Deník jedné Černé příšerky (11.8./14)

11. srpna 2014 v 0:13 | Clara Black |  Něco jako deník

Věci se zřejmě mění. Včera za mnou přišla Wolfie - a já si řekla, že jí dám poslední, opravdu poslední šanci a šla se s ní ven projít. A co jsem se nedozvěděla. Opět se o mě povídá. Ale tentokrát nejen o mě samotné, ale dokonce i o mě a našem oblíbeném Pošťákovi. Nutno podotknout, že z toho co jsem slyšela ani o jednom z nás příliš hezky - ale těší mě, že o se o něm pořád říkají lepší věci, než o mě. Pokud tedy Wolfie nekecala. Velice mě také potěšilo, že si Wolfiina namyšlená kamarádka myslí, že jsem divná - a co víc, že mě její máma opravdu nenávidí. Cituji její slova: ''Už jí ve svým baráku nechci ani vidět, zkus si za ní jít a budeš mít doživotního zaracha!'' Wolfie za mnou přeci jenom šla. Ale to, co jsem se dozvěděla mi roztříštilo zbytky naděje na milion kousíčků. K tomu ještě fakt, že ani Nessina mamka si nepřeje, aby se se mnou Nessa bavila - a to, že se nás snaží i matka Milenne rozdělit a jsem jednoduše znovu naprosto zničená. S tím rozdílem, že už po včerejším odpoledni jednoduše nemám sílu to na sobě dát znát. Další hádka s matkou ohledně toho, jak se ke mě chová, jako bych byla naprosté nic skončila tak, že řekla: ''Nemám se ti za co omlouvat.'' a mými následnými slzami. Nepořezala jsem se. Nepomyslela jsem na to. Nespálila jsem se. Nestřihla. Nemlátila jsem se. Ale potom s Wolfiinou mámou a tím, že se o mě opět mluví jsem měla chuť se otočit, utéct domů a jednoduše umřít. Neudělala jsem to. Domluvila jsem se s Wolfie že pojedeme do města. Obě potřebujeme zajít na stejné místo - já potřebuji korálky na náramky a ona přívěsky na náramky přátelství. Koupíme co potřebujeme a pojedeme domů. S trochou štěstí nás její máma neuvidí a já nebudu muset mít další depresi. Snad to dobře dopadne. Potřebuju nějaký happyend. A to, co se o mě a našem oblíbeném Pošťákovi povídá je jako směska všeho možného - a pěkně mě to naštvalo. A ranilo. Nechápu proč se musejí zrovna fixovat na někoho koho neznají a nevědí, jak moc úžasný je - a to, že si znovu našli cestu jak mě drbat, drbat holku, co má pověst psychopatky... Bojím se zase chodit ven. Pokrok pro mě teď bude, když vyjdu na zahradu - a ty korálky si jedu koupit hlavně proto, abych už pak nikam nemusela. Nechci být venku, když tam jsou lidé, kteří jsou takoví. V takovém světě žít nechci.

Dopoledne jsem si objednala další knížku (druhý Dexter omnibus) a stihla si spálit ruku. S Wolfie jedu až zítra, dnes nikam nejedu. Na to je mi příliš zle. Ne fyzicky, ale psychicky - ale to jsem jí říct nemohla. Po včerejšku jsem zkrátka znovu zničená. A jako by se mi svět vysmíval - protože je dnes dokonale depresivní počasí. A jak se zdá, nebude pršet jen venku, ale i u mě v pokoji. Deprese klepe na dveře...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | E-mail | Web | 12. srpna 2014 v 9:58 | Reagovat

To mě mrzí. :( Nesnáším když lidi pomlouvají někoho, o kom pouze slyšeli, a nebo někoho neprávem - vražila bych za to.

2 Angela Angela | Web | 12. srpna 2014 v 20:44 | Reagovat

Moc mě to mrzí. Některý lidi jsou fakt hrozný a nemaj snad nic jinýho na práci, než vymýšlet takový lži a pomluvy.

3 Eliza Eliza | Web | 12. srpna 2014 v 22:34 | Reagovat

Pomluvy jsou naprosto debilních způsob hloupých lidí, jak si zlepšit svoje nudné životy, fakt. Ale jsi statečná. Doufám, že to dobře dopadne, že tu pro tebe bude happyend, moc bych ti ho přála a držím palce, ať to zvládáš. Snad ti alespoň objednaná knížka udělá radost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama