Deník jedné Černé příšerky (29.6./14)

29. června 2014 v 13:04 | Clara Black |  Něco jako deník

Opět se do mě naváží. Odložím koupátko pro Hope a dám se na odchod. Křičí na mě. Makta mě chytí a nechce mě pustit. Chytám okamžitý hysterický záchvat, protože mi brání odejít. Opakuji, ať mě nechá být. Uhodí mě. Zuřivě se na ni dívám a ona na mě cosi křičí. Otec za ní na mě křičí, ať táhnu do prdele. Potom utíkám do pokoje.

Ty vzpomínky jsou zahalené jemnou mlhou, i když jsou teprve pár desítek minut staré. Bodají mě u srdce a já vím, co musím udělat, abych to přečkala. Otec už opravdu skončil. Mám dost jeho odporného chování, jak mi nadává do krav, že jsem vypatlaná čůza a já nevím co ještě - už mým otcem není. Lituju toho, že jsem mu napsala ten dopis, kde píšu, že ho mám ráda. Díky bohu, že jsem mu ho nedala. On si nezaslouží, aby ho někdo měl rád. Lituju matku, že ho ráda má.
Chci umřít. To je ta nejjasnější myšlenka, jaká mi teď straší v hlavě. Vím ale, že to nemůžu udělat. Rozhodně napíšu na Linku bezpečí, tak jako vždycky, protože vím, že mi poradí - ale stejně se pořežu. Udělám si za něj alespoň tři křížky a možná i něco jiného. Definici našeho vztahu. Jak může otec poslat svou jedinou dceru, která ho slepě miluje, do prdele? Panebože. Pořád musím brečet... nejraději bych si teď zašla pro nůž na maso, ale mám smůlu. Budu to muset udělat tupějším nožem, nemám na vybranou. A i když vím, že je to hloupost, řezat se, jinak si nepomůžu. Potřebuju to.

Po pár minutách od mého útěku za mnou byla matka. Najednou se ke mě chviličku chovala hezky - pohladila mě po vlasech, objala mě a snažila se mě uklidnit. Jakmile jsem jí ale řekla, že ho nenávidím za to, co dělá i přes to, jak ho mám ráda, otočila. Podala mi kapesník, navážela se do mě a potom odešla. Prý jsme oba stejní. V některých věcech ano, to vím. Ale já mu neubližuju slovy, která se nedají vzít zpět. Naopak, snažím se, aby to mezi námi bylo dobré. Ale on to právě všechno zničil. Nenávidím ho. Celým svým zlomeným srdcem ho nenávidím. A končím s mluvením s matkou i otcem. Přestávám komunikovat se světem, který nepřináší nic dobrého i přes mou obrovskou snahu, víru a výdrž. Nestojím o další bolest. Když si ti dva přejí mít jeden druhého, aniž by potřebovali kotvu v podobě vlastní dcery, vyhovím jim. A musím pryč z domu. Musí vyjít návštěva sestřičky. Jinak umřu. Vlastní rukou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 29. června 2014 v 13:21 | Reagovat

Panebože Clar..:( To je  mi fakt opravdu líto (kdyby nebylo, tak ti to nepíšu).. Já..co ti k tomu mám říct?
Přesně tohle samý mám s nevlastním dědou, nadává mi takhle a já z toho chytám hysterický záchvaty, pak mám vysoký tlak a sociálka mi už stokrát řekla jestli nechci psychologa.. Já mám tolik nervů ..sociálka, dědek (s prominutím sklerotickej, schyzofrenickej sráč) - neustále mi nadává, že nejsem dcerou mého vlastního (mrtvého) otce, že moje matka je ku*va a že mám táhnout pryč. Je mi z něj tak špatně.
Já opravdu nechápu (jak u tvého otce, či u mého dědy) jak může bejt někdo tak zlej. A vůbec jak to mohla s tím dědkem moje babička vydržet přes dvacet let.. :(

2 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 29. června 2014 v 13:22 | Reagovat

Jo a s tou Milenne ti to přeju. :)

3 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 29. června 2014 v 14:05 | Reagovat

Mrzí mě to všechno. Myslím na tebe. Doufám, že se ven dostaneš. Prostě dělej to, co tě teď dostane do lepší nálady. Napiš na linku bezpečí, určitě je to dobrý nápad. A doufám, že ti to se sestřičkou vyjde, mějte se dobře (jak jen to jde ;-)

4 Hermi Hermi | 29. června 2014 v 14:31 | Reagovat

To je hrozný...jak můžeš mít tak zlý rodiče? Ještě to nějakou dobu vydrž. Pak si zařídíš vlastní život...bez nich. Ale stejně je to strašný. Pochopim když ti třeba řekne něco hnusnýho když ho fakt naštveš...třeba jednou dvakrát za měsíc, ale tohle je fakt nějaký divný, ne? Co je to za člověka? Sprostě nadávat vlastnímu dítěti? Neni to trochu (hodně) magor? Já to teda sice neznám, protože mí rodiče jsou naštěstí dobrý rodiče, ale je to hrůza! Fakt! Prostě si to nedokážu představit. Fakt obdivuju, že to ještě snášíš. Drž se, zvládneš to. A hlavně ať ti vyjde ta návštěva u Milenne. Hlavně to zvládni, myslím na tebe...:-D

5 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 29. června 2014 v 16:28 | Reagovat

To je mi moc líto :( Jak tohle může udělat tvůj vlastní otec? Rodiče by vždycky měli podporovat a chránit své děti, nebo ne? :( Asi je moje představa mylná... Stejně je to od něj hnusný. Měl by se stydět. Věřím, že to zvládneš. Návštěva toho, koho máš ráda, určitě pomůže :)

6 theshadowsofdarkness theshadowsofdarkness | E-mail | Web | 29. června 2014 v 17:05 | Reagovat

Neumírej, ale jedno ti řeknu. Tvůj táta je kretén. Možná ti bude vadit, že jsem ho takhle nazvala (a že bych ho nazvala i dalšími slovy), ale spíš ti to asi nebude vadit. Nechápu jak to může říct své vlastní dceři, když ví, že trpí nějakými problémy?

Opravdu nepochopím lidi, kteří si neuvědomují, že svým chováním k člověku, který to rozhodně nemá lehké a že o tom ten dotyčný ví, může celou situaci ještě zhoršit. Vždyť ten člověk se už takhle cítí špatně/mizerně.. a on to tím ještě zhoršuje. Bohužel v našem světě existují i apatičtí a cyničtí lidé-.-

7 Eliz Eliz | Web | 29. června 2014 v 19:37 | Reagovat

Je to smutné, že se k tobě takhle chovají. Nezasloužíš si to, jsou to tvoji rodiče, měli by být tobě milý. Nechápu to. Ale taky ti přeju, abys to nějak zvládla! A žádné řezání! I když vím, že to musí být těžké...

8 Evushka Evushka | Web | 30. června 2014 v 15:47 | Reagovat

Pokiaľ je to tak zlé... nerozumiem, prečo u vás nebola ešte sociálka? Veď to je psychické týranie. Nie teba by mali zatvárať na psychiatriu, ale tých dvoch. Lebo toto nedáva zmysel. Ono občas môžu človeku ujsť z úst slová, ktoré neskôr oľutuje, alebo no aspoň sa ospravedlní, pokúsi sa požiadať o odpustenie. Ale toto je akoby správanie robota, či mimozemšťana bez citov.

Kvôli nim sa nerež... nezaslúžia si tvoju bolesť. Za to ako sa správajú si nezaslúžia žiadnu obetu.

9 Kate Kate | E-mail | Web | 1. července 2014 v 9:54 | Reagovat

To znám, tu potřebu vypadnout... :(
Ale hlavně se nezabíjej!!! To je ta největší blbost, jakou můžeš udělat ;)

10 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 1. července 2014 v 10:29 | Reagovat

To znám taky, občas taky chci být sama a tak uteču pryč.
Tvého otce nechápu. Myslím, že je dobře, že napíšeš na Linku bezpečí. Snad ti poradí dobře...

Nechtěla bych být na tvém místě... Doufám, strašně moc, že se z toho dostaneš ven a že tě ti lidé, kteří ti zhoršují život, přestanou otravovat, pochopí, co ti dělají a pomůžou ti! Nezasloužíš si takové psychické utrpení :( Vím, že ti to nepomůže, ale prosím tě, aby ses neřezala :( Musí to ale být strašný potlačit :(
A hlavně se nezabíjej... I když je občas život na tomto světě pro každého těžký (pro tebe víc než pro většinu lidí), nestojí ti to za to, věř mi...

11 Allysa Allysa | E-mail | 3. září 2014 v 10:41 | Reagovat

Tvůj otec by ti tohle říkat neměl. Ne jen, že je to tvůj otec a měl by svou dceru milovat, ale prostě proto, že jako starší by měl mít víc rozumu a trpělivosti.
Tvoji rodiče podle tvého popisu asi nikdy mít děti neměli a je to smutné.
Vím jaké to je někoho nenávidět. Snažit se někoho milovat i přes chyby a urážky a pak najednou už nemoct dál. Když se ti  daný člověk hnusí, už mu nedokážeš odpustit. A začneš ho nenávidět. Někdo si to prostě zaslouží víc a někdo míň. Měla bys ale pamatovat i na to, že ať si myslíš, že si v tom nevině a cítíš se   ukřivděná, tak to může zčásti být tvoje chyba. Nechci tím, řct, že na to měli právo ani, že si to zasloužíš. Jen chci říct, že i rodiče jsou jen lidmi.
Víš kolik lidí mě za celý život poslalo do prdele. Kolik jich mě tam ještě pošle? Kdybych měla nenávidět každého, asi žiju separovaná v krytu...
Ovšem tvoje situace je odlišná, já vím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama