Deník jedné Černé příšerky (26.8./14)

26. srpna 2014 v 2:06 | Clara Black |  Něco jako deník




Včerejšek byl celkem fajn, pokud pominu dopoledne. Opět jsem kvůli svému strachu z lidí musela odložit návštěvu babičky a i když tvrdí, že se nezlobí, že jí to nevadí, jednoduše tomu nevěřím. Brzy přijde máma s tím, že si stěžovala jak ji to trápí nebo něco podobného. Obvykle to tak bývá.
Krom toho dopoledne to ale ušlo. Po pár hodin jsem se dokonce měla vážně dobře - a to když jsme s mámou byly v obýváku, dívaly se na Stmívání (chtěla to vidět, tak abych byla s ní, tak jsem se taky dívala) a já se snažila být co nejhodnější to jen šlo. Nepohádaly jsme se, bylo to v pohodě. A beru to za veliké plus. Máma měla narozeniny - takže to bylo vlastně dva v jednom, abych byla upřímná.

Odpoledne jsem se pokoušela udělat design pro Milenne - takový podzimní kabátek. Mám ho už hotový, teď s ním bude muset čarovat ona. A všechno bylo skutečně fajn, než došlo na večer. Opět jsem se přistila, jak se dvě hodiny pokouším usnout, ale místo toho se jen užírám událostmi z posledních dní a mám co dělat, abych se nerozbrečela zoufalstvím nad tím, že je další můj kamarád v prachu. Kolikátý už vlastně je? Sedmnáctý? Devatenáctý? Už od malička mě kamarádi opouštěli, často kvůli někomu lepšímu - a čím starší jsem, tím hůř to snáším. Řekla bych, že jsem s každým rokem křehčí. A už je to šest let. Šest hrozných let, co se tak celkově plácám v TĚCH problémech - a že bych se cítila líp, to říct nemůžu. Vlastně se nepoznávám. Ta porucha osobnosti ze mě udělala někoho - nebo něco - co je mi naprosto cizí. A mám strach, že se takhle brzy odcizím i ostatním. Většina mých současných přátel mě neznala ''zdravou'' - takže to mohou velice těžko posoudit, jaká jsem, ale i tak je budu moct otrávit a oni odejdou. Zatím odešli všichni, co jsem znala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rebecca Rebecca | Web | 26. srpna 2014 v 8:15 | Reagovat

Tak s těmi kamarády jsem to tak taky občas měla i mám...Mám kamarádku a ta se se mnou baví jen když nemá někoho lepšího.A když někoho lepšího má odstrčí mě a když nemá tak jde za mnou.Jinak super že sis to včera tak užila:)já stmívání neviděla už ani nepamatuju.Je to dost dlouho:).

2 Zoe Haak Zoe Haak | 26. srpna 2014 v 11:03 | Reagovat

Rebecca popsala přesně i mě.  Mám kámošku s kterou sedím ve škole.  Hned co přijde ale někdo oblíbenější-takže všichni, je fuč. A pak si stěžuje,  proč se s ní nebavím..
Věř,  věř že neobejdou. Všichni ne.  Vždy zbylé alespoň někdo, kdo ti byl opravdovým přítelem. Toho někoho si zapamatuj, protože ostatní odešli ale on zůstal.
Jinak stmívání ani moc nemusím. :-)

3 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 26. srpna 2014 v 16:02 | Reagovat

Nesnáším tyhle přelétavé kamarády. Tedy, "kamarády". Taky jsem se s jednou takovou bavila a ani nevím proč. Ona se pak hrozně změnila a z normální holky byla dilinka, která chce být jenom oblíbená. Tak jsem ji poslala do míst kam slunce nesvítí... ještě, že už jí nevídám. Musela bych ji proplesknout :D

4 Kai Kai | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 0:07 | Reagovat

Je zvláštní, jak se lidi soudí... Každopádně s předchozíma komentářema musím souhlasit - skvěle mě popisují - také jsem kamarádka na baterky...nebo spíš několik posledních dnů mám takovou náladu, jelikož jsem se pohádala s jednou ze svých kamarádek - pravda je, že "kamarádů" mám spousty, ale ona byla jednou z těch, na které se můžete spolehnout kdykoliv, ale to není ten důvod proč píši komentář (rozebírání slova přítel a přátelství by bylo na déle). Ale chtěla jsem se zeptat... Jak jsi poznala, že trpíš psych problémy?? Nechci být vlezlá, otravná, nerudná, když tak mě v klidu seřvi, smaž komentář a tak, jo ;) , ale chtěla jsem se prostě zeptat... pokud jsi to již někde psala, tak si to ráda přečtu, jen mě budeš muset odnavigovat kam, páč tvůj blog narozdíl od jiných (třeba mého) vážně plný a funkční :D

5 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 9:05 | Reagovat

[4]: Už na základce jsem byla párkrát u psychologa, před vánoci jsem se zhroutila, přestala jsem ze strachu chodit do školy a dostala jsem doporučení na hospitalizaci na psychiatrii, takže asi tak. Později mi moje psychiatrička diagnostikovala poruchu osobnosti a tak.

6 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 14:54 | Reagovat

Pár takových kamarádek taky mám/měla jsem.. Ale v poslední době na ně kašlu. Mám dvě super spolužačku a jednu super kamarádku, kterou znám už od narození akorát nebydlí ve stejném městě, což je škoda.. Claro, někdo vždycky zůstane.. ne všichni jsou tací "přelétaví";)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama