Deník jedné Černé příšerky (4.8./14)

4. srpna 2014 v 16:21 | Clara Black |  Něco jako deník
Zase bouřka. Tentokrát jsem ale bez mp4ky, což je… velice nepříjemné. Tak sedím u notebooku a spoléhám na jeho baterku, protože mi potom zbývá už jen mobil. Pro příště - každý večer kontrola baterky na mp4ce. Tuhle situaci už vážně nechci zažít.


Dopoledne bylo prosté, tak jako ostatní dopoledne v mém životě - matka rýpala, otec dělal, že neexistuju, což je stále mnohem lepší než kdyby na mě křičel, jaká jsem… ehm, nebudu sprostá. Krásné zpestření dneška byla pošta. Jednak poštu zbožňuju (a ze všeho nejvíc dopisy, i když to tak možná nevypadá) - ale taky se mi konečně vrátila světluška, takže už nebudu muset každou noc riskovat otcův hněv, protože už nebudu muset mít rozsvícenou lampičku. (Nyktofobie je skutečně na nic)

Také mi ale přišla taška, co jsem si tak přála - a s ní i KONEČNĚ Drakie 2, která mi tak dlouho chyběla. Jsem hrozná, co se týká knižních sérií, mám totiž v oblibě sehnat si první a poslední díl, prostředek mě nějak nebere, nebo se vždycky někam zatoulá. Také mi přišlo Asylum, na které jsem opravdu hodně zvědavá. Blesku rychle jsem ho prolétla a vypadá dobře - a ty obrázky se mi moc líbí, možná si z té knížky něco nakreslím, uvidíme.
Měla bych si zase začít psát pořádně deník. V posledních dnech jsem od toho nějak upustila, ani nevím proč. Nějak jsem si odvykla sednout si k počítači a prostě to sepsat - nebo ani nevím proč tomu tak je. Ale zřejmě bych také mohla zmínit, co se dalšího stalo v době, kdy jsem nic nepsala. Znovu přemýšlím nad tím, že dopíšu Nemu a Mistra, ale pravděpodobně Nemu ještě odložím - mám nějak náladu spíš vraždit, než se přehrabovat svými myšlenkami ohledně andělského bytí a počítání jizev, chtělo by to spíš krev a něco víc na psychiku, řekla bych. Krom toho se mi stýská po mém oblíbeném Krysáčkovi a fízlech, které tak neuvěřitelně zbožňuji (pokus o vtip, fízly z hloubi duše nenávidím).


A jelikož nemůžu zatajovat i svůj stav, zmíním i tohle - je to se mnou horší. Co jsem se vrátila od Milenne jsem nějaká... jiná. Nejsem ve své kůži, jsem neustále napjatá, nervózní a podrážděná. A mám zatraceně velký strach ze čtvrtka, kdy mám jet do Liberce za psychiatričkou. Nechci vědět, co do mě bude hustit kvůli tomu, jak to dopadlo u Milenne a co jí matka zase hezkého řekne. V lepším případě mi zvýší dávku prášků (které stejně k ničemu nejsou, když je neberu - zoloft je pro čajíčky, když už, tak chci něco silnějšího, ne tuhle slabotinu, co se mnou nehne ani, když si vezmu osm prášků najednou) anebo mi dá něco silnějšího, možná dokonce něco s efektem otupění, to by se mi líbilo. Být otupělá. To by bylo fajn. Tak jako tak si připadám jako zombie - nebo minimálně jako tělo bez duše, nebo taky bez životní energie, jako by mě vysál nějaký energický upír, nebo co. Co mě děsí ale ze všeho nejvíc je fakt, že by mě mohla zase chtít poslat zpět na psychiatrii. A pokud se tak rozhodne, tak bude mít pořádný problém. V takových chvílích, kdy si připadám ohrožená, protože mě někam chtějí zavřít, kde nebudu mít možnost utéct, kdy jsem lapená v místnosti, jsem jako zvíře. Křičím, dokud nepřijdu o hlas, škrábu, kopu, peru se… Copak to lidé nejsou schopní pochopit? Já nejsem sakra jako ostatní lidi. Pokud se mnou někdo má jednat, tak podle jistých zásad.
A, Nebrat možnost úniku
B, Nezmiňovat slovo otec a nepoužívat otázky typu: Jaký je váš vztah s otcem?
C, Nezmiňovat fakt, že ničím svou matku
D, Nezvyšovat hlas a nekřičet
+ Nemít rýpavé poznámky, nedívat se nepřátelsky, nemít tajnosti týkající se mé osoby.

Je to snad tak moc těžké pochopit? Pár prostých zásad, co vylučují případy hádek, neshod a jiných nepříjemných problémů. Bohužel to moje milá paní doktorka není schopná pochopit - a ani matka to není schopná pochopit. Ale dobrá, lhát můžu vždycky. Lhaní mi přeci jde. Minule jsem sice nelhala - jenom zatajovala - ale tentokrát budu muset lhát, pokud nechci zpět do blázince, kde by se ze mě skutečně stal blázen. Aneb zásada A… Bože. Už zase začínám žhnout vzteky. Díky Mistře za úžasného Jonathana Davise a jeho božský hlas, když tikání hodin nezabírá. Big thx to JDevil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cathy Cathy | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 11:45 | Reagovat

Tvůj blog byl přidán do nové tabulky obsahující knižní blogy a weby. Pokud máš nějaké otázky či reklamaci, tak se ozvy. Jakékoli změny prosím hlas.

2 theshadowsofdarkness theshadowsofdarkness | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 14:01 | Reagovat

To to vážně nechápe? <- psychiatrička. To vím i já, že prostě lidi jako ty máte určité zásady. A kdybych byla já psychiatrička a viděla, že prostě se ti nechce mluvit o tátovi, tak bych to nechala. A určitě bych neříkala že ničíš svoji matku.. Bože.. Ví vůbec jaká je u vás situace doma?

Doufám, že tě nikam nedají:)

3 Kate Kate | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 13:52 | Reagovat

Doufám, že ti sezení u psychiatričky dopadne dobře, taky bych se bt tebou prala. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama