Já a Mistr - 1. kapitola

10. června 2014 v 0:00 | Clara Black |  Já a Mistr
Už je to tak dlouho! Možná už je to i rok, co jsem začala s plánováním Já a Mistr. Původně to měla být fanfikce, ale nakonec se z toho vyklubalo něco úplně jiného - žádná fanfikce, moje malá srdceční záležitost, která se vyhoupla na délku přes 90 stran. Ráda bych to nazvala svým malým úspěchem, ale vzhledem k opadajícímu zájmu tomu tak nebude.
Každopádně - zájem o přepis JaM tu byl, takže vám ho sem dávám. A asi vás nepřekvapí, že nebude jen začátek trošku jiný. JaM teď přepisuji již na třetí pokus, a trošku jsem i pozměnila děj, takže kdo JaM už četl, nebude to stejné. Krom toho v původní verzi chyběla spousta věcí, vznikla spousta nejasností, takže to bude třeba opravit. Teď už mi zbývá jen říct, že doufám v to, že se vám bude nová verze alespoň trošku líbit :)



Seth

Jediným mohutným úderem ji povalím na zem. Tiše zaúpěla a instinktivně se pokusila zvednout, aby se zachránila, ale znovu ji srazím k zemi a vší silou jí dupnu na záda, až se pod náporem mojí síly podlomí. Připadá mi, že jí snad popraskají všechny svaly v těle, jak mocně se mi snaží vzdorovat, aby se zachránila. Jistě cítí, jak se jí do spánků žene krev a srdce jí bije až v krku, téměř jako by se mělo rozskočit a odtrhnout jí hlavu od krku, jako dynamit. Slyším to. Vidím, jak se jí každou chvíli zdvihá hrudník v nádechu a klesá, když vydechne. Zároveň jí cosi uvnitř pulzuje, možná je to právě srdce, které jí pomyslně stouplo až do krku.
Levá noha se jí vyšvihne do vzduchu a tvrdě zasáhne moje lýtko. Hnán zuřivostí ji chytnu za vlasy a mírně zvrátím hlavu, abych se mohl lépe dostat k jejímu hrdlu a zároveň jí dobře viděl do očí. Chci vidět ten strach, co se v nich ukrývá. A ona se bude bát. Bude se bát tak moc, až jí ten strach poteče z očí jako tekutá hrůza, co se smíchala se slzami zoufalství.
Uvnitř doslova běsním jako rozzuřené zvíře, ale z tváře by mi nikdo nedokázal vyčíst naprosto žádné emoce. Jen chladnost, možná smířlivost. Nedopřávám svým obětím ten luxus, který nabízí pohled na vrahovu tvář plnou emocí, co jedna míjí druhou, aby stejně ke konci zmizely v pomíjivém oparu spokojenosti, až oběť naposledy vydechne.
Vytáhnu si nůž a jedním, neuvěřitelně čistě provedeným řezem skončím svou malou hru. Podříznu jí hrdlo a těším se tomu šarlatovému proudu, který z rozšklebené rány na jejím krku vytryskl. Nechám si horkou krví potřísnit dlaň a potřu si s ní tvář. Cítím se znovuzrozený.

***

Obklopuje mě známá železitá vůně, vznáší se nade mnou, vedle mne, s každým nádechem ji do sebe nasávám, a užívám si ten nepopsatelně slastný pocit, který mě každou vteřinou naplňuje a oblažuje tím nejen moje smysly, ale i mysl. Mám pocit, že snad exploduji spokojeností - a každý můj další nádech se o něco prohlubuje, abych nepřišel ani o špetičku té hříšně sladké vůně. Je jako esence života, tak smyslná, že se jí nemůžu nabažit. Nadpřirozený důkaz daru, který nám někdo shůry poslal, aby nám dopřál trochu krutého uspokojení.
Pomaličku, polehoučku se nakloním nad její tvář a pousměji se. Je tak krásná. Nebesky modré oči, které se ke mě upírají jako květina, co se pomaličku otáčí ke slunci, aby zachytila co nejvíc životodárných paprsků, pootevřené rty barvy okvětních lístků rudé růže, jemné rysy a lehce narůžovělé tváře. Je dokonalá.
Letmo ji políbím na čelo a prsty jí přejedu po nenalíčených víčkách, abych zničil ten dojem, že stále žije. Rty má stále pootevřené, jako by každým okamžikem očekávala polibek, a já hypnotizuji výraz, se kterým zemřela. Nenásilný výraz, naprosto bez emocí - prázdné oči, které nic neříkají, ale stále se upírají nahoru, jako by vyhledávaly spásu. Možná se mi snaží něco sdělit, napadne mě. Nakloním se nad její něžná ústa a chviličku poslouchám, zda nemá něco na srdci. Ona ale mlčí. Pouze mlčí, téměř jako mrtvola. Moment. Ona je mrtvola. Musím se zasmát.
''Spi sladce, lásko,'' zašeptám dřív než uchopím její drobnou hlavu a vyhodím ji do černého igelitového pytle k ostatním částem těla, které je třeba odklidit. ''Tak, to bychom měli.''
Hbitě zauzluji konec pytle, přehodím si ho přes rameno a vydám se pryč ze sklepa. Práci mám hotovou, co víc k tomu dodat? Konec šichty, dámy a pánové, mám padla.
Dojdu k autu a otevřu kufr. Je prostorný - při výběru auta jsem byl zvlášť pečlivý. Člověk si musí opravdu dobře ujasnit, co vlastně od auta očekává - a co všechno v něm chce dělat. Mě auto slouží nejen jako nástroj pro podporu lenosti a tloustnutí, (které u mě díky bohu nehrozí) ale také jako prostředek na odvážení odpadu. Pokud mě tedy chápete... Pšt. Nic jsem vám neřekl.
Vhodím pytel do kufru, nasednu do auta, a okamžitě vyrážím domů. Pytle s tělem se zbavím cestou, tak jako vždycky. Život je opravdu rutinní.


Zaparkuji za domem, klíčky nechám v zapalování a z kufru vytáhnu ten těžký náklad v černém igelitovém pytli. Znovu si ho s přehodím přes rameno, a s nedbalou lehkostí si vykročím směrem ke stařičké cihlové budově, která už je pod vlivem přírody téměř neviditelná. Břečťan a psí víno dokonale pokryly nejen střechu, ale i zdi. Jako by ta stará budova byla zamaskována.
Odhrnu šlahouny břečťanu a psího vína, zatáhnu za páčku u dveří a opatrně se vplížím dovnitř. Do tváře se mi nahrne nános prachu a pytlem smetu několik pavučin. Je to opravdu staré místo, a tak trochu zanedbané. K mému velikému štěstí je ale naprosto dokonalé pro moje účely.
Sejdu schody dolů a sáhnu po vypínači, který je skrytý pod hustou vrstvou pavučin.

Kousek ode mne se rozsvítí světlo se zaprášeným krytem a osvětlí drobnou místnost, která je - tak jako celý tenhle prostor - ukrytá pod hustým nánosem prachu a pavučin, což vyvolává ještě temnější nádech, který po vstupu okamžitě dopadá na kohokoliv, kdo sem vstoupí.
Přehodím si pytel ze zad a nechám ho volně dopadnout na špinavou zem. Pohled mi spočine na stařičké železné vaně v rohu místnosti. Člověk by měl být pečlivý, pomyslím si a musím se ušklíbnout. Teď už to chce jen tu kyselinu.

***

Clara


Když se s trhnutím probudím, obklopuje mě děsivě neprostupná tma. Žádný vypínač, žádný zdroj světla. Nic než hustá tma, protkaná zlověstným tichem, které dokonale podtrhuje hrůznou situaci, ve které jsem se z nějakého důvodu ocitla. Hrůzná situace za doprovodu tmy a ticha, co nabízí více než hodiny děsu, prostupující až do morku kostí a děsící již téměř k smrti vyděšené srdce, které nemá daleko k puknutí hrůzou. Plíce rozšiřující se s každým bolestivým nádechem - každý z těch nádechů může být tím posledním, než plíce naposledy vydechnou a budou po smrti jenom prázdnými váčky, co pomalu odumírají ve ztuhlém těle ležícím kdesi ve tmě.
Zoufale se snažím urovnat si myšlenky. Všechny mi plují hlavou v nepřirozené rychlosti, aniž bych se nad nimi stihla pozastavit a věnovat se jim. Jedna přehlušuje tu druhou, zatím co ji přebíjí další, mnohem hrůznější myšlenka, aby si získala více mojí pozornosti. Všechny jsou ale obrácené stejným směrem. Putují ke stejné pointě, ke stejnému cíli. Se značnou lačností mě touží dovést k místu a k důvodu. Kde, proč? Tak zní lehce přeměněné myšlenky, které mě děsí tak, že sotva vnímám svůj dech, jak mi mocně buší srdce a pumpuje mi krev, která se div nezastaví pod vlivem ledového strachu. Ledového strachu, co mě naprosto paralyzoval uprostřed místnosti protkané tmou. A tma nenabízí naprosto žádný vjem, žádné možné poznání prostoru, natož místa, kde se prostor nachází. Tma všechno přehluší, zakryje a udržuje jej v nedbalé tajnosti, jako by byla přímo oddána tomu, kdo mě sem odvlekl. Zřejmě nesmím vědět kde jsem. Nesmím ani vědět proč. Jakákoliv další otázka je naprosto zbytečná, kdosi mě udržuje v neblahé nevědomosti, která mě doslova ničí.
Cítím, jak se mi krev rozlévá žilami a hrne se mi do tváří, když poprvé zaslechnu jiný zvuk, než zběsilé tepání vlastního srdce nebo svůj přerývavý dech. Než se stačím vzpamatovat, tělem mi projede další nepřirozená vlna zděšení. A tma jako by se mi vysmívala... že si tohle všechno brzy vezmu do hrobu.



(Budu moc ráda, když do komentářů napíšete svoje připomínky a názory)
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adelle R. Adelle R. | Web | 10. června 2014 v 11:09 | Reagovat

Jo, tahle verze je každopádně lepší :-)

2 Milenne Milenne | Web | 10. června 2014 v 14:11 | Reagovat

Ta první věta je prostě zabitá. Nemohu si pomoci, ale (ty víš, jak mám já ráda "úchyly")Setha začínám mít ASI znovu ráda. Další myšlenky si raději odpustím, na jednu stranu mě sžírá zvědavost o tom, co býval Rozhledna, ale z jakéhosi důvodu o tom nechci nic slyšet. :-D
Každopádně, zpět. Připadá mi, že při té akci jsi se maličko nechala inspirovat Dexterem v tvém podání a prostě- poklona. Je to dokonale sepsané a nechybí tomu nic. Má to i správnou délku a návatznost a pokud jde v tomto případě o mě, akorát mě to navnadilo k tomu, abych pokračovala dále.
Z druhé části jsem poněkud na větvi, rozhozená. Nevím, co si o Sethovi v tomto podání mám myslet, ale samozřejmě...jenom to dobré. :-D
Na druhou stranu to celé nepostrádá detail (opět musím obdivovat tvou bezmeznou dokonalost, nyní co se týče psaní) a neuvěřitelně dobře se to čte. A na scénu příchází část s tebou. Jsem zmatená. Asi tuším, kde by ses mohla nacházet, ale nejsem si tím vůbec jistá, takže to nebudeme rozebírat. Co se týče tebe v JaM je to oproti první části jiné...zdá se mi to nebo máš pro každou postavu specifické psaní? Ať tak nebo tak, tahle první kapitola je prostě klasa, dokonalost sama a jestli nemám lhát, jenom jsi mě navnadila k tomu, abych tě otravovala s tím, jestli nechceš napsat další kapitolu. Nemohu se jí dočkat! :3

Tvá sestřička Milenne

3 Adelle R. Adelle R. | E-mail | Web | 10. června 2014 v 14:55 | Reagovat

Jo a ještě něco - nemohla bys to dát do jednoho pdf souboru a pak mi to poslat? :) Ráda bych to mělo v jednom ve čtečce, pak se mi to čte líp :)

4 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 10. června 2014 v 15:11 | Reagovat

[3]: Určitě, proč ne? :) Jenom to bude nějakou dobu trvat. Na tomhle starém počítači by mi to do pdfka dát nešlo, takže až budu mít notebook... Snad to nevadí?

5 Adelle R. Adelle R. | Web | 10. června 2014 v 15:14 | Reagovat

[4]: Určitě, ráda si počkám :)

6 Sillia Sillia | 10. června 2014 v 15:43 | Reagovat

Krása... Já Setha prostě zbožňuji, on je prostě tak dokonalý, jeho myšlenky a činy, to jak se tváří a jak jedná, prostě ten nejúžasnější člověk na naší planetě, vážně ho mám moc ráda, opravdu moc, má v sobě to svoje psychopatské kouzlo, které ho dělá tím, kým je a zároveň tím, kterého obdivuji, ani nevíš, jak bych byla poctěna, kdyby mohl být mým učitelem, mým mistrem. Škoda, že nic takového se nikdy nestane.
Ale zároveň mi přijde, že se to tak trochu podobá Dexterovi, černé odpadkové pytle, žádný výraz ve tváři, jen aby oběť nedostala možnost jej vidět, dokonalý psychopat. Ale abych to uvedla na pravou míru, oba, jak Seth, tak i Dexter, jsou oba dokonalí, jenom já mam raději Setha, nevím proč, ale mám ho radši a myslím, že je to tak i dobře.
A musím přiznat, opravdu je to lepší než původní verze, jen doufám, že příště se dozvíme více z pohledu Clary, třeba to, jak se do této situace dostala.
Každopádně mě až udivuje tvůj smysl pro detail, je tak dokonalý, je tam všechno, člověk si to představí, vidí to a přitom to není délkově nijak přetáhlé, píšeš úžasně, proto od tebe moc ráda čtu, protože ty předčíš i většinu známých spisovatelů.
A opravdu moc se těším na další kapitolu, přepis JaM je fantastický nápad a jeho realizace je přímo božská a já budu stejně jako předtím sedět na jehlách a slintat, než přidáš další díl.

7 Mayline Mayline | Web | 10. června 2014 v 16:23 | Reagovat

Aaa brrrr...:D To je krvák ze začátku, úplně jsem měla husí kůži, jak jsi popisovala jeho lačnost a jak zabije..blééé :D:(

Ale je to skvělý, máš neivěřitelný dar..:) Perfektní popisy situací :)

8 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 10. června 2014 v 16:28 | Reagovat

Moc hezky se to cte, dobrá práce. Co dobra, vyborna! :-) Minulou verzi jsem necetla, ale zatim se mi povidka moc libi. Tesim se na dalsi :-)

9 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 10. června 2014 v 16:44 | Reagovat

No, já Mistra taky zbožňuju.. zvlášť Setha, takže začínám (ano už u první kapitoly) být závislá na téhle povídce.. znovu:3
Moc, ale opravdu moc se těším na další kapitolu.. na kterou si s radostí počkám - a rovnou se jí nemůžu dočkat! Aww.. Seth:3

10 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 10. června 2014 v 16:44 | Reagovat

No, já Mistra taky zbožňuju.. zvlášť Setha, takže začínám (ano už u první kapitoly) být závislá na téhle povídce.. znovu:3
Moc, ale opravdu moc se těším na další kapitolu.. na kterou si s radostí počkám - a rovnou se jí nemůžu dočkat! Aww.. Seth:3

11 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 10. června 2014 v 16:45 | Reagovat

Netuším proč se to poslalo dvakrát, já to poslala jednou.. Sorry;)

12 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 10. června 2014 v 17:14 | Reagovat

Moc nemám ráda ten styl přítomného času, ale dá se to snést :( :D
Docela by mě zajímalo, jak to bude pokračovat O.o V tm prvním originále jsem se dostala za useknutou nohu :D Bude to tady taky? :O :D(já vím, že mi to neřekneš :D)
Ale nemám žádné výtky :333 Seth se konečně objevil na začátku :D (stejně mám radši Stephena :D)

13 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 10. června 2014 v 17:23 | Reagovat

[12]: Řekla bych, ale rozhodně ne v komentářích, protože spoilery v komentářích si nemůžu odpustit :-D
Stephen se objeví taky na začátku, a ten přítomný čas - chápu. Ne každému to sedne,  já jsem se hodně dlouho rozhodovala v jakém čase to psát a nakonec jsem se uchýlila k tomuhle...

14 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 10. června 2014 v 18:06 | Reagovat

První verzi jsem nečetla, ale z této jsem nadšená! Jen tak dál!

15 Hermi Hermi | Web | 10. června 2014 v 19:46 | Reagovat

Proč mě musíš neustále překvapovat?! Když jsem četla původní JaM, myslela jsem, že už nic lepšího být nemůže. A zase jsem se v tobě spletla! I když jsem myslela, že je JaM to nejlepší, co jsem kdy četla, tak teď měním názor - přepsané JaM je nejlepší, co jsem kdy četla! Ten přítomný čas mě trochu zaskočil, ale jen tě ještě víc obdivuji. Já nikdy nepíšu v přítomném čase, protože už si za pět minut zase nepamatuju, že jsem začala v přítomnosti, takže by to skončilo nějak tak, že by polovina kapitoly byla v přítomnosti a polovina v minulosti XD. Jinak...u Setha přesně vím, kde je a myslím, že se tím dost vyjasňuje situace s jeho bývalou přítelkyní... ale u Clary si tak nějak nejsem jistá... no nic...uvidíme...:-D

16 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 11. června 2014 v 15:02 | Reagovat

Páni, super! Vážně jsem ráda, že jsi to sem dala. Četlo se mi to snadno a hladce a bylo to velice poutavé. Vážně bomba, takže se těším na dlaší kapitolku :D

17 Nessa Nessa | E-mail | Web | 11. června 2014 v 17:45 | Reagovat

Zlato, je to úžasný. :3 Moc dobře víš, jak jsem zanedbávala čtení první verze Já a Mistr, tak si tuhle přepsanou verzi rozhodně nenechám ujít. :) Je hned jasné, že je to jiné, a rozhodně lepší, protože je tu hned na začátku Seth. ♥ Strašně moc se těším na další kapču, doufám, že ji sem dáš brzo. :D

18 Naty Naty | 11. června 2014 v 17:47 | Reagovat

K tomuhle článku jsem došla náhodou. Já a Mistr jsem nečetla ,ani jsem o ní neslyšela. Tahle část na mě udělala dost no... morbidní dojem ,takový žánr jsem vlastně nikdy nečetla, ale kdykoliv jsem si řekla, že to číst nebudu (je to přece o vrahovi) stejně jsem se k tomu musela vrátit :D Nedokážu říct jestli je to lepší než kniha¨, ale je to moc chytlavě napsané! :D Jen tak dál ;)

19 Em Zet Em Zet | Web | 2. července 2014 v 10:28 | Reagovat

V jistém ohledu mi to připomnělo četbu Dexetera. :D Ale je to pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama