Knižní chvilky #6

26. května 2015 v 0:00 | Azzie |  Knižní chvilky
Naposledy jsem Knižní chvilky psala před rokem, což je příšerně dlouhá doba - ale v mobilu už jsem měla nafocené nějaké fotky hned ze dvou dní, takže jsem se jednoduše po roce (opravdu, stejně tak jako u TpM) dostala k tomu, abych se ke Knižním chvilkám vrátila. Focení do tohohle projektu mě vážně baví, takže budu teď určitě přidávat častěji než jednou za rok, to můžu naprosto jistě slíbit :-D Zároveň jsem ale v galerii objevila ještě nějaké fotky, co jsem nafotila, ale už nepoužila - takže je jednoduše dám dohromady s těmi, co mám teď nové.


Jako první tu mám starší fotky s knihou Pokání od Iana McEwana - a mými božskými hodinkami, které se už bohužel zastavily a nefungují, což pro mě znamenalo velikou ránu, protože jsem nejen velikou milovnicí knih, ale také hodin a hodinek. Tikání je pro mě jako rajská hudba.

Když jsem takhle Pokání fotila (a taky četla, samozřejmě), tak bylo léto. Pořádné vedro, sluníčko pálilo tak moc, že jsem venku číst nevydržela déle než slabou hodinu - a to ještě na naší zahradní houpačce, zastíněná takovou plachtičkou, co u ní je, nebo jak se jí říká. (Skutečně netuším jak ten objekt popsat, pomůžete někdo?)


Pokání mě nadchlo svým námětem, myšlenkou i hloubkou. Na druhou stranu musím uznat, že když jsem jej četla, poněkud jsem zápasila se stylem psaní. V té době jsem byla tak trošku orientovaná na mnohem lehčí knihy, takže mi tahle těžší četba dala svým způsobem zabrat. V nejbližší době bych si ráda dala re-reading, ale než se dostanu k rozečtení nějaké další knihy, tak si ještě pořádně počkám - zvlášť když mi včera přišly další dva přírůstky. Ale ne, že bych si chtěla stěžovat, to opravdu ne! Miluju nové knihy :-)


Z novějších fotek tu mám Dívku s devíti parukami, kterou jsem si vzala s sebou na rehabilitace. Na ty jsem ještě měla dvakrát jet, ale dvě rehabilitace už mě nevytrhnou. (Říká Azzie a o týden později ji pekelně bolí ruka, se kterou na ty rehabky měla jezdit. #FuckTheLogic) Ranní vstávání a obletování lékařů sice není nic pro mě, ale naší městskou polikliniku mám vážně ráda. Důvod? Tajemný automat na kafe a pohodlná lavička, na které člověk může v klidu číst - díky automatu navíc ještě v zákrytu. A tak jsem jednoduše nepohrdla tou možností si zkrátit dlouhou chvíli při čekání na babičku: koupila jsem si horkou čokoládu a vytáhla si knihu. Jak jinak.

Tahle knížka mě zaujala až na druhý pohled, konkrétně díky vypravování kamarádky. Cítím se fakt trapně, že jsem si jí sama hned nevšimla, ale jednoduše se to stává - a stejně jsem se k ní dostala, takže to v důsledku přeci jen nevadí. Co mi vadí trošku víc je moje nedočkavost. Musela jsem se hned nutně podívat nejdřív na film (filmová adaptace se jmenuje Devět paruk) a až potom číst knížku. To mě trošku mrzí, ale vlastně jsem ani s jedním neměla problém. Kniha je skvělá, film povedený. Jen škoda že jsem se musela připravit o část toho skvělého zážitku z čtení.

Popíjení horké čokolády, nakonec i snídaně na cestu - a pěkná větvička květoucího čehosi. Babička se samozřejmě musela zdržet, takže když už jsem došla do poloviny knihy, objevil se nečekaně otec - čímž mě samozřejmě od čtení vyrušil - a krátce na to jsme se skoro jako uspořádaná rodinka hrnuli do auta, kdy už jsem si v hlavě urovnávala myšlenky a teorie ohledně čtení. Ach. Ta knížka mě jednoduše dostala.






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 26. května 2015 v 7:34 | Reagovat

Sú to pekné a vydarené fotky, osobne mi najviac učarovala tá prvá :-) Inak krásne hodinky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama