 8:27 | Reagovat

Podívej, za radost se opravdu trestat nemusíš, spíš bys ji měla vyhledávat, a proč by sis nemohla najít nové přátele? Vzpoměň si třeba na Milenne. :)
A to, že nic neděláš apod., to je problém v každé domácnosti. :D To je prostě úděl nás - "dětí". :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama