Myšlenkové pochody utopené v čaji (8.1.)

8. ledna 2015 v 15:29 | Clara Black |  Něco jako deník
Měla bych sakra mýt nádobí anebo dělat úklid svého maličkého útočiště, popřípadě vyměnit vodu Panu Bambusovi, ALE... Nechce se mi. Nemá smysl lhát o tom, že jsem vyčerpaná a podobně, protože u mě momentálně převládá hloupoučká lenost. Na dnešek jsem spala téměř neuvěřitelných čtrnáct hodin a únava mě už snad opouští, ale do ničeho se mi nechce. Abych to upřesnila - do ničeho v reálném životě se mi nechce. Co se firma, kde pracuje moje mamka přestěhovala do Hrádku (což je od nás celkem daleko) je na mě teď spousta věcí, o kterých bych nejradši ani neslyšela. Mám hlavu zaplněnou tunou depresivních myšlenek, jsem částečně ochromená strachem a neustále se blíží den, kdy budu muset jít na další sezení s paní psycholožkou, což mě jen děsí. Vymyslet způsob, jak zformulovat svoje myšlenky a obavy je totiž téměř nadlidský úkol i s pořádnou dávkou kofeinu v krvi. I když... teď víc piju čaj, než kafe... berme to jako pozitivum.

Život nemůže vypadat takhle. Ležet na gauči, v posteli nebo sedět na židli, sledovat Glee (popřípadě nějaký horor) a popíjet u toho čaj se snahou vypudit z hlavy špatné myšlenky a vzpomínky. Jedu ke dnu, o tom není pochyb, protože se historie opět opakuje. Ahoj! Vůbec mi nevadí, že ses řezala a že jsi celkem suicidální člověk s poruchou osobnosti a traumatem po návratu z psychiatrie, že máš za sebou několikanásobnou šikanu a spoustu dalších věcí, ber mě jako kámoše. Tohle schéma dobře vystihuje mojí situaci. Kdybych měla spočítat, kolik lidí mě takhle dostalo (jakože si získali mojí důvěru, já bych se pro ně rozkrájela, ale oni mě pak jen odkopli) tak bych potřebovala nejmíň šest rukou. A pak je tu máma. Nechci si ztěžovat, ale... co jsme se naposledy hádaly, opět ve mě vyvolala hysterický záchvat, následně se rozzuřila a několikrát mě udeřila. Jak se po mě ohnala naposledy, přestala svítit světla a já chytla další záchvat - tentokrát nyktofobický. A tak tady jsem, světe. Zničená, ale dostatečně motivovaná na to, abych si udržovala alespoň blogový život. Proč? Protože mě to jednoduše baví. Je to jediná věc, která mě naplňuje - a to ať už se děje cokoliv. Má to jen jeden háček. Realita.
Nechci si ztěžovat, ale tohle je můj blogový deník - píšu co mám na srdci. A momentálně mi na srdci leží ČESKÁ POŠTA. Hloupá, strašná a nespolehlivá Česká pošta, kterou začínám nenávidět, protože nic nedoručí včas - nebo tak, jak oficiálně oznamuje. Dnes podáte, zítra dodáme? Spíš dnes podáte, pár dní adresáta podusíme a tak za týden vám zásilku doručíme. Protože tak to funguje. Nebo mám smůlu? Nevím. Každopádně už snad po sedmé ohlašují doručení zásilky a zase se na to vykašlali. Doufám, že mají nějaký formulář pro stížnosti, protože bych pro ně jednu měla. Nejdřív si ale uvařím další hrnek černého čaje na zahřátí.

Čaj uvařený, vyslechla jsem si další šťavnatou hádku mezi otcem a babičkou (kterou jsem mimochodem neviděla od Vánoc, ačkoliv bydlíme v jednom domě, nemám potřebu se s ní stýkat) a začínám si uvědomovat, jak moc mizerně mi je. Asi se pořádně ponořím do práce na blogu, budu aktivní, činná - a konečně napíšu nějaký další článek, dopíšu nějakou recenzi a snad mi bude líp. Ačkoliv vím, že mi líp nebude. Pořád tu bude ten pocit očekávání, kdy mě zase odkopnou i ti poslední lidé, kteří se tváří jako kamarádi. Momentálně jsou čtyři. Dva z nich bych ze svého života nejradši vymazala, ačkoliv nemůžu, protože to okolnosti nedovolují... ti zbylí dva časem odejdou. O jednom z nich jsem přesvědčená, že bude pryč dřív, než stihnu říct ahoj, protože nejsem ani cool, ani nic dobrého, neexistuje jediný racionální důvod, proč by se mnou měl dotyčný člověk mluvit. Maximálně tak soucit - ale ten zmizí stejně rychle, jako sníh kolem našeho domu.

Momentálně mě ale tíží jiná věc. Včerejší útok ve Francii. Když jsem na to narazila, tak mě až mrazilo v zádech. Co je tohle sakra za svět? Veřejný popravy, útoky na nevinný lidi a já nevím co ještě? Asi jsme skutečně zkažená rasa, nebo já nevím... Nedokážu to pochopit. Muselo to mít nějaký důvod, pro normální lidi (civilisty) to možná je důvod nepochopitelný, ale důvod to muselo mít. Anebo to je ještě horší. Asi mě ukamenujete, ale já to prostě nedokážu pochopit. Mrzí mě to, bolí a děsí - a už vůbec si neumím představit, jaké to musí být pro ty, co to viděli, natož pro rodiny obětí. Chce to MÍR.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 8. ledna 2015 v 18:34 | Reagovat

Ten pocit lenosti znám, i když já jsem učiněný bordelář, takže nezájem o nepořádek je u mě asi normální. Hlavně se drž! Česká pošta je tak trošku nedochvilná, máš pravdu. Myslím, že jsme tak trochu kažená rasa. Mrzí mě to, že to tak je, vážně by to chtělo mír.
Takže hlavně se drž. Nebudu říkat, abys myslela optimisticky nebo tak...Prostě se drž... Lidé jsou kolikrát hrozně nevděčná stvoření a hlavě někdy i povrchní...

2 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 8. ledna 2015 v 18:34 | Reagovat

Jo, mě útok ve Francii taky ochromil.
Přece za karikatury a vyjádření vlastního názoru NEBUDEME ŘEZAT HLAVY A STŘÍLET.
Blbé je, že mě tak strašně děsí, rozčiluje a štve IS, že už nemám sílu vstřebávat jakákoli další zvěrstva.

Já, abych pravdu řekla, jsem na Českou poštu zvyklá :-D Nikdy nepočítám s tím, že budu mít balíček hned druhý den :-D Ale je taky pravda, že se mi ještě nestalo, že by se moc zatoulal...

Jinak tu lenost chápu, mně se teď taky NIC nechce.

3 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 14:11 | Reagovat

Ten útok ve Francii - nechápu to, asi nikdo nechápe proč to dělaj a tak..ale ještě nechápu jednu věc. My máme bejt tolerantní k jinejm náboženstvím (nejsem věřící), k islámu, zvlášť Francouzi, když je Francie prostě katolická, ale oni nás můžou zabíjet a dělat veřejný popravy?! Co to proboha je? (místo toho proboha si tam doplň hodně sprostý slova, sedí to tam).
Každej máme svý problémy, ale tohle? Proč proboha?!(zase jsme u toho proboha)
Podle mě se stejně zničíme navzájem.
Co se týče tvýho, jak to nazvat aby to neznělo divně, ..stavu(? neber to nějak zle, jen se občas prostě neumím vyjadřovat), pamatuj si, že ode dna se nejlíp odráží. Hysterický záchvaty znám, v poslední době jsem měla 2 po dlouhý době a není to nic pěkného, nejhorší je, že na to jentak něco nepomůže.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama