Deník jedné Černé příšerky (17.9./14)

17. září 2014 v 13:44 | Clara Black |  Něco jako deník

Je zvláštní, kolik se toho o člověku dá zjistit jen skrz jeho psaný projev. A co víc, kolik toho prozradí deník. Stejně si ale přeju, abych to nikdy nezjistila. Dokazuje to nejen to, jak moc hloupá jsem byla, ale také jak moc zoufalá jsem. Ale na tom už stejně nezáleží...

Měla jsem jet na oční. Nejela jsem. V noci jsem byla do čtyř vzhůru, protože mi bylo zle (a i tak, potřebovala jsem, aby se mi nahrály věci na video s kreslením Čistého, protože mi jaksi nespolupracuje movie maker jsem požádala Milenne, jestli by mi to nesestříhala a neudělala ona, protože mě to skutečně nejde. Asi se mi ten program zbláznil, protože v něm nic nefunguje) a už včera večer mi bylo zle. Psycholožka říká, že je to stresem, a myslím, že by to i celkem dávalo smysl, ale moje matka o tom nechce ani slyšet. Až příští týden nastoupí do nemocnice, tak od ní bude pokoj - ale být přes týden sama s otcem je... no ano, sebevražda. Zvlášť potom, co dnes předvedl. A bude mě nutit jíst, budeme se hádat, on mi bude nadávat do nevím čeho a bude na mě křičet, i když za sebou už třísknu dveřmi. Takhle to prostě chodí.
Co mě ale trápí víc je, že se skutečně čím dál víc propadám. Pořád musím myslet na to, že bych neměla jíst, a když už jím, tak mám hrozné výčitky svědomí, že nebudu jen ošklivá, ale ještě navíc tlustá. Vždycky jsem měla svým způsobem nakročeno k nějaké poruše příjmu potravy, ale nikdy jsem k tomu nebyla tak blízko. Štěstí je, že si to uvědomuju, ale ani to mi nijak nepomáhá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 17. září 2014 v 19:33 | Reagovat

Problémy s movie makerem znám, taky se mnou dřív moc nespolupracoval... Moc mě mrzí, že ti není dobře, vím, že to často opakuji, ale myslím to upřímně. Snad to s otcem nějak přežiješ, držím palce... S tím jídlem, hlavně, že si to uvědomuješ, mohla bych říct, ať jíš a tak dále, ale chápu, že tvým pocitům to neporučí... Já se poslední dobou zase docela přecpávám, dokonce mi bylo od jednoho doktora naznačeno, že bych si již neměla dovolit ztloustnout. Stejně na to kašlu... A ošklivá nejsi, a tlustá už vůbec ne. :-)

2 Keisu Keisu | 17. září 2014 v 23:09 | Reagovat

Nejsi ošklivá a tlustá nebudeš ani za dlouho, i kdyby ses snažila. Co kdybys alespoň na ten týden otci vyšla vstříc, jedla a nehádali by jste se? a neříkej, že to nejde.. udělalo by to dobře tobě, jemu i tvojí mamce..

3 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 18. září 2014 v 12:56 | Reagovat

[2]: Já jím. Pokud nemám tu chvíli, kdy nejím vůbec. Problém je v tom, že když mě někdo nutí jíst, tak nejím vůbec. Prostě ztratím chuť k jídlu i hlad - a když mě otec nutí jíst, když hlad nemám, těžko mu to budu vysvětlovat a prosit ho, abych se mohla najíst o půl hodinky déle, protože jakmile si něco zamane, tak to tak musí být...
A bohužel je otec stejně vznětlivý jako já, takže  i když mu vyjdu vstříc nijak neovlivní to, jestli se budeme hádat :/

4 Hermi Hermi | Web | 18. září 2014 v 20:02 | Reagovat

Nezávidím ti. Jo, chápu, že když tě někdo nutí jíst, tak to prostě nejde. To mám taky. Když ale přijdu ve dvě odpoledne po vyučování na oběd (zatímco jsem od rána snědla jeden rohlík), jsem schopná sežrat půl jídelny. Nekecám. XD Ale hlavně se snaž jíst alespoň trochu. A dokud nemáš tak...sedmdesát kilo, tak tlustá FAKT nebudeš! Toho se bát nemusíš.

5 Kate Kate | E-mail | Web | 20. září 2014 v 17:23 | Reagovat

Hloupá rozhodně nejsi!
S taťkou ti nepomůžu, taky se s ním hodně často hádám, takže tak... :( Snad ten týden s ním nějak přežiješ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama