Jiní, 2. kapitola

8. května 2016 v 9:32 | Clara Black (Azzie)


Špatná organizace, zveřejnila jsem ob-jednu kapitolu, takže dodávám ještě tu předchozí xD Takže pod touhle kapitolou najdete ještě tu navazující, pokud byste měli zájem. Dnes jsem nějaká zmatená, takže se mi to poněkud popletlo.




Faith

Po profesorově odchodu se cítím zvláštně opuštěně. Když odcházel, věnoval mi ještě mírný úsměv na rtech a slíbil mi, že se pro mě vrátí, že mě tu nenechá. V tu chvíli jsem mu naprosto slepě věřila, ale s dalšími minutami, které se mění v hodiny... si už nejsem ničím jistá.

Klidně se převalím na bok, než přes sebe přehodím směšně lehkou přikrývku a pomaličku zavřu oči. Něco mi říká, že se stejně nevrátí. Kdybych byla tak výjimečná, jak tvrdil, vzal by mě hned s sebou. Nenechával by mě tu dál trčet, ví vůbec o tom, co se tu děje? Párkrát jsem zahlédla několik dalších lidí, kterým zřejmě dělali něco podobného, jako mě. Přesto nás ale všechny drží v naprosté izolaci od ostatních... nebo spíš JÁ jsem jimi držená od ostatních. Nemám tušení proč. Zřejmě si vedení téhle díry myslí, že jsem pro ostatní nebezpečná... v tomhle ohledu se jim trošku nedivím. Pár lidí už jsem pokousala a byla jsem nepřímo zapletená do smrti dvou místních goril. Zřejmě proto si na mě teď už dávají takový pozor. Stejně jim to ale můžu zazlívat, protože to ONI mě tu drží.

"Tak už je pryč," ozve se mužský hlas. Okamžitě se s trhnutím zvednu do sedu a zbystřím. Když se otevřou dveře do místnosti, objeví se v nich dvojice mužů - goril - co mě odvádějí na zákroky. Okamžitě mě polije horko, dnes jsem měla mít volný den. Klid, žádné mučení... nic. Doktorka mi to slíbila, když mě z té díry vytáhla. Ale přesto jsou teď se mnou v místnosti a hledí na mě se škodolibými úšklebky na rtech. Srdce se mi sevře strachem.

"Máš radost, že nás vidíš? Vsadím se, že jo..." pronese jeden z nich a ten druhý se tomu nenuceně zasměje. Hlas má přitom mírně chraplavý, proto není divu, že se chvíli potom rozkašle.
Okamžitě si přitáhnu kolena k sobě a natisknu se pevně na zeď, když se ten první přiblíží. Jsem připravená ho kopnout a vyrazit na druhý konec místnosti tak rychle, že by mě nestihl zachytit. On se ke mě ale pomaličku posadí na postel a opatrně rukou přejede po přikrývce mým směrem, než se dlaní dotkne mého kolene. Klidně na něm rukou spočívá, zatímco se mi s drzým úsměvem dívá do očí. Parchant jeden, pomyslím si, než jeho ruku bezmyšlenkovitě shodím a přeletím místnost, abych od něj byla co nejdál.

"Páni. Dnes nejsi tak mrtvá, jako jsi byla předtím... že by si tu někdo odpočinul, hm?" Pevně semknu rty k sobě, zatímco se tělem tisknu na ledovou zeď. Na dlaň se mi přitom přilepí kus odrolené omítky. Nehodlám jim na to skočit, opakuju si v hlavě. Nesmím jim to ulehčit. Chtějí mě složit na zem, chtějí mě vidět, jak budu zoufalá. Jde jim jen o to, abych padla na kolena a oni se mohli bavit mojí bezbranností, takže bych musela škemrat o to, aby mě nechali.

"Takže ty s námi teď jako nemluvíš, jo?" pronese ten druhý, který stále stojí u vchodu, ležérně opřený o futra s cigaretou v puse. Klidně si vytáhne z kapsy u kalhot masivní zapalovač, se kterým si několik vteřin jen tak pohrává v ruce, než si zapálí a vyfoukne mým směrem obláček kouře.

Když neodpovídám, pokývne hlavou k tomu druhému. "Píchni jí to, nemám náladu se s ní dneska prát." S těmi slovy mi tělem projede šílená hrůza a okamžitě přeběhnu po místnosti na druhý konec, když si všimnu, že si ten druhý už připravuje injekci. Ve stříkačce je vidět jasně modrá tekutina, jako obvykle. Vím moc dobře, co bude následovat, pokud se mu podaří to do mě dostat. Musím se odsud dostat, nesmím jim to dovolit, nesmím-

Do krku se mi zaryje jehla a já bezhlasně zakňourám. Bolestně přivřu oči, zatímco jasně cítím to, jak mi pomalu celé tělo ochabuje. Začíná to u nohou, během pár vteřin se mi začnou podlamovat a jakkoliv se snažím opírat o zeď, jen po ní sjedu dlaněmi, až mi na obou zůstane další vrstva omítky. Jeden z nich mě jednou rukou zachytí a nadzvedne mi hlavu tak, abych mu ještě viděla do tváře.

"Rádi tě zase vidíme, FAITH," pronese, než se ke mě skloní a hrubě mě políbí na rty. V tu chvíli mám nad svým tělem ještě trochu kontroly - proto ho bez zaváhání se stejnou hrubostí kousnu do rtu. Okamžitě se ode mě odtrhne a cosi zavrčí, zatímco cítím v puse železitou pachuť krve. Jeho krve. Když se ke mě znovu otočí, vlepí mi tvrdou facku.

"Fajn. Chceš si hrát? Budeme si hrát." Potom mě jen oba nadzvednou a vyvlečou mě na chodbu. Srdce v tu chvíli cítím až v krku. Vím přesně, co bude následovat. Pomsta.



Dveře. Jediná věc, kterou po té dlouhé době slyším... jsou dveře. Ten zvuk mě téměř vytrhne z podivné apatie, ale nedokážu ani zaostřit na postavu, která se ke mě přiblíží. Až po chvíli si uvědomím, že slyším klapot podpatků, který patří jen k jediné osobně v tomhle pekle - k doktorce Nartheové. Pomaličku k ní otočím hlavu a pohlédnu jí do tváře, když zaznamenám její zděšení. Jindy tak chladné a vyrovnané oči teď doslova těkají zoufalstvím, zatímco cosi dělá.

Pouta se uvolní.

Vidím, že se jí pohybují rty, ale její hlas je pro mě až příliš vzdálený, než abych poznala, co vůbec říká. "Ach Faith," rozeznám po chvíli. Mezitím mě opatrně zvedne a usadí do jakéhosi křesla, co nepoznávám. Až když se celá scenérie i s námi začne pohybovat a rozmazávat, dojde mi, že je to kolečkové křeslo.

"Faith? Podívej se na mě, prosím. Podívej se." Stojí mě to veškeré zbytky síly, ale upřu na ní chabý pohled. Doslova v odrazu jejích očí vidím svoji vlastní tvář - bledou, téměř umírající. Co se to stalo? Ještě žiju, stále jsem naživu. Zatím.

"Faith, řekni něco. Cokoliv, prosím. Jenom mi něco řekni, ano?" Pokusím se promluvit, ale rty se mi pohnou úplně naprázdno. Nevydám ze sebe ani hloupou hlásku, jako kdyby mě ti parchanti připravili i o schopnost mluvit.

"Ach bože... bože," špitne doktorka. V tu chvíli bych skoro i přísahala, že má na krajíčku se slzami. Na moment zastaví vozíček a poklekne ke mě, než vezme mojí tvář do svých dlaní. Ruce má podivně vlažné, na mojí ledovou kůži to působí příjemně. Její dotek.

"Byla jsi tam tak dlouho a já o ničem nevěděla," řekne smutně. Mezitím nespouští oči z mojí tváře, jako kdyby se mě snažila přesvědčit o tom, jak moc ji to mrzí. Nejsem si jistá, jestli jí to chci věřit.

"Kdybych to věděla, dostala bych tě hned pryč. Tolik mě to mrzí... Byla jsi tam hrozně dlouho, Faith. Celých třináct hodin!" Ztěžka vydechnu, protože se mi udělá hůř. Zvláštním způsobem mě rozbolí hlava, až mi mrtvolná světla na chodbě najednou přijdou nechutně ostrá. Bodají mě do očí, zatímco se ode mě vzdalují veškeré zvuky a začíná mě obklopovat tma, než všechna světla zhasnou a já začnu pomalu upadat do bezvědomí. Ještě než k tomu ale dojde, mihne se mi před očima zářivá šmouha. Na moment je ještě otevřu, abych si to prohlédla. Rozlepit svoje víčka je v tu chvíli doslova nadlidský výkon, jsou těžká jako z olova, ale... Jakmile je otevřu, uvidím ho. Zářivě zlatavého ptáka s ohnivým peřím, letícího rovnou naproti mě. Fénix, pomyslím si v duchu, když pták proletí skrz mně a já o sobě ztratím přehled.



Phoenix

Jakmile se celý areál ponoří do tmy, přestanu s tichým zapisováním do jedné z archivních knih a pomalu vstanu. Je čas. Sice jsem nedostal žádné znamení od Nartheové, ale... muselo to projít. Musí už být venku.

Rychle posbírám svoje věci a popadnu termosku s kafem, než se klidným krokem vydám k vrátnici. Nesmím vzbudit podezření, proto silami uspím oba vrátné a projdu ven. Krátce se přitom rozhlédnu po okolí a přejdu ke zaparkované dodávce.
Tam se chvíli přehrabuju v kapse, než vytáhnu klíčky, otevřu a nastoupím. Když vyrazím stojí mě veškeré sebeovládání, abych nezastavil a nepodíval se dozadu, ale i přesto dojedu až na dané místo, než zastavím na příjezdové cestě k institutu.

"Co se do pekla stalo, Nartheová?" zeptám se, když otevřu spojovací okénko. "Měla jsi mi dát znamení, abych pomohl s přenosem. Došlo na komplikace?" Krátce zavrtí hlavou a pohlédne směrem k dívce ležící na rozprostřené dece na sedačce, než se posune blíž k okénku.

"Byla tam až příliš dlouho," pronese a sepne si ruce v klíně, než si plynulým pohybem posune brýle na nose. "Byla tam zavřená třináct hodin, když jsem se za ní dostala, byla na pokraji zhroucení. Musela jsem jí odtamtud vzít dřív, než by bylo pozdě." Tiše si povzdychnu a uhodím do volantu.

"Sakra! Strýc nebude nadšený," pronesu naštvaně. "Pravděpodobně vás obě nahrály kamery - pokud nás najdou, víš co nás všechny čeká. Modli se, že jsem to stačil vyřadit z provozu dřív, než jsi ji odtamtud vyvlekla." Krátce se odmlčím.

"Zvládla to? Žije?" Pomalu přikývne a sjede k ní pohledem, než uchopí její hubené a bledé zápěstí do ruky a jemně ho pohladí palcem. "Žije. Bylo to ale pěkně to těsné."



"Opatrně, ať jí nezraníš," pronese rozvážně Nartheová, když si tu neznámou vezmu do náručí.

"Odnesu ji zatím k sobě do pokoje, než pro ní uvolníme vlastní pokoj a budeme mít jistotu, že nebude dělat problémy. Vyřídíš strýci, že bude tam?" řeknu, než se otočím na patě a střetnu se s jeho pohledem. To byla ale rychlost, strýčku. Pokývnu k dívce hlavou.

"Zvládne to," řeknu povzbudivě a pousměju se. "Sice to stálo hodně úsilí, ale měla by být v pořádku. Vezmu ji tedy k sobě a budu čekat, než se probudí," oznámím stručně a bez jediného slova i s ní odejdu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 eazi eazi | Web | 29. května 2016 v 16:12 | Reagovat

Ahoj, promiň, všimla jsem si až teď, že jsi mi psala. Dělám to tím, že dám zarovnat obrázek doleva a nastavím odsazení (horizontální na 2). Vše až při psaní článku. Kdyby něco, tak klidně piš. :)

2 tiffanyhepburn tiffanyhepburn | 3. června 2016 v 9:34 | Reagovat

Opäť na blogu, muhahaha...milujem tvoju tvorbu a táto poviedka nie je vôbec opakom..proste úplne môj štýl poviedok :D Raz si ťa nájdem, unesiem a budem ťa nútiť písať poviedky len a len pre mňa (evil smiech :D )

3 tiffanyhepburn tiffanyhepburn | 3. června 2016 v 12:01 | Reagovat

úprimne, je mi jedno, kde budem tvoj blog navštevovať, ja mám účty všade :D Myslíš, že by sa dal z Mistra dal urobiť ešte väčší vychovaný hajzel? :D ťažká úloha..viem :D

4 Clara Black (Azzie) Clara Black (Azzie) | E-mail | Web | 3. června 2016 v 12:21 | Reagovat

[3]: Tak dobře :-D A nevím, no xD

5 Vrbyscounk Vrbyscounk | E-mail | Web | 21. září 2017 v 11:53 | Reagovat

bad credit faxless payday loans - http://loansvtna.org/
cash advance <a href=http://loansvtna.org/>payday loans online</a> ’

6 VffgGlunc VffgGlunc | E-mail | Web | 22. září 2017 v 21:10 | Reagovat

cialis 10mg tablets
<a href="http://cialisivndh.com/">generic cialis</a>
free cialis samples
<a href=http://cialisivndh.com/>cialis online</a> ’

7 DebxKeerry DebxKeerry | E-mail | Web | 5. října 2017 v 2:51 | Reagovat

where to buy viagra - http://sexviagen.com/
viagra overdose <a href="http://sexviagen.com/">generic viagra</a> ’

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama