Deník jedné Černé příšerky (22.9./14)

22. září 2014 v 0:38 | Clara Black |  Něco jako deník

Okay guys, I think... I'm dead. Promiňte za ten anglický úvod, ale už jsem zvyklá si psát deník na deviantartu - a v angličtině, logicky (krom toho angličtinu miluju). Nevím proč, ale začíná se mi stýskat potom, jak jste se mi tu v houfech ozývali - a když jsem se v posledních dnech dívala na email a viděla vaše komentáře u deníku, měla jsem skoro na krajíčku, že to moje tlachání pořád někdo čte. Hrozně moc si toho vážím, ani nevíte jak moc. Je to jako cítit, že máte někoho při sobě a to je pro mě hrozně moc důležité.

Ale skutečně. Jsem zničená. Matka po mě odpoledne chtěla připravit karton a papíry, že je s otcem odvezou, ale nebyla žádná možnost, jak to nacpat do tašky, kterou mi na to dala a když jsem jí to řekla, tak mi řekla tohle: ''TAK PŘÍŠTĚ POUŽÍVEJ ŘEZÁK TAKY NA NĚCO JINÝHO.'' Myslím, že snad všem je jasné, co tím myslela. Dokonalá, krutě bolestivá narážka na mě a sebepoškozování. Myslím, že nemusím psát jak mizerně mi bylo a jak mi je. Matka je na mě v poslední době skutečně zlá, horší než obvykle, ale ani se neomluví. Je jí to jedno. Dnes ale mizí do nemocnice, bude týden pryč, kvůli operaci - a tak mám zdánlivý klid. Jsem totiž doma s otcem - a tak proto zdánlivý klid. Každopádně vím, že už matku nechci minimálně čtyři měsíce vidět, než si uvědomí, co mi vlastně provedla. Nejen včera, ale i před tím. Ona mě skutečně doslova ničí a je jí to opravdu jedno, kolikrát mě seřve za vlastní hloupost a nepřijde jí to absurdní. Taky jsem znovu psala na LB - a až mi dnes ráno odpoví (teď mám noc, když to píšu, půl jedné ráno) tak jim odepíšu s pár dodatky - včetně matčina odporného chování. Taky to řeknu psycholožce a zkusmo i psychiatričce, protože je to to faktor, který výrazně změnil můj psychický stav. Taky bych si tenhle měsíc měla požádat o silný prášky, jinak už se asi vážně zhroutím. A je zvláštní, že co píšu sem stejně nikdy nikomu neřeknu - možná řeknu část, ale nikdy ne to, co napíšu. Ať už se tvářím jakkoliv, vždycky budu ta uzavřená holka s knížkou pod lavicí a černýma očima schovanýma závojem vlasů.

Ale nechci mluvit jen o hnusných pocitech. Chci se s vámi podělit o něco naprosto kouzelného - Miluška, moje opeřené zlatíčko je na mě tak moc hodná! Asi mě skutečně má ráda, protože když je mi smutno, mám depresi, něco se stane nebo se cítím sama, jde ke mě v kleci co nejblíž, kouká na mě a tiše, tichounce a jemně mi zpívá, tak jako to dělává, když chce spinkat. A dělá to dokud mi není alespoň trošku líp a neuklidním se. Vím, že jsou zvířátka neuvěřitelní tvorečci - a řekla bych, že jsou za každých okolností vnímavější a citlivější než lidé, ale tohle mě skutečně dostalo. A když ji teď pozoruju, jak spinká a klesá jí hlavička, mám chuť ji pozorovat dokud sama neusnu. Je to moje zlatíčko, nevím co bych si bez ní počala. Bez jejího zpěvu by bylo v tom mém maličkém útočišti hrozně smutno - ale díky ní se tu skutečně cítím doma.

Teď už mi zbývá jen doufat, že mě nepřepadne hlubší noční deprese, protože bych potom zase už druhou noc nespala, ale jen se užírala v depresi a příšerných myšlenkách. No... nezbývá mi nic jiného, než doufat.

Když jsem vstala, málem to se mnou šlehlo. Celou dobu se mi příšerně motala hlava, nohy se mi klepaly a sotva jsem se na nich udržela. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem si uvědomila, co se se mnou vlastně děje - nízký tlak. Přestala jsem pít kafe, pořád skoro nepiju, takže se to na mě muselo logicky podepsat. A možná se k tomu přidalo ještě něco z psychična, tak proto je mi tak mizerně a nechce to přestat. Kašlu na to, že je odpoledne, prostě si lehnu. I tak je mi mizerně i psychicky...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 22. září 2014 v 11:37 | Reagovat

Jsem štstná, že máš Milušku, a mrzí mě to s tvou mámou...

2 Maya Maylu Maya Maylu | E-mail | Web | 22. září 2014 v 12:42 | Reagovat

Bohužel někteří si ledé ani neuvědomují, že mohou ubližiovat. Z části vím jak se cítíš. Mým rodičům není cizí moji maličkost ztrapňovat na veřejnosti a ospravedlňovat si, že to je jenom vtip.
Zvířátko je to jedno z mála věcí, které dokáže člověka udržet nad dnem. Já mám svého ušatého ňufíka co se mazlí když cítí, že jsem smutná.
Vypsat se je snažší než se někomu svěřit. Nemusíš se při tom dívak někomu do očí a vidět tam soucit, nebo nedej bože netečnost. Takhle do monitoru a do písmem se můžeš více otevřít. Není to nic divného. Proto se vlastně deníčky vedou.
Vím, že je to ohrané. Ale přeju ti aby se ti v co nejbližší době obrátil život aspoň o trošku k lepšímu.

3 Abigail Abigail | Web | 22. září 2014 v 15:31 | Reagovat

Lidé si vážně neuvedomují, jak ostatním koůlem sebe mohou ublížit nebo už ubližujé, mě třeba do depresivních myšlenek a breku dostala jen blbá věta, jsem ráda, že máš Milušku, je to podpora =) Zvířátka jsou ohromné. Mrzí mě to, jak se k tobě mamka zachovala je to nespravedlivé a podle, ale prostě si to lidé neuvědomují a nikdy asi nebudou....Jsem ráda, že mám své zvířátka....i když fůrt utíkají a prochází se po bytě.... jen doufám, že se to nějak zlepší, ať už v jakémkoli směru s tvou mámou a ostatními věcmi...

4 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 22. září 2014 v 15:51 | Reagovat

Já si spíš myslím, že tvá máma ti nechce ublížit. Mám pocit, že jí na tobě záleží, ale někdy to prostě nevydrží a řekne hnusnou věc, která tě zasáhne. Moje máma to občas dělá taky.
A ona asi neví, jak se úplně cítíš, po tom, co ti řekla, nebo to ani skoro netuší. Možná nechce sama sobě úplně přiznat, jak ti ubližuje, je na to příliš tvrdohlavá. Nevím, tvou mámu neznám, ale prostě mám pocit, že je to tak, jak jsem napsala nahoře. Jenže pocity samozřejmě mohou klamat...
Tím nechci tvoji matku nijak obhajovat - ano, udělala chyby, každý člověk ale dělá chyby. Byla k tobě opravdu ošklivá, když alespoň přibližně musí vědět v jakých problémech se potácíš, ale prostě myslím, že ti určitě neubližuje úmyslně...
Ještě že máš svého Milouše! Musí to fakt být úžasná andulka! :) Doufám, že se tvé problémy vylepší, opravdu moc bych ti to přála! :)

5 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 22. září 2014 v 15:55 | Reagovat

Já tvůj deník pravidelně čtu a musím říct, že mi je líto, že ti mamka ubližuje. Možná, že je jen unavená a má nervy z nemocnice, to já opravdu nevím. Ale to asi nikdo, do hlavy jí nevidíme. Jsem ráda, že Miluška pomáhá zvládat těžké chvíle. Není nad zvířecího kamaráda, znám to ;)

6 Eliz Eliz | Web | 22. září 2014 v 16:16 | Reagovat

Ahoj, nechci, aby to znělo nějak krutě, ale musíš si uvědomit, že ty svým rodičů vlastně taky ubližuješ. Určitě tě mají aspoň trochu rádi a musí je dost bolet, když ví, že se např. sebepoškozuješ. Pochopitelně to máš těžké, těžké, ale rodiče ti nechtějí ještě víc ubližovat. I když to mám taky občas těžké, stejně tě prostě úplně nechápu. Proč si to děláš ještě těžší?

7 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 22. září 2014 v 16:50 | Reagovat

[6]: Faktem je, že jsem s tím začala hlavně kvůli nim, takže i kdybych jim ''ubližovala'' tak si za to můžou sami. Kdyby se chovali normálně a alespoň si mě nevšímali, nic z toho by se nestalo. Věděli, že jsem psychicky jako porcelánová panenka, co je citlivá a když se do mě pořád pouštěli a mě bylo teprve dvanáct, co jsem měla dělat?
A nedělám si to těžší. Jenom bojuju.

8 Eliz Eliz | Web | 24. září 2014 v 18:37 | Reagovat

[7]: Nechci se do tebe obouvat. Vůbec ne. Pochopitelně, že jsou někteří lidé citlivější. Není to nic špatného. I moji rodiče mě občas deptají... Co občas, teď hodně často, protože já jsem ta černá ovce rodiny. I zbytek nestojí za nic... A tak to prostě ignoruju... je to nejlepší... Nevydržím to věčně a nějakou dobu jo.
A snažím se vidět jen ty pozitivní věci. Je smutné, když člověk nevychází se svými rodiči

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama