Pavoučí mise a velký vděk (26.7.)

26. července 2015 v 12:49 | Azzie |  Něco jako deník


Mission spi-possible.

Potom, co jsem se otevřeně přiznala ve svém ''coming-outu'' jsem krátce na to propadla dost hluboké depresi a strachu. Po všech těch letech šikany a posměchu mě znovu dostihl pocit, že mě lidi budou ještě víc nesnášet - ale nic takového se nestalo. Chtěla bych vám moc poděkovat za všechny komentáře a to, jak moc milí jste. Hrozně moc to pro mě znamená - a neskutečně si toho vážím, opravdu. Nebylo vůbec lehký s tím takhle jít ven, ale nelituju toho. Moc vám děkuju.

V blogové krizi jsem stále, ale mezitím jsem se alespoň pustila do nového designu - začala jsem na něj dělat už dřív, ale v záchvatu frustrace jsem ho jen zálohovala a nikdy nedokončila. Teď na něm každý den něco dodělávám, a kdo ví - možná ho časem i nastavím, zatím je na to ale moc brzy. Minulý čtvrtek jsem navíc byla na úřadu práce kvůli konzultaci, kam jsem (moment napětí) JELA ÚPLNĚ SAMA. S mým strachem z lidí to bylo hotové peklo na zemi, ale později se ukázalo, že to byl spíš zvláštní výlet a ukázka toho, čeho všeho jsem pod neskutečným tlakem schopná - nebýt totiž toho, že mě víc děsila představa toho, co by matka udělala, kdybych tam nejela (den před tím zuřila, že jsem nejela na konzultaci k psycholožce a nebylo to poprvé, co mě k smrti vyděsila svým vztekem a vyhrožováním - nikdy mě jako malou nebila, ale cca před rokem se jednou neskutečně rozzlobila a... k smrti vyděšená jsem se před ní schovala pod křeslo, potom jednou večer utekla do lesa - i přes nyktofobii - a tentokrát to bylo stejné. Svému strachu jsem čelila kvůli jinému strachu). Ale zvládla jsem to. Měla jsem hodinu času před i po konzultaci - a tak jsem si četla. Trošku jsem si svoje napětí vykompenzovala jídlem - milovaným langošem - a potom zamířila do poradny za paní psycholožkou, abych se nejen omluvila za svojí včerejší nepřítomnost, ale taky si domluvila nový termín. Na moment jsem si připadala jako ta samá holka, co dřív na základce. Zářivý příklad všeho-schopnosti, zodpovědnosti a iniciativy. Sotva jsem se ale vrátila domů, znovu jsem se klepala strachy. A mámě jsem přiznala svůj strach - strach z ní.

Co bylo ale mnohem zábavnější je moje aktuální historka. V klidu jsem tuším předevčírem popíjela cider (miluju cider) a něco kuchtila na počítači, když... se přede mě ze stropu (a to doopravdy beze srandy) snesl ošklivý, velký, bílý pavouk. Normálně s pavouky vyloženě problém nemám, ačkoliv je nechovám zrovna v lásce, ale tenhle mi nahnal pěknou husí kůži. Zrovna jsme s Milenne skypovaly a jak si všimla mého výrazu na webce, asi se musela dobře bavit. Zírala jsem na to bílé a odporné (promiňte, jestli máte pavouky rádi) stvořeníčko a naprosto ochromená znechucením a strachem netušila, co s tím k sakru dělat. Nakonec jsem ho rychle sebrala do kapesníku a vyhodila do koše - samozřejmě potom koš zacpala vším možným a vyhodila, ale nebyla jsem schopná ho nějak... zamáčknout. Tak traumatizující setkání s pavoukem jsem ale ještě nezažila. Brrr.
Zároveň se teď řeší to, jestli by k nám nemohla Milenne přijet - tak jen doufám, že to vyjde a bude moct. Bylo by opravdu super, kdyby to vyšlo - navíc stejně nemám nic lepšího na práci, než ji uhánět na skypu, takže takhle bych ji mohla uhánět doopravdy a bez skypu. Moc mi chybí, třebaže spolu trávíme veškerý čas na skypu nebo facebooku. Ale takové už jsou bohužel vztahy, když vaše drahá polovička bydlí hooodně daleko. Ach.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama