Projekt E-17 - 3. kapitola

10. února 2016 v 0:00 | Clara Black (Azzie) |  E-17
Tentokrát mě fakt šíleně bolela hlava po několik dní, takže jsem denně napsala jen kousek a trvalo to trošku... delší dobu, než bych chtěla. Na druhou stranu už můžu říct, že se pěkně posouváme v ději a pomalu se to rozjíždííí ^^ Pro případné nesrovnalosti - skok ze způsobu psaní z ER formy do ICH formy z pohledu Philipa nebude jediný. Svým způsobem je to i pro přehlednost, protože v povídce jsou dvě různé reality, takže takhle by neměly vznikat zmatky ohledně toho, která z nich je zrovna platná :) Taky se nám konečně poprvé objevila Jess.


"Nikoho jsem nezabil," pousmál se na ní, přestože oba až moc dobře věděli, že to není pravda. A krev na jeho oblečení to jenom potvrzovala. Přesto ale nehodlal jít tak snadno s barvou ven, protože ji nechtěl vyplašit. V tomhle domě zůstala snad jako jediná při smyslech, zatímco ostatní poletovali po chodbách a navzájem se vraždili - v tom lepším případě jen vraždili. Nikdy ze sebe nedostane to, co už při vchodu viděl. Hotová masa těl v loužích tmavé krve, někteří dokonce tak zohyzdění, že jsem i on musel odvrátit pohled - a to i se sakra silným žaludkem. Jakkoliv to byl blázinec, tohle by nečekal snad nikdo.

"Když to tak chceš tvrdit..." Její odpověď byla tak lehká a nezaujatá, až ho to přimělo na ni překvapeně zamrkat. Seděla v klidu vedle něj, nohy skřížené do tureckého sedu. A věděla moc dobře, že je v blízkosti vraha. Přesto z ní vyprchal veškerý strach, který nahradila maximální vyrovnanost, jež se odrážela nejen na její tváři, ale i v očích. Nevypadala jako blázen.

"Netvrdím, jen konstatuju fakty. Navíc... to ty jsi tu zavřená v blázinci, o matoucích jevech bys mohla vyprávět," odpověděl jí nakonec. Skličovalo ho to, jak ho všichni hned odsuzovali jako špatného. V jádru to byl dobrý člověk, dokonce milý - a přátelský. Ale jeho občasné výbuchy vzteku a silný pud sebezáchovy ho velice snadno dohnaly k věcem, co si ostatní moc připustit nedokázali. Oni být na jeho místě, okamžitě by se zbláznili. A jeho vlastní psychická síla by jim dopomohla k tomu, aby se alespoň včas zastřelili, než by se nechali temnými popudy dotlačit k něčemu, co si v duchu přísahali, že nikdy neudělají.

"A ne, nejsem doktor ani pacient. Vím, že tě to zrovna neuklidní, ale rozhodně nejsem tvůj nepřítel," dodal ještě tiše, než si z bundy vytáhl pomuchlanou krabičku cigaret s oprýskaným zapalovačem, aby si zapálil. "Jmenuju se Philip."
Estelle na něj fascinovaně hleděla, jak se jí představil s cigaretou v puse, než si s naprostým klidem zapálil a nakonec vyfoukl obláček kouře. Neměla sice ráda kouř, ale to jen ve velkém množství. Troška kouře nevadila, kouř byl zvláštní a lákavou vůní, která se sice snadno vežrala do kteréhokoliv oblečení a dokonce i vlasů, ale přitahovala ji. Cigaretový kouř byl ale něco jiného. Dřív se ho štítila, přišel jí odporný. Se záplavou nejrůznějších potíží, pocitů a zavržení rodiny ale začala propadat přitažlivosti nebezpečných a zakázaných věcí, zkrátka si nedokázala pomoct. Neměla na výběr, odolat nebyla možnost po jaké by zrovna toužila.
Mlčky se k němu posunula a zvědavě se přiblížila k jeho tváři, až pozvedl obočí. Přesto jí ale neuhnul, naopak - zdvořile jí cigaretu nabídl.
"Chceš? Nabídl bych ti už před tím, ale nevypadáš zrovna jako kuřačka, bez urážky." Nevinně pokrčila rameny a zhluboka se nadechla kouře, naprosto očarovaná tím známým pachem. Svým způsobem ji to uklidňovalo, ale taky rozpalovalo. Bylo vzrušující vdechovat něco tak špatného, zvlášť když si to tak jasně uvědomovala. A ona časem začala dělat ráda věci, které byly zakázané. Už jenom proto, aby konečně dostála obviněním společnosti.



Philip


S trhnutím se posadím, zatímco se mi v hrudi svíjí srdce jakoby se mi mělo rozpadnout. Sotva se mi podaří popadnout dech a odezní moje otupělost v uších, rozječí se mi v hlavě otřesné elektronické pípání, co mě znovu položí zpět do postele. Okamžitě zavřu oči, abych unikl před děsivými představami ve svojí hlavě, když si teprve uvědomím svoje okolí. Nemocnice, pokoj.
Pomalu pootočím hlavu směrem k rozječenému přístroji a promnu si oči, jestli vůbec vidím dobře. Jak můžu bejt sakra v nemocnici?! vyštěknu si v hlavě podrážděně a znovu se pomaličku zvednu do sedu, abych se lépe porozhlédl.

"Dobrý den," ozve se ode dveří a já sebou překvapeně cuknu, když tam uvidím jakousi postarší doktorku s deskami v rukách. Neupřímně se na mě usměje a klidně něco udělá s tím přístrojem, který se vzápětí uklidní. Moje hlava jí za to pěkně děkuje, už jsem měl strach, že mi snad explodují uši a potom se mi uškvaří mozek. Ten zvuk byl na zabití, vážně.
"No... dobrej," odvětím nejistě, zatímco si přisune jakési křeslo k mojí posteli.
"Philip Morrison?" Kvapně přikývnu. Zřejmě jsem jim musel jméno říct cestou do nemocnice, anebo našli moje doklady... Koutkem oka pohlédnu na svojí bundu složenou na druhém křesle - vždycky v ní nosím peněženku i s doklady. Je přeci rutina, prohledat člověka kvůli identifikaci - ať už to už má za sebou, nebo ještě dýchá.
"Asi máte spoustu otázek, ale nejdřív já. Souhlasíte?" Když chabě přikývnu, cosi si zapíše do desek, než mě tvrdě uhodí do nohy. Chce se mi na ní vyštěknout něco ve smyslu: Au, sakra ženská! Zbláznila ses?! Ale nic necítím. Vyděšeně zírám na svoje nohy a snažím se alespoň s jednou pohnout, ale nedokážu to. Ani je necítím, jako bych je snad ani neměl.
Doktorka jakoby vycítila moje zděšení, začne vykládat o nehodě a o mém stavu. Když se svým extrémně odborným výkladem skončí, přeloží to do lidštiny: "Nevíme, jestli se vám cit vrátí. Je tu bohužel dost velká možnost, že už nikdy nebudete chodit. Je mi to líto."

Chci něco rozmlátit, ale nezmůžu se na nic lepšího, než na pár otázek. Jak jsem se sem dostal? Co se mi stalo? Proč si nic nepamatuju? Doktorka mi klidným a relativně i vlídným hlasem odpovídá, ale stále ve vzduchu visí zatraceně příšerná atmosféra, téměř jako lhaní. Možná mi něco jen zatajuje, anebo jsem se prostě praštil moc silně do hlavy. Kdo ví, jestli už nejsem blázen. Blázen. Estelle.
Okamžitě se proberu.
"Měl jsem šílenej sen," pronesu nakonec, díky čemu doktorka zbystří a tiše cvakne propiskou. "Zdálo se mi o nějaký holce v blázinci. Jsem šíleně zmatenej." Věnuje mi další neupřímný úsměv a znovu si něco zapíše, než zkontroluje můj stav.
"O tom zase někdy později, pane Morrisone. Teď si potřebujete odpočinout, máte za sebou skutečně ošklivou nehodu." Jakmile odejde, vztekle mrštím proti zdi polštář. Mrcha.

"Hej, hej-" ozve se další cizí hlas. Naštvaně trhnu hlavou ke dveřím, kde stojí hezká blondýnka v dlouhém černém tričku s nápisem: Blond a chytřejší než ty, debile. Nechápavě pozvednu obočí. Co ta tu ode mě chce? Copak jsou tu všichni na hlavu?
Ona ale jen elegantním krokem přejde po pokoji, sebere polštář a klidně mi ho urovná za zády, aby se mi líp leželo. Tentokrát už nemám sebemenší ponětí o zrovna jejích záměrech.
"Co ode mě sakra chceš?" Jenom se na mě sladce pousměje a posadí se do křesla stejně, jako před tím doktorka. "Přeci ti pomoct. Přišla jsem tě uvítat a zaučit tě. Od doktorů pomoc nečekej - možná do tebe budou něco dopovat aby tě zachránili, ale spíš tě budou vláčet bahnem. Zato my," dodá a zvedne se z křesla, přičemž se tváří přiblíží k té mojí až nebezpečně blízko. "My krysy tu držíme spolu."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MilošRimmer MilošRimmer | 20. února 2016 v 19:54 | Reagovat

Ahoj, prepáčte, že otravujem, no chcel som sa autorky spýtať, či publikuje svoju tvorbu aj mimo tejto stránky na iných blogoch alebo stránkach(Wattpad, atď...). Za odpoveď ďakujem.

2 Clara Black (Azzie) Clara Black (Azzie) | E-mail | Web | 21. února 2016 v 3:59 | Reagovat

[1]: Ahoj! Publikuju ještě na Wattpad, je možné že jsem něco ještě hodila na svůj záložní blog na Bloggeru :D Pročpak? :-)

3 fotkyprirody fotkyprirody | Web | 16. března 2016 v 12:11 | Reagovat

mas pekny blog chceš sa zapojiť do sutaze tak sa mrkni na moj blog :-)

4 Fin4lDestiny Fin4lDestiny | Web | 17. března 2016 v 20:41 | Reagovat

I přes bolehlav moc povedené!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama