Deník jedné Černé příšerky (27.7.-28.7./14)

30. července 2014 v 8:03 | Clara Black |  Něco jako deník

V pondělí jsem se vrátila domů. Cesta trvala několik hodin - a i přes to, že teta říkala, že v tom nebyl žádný problém, jsem byla ohledně našich rozhozená. Nejvíce mě ale bolel samotný odjezd - pohled na Milenne mě tak moc bolel, že jsem v té chvíli chtěla říct, ať jede se mnou, pokud chce - nehledě na to, co si o tom myslí rodiče. Vím jaká je to hloupost, ale byl to tak bolestivý pohled, za který jsem mohla já a můj strach, že mi to doslova rvalo srdce na dvě poloviny.

Když jsem ale v neděli vyjížděla, byla jsem plná nadšení. Nakonec mě zaplavila nervozita a neklid, když jsme se hledaly. Byly to nervy, ale nakonec jsme se našly. Byla jsem tak šťastná, že Milenne vidím, že jsem málem vypískla jako malá holka. Jakmile jsem se ale rozloučila s tetou, mámou a babičkou a nastoupila do auta k Milenne a její rodině, znovu mě popadla nervozita. Během cesty nakonec i nevolnost z nervozity, kterou podporovalo řízení dědečka Milenne - a i když jsem se snažila vypadat v pohodě, nebyla jsem. Měla jsem příšerný strach. V hlavě se mi rozezvonily varovné signály a uvnitř jsem křičela: Ne! Chci zpět! Domů, do bezpečí! Ale bylo pozdě. Cestu jsem přežila a první chvíle byly fajn, dokud jsme nešly ven, kde jsem se zhroutila a musela to oznámit mámě dřív, než mi zavolá (trvala na tom, že mi večer zavolá). Máma řekla, že uvidí co se s tím dá dělat a okamžitě volala mojí psychiatričce - která jí poradila. Milenne mi hrozně moc pomohla, skoro jsem si připadala jako v bavlnce - dala mi něco k jídlu (když jsem v takové situaci tak jím, nebo nejím vůbec), přes ramena mi dala deku a byla se mnou. Nemohla bych si přát lepší kamarádku... mám ji tak moc ráda. Doufám že bude brzy šťastná a nic ji nebude trápit.
Později jsme to ale musely říct také její mamce. Milenne jí to řekla a já byla u ní v pokoji, jenže potom si mě její mamka zavolala a já ztuhla. Vzala to celkem dobře - ale bylo vidět, že jí je to líto. Sice ne víc než mě a Milenne, ale bylo jí to líto. Když jsme později šly spát, usnula jsem hodně rychle - a ráno se vzbudila brzy. Milennina mamka šla k nám do pokoje a zkusila Milenne říct (šeptala, myslela si že spím) jestli by mě nezkusila přesvědčit na to, abych u nich zůstala ještě jeden den. Milenne jí poté vysvětlovala jak to je a ona šla do práce. Jak odešla, zvedla jsem se - a chvíli na to jsme vstávaly.

Zašly jsme na poštu, protože tam Milenne měla balíček z Buxu - a potom jsme natočily pár videí - včetně unboxingu. Také jsme udělaly nějaké společné fotky. A i když to bylo super, obě jsme věděly, co brzy přijde. Odjezd - který byl také nejtěžší. Tak moc bych si přála, abych se nebála...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | E-mail | Web | 30. července 2014 v 8:23 | Reagovat

Sestřičko, nemohla jsi z to ty! Jenom ... moc se mi po tobě stýská, hlavně, když teď vidím, že pokecy jsou nic v porovnání s tím, jak úžasné je s tebou být doopravdy. Ale i tak, přesto, že jsme opět daleko od sebe, jsem ráda za to, že jsi se mnou, srdíčko. Jsem si jistá, že svůj strach překonáš, ale ne nyní i když samozřejmě je tu možnost, že bys ještě mohla jednou přijet. Pokud budeš chtít a budeš vědět, do čeho jdeš. Také tě mám moc moc moc moc ráda, sis! Jsi úžasná kamarádka a co se týče tebe, nevím, co bych si bez tebe a tvých objetí počala. Nechci to vědět. Ale mimo jiné, potom mám pro tebe jednu (v uvozovkách?) dobrou zprávu, snad tě potěší - řeknu ti ji při pokecu. :)
A co se týče toho, abych byla šťastná a netrápila se - přesně takhle to bude, dokud budeme spolu. Jenom s tebou se cítím "vražedně" optimistická a neuvěřitelně šťastná. Takže věčnost s tebou, sestřičko, moc se na ni těším a vím, že ty také. :3 ♥

2 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 30. července 2014 v 18:44 | Reagovat

Je škoda, že vám to nevyšlo, ale ty za to nemůžeš! Já kdybych byla taky tak daleko od domova, tak bych byla nervózní.. Ale příště se to určitě povede! :)
Ještě, že tu Milenne máš :)

3 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 30. července 2014 v 19:26 | Reagovat

Ah, je mi líto, že se návštěva nevydařila :(. Věřím, že to ještě někdy zkusíte a už tě nebude sužovat ten hrozný strach... Věřím, žehto někdy překonáš! Chápu, že když jsi tak dlouhý čas trávila u sebe doma, tak tě tahle změna, jít daleko od domova, musela dost rozhodit...
Ale jsem ráda, že vyjma těch chvilek, kdy ti bylo špatně, sis užila a jak vidím, i Milenne :).

4 Kessi Kessi | Web | 30. července 2014 v 19:45 | Reagovat

Snad jste si to ale užily i přes některé problémy :) A pokud ne dostatečně tak to příště výjde! Já popravdě taky nejsem moc zvyklá být někde jinde než doma ale většinou jsem pak v pohodě jelikož strašně ráda vypadnu pryč :)

5 Kate Kate | E-mail | Web | 31. července 2014 v 16:45 | Reagovat

Ale je hlavní, že jste si alespoň tu chvilku spolu užily. ;)
A maminka Milenne se zdá milá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama