Hříšné město 3. kapitola

6. února 2016 v 0:00 | Clara Black (Azzie) |  Hříšné město


Nicholas

Frustrovaně zaúpím, zatímco mi Melissa zručně upravuje kravatu. Člověk by předpokládal, že když už se pracně namáhá zdrhnout z domu, vykašlat se na nechutnou částku na rodinném kontě a radši začne bydlet v miniaturním bytečku, že s ním život zamete spíš mrdnutím hlavy o chodník - ale to by bylo zřejmě moc snadný.
"Nešij sebou pořád," napomene mě sestra a nespokojeně mlaskne, zatímco já stojím jako k zemi přikovaný, než konečně skončí s úpravami kravaty a plácne mě po zádech, až ve se mírně zakymácím. "Pochlap se, Nicku. Děláš jako by se ti někdo chystal upsat duši ďáblu," popíchne mě a sama si uhladí elegantní šaty, které jí sahají kousek nad kolena. Černá jí sluší - ale říct jí to by byla ta naprosto poslední věc, co bych chtěl v podobný situaci udělat. Už takhle stačí, že mě musela dotáhnout na hloupou rodinnou večeři, třebaže se podobným záležitostem celkem úspěšně vyhýbám. Zjevně si tím peklem ale nechtěla projít sama, takže si vzpomněla na svého ubohého bratříčka Nicholase. Vždycky ji bavilo tahat mě bahnem.


"Melisso!" Matčin hlas mi nažene pořádné mrazení v zádech, sotva se objeví v hale. Otec ji klidně následuje, zatímco líně pokuřuje doutník - nevypadá zrovna nadšeně, to jsme dva. "Takže si ho našla a přivedla, díky," dodá matka nadšeně a políbí Melissu na tvář, než ke mě rozpřáhne ruce v očekávání objetí. Trochu neochotně k ní popojdu a obejmu ji, přičemž se od ní také nechám políbit na tvář. Děsím se toho, co ode mě budou chtít dnes. Krom toho, že by byli rádi... abych se k nim vrátil. Vrátil se domů a nechal si diktovat celý svůj hloupý život.


Alessa

"Dnes vypadáš vskutku nádherně, Andílku." Marně se snažím ignorovat veškeré štěbetání v šatně i komplimenty, které mi Rayne skládá. Nedokážu se na sebe ani podívat do zrcadla, abych zjistila, co se mnou vlastně dnes provádí - obvykle se o sebe starám sama, nepotřebuju mít dokonalý vlasy, ani perfektní make-up... ale tentokrát na tom bordel-papá trval. Směšnej chlap, nenávidím ho.
"Vypadáš nějak zachmuřeně," prohodí Rayne jen tak jakoby mimochodem, zatímco mi rozčesává prameny rudých vlasů, aby z nich utvořil další ze svých mistrovských děl.
"Ne," odpovím jenom, ale vzápětí si stejně hluboce povzdychnu. Tehdy odloží hřeben a otočí mě na židli čelem k sobě, aby mi mohl pohlédnout do očí.
"Holka zlatá," pronese teatrálně. "Já to chápu, fakt. Ale nemůžeš se kvůli tomu užírat celej svůj život. Podívej se na sebe.'' Neochotně odtrhnu oči od jeho tváře a pootočím hlavu směrem k zrcadlu, načež pohledem spočinu na svojí vlastní tváři. Jsem stále stejně bledá, nebýt výrazných řas a orámování tváře rudými vlasy, bych byla naprosto nevýrazná. Rty mám stále jemně narůžovělé, ale ani to mi nevydrží. Než tu v šatně skončím, udělají ze mě zase profesionální děvku na pohled. Jen čekám, kdy mi přidají i podvazky a nějaký sexy prádýlko, aby to bylo ještě přesvědčivější. A že oni to moc rádi jednou udělají, tím jsem si jistá.


Přípravy jsou neskutečně zdlouhavé. Když už ale Rayne usoudí, že vypadám dostatečně dobře, nechá mě být - takže si alespoň oblečení můžu vybrat sama. Tím se snadno vyhnu nepříjemnostem v podobě oblečků pro děvky, co tu spousta dívek nosí. Některým se to líbí, jiným ne. Já se rozhodně přikláním k těm, co proti tomu odporují - nejsem jejich děvka, ale poutač. Musím sice vypadat dobře a přitažlivě, ne ale nutně jako coura. Díky tomu se taky necítím až tolik mizerně, jejich velkorysá možnost chovat se alespoň trošku jak bych od sebe očekávala je konec konců mojí téměř spásou. Ačkoliv vím, že jsem asi stejně zkažená, jako polovina lidí v téhle budově. I v tomhle zpropadeném městě.
S potlačenou frustrací v srdci sáhnu po kratších černých šatech, které si opatrně obleču, aniž bych si zničila vlasy. Rayne by mi v tomhle ohledu asi nepoděkoval - dal si tolik práce s tím, abych vypadala "dobře", že nemám to srdce, abych jeho práci a snahy ničila oblékáním šatů. Zručně si zapnu zip na zádech a s hlubokým nádechem si nasadím černý klobouk, než se na sebe naposledy podívám do zrcadla. To teď jsem. Ztělesnění kousku ráje v pekle.


Když vystoupím společně s ostatními dívkami na pódium v Klubu, cítím se silně nesvá. Na ramenou mám tíhu očekávání i pohledů všech těch lidí, co sedí u menších stolků a boxů přede mnou - každý z nich něco očekává. Někteří mě svlékají očima, jiní jen tiše vyčkávají, co se tentokrát bude dít. Zhluboka se nadechnu, abych si dodala kuráž. Je to stejné jako vždycky - teď nebo nikdy. Žij, anebo zemři.





Nicholas


Večeře je příšerná, všechno je příšerný. Ani jsem se nenamáhal vysvětlovat, že se k nim rozhodně nehodlám vracet, natož se nastěhovat zpátky. Jak jsem ale vypozoroval, Melissa už s nimi také nebydlí - musí to pro ni být skutečně osvěžující změna, nebyl jsem jediným obětním beránkem v domě. Jakkoliv se mi nelíbí to přiznávat, i ji si občas pěkně podali. Ačkoliv nic z toho nemysleli tak zle, jako v mém případě. Ona je konec konců dokonalá, skvěle se do téhle rodiny hodí. Klidně by jí mohla i sama šéfovat, ale na to by musela sesadit stávající šéfy.

"A co vlastně děláš, Nicholasi?" Matčina otázka zní asi tak nevinně, že se téměř zadusím vínem. K čertu, postěžuju si v duchu, zatímco do mě Melissa šťouchne loktem, abych něco řekl dřív, než se téma stočí zase někam jinam.
"Já... jsem, no... ehm, taxikář. Dělám s taxíkem, vozím lidi a tak. Znáte to." A je to venku. Sotva se odvážím zvednout pohled od stolu a pohlédnout na matku s otcem, ucítím tu silnou vlnu negativity a zklamání. Takhle jsme si tvůj život nepředstavovali, Nicku. Zasloužíš si něco lepšího... rozezní se mi v hlavě jejich hlasy. Slýchal jsem to už tolikrát, že mě to často v noci mučí ve spánku. Podobné noční můry se mi hodně vracejí, stejně jako ty s tématikou návratu domů. Nechci s nimi mít nic společného, radši budu žít jako naprosto obyčejnej chlap v malým bytečku, co jezdí taxíkem. Ne, ne. Díky rodino, ale nemám zájem. Nikdy.
"Ty si děláš srandu, že jo?" odvětí sestra a klidně nám oběma dolije další sklenici vína, zatímco na nás oba rodiče stále poněkud šokovaně zírají. Nevypadají zrovna dvakrát spokojeně, což mě nepřekvapuje. Který nechutný boháč by snil o tom, že z jeho jediného syna bude taxikář a celou svojí rodinu zavrhne? Případ mého otce to tedy rozhodně není, tím jsem si jistý.
"Ehm, ne." Konečně se pochlapím natolik, abych odpověděl sebejistě. Musím si stát za svým, jinak mi znovu do života vnutí něco, o co ani v sebemenším nestojím. Díky bohu za můj taxík. "Myslím to naprosto vážně. A víte co? Je to skvělá práce, fakt zajímavá. Neumím si představit lepší práci, než je taxikařina."
Melissa na mě chvíli jen tak kouká, než pohledem sklouzne k matce, která křečovitě svírá zdobený ubrousek. Potom jen zvedne svoji sklenici s vínem, přičemž si se mnou přiťukne. "Tak na tebe a tvojí žlutou službu, Nicku!" Rozesměje se škodolibě, než si upije. Já do sebe celou sklenici radši kopnu na ex.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama