Deník jedné Černé příšerky (21.7./14)

21. července 2014 v 17:23 | Clara Black |  Něco jako deník

Chci se propadnout.
Ráno mě probudil šílený hrom, který mě vyděsil natolik, že jsem přimrzla k posteli. Bylo to tak hlasité, že jsem se začala klepat strachy, okamžitě zatáhla a připravila si sluchátka, i když mi bylo jasné, že pokud se k nám ta bouřka dostane, že to ta sluchátka nepřekřičí. Díky bohu nás to nakonec minulo.
Jakmile se vrátil táta z nákupu, okamžitě začal v kuchyni nadávat a mě se stáhlo srdce, jak mi tělem zase proudila nová vlna hrůzy. Hrozně jsem se bála, že zase nadává na mě a že rozrazí dveře a začne na mě křičet kvůli nějaké hlouposti, že mi zase bude nadávat jaká jsem kráva, píča, čůza a nezapomene mě poslat do prdele. Nakonec to neudělal. Vůbec jsem nevycházela, neviděla jsem ho. Když šel spát (měl po noční) přesunula jsem se do obýváku a jukla na svůj oběd. Vypadal celkem normálně, ale byl hnusný, nic jsem z něj nesnědla. Náhradní jídlo celkem ušlo, nakonec jsem i ochutnala jahodové cini minies, co mi Milenne poslala. Jistě, zapomněla jsem. Přišla mi pošta.

Včera jsem mámu poprosila, aby požádala babičku o jednu věc. Aby mi když tak vyzvedla balíček, který by mi možná měl přijít. Přeci jenom čekám recenzní výtisk z Noxi, z Databáze nějaké dvě knihy a balíček od Milenne, protože... si připadám jako větší zrůda než obvykle a bojím se setkání s lidmi. Mámě jsem řekla, že jde o vlasy, protože jí stejně jako babičce nemůžu říct pravdu. Vyhověla mi a požádala babičku. Babička mi balíčky vyzvedla, ale samozřejmě musela přidat poznámku ohledně těch vlasů. Nechci vědět, co si o mě teď lidi myslí. Nechci to vědět. Prostě zase nebudu chodit ven. Nikam chodit. Je mi kvůli ní tak trapně, a tak mizerně kvůli tomu, že si připadám ještě zrůdněji než obvykle... a chce se mi sakra brečet. Už dlouho mě nepřepadla deprese, ale tentokrát udeřila v plné síle. A nejraději bych si šla vykopat hrob na zahradě a nechat se tam pohřbít, abych už nemusela žít tenhle svůj mizerný život.
Chtěla jsem napsat tři recenze, ale nakonec sotva píšu tenhle hloupý deníkový zápis. Jsem tak naštvaná! Ale jen a jen na sebe. Konec konců, za všechno si stejně můžu sama. A vůbec, nikdy jsem se neměla narodit. Ten pocit už jsem měla hodněkrát před tím, ale teď je ještě silnější. Zrůdy nemají žít.

Zase propadám tomu stavu, kdy se místo pořezání chci naprosto vzdát jídla. Kdykoliv pomyslím na to, že mám hlad, chce se mi zvracet z myšlenky na jídlo. Zase nebudu pár dní jíst, nebo sním jenom něco tak maličkého, že to bude sotva stačit. A je mi jedno, jak se to na mě podepíše. Už takhle jsem jako ošklivá rozbitá porcelánová panenka. Křehká, bledá, ošklivá a ještě ke všemu rozbitá. A jen tak něco mě neslepí.
Nemůžu se dočkat až v neděli odjedu za Milenne. Konečně to budu most alespoň na týden hodit za hlavu, užít si svůj čas a být se svou sestřičkou. Možná budu konečně alespoň na chviličku šťastná, bez depresí a zlých myšlenek, zároveň daleko, daleko, daleko od domova.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hermi Hermi | Web | 21. července 2014 v 19:42 | Reagovat

To je mi všechno moc líto. Hlavně aby se z tebe nestala anorektička. Něco jíst musíš. Ale na druhou stranu tě chápu. Ale hrob si nekopej, kdyby to tak mělo fungovat, tak já nejen, že už bych ho měla dávno vykopanej, ale občas mi bylo tak, že bych se dneska vsadila, že bych tam byla pohřbená za živa. Hlavu vzhůru, alespoň, že pojedeš k Milenne. A když máš pocit, že za všechno můžeš ty, tak to nemůže být pravda. I kdybys za všechno, na co myslíš mohla opravdu jen ty, tak stejně nemůžeš za to, že ses narodila. To vyčítej jiným. Nebo víš co? Nikomu to nevyčítej, je dobře, že jsi tady, tak to alespoň výdrž pro všechny kolem sebe. ;)

2 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 22. července 2014 v 10:48 | Reagovat

Musí být hrozné, co prožíváš :(. Hlavu vzhůru. Jsem ráda, že pojedeš k Milenne... Doufám, že se Ti u ní zlepší nálada!
Rozhodně nejsi zrůda, zrůdy jsou jiné než ty. Zrůdy jsou lidé, kteří mají požitek jenom z toho ubližovat ostatním. A taková ty rozhodně nejsi! A není pravda, že ses neměla narodit...

3 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 22. července 2014 v 11:49 | Reagovat

Zlatíčko, ty NEJSI žádná zrůda. :-)
Přeju ti, ať se víkend u Milenne vydaří :)

4 Kessi Kessi | Web | 22. července 2014 v 19:09 | Reagovat

Je až smutné jak moc ti rozumím :/ zrovna včera jsem si řekla že ani nebudu jíst a dnes ráno se mi z jídla dělalo blbě. Včerejší noc jsem probrečela nad tím že jsem se neměla narodit a chci umřít a že za všechno můžu já. Chtěla jsem vytáhnout žiletku schovanou za krytem mobilu který byl tak nebezpečně blízko mě a ukončit to, ráno by mě našli ležet v posteli nasáklé krví a měla bych pokoj ale řekla jsem si že to nevzdám. nenchám ostatní tak lehko zvítězit a budu bojovat, to dělej i ty. :) A není to pravda, že za všechno můžeš, sice tomu taky občas nevěřím že za některé věci nemůžu ale jak já, ani ty za nic nemůžeš. A rozhodně nejsi žádná zrůda. Doufám že se ti uleví když na týden odjedeš a bude ti líp :)

5 Kate Kate | E-mail | Web | 23. července 2014 v 17:57 | Reagovat

Nejsi zrůda! Myslíš, že kdybys byla zrůda, měla bys tolik příznivců na blogu? :)
Hlavní je,že na chvíli vypdaneš. Občas to pomáhá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama