Léto přichází (4.6.)

15. června 2015 v 0:00 | Azzie |  Něco jako deník
Vlastně už léto nepřichází, ono už prakticky přišlo. Ať už jsem se to snažila jakkoliv popírat, otevřené dveře do kuchyně a třicet stupňů na každém z našich dvaceti teploměrů (táta miluje teploměry, MILUJE.) se jednoduše nedá vyvrátit ani mým zatvrzelým popíráním. A tak je tady, a já umírám vedrem. A pak zimou, zřejmě jsem divná. Nebo... to je mým pokojem. Tady je zima celoročně, asi.



Je mi pěkně mizerně. V noci už sice můžu spát - alespoň poslední dvě noci proběhly celkem fajn, ale jsem úplně zdrchaná. A nejen fyzicky, což je naprost šílený, ale hlavně psychicky. Chytla mě velká blogovací nálada, ale jak na mě leze převážně psychická únava, nechce se mi ani otevřít pitomou knížku - a tak sním o vodě, o spoustách vody a o tom, že jednoho dne, MOŽNÁ, si ještě někdy zaplavu. Vždycky jsem měla plavání ráda, ale jsem příliš omezená. Bohužel. Tse.

Miloušek už se brzy začne koupat v koupátku - zatím se do něj chodil jen napít, sem tam se rozhodl že by bylo oka tam taky spadnout a zanadávat si tam, jinak tam chodí jen cákat vodu na stěny (inteligence?) a zpívat si tam, protože je tam dobrá ptačí akustika. Jinak mi na koupání zvysoka kašle, třebaže v PÍTKU SE SAMOZŘEJMĚ KOUPAL. Neptejte se mě jak, nějak se mu to podařilo. A to je to pítko jen o něco větší než jeho HLAVIČKA. Miloušek je prostě borec. Teď už to bude asi rok, co toho cukrouška máme... asi. Na to, abych neztrácela pojem o čase mám budík (každý den přehazovat na další den, abych neblbla) a blog, samozřejmě. I tak si ale nemůžu vzpomenout jestli je to rok, co nám zabral celý dům anebo dva roky. Každopádně si to pamatuju moc dobře, jak jsem si ho vezla domů. Chudáček byl úplně vyděšený a bylo mu horko, musel mít strašnou žízeň. Radek (přítel mojí tety, můj skoro-strýček, je moc fajn) na něj pořád pokukoval a já se snažila Milouška nějak uklidnit, což se mi moc nedařilo. Bylo hrozné vedro a my se ještě snažili v autě - a mamka MUSELA ještě jet pro něco do Lidlu, takže měl ten chudáček žízeň. Doma už mu ale pak bylo dobře. Ze začátku mu bylo smutno, ale potom... se z nás stali normální BFF. Já jsem jeho matička a on můj nejlepší kámoš. Láska na věky. ♥

Vůbec se mi ale nelíbí fakt, že se mi zase někdo montuje do života a soukromí. Mám si prý zapisovat práci, kterou jsem doma udělala - a pak to ukazovat poradkyni. WTF? Skutečně si máma myslí, že to nedokážu prohlídnout? Samozřejmě, že dokážu. V dedukci jsem dost dobrá na to, abych poznala když někdo lže, zatajuje anebo na mě šije boudu. V tomhle případě je to převážně bouda. Ty dvě chtějí zjistit kolik hodin a jakou práci bych zvládla, aby mě pak mohly nutit do situací jako je pitomá práce se spoustou lidí, bez možnosti odejít... a to je v obrovským rozporu s mým stavem a strachem z lidí. Psaní deníku je prakticky veliká terapie - když vím, že je to věřejné, je to samo o sobě trošku stupidní, když to beru jako jistou terapii, ale je to tak. Když si to někdo přečte, je to jako by mi nakouknul do hlavy a na to si musím zvyknout. Takže si pokorně zvykám.

Včera mi přišly dva balíčky. Skvělé, sladké... bohaté. Byly v nich knihy Pan Mercedes a ještě recenzák od Omegy, takže mám zase o něco víc co číst. Mercedese jsem začala číst ještě to odpoledne, ale večer jsem se pustila do re-readingu Temných koutů. Můj aktuální čtenářský problém? U ničeho nevydržím. Hrůza.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 19. června 2015 v 23:12 | Reagovat

Jooo, léto. Nemám ho ráda. Teda, prázdniny jo, ale zbytek teda fakt ne. Vedro, člověk by se musel stáhnout i z kůže.
Jinak, Milouš je šikulaa :D Ale to tak s těmi zvířaty bývá, mají tendenci nedělat nic tak, jak by člověk řekl xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama