Deník jedné Černé příšerky (2.7./14)

2. července 2014 v 11:22 | Clara Black |  Něco jako deník

Čekám na odpověď z Linky Bezpečí, do pátka by měla přijít. Včera jsem se kvůli otcově ''Táhni do prdele!'' pohádaly, tak jako vždycky. Musí ho neustále bránit, vždycky byla a bude na jeho straně, i kdyby mě zbil, tak by byla na jeho straně. (Ne, že by mě někdy zbil, jenom mě jednou uhodil pěstí do břicha, když jsem byla menší a podle matčiných pokynů se ho snažila vzbudit). A v neděli mě poslal do prdele. Od té doby se mu vyhýbám, jenom včera jsem s ním musela prohodit jednu větu, když se objevil před mými dveřmi, jakmile zazvonila pošťačka. Ani jsem ho nepozdravila, vyhýbám se mu. Najíst se jdu jen tehdy, když zmizí z obýváku, nebo až když odjede v jednu hodinu do práce.
Dnes jenom čekám, až zmizí, abych si mohla vzít hloupý jogurt k snídaňoobědu, jenže se mu nikam evidentně nechce. Nechce ani na chviličku zmizet, abych se mohla najíst, nebo nedej bože - napít. Jsem hladová jako vlčák, ale nic s tím nenadělám. Musím si počkat.

Matce se stále nelíbí, že bych měla jet k Milenne. Prý jsou to cizí lidé, které nezná a má z toho špatný pocit. Já mám taky špatný pocit. Špatný pocit z ní a otce. Chci pryč, už musím vypadnout. A jít k Wolfie nemá smysl, stejně to dopadne tak, jako vždycky. Bude chtít, abych u nich přespala a nakonec budu celou noc zírat do stropu, zatím co si ona bude v klidu chrupkat. Ne, to opravdu ne. Spát budu jedině doma. Tady mám jistotu, že když neusnu, můžu se zabavit - a když usnu a budu mít noční můru, je tu se mnou Hope a její roztomilost mě uklidní. K Wolfie se mi stejně nechce. Klidně bych s ní vyrazila někam ven, ale sedět u ní doma se mi nechce. I když... mám u nich vlastně kocourka. Jejich kočka měla koťata, všechna rozdali, až na dvě téměř černá. Kočičku si chtěli nechat, ale zbyl jim kocourek - a máma mi ho nechtěla dovolit, protože by se naši kocouři prali - a tak Wolfie řekla, že ho můžu mít u nich. Jmenuje se Pepíno (nepojmenovala jsem ho já, ale jejich babička, nikdy bych kocourka nepojmenovala podobně, jako se jmenovala naše první andulka) a je sladký. Má veliká očička, spí u mě na klíně a vrní jako jeho máma. Měl mě rád už tehdy, kdy byl maličký a neuměl chodit - koukal na mě tak sladce, jako by doufal, že si ho vezmu domů. Nemůžu, ale můžu s ním trávit čas u Wolfie a dávat mu svou lásku. Páni... až bude velký, bude to kocour krasavec! Nejsem ten typ člověka, kterého kočka/kocour omrzí poté, co už není koťátkem. Naopak. Zbožňuji je.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | E-mail | Web | 2. července 2014 v 12:30 | Reagovat

Zkusíš sem někdy dát jeho fotku? :)
A doufám, že ti výlet k Milenne vyjde. ;)

2 Hermi Hermi | 2. července 2014 v 17:31 | Reagovat

To je fakt hrůza! Opakuji: není tvůj otec tak trochu magor? Chová se fakt strašně. A kocour? Fakt? To je dobře, ne? A ještě Hope. Tak na tom teď se zvířaty nejsi zase tak zle ne? A jinak se drž, neumírej hlady a přežij magorského otce. Ty to zvládneš.

3 Evushka Evushka | Web | 3. července 2014 v 19:47 | Reagovat

Aj ja milujem mačky :) sú strašne zlaté, neustále. Ale teraz som na tú moju naštvaná, zabila už tretieho vtáka a neviem ako ju mám prevychovať. :( Iné veci keď zabíja, tak okey, veď krtko nám len škodí, ale vtáka? Veď jej nič neurobil... sa z nej zbláznim.

No tvoj otec je tuším buď psychopat alebo ťa proste psychicky týra. To by si nemala hlásiť na linke bezpečia, ale na polícii.

4 Evushka Evushka | Web | 3. července 2014 v 23:26 | Reagovat

Tak neviem, z toho, čo tu píšeš mi to častokrát tak príde a že mama tomu len prihliada. Ako ja viem súdiť len z toho čo píšeš, bohužiaľ nevidím tvoju situáciu priamo. Prípadne spýtaj sa rodinných príslušníkov, napr. babky, čo si o tom myslí, ak to teda má možnosť vidieť. Ako často na teba kričí? A ber si do úvahy, čo mohlo u teba spustiť tie psychické problémy. Ty si bola na psychiatrii, ale on si ďalej pokračuje vo svojom štýle kričania a nadávania? Nezosmiešňuje ťa náhodou často? Alebo sa nespráva pohŕdavo? Musíš si to premyslieť, prípadne sa popýtaj na linke dôvery, čo si oni myslia o tej situácii. Napíš im, že máš podozrenie na to, že tvoj otec ťa psychicky týra. Ono vieš aké je to bežné toto v domácnostiach? Bežnejšie než fyzické týranie. Oveľa viac to bolí a zanecháva škvrny, ja sa čudujem, že psychiatri si nič nevšimli. Veď problémy u človeka nikdy nevzniknú len tak zo vzduchu, vždy to niečo spustí.

Uvidíš čo ti povedia na linke bezpečia, ale opýtaj sa ich na to. Kričanie, nadávky, manipulatívne správanie, ponižovanie, opovrhovanie, neustále zdôrazňovanie, v čom sú ostatní zlí a nešikovní... atď. Vieš ja som len sotva právnička, psychológia nie je môj odbor, len vravím, že mi to tak príde. Treba si to naštudovať, pozrieť na nete nejaké odkazy.

5 Evushka Evushka | Web | 3. července 2014 v 23:30 | Reagovat

Poposielam ti sem pár odkazov, dobre? Prečítaj si to a skús si to porovnať so svojou situáciou, či to sedí. Ja len z právneho hľadiska viem, že je to veľmi ignorované, stáva sa to zvyčajne ženám - manželkám a boja sa to nahlásiť, lebo sa toho agresora boja.

http://www.rodina.cz/clanek2660.htm

http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-smrt-ivety-bartosove/250439/psycholozka-marta-bouckova-psychicke-tyrani-je-zpocatku-prijemne.html

http://ona.idnes.cz/tyra-vas-partner-poradi-vam-socioterapeutka-zdena-prokopova-p58-/poradna.aspx?p=tyranezeny&t=709

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama