Deník jedné Černé příšerky (25.7./14)

29. července 2014 v 7:35 | Clara Black |  Něco jako deník

Zase přes noc straším na počítači. Nemůžu spát, prostě to nejde. Místo toho se snažím zahnat ty příšerné myšlenky a koukám na svou oblíbenou stránku Self-Harm and Depression, která mi moc pomáhá. A když už ne pomáhá, alespoň mě dokáže přimět se pousmát. Hlavně když se tam objeví nějaká zmíňka o sladké brambůrce, kterou mám tak ráda. Pomáhá mi stejně jako tvrdá sušenka a T-Rex co stele postel. Sice to nefunguje vždycky, ale účinek to má. Taky jsem tam narazila na tu nádhernou myšlenku o andělech, která mi nedá spát. A ne, opravdu na té stránce nikdo nikoho nenavádí k řezání, kdyby to tu nějakou zbloudilou dušičku napadlo. Spíš bych řekla, že je to zvláštní forma pomoci, když se to tak vezme...

Včera mi přišla Snídaně u Tiffanyho, Drakie: Bez dechu, Danteho holka a Chraň nás od zlého. Bez dechu už jsem stihla přečíst i zrecenzovat, je to naprostá katastrofa. Díky téhle přihlouplé tenoučké knížečce Sophie Jordan v mých očích klesla celkem dost hluboko (bez urážky). Na co se teď ale velice těším je Chraň nás od zlého. Už jsem měla nutkání hledat na internetu film, ale slíbila jsem si, že nejdřív přečtu knihu, až potom se můžu podívat na film - ale trailer vypadá zatraceně dobře. Jsem zvědavá jaká bude knížka.

V neděli jedu k Milenne. Měla bych být šťastná a radovat se, ale zase mě nadšení opustilo. Je noc, tím to bude. Každá noc je pro mě pekelně těžká, skoro jako by mě pokoušel osud. Vlastně mě pokouší každý den (jako včera, Ať tě ani nenapadne zvednout se z křesla a sáhnout na ten nůž na maso, Clar!) ale v noci je to vždycky nejhorší. Nemůžu spát, mám strach, ovládají mě zlé myšlenky a dost často se nedokážu ani natolik uklidnit, abych přestala brečet, jakmile mě ochromí vlna hrůzy z vlastního chování. Dnes mě slzy zřejmě nečekají, asi za to vděčím Milenne, Pošťákovi a Hope... A je to tak dobře. Alespoň pak během dne nebudu vypadat jako bych měla rýmu. A kdo ví? Třeba dnes usnu a nebude se mi zdát žádná příšerná noční můra, ve které by se odrážel můj strach z lidí nebo ze školy, a třeba se mi nebude zdát ani žádná klasická noční můra, kvůli kterým se někdy budím se slzami v očích a s vlastním výkřikem burácejícím v uších. Zrovna taková noční můra se mi zdála minule, když jsem k ránu usnula poté, co jsem si až do páté hodiny kreslila svůj oblíbený pohled ohroženého zvířete. Takové sny bych mohla klidně sepisovat jako povídky - a byly by to slušné horory. Problém je v tom, že mě děsí už jenom pomyšlení na to, že bych je měla sepsat. Proč? Protože moc dobře vím, že se mi noční můry vrací. Často se mi vrací noční můry, které mě děsily na základce, až se divím, jak jsem to mohla v těch letech ustát. Ale dnes by to tak být nemuselo. Nechci zase až do rána brečet, klepat se a mít strach zavřít oči. Jednoduše si vezmu hodinky k sobě a budu poslouchat ty tři různé druhy tikání, protože tikání je to jediné, co mě po hlasu Jonathana Davise uklidňuje. Ale chtělo by to víc hodin, více tikání. Časem to stačit nebude. A až se jedny z těch tří hodin zastaví, bude to jen horší a horší. Tikání. Hned si vzpomínám na Legendu. Je to moje oblíbená povídka, drobná posedlost sériovými vrahy, co byli kanibalové nikdy nezaškodí. Možná se k psaní té proklaté povídky brzy vrátím, stejně mám chuť zabít pár hrozných lidí, kteří mě pořádně naštvali. Sice jsem je nikdy neviděla, ale z vyprávění mi to stačí. Stačí si představit ten šroubovák v krku toho blbce a hned mi je líp. Ach jo. Jsem nechutná. Ale stejně se mi ta představa líbí. Sice to nemůže vrátit zpátky to, co bylo, ale je to alespoň částečná forma pomsty. Ale dost nechutností. Teď jdu se pokusím spát, bůh ví co mě zítra čeká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 29. července 2014 v 7:48 | Reagovat

chran nas od zleho by som si rada prečítala aj pozrela, ale asi by som nespala další mesiac čiže nope :D  upokojujúce tikanie? ja nestrpim ani jedny hodiny v izbe, to tikanie ma naopak desí.

2 Kate Kate | E-mail | Web | 31. července 2014 v 16:23 | Reagovat

Jěště že máš Pošťáka, Hope, a samozřejmě Milenne. :)
Danteho holku bych si chtěla přečíst. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama