Deník jedné Černé příšerky (6.8./14)

6. srpna 2014 v 15:25 | Clara Black |  Něco jako deník


Je zpět. Ta temná prázdnota ve mě, která by nic neměla dělat, ale užírá mě. Přidává mi jen bolest. A tak zase sedím v rohu pokoje, kam nejde světlo, zpívám ty nejdepresivnější písničky, jaké znám a nechávám to šero, aby mě objímalo. Netuším jestli je to deprese, nebo jenom záchvat smutku, ale stejně na tom nezáleží. Ne po noční můře, ne po mých vzpomínkách na ztracené přátele a ne poté, jak moc se cítím sama. Ta samota mě ničí. Nejraději bych sáhla na nůž, ale jsem tak slabá a unavená z toho všeho, že se nedokážu ani zvednout. Jediné na co se zmůžu je zadržovat slzy a pokoušet se z toho vyzpívat, když nic jiného nezabírá.

Jsi k ničemu, hrozná, zlá, ošklivá, nic neumíš, nic nedokážeš, otec tě nenávidí, matka už k tomu také nemá daleko, pokud už tě také nenávidí. Přátelé jsou jenom iluze, stejně jako tvoje včerejší radost. Ty nesmíš být šťastná, nesmíš se smát. A každý tvůj úsměv je stejně jen přetvářka. Jsi falešná, prostá lhářka, troška - nic víc. Jsi jenom nic. Jedno velké, prosté NIC. Ubohá lidská bytost, co by měla zemřít. Tak zemři. Zemři už. Nikdo tu o tebe stejně nestojí.

Tyhle myšlenky mě doprovází stejně jako ony depresivní písničky. A já to možná udělám, stejně se děším zítřka - a nevydržím už ani rok, jsem si tím jistá. K tomu je mi navíc zima, hrozná zima... jako bych už pomalu odcházela. Jakmile na mě matka pozná, že se něco děje, otráveně se ptá, co se mnou je. Zalžu, že nic. Nemusí se zajímat, když ji to stejně otravuje. Nemusela se ani obtěžovat ptát, když jí to tak vadí. Stejně vím, co si myslí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 14:37 | Reagovat

Na těch myšlenkách není ani zrnko pravdy. ;) Pokusím se ti vyvrátit nenávist tvého otce, protože to tě asi deptá nejvíc - víš, rodič svoje dítě nemůže nenávidět. Vždycky v něm zůstává láska, i když si to nemyslíš, a jednou toho, jak je na tebe hnusnej, bude litovat. ;)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 7. srpna 2014 v 19:25 | Reagovat

V žádným případě nejsi nic a v žádným případě "Nikdo tu o tebe stejně nestojí". Já o tebe stojím, Milča, pošťák, mamka a dokonce určitě i taťka. Jak píše Kate, rodiče mají povinnost své děti milovat a bude si to vyčítat to chování! A nezpívej si depresivní písničky, musíš naopak ty hezké, které ti připomenou ty hezké okamžiky!

3 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 8. srpna 2014 v 20:19 | Reagovat

Clari, ty jsi úžasná jedinečná bytost, takové myšlenky prosím neměj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama